Nejlepší kandidát
Stanislav Biler
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361331/mid_nejlepsi-kandidat-Ylm-361331.jpg
4
78
78
Tato kniha sleduje kariéru muže, který je poněkud obskurním uchazečem o post prezidenta. Od samého počátku mu stojí v cestě prostý fakt, že nedokáže vyslovit dvě smysluplné věty. Dětinská žvanivost však překvapivě sbírá body a stává se jeho nejsilnější zbraní. Navíc vyjde najevo, že kandidát je úspěšný a bohatý člověk. Proč by nemohl udělat úspěšnou a bohatou celou zemi? Co by se mohlo pokazit? Příběh, který by se v normální zemi sotva mohl uskutečnit, sledujeme z pohledu milé a krásné asistentky Johanny, která hledá své místo na světě. Zavede čtenáře do zákulisí politických kampaní a poodhalí zbraně, jimiž marketéři nahánějí voliče jako slepice na dvorku. Nejlepší kandidát stojí někde na pomezí etnografické studie a investigativní reportáže. Johanna s empatií hodnou Karoliny Světlé vykresluje každodennost lidí v zapomenutých krajích této republiky. Svou atmosférou i událostmi však kniha znepokojivě evokuje pád Říma. Nastavuje také kritické zrcadlo mladé generaci, která odmítá převzít odpovědnost a vyhýbá se poctivé práci. Ukazuje, jak tradice, moudrost předků a selský rozum mohou pomoci nalézt cestu k životní spokojenosti. Jak pomocí byť i drobných životních příhod vytěsnit pocity vlastní zbytečnosti. Budoucí kritici a méně pozorní čtenáři možná použijí v souvislosti s tímto dílem termíny jako satira nebo sžíravý humor. Než jim však dojde, že si Stanislav Biler, uznávaný mluvčí své generace, legraci nedělá, nastává neodvratný konec.... celý text
Přidat komentář
Na začátku jsem se opravdu dobře bavila, ale po sto stranách už mi začal chybět nějaký vývoj.....
Ale některé popisy české reality jsou velmi výstižné.
Mám rád politickou satiru, mám rád absurdno, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal (díval jsem se vážně všude, pod postel, pod stůl, za skříň, i do kapes se díval), v této knížce jsem jí, navzdory anotacím, nenašel. Co jsem naopak našel, byla křečovitá snaha o politickou satiru, absurdno, ba snad dokonce i o vtip. Co nadělám, budu hledat jinde...
Konečně chvíle času na zamyšlení nad nedávno dočtenou knihou českého sociologa, drsného komentátora každodenní reality a také skvělého spisovatele Stanislava Bilera.
Nejlepší kandidát vyšel v roce 2017 a v ničem nezastaral. Jedná se o velmi černohumorný pohled na českou realitu prezentovaný jako reportáž z volební kampaně naprosto absurdního prezidentského kandidáta, který právě díky své hlouposti a svému šílenství neodvratně získává u českých voličů politické body. Cestu Jana Nováka (sic!) na politické výsluní sledujeme očima jeho asistentky Johanny, jejíž inteligence a pronikavý pohled na realitu zákonitě vedou k nihilismu, alkoholismu a bezcílným bosým toulkám apokalyptickými krajinami. Vypravěčka má rovněž hodně atributů Trickstera a dokáže zasáhnout pitomce jak brilantní argumentací, tak i dobře mířeným kamenem. Ano, musím se přiznat, do hlavní hrdinky jsem se na první pohled platonicky zamiloval
Kniha Nejlepší kandidát mi do značné míry připomněla film K zemi hleď! Zatímco zmíněný snímek akcentuje mentalitu americkou, Stanislav Biler ve své knize neméně trefně a sžíravě komentuje realitu českou. Na Zemi se sice neřítí vražedná kometa, nicméně Jan Novák disponuje vlastním, neméně apokalyptickým potenciálem...
