Nejlepší české básně 2017
Sylva Fischerová , Jan Šulc , * antologie
Nejlepší české básně série
< 9. díl >
Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos podeváté.Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou.Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely ty nejvýznamnější osobnosti české poezie, mimo jiné Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Hruška či Vít Slíva. V roce 2017 se editorského žezla ujmou Sylva Fischerová (arbitr antologie) a Jan Šulc (editor antologie).... celý text
Přidat komentář
Sbírka Nejlepší české básně 2017 na první pohled zaujme poměrně poctivou snahou o objektivitu. Zatímco v minulých letech byl podobným výběrovým sbírkám vyčítán (většinou oprávněně) zejména fakt, že editoři jsou silně ovlivněni vlastním básnickým vkusem či kolegiálními vazbami s autory básní, letos je možno vidět jasné koncepční změny.
Editory sbírky jsou filoložka a básnířka Sylva Fischerová a editor a redaktor Jan Šulc, tedy lidé všeobecně vzdělaní a umělecky natolik zralí, že mohou s jistým odstupem porovnat nejrůznější básnické proudy. O poctivosti jejich práce koneckonců svědčí i to, že se snažili přečíst nejen vše, co za uplynulý rok vyšlo knižně, ale stranou zájmu nenechali ani aktuální čísla soudobých literárních časopisů. V seznamu přečtených knih se tak objevila třeba představitelka konzervativnějších tvůrčích přístupů Lydie Romanská či zástupce nejmladší básnické generace, debutant Šimon Leitgeb.
Nejlepší české básně 2017 potvrzují víru mnohých básníků i čtenářů, že když je společná vůle, nejmladší i nejstarší básnické generace dokážou najít platformu, kde se jejich dílo vzájemně prolne. A to i přesto, že každý svou tvorbou sděluje to, co je mu generačně blízké.