Nejlepší léta slečny Jean Brodieové
Muriel Spark
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399485/bmid_nejlepsi-leta-slecny-jean-brodieove-rwe-399485.jpg
4
80
80
Novela Nejlepší léta slečny Jean Brodieové je považována za autorčino nejvýznamnější dílo. Dějovou linku tvoří příběh skupiny studentek dívčí školy, které si jejich zvláště osobitá učitelka „vyvolí“ za své stoupenkyně a snaží se jim během období, jež považuje pro sebe i pro ně za přelomové, vtisknout postoje, jež považuje za určující pro důstojný život. Kniha ale především zachycuje zvláštní ambivalenci vztahu mezi dívkami na prahu dospělosti a jejich sebevědomou „vůdkyní“, jejíž ambivalentní a těžko posuzovatelná povaha se vynořuje ze souhry různých hledisek, očekávání a vzpomínek.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
The Prime of Miss Jean Brodie, 1961
více info...
Přidat komentář
Slušných 3,5* (zaokrúhlene na 4*)- nebolo to zlé, to vôbec. Ale