Postoj různých čtenářů ke knize lze patrně definovat podle toho, zda stále ještě mají nějaké iluze o sobě, své zemi a své budoucnosti, nebo už pochopili. Čtenáře, který ještě doufá, že mu tento svět může nabídnout něco, co jeho život naplní tím ci oním smyslem, bude kniha zákonitě urážet.
Malá odbočka: Mám rád a oceňuji nihilismus! Jsem přesvědčen, že nihilismus a ateistický existencialismus představují nejpřesnější analýzu vnitřního světa současného člověka, stejně jako marxismus nabízí velmi přesnou diagnózu ekonomické reality vnější. U věřícího člověka, dokonce pravoslavného, jako jsem já, to může znít zvláštně, ale jen zdánlivě. Tyto filosofie, tj.nihilismus, existencialismus a marxismus velmi přesně popisují realitu světa bez Boha. Feuerbach a Marx navíc velmi dobře popisují realitu náboženství, v němž se Bůh stal lidským konstruktem, modlou sloužící psychologickým potřebám věřícího. Važme si těchto ateistů a studujme je!
Jejich preskripce, tj. návrhy řešení neutěšené situace člověka i společnosti, můžeme odmítnout, ale jejich deskripce jsou nesmírně cenné!
Zpět ke knize: Stejně, jako je v jistém smyslu film K zemi hleď pravdivější a reálnější než skutečnost, kterou nereflektovaně vnímáme, je i Bilerova kniha absolutně, nelítostně pravdivá. V jistém smyslu je Česko přesně taková apokalyptická pustina plná blábolících šílenců, jak je v knize popsána. Jen to nevidíme, respektive nechceme vidět. Nejlepší Kandidát je pravdivý v tom smyslu, v jakém je pravdivý Kafkův Proces, Haškův Švejk, Strugackých Pondělí začíná v sobotu a Les atd. Kantovsky řečeno nám knihy tohoto druhu prezentují realitu, jaká je před tím, než jsme si ji konceptuálně ochočili. Realitu jako věc o sobě...
Nejlepší kandidát rozhodně byl literárním zážitkem, jemuž se v posledních letech vyrovnala jen Faberova Kniha zvláštních nových věcí (doporučuji!), přečetl jsem jej takřka jedním dechem, smál se skoro pořád (alespoň jedna pointa na na stránce zaručena!) a zároveň vnímal, jak pravdivé to všechno je a běhal mi z toho mráz po zádech. Četba měla až očistný ráz. Současně jsem si uvědomoval, jak dobře je, že v knize popisovaný svět, jakkoli děsivě skutečný, není všechno, co je a už vůbec ne všechno, co kdy bude. Díky Bohu.
Jen opakuju recenzi Toffee: Na prvních asi padesáti stránkách jsem si říkal, že je to vtipná satira. Absurdní situace, prázdné dialogy, papouškované fráze…., jenže po dalších padesáti naprosto stejných stránkách se stejnými situacemi, stejnými předvídatelnými vtipy, to začalo být nudné.
Vzhledem k tomu, že v některých pasážích jsem se poměrně bavila, nemůžu hodnotit úplně špatně. Jak se zde již zmiňovalo, kniha se brzy vyčerpává a jede totéž dokola. Také mi přišla nepoměrně dlouhá jesenická část vůči zbytku - šup, pár desítek stránek a projeli jsme celou republiku. Aniž by to ale bylo účelné. Hejty na Brno má Biler rád, ale tady se ta nihilistická satira už poněkud zajídala. Místy toho bylo prostě moc.
Deštivé odpoledne kdesi na brněnském nádraží Adamov - jih. Při chůzi pod stříšku šlápnu do kaluže, ale co nadělám. Babička sice říkala, že mám mít nohy v suchu, ale jednou se nic nestane, když to budu ignorovat. Stačí, že mám zítra tenis s tím obchodníkem, co nám bude dodávat novou knihu o české politické scéně. Vašek? Jo, nějak tak se jmenoval. Ale je to lůzr. A ta kniha? Teda abych řekl pravdu, ona to bude spíš nějaká satira, ale prý ne moc vtipná. Spousta textu a rádoby vtipných hlášek z brněnských facebooků, ale ve výsledku vlastně jen snaha o parodii toho drůbežáře, který dnes vede tenhle stát. O řád hloupějšího. A místo premiéra je vlastně prezident. A má vášnivý vztah s malým kuřetem. No jo...
Za chvíli mi bzučí telefon. Znovu píše pan Mirek. Prý jestli nezajdu na oranžovej svařák bez vína ale s vodkou. A že jestli na to nekejvnu, jsem buzerant a zpovykaný dítě plný alergií, co si nedovede pohlídat manželku. Odvětím, že už jdu na tenis a že jsem zrovna v Adamově. Prý že už to je můj trest. Sám ale zamlči, že je v Kuřimi. A že z toho gulagu už se nikdy nemusí dostat. Už po několikáté mi nabízí pojistku. Ne. Neskočím mu na to. Stejně nakonec zemřeme osamělí a v bolestech jako všichni okolo. Aspoň že dnes vysílají tu reality show, kde budou kandidáti na primátora synchronizovaně lézt z popelnic na papír. Koupím si k tomu sedmičku červeného a bude klid...
Znovu se rozprší. Jenže je únor a místo deště mělo sněžit. Nebude to ta nařízená změna počasí od EU? Prý ochrana před meteoritem, ale já se zblbnout nedám. Jó Rusové, ti by věděli. Ale takhle bez sněhu zase nebudou mít vlekaři co žrát... Nechám to bejt. A v myšlenkách se dostávám k tomu, jestli to nebe nebrečí nad tím, jak špatnou beletrii v Česku máme. A já brečím s ním...
Stanislav Biler dokázal ve svém románu skvěle vytěžit své vzdělání sociologa, ovšem chybí mu ještě vypilovat autorský přístup, zejména pokud jde o tvorbu beletrie. Kdyby šlo o novelu o poloviční nebo 2/3 délce, bylo by to pro mě geniální dílo. Jenže vzhledem k tomu, že příběh ani postavy se za celou dobu nijak neposunují ani neproměňují, je ta koláž po 100 stranách už mírně otravná a nudná.
Nicméně i přes četné výhrady je kniha cenným podnětem k úvaze nad řadou témat: namátkově např. Jak si vytváříme úsudek? Dokážeme věnovat potřebnou energii tématům, která jsou skutečně důležitá? Nakolik jsme schopni onu důležitost posoudit? Jak moc jsme citliví na manipulaci? A mnoho dalších. Právě proto (i kdyby jen proto) by si měl Nejlepšího kandidáta přečíst každý, zvláště jestli disponuje volebním právem a je součástí společnosti.
Více v recenzi na blogu (v odkazech v sekci Recenze).
Půlka knihy je geniální, jazykově vtipná a kvůli té to stojí za přečtení, protože se při čtení smějete nahlas. Jsou tam ale části, kde se autor opakuje a ke konci už to nudí.
Jestli dostal Jiří Krampol státní vyznamenání za to, že umí lidi rozesmát, pak by si měl Stanislav Biler ve svém diáři preventivně rezervovat 28. říjen 2019, protože za Nejlepšího kandidáta si podle hradního měřítka zaslouží medaile minimálně dvě. Komu se bude tahle knížka určitě líbit?
1) Tomu, kdo stejně jako já kdysi se zájmem četl glosy na webu „Žít Brno“. Autor knihy patří k těm, co původní satirické hnutí zakládali.
2) Tomu, kdo někdy zažil malého provinčního politika „live“… se vší tou nabubřelostí a hloupostí pramenící ze sebeklamu, že „já jsem něco víc než vy“.
3) Tomu, kdo někdy pracoval na místě, kde mají nejvyšší mzdy ti, kteří díky brainstormingu na mnohahodinových workshopech vymýšlí záležitosti typu šestistránkový zábavný formulář opravňující k odchodu na toaletu.
4) Tomu, kdo má rád nadsázku v jakékoliv formě a skupenství.
5) A taky tomu, kdo se rád směje nahlas. Pokud ji ovšem budete číst po 22. hodině, hrozí vám pokuta za rušení nočního klidu...
Perfektně vystižený stav společnosti a výborné Novákovy projevy, ze kterých mrazí. Kam se na Nejlepšího kandidáta hrabou Kočky.
Na prvních asi padesáti stránkách jsem si říkala, tak přece se najde dobrá politická satira. Absurdní situace, prázdné dialogy, papouškované fráze…., jenže po dalších padesáti naprosto stejných stránkách se stejnými situacemi, stejnými předvídatelnými vtipy, to začalo být trochu nudné. Skoro to vypadá, že autor po určitou dobu pročítal všechny možné diskuze na internetu, vypisoval si vtipné komentáře a bonmoty a až jich měl dost, prostě je nasypal na stránky téhle knížky. Jenže tahle samoúčelná vtipnost za každou cenu prostě nefunguje. S přibývajícími stránkami se mění spíš na křeč. Zvlášť když se nejpozději v polovině knížky vytratí jakýkoli náznak děje. Poslední čtvrtinu už jsem en rychločtením přelítla, kdyby se to přece jen ještě zlepšilo. Nezlepšilo.
Samozřejmě se tam najdou i dobré momenty, třeba neschopnost komentátorů a analytiků pojmenovat to, čeho jsou svědky, a schovávání se za rádoby intelektuální blábolení. Jako celek je ale pro mne knížka zklamáním. Dvě hvězdy mám vyhrazeny pro knížky "radši ani ne", což je bohužel i tento případ.
Výborná kniha. Občas sice jemně ujetá, ale krásně z ní vyzařuje, že dnešní mínění formují média. Je jedno, jak se kandidát chová, ale pokud máme médi, která jej dokáží vylíčit jako hrdinu a zároveň lidi, kteří přijímají informace pouze povrchně, tak se může zvolik kdokoli. Velmi jsem se nasmál (ale občas mě mrazilo - to ve chvílích, kdy jsem si říkal, to je běžné).
Naprosto dokonalá kombinace Poslední aristokratky (to díky formátu drsně glosující vypravěčky) a seriálu Kosmo (politická satira se vším všudy). Smál jsem se od začátku do konce. Až jsem se po padesáti stránkách začal bát, jestli autor nepřepálil start, ale ne. Vůbec ne. Knížka neustále nabírá na obrátkách a graduje fantastickým závěrem. Není tady nic, co by autor neměl skvěle nadíváno a nastudováno - cyklistické rodinky, inovativní fabriky, strach z cizinců, opuštěnost Jesenicka, politické marketéry... Je to úžasný místopis České republiky - tak trefné charakteristiky Bruntálu, Vítkova, Prahy, Mostu, Slovácka, Ostravy, jižních Čech nebo Vysočiny - umřete smíchy.
"My všichni jsme jedna velká rodina. My, Češi. Musíme proto držet spolu a pomáhat si. Až se svět začne otřásat, budeme na všechno sami. Žádný Polák nám pomáhat nebude. Proč by to dělal? Vždyť má svoji řepu, kterou celý den jí. Proto jsme se dnes sešli na tomto místě, na místě vojenského opevnění, které nás mělo chránit před Němci, ale neuchránilo, protože válčit je moc nebezpečné. Jsou to jen betonové kulisy. Dnes za těmito hranicemi nejsou Němci, ale Poláci. Možná na nás jednou zaútočí. Až sní všechnu řepu. A nejspíš nás porazí, protože budou hrozně hladoví a my se zase nebudeme bránit, protože to nemá cenu. Ale to je jedno. Důležité je, že umíme postavit bunkr. V tom je naše síla, zdroj národní hrdosti. Dej Čechovi lopatu a on ti do večera vykope jámu. Možná. Nebo lopatu ukradne a vykope si jámu doma." (úryvek z projevu prezidentského kandidáta)
Takového debila, aby člověk pohledal, to je Jan Novák, prezidentský kandidát a velkodrůbežář. Jeho projevy (např. slavný bruntálský k dětem) jsou politickým vrcholem knížky. A tím druhým nihilistické rozhovory jeho asistenky, vypravěčky Johanny se všemi okolo - pojišťovákem, stánkařkou, barmanem, spolužačkou... Jak ta je solí.
No nic, prostě úžasná knížka. Skláním se před autorovu schopností přesně nakombinovat ostrý humur s neméně ostrým popisem stavu naší společnosti.
Blíží se prezidentské volby v Česku a nečekaným černým koněm se stává Novák, který sice plácá blbosti, ale lidé mu naslouchají. Vše pozorně sleduje jeho mladá sarkastická asistentka.
Mnohá témata, která si Stanislav Biler do své satiry vybral jsou správně aktuální (bulvarizace médií, macho společnost, ovlivnitelnost lidí...), ale humor mi přišel dost obyčejný. Jsou to takové ty hlášky a vtípky, kterým bych třeba na Facebooku v komentářích dal lajk, ale v beletrii velmi rychle omrzí.
Moc mě nebavily ani samotné postavy, kde prezidentský kandidát Novák je částečně parodie na Babiše, ale částečně je to bez nadsázky retard... a taková kombinace mně přišla prostě zvláštní a ne moc zábavná. Hlavní hrdinka je poměrně fajn, ale na konci začne docela trapně drsňačit.
Kniha se jinak snadno čte, protože je v ní hromada dialogů a Biler píše krátkými údernými větami. Pár vtípků je slušných, ale jako román u mě Nejlepší kandidát moc nefungoval.
Pět zpackaných prezidentských voleb z deseti.
Nápad super, místy jsem se moc bavila, ale celkově by to ještě něco chtělo.. není to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, spíš jsem se nutila to dočíst. Bonus pro mě byl ten, že jsem to četla ve dvou týdnech mezi první a druhou prezidentskou volbou :D
Dobře jsem se bavil zejména, když se děj týkal médií, píáristů, podivných hovorů s call centry nebo když slečna Johanna s někým zabředla do rozhovoru. Její postava byla vůbec zdařilá. Naopak, popisy cest, krajin nebo výletů mi přišly vyloženě zbytečné. V projevech Novákových, někdy i různých postaviček v médiích, bych uvítal méně textu a více kritiky/humoru/satiry. Konec mi přišel hodně ustřihnutý, jako by to autora přestalo bavit, tak z toho utekl.
Bylo to pro mne čtení spíše oddychové, na téma, které mám tuze rád, vyšinuté postavičky mě dost bavily, na druhou stranu, že bych po přečtení měl potřebu se nějak zamýšlet, že by mi kniha přinesla nový pohled, to se nestalo, dokonce ani nemám pocit, že by kniha mohla být kritikou či před něčím varovat. Na to je příliš absurdní, nereálná či obecná. Za mne je to škoda, mohla z toho být skvělá satira, sonda do toho, proč média nezvládají svou funkci a proč jsou lidé apatičtí. Ale zase se chci držet toho, že by čtenář neměl autorovi podsouvat svá očekávání jako měřítka, kterými knihu hodnotí.
Pro mě velmi přeceňovaná kniha. Nápady fungují první třetinu knihy, poté se už jen opakují. Prima textilní záložka.
Standa nezklamal. :)
Jediné, co mi v knize chybělo, byly uvozovky. Člověk se v některých případech v diskusích ztrácel. Ale to vlastně nevadilo. :)
Štítky knihy
satira humor drůbež společnost volby stereotypy politická satira
Autorovy další knížky
| 2021 |  Destrukce |
| 2017 | To je Brno |
| 2017 | Nejlepší kandidát |
| 2020 |  111 míst v Brně, která musíte vidět |
Rozhovory mezi hlavní vypravěčkou a lidmi z okolí (zaměstnankyní HR, která s ní dělá pracovní pohovor, lidmi, kterým má rozdávat letáky, barmanem, co ji nabaluje ..) jsou naprosto jedinečné. Cynismus autora mě moc bavil :-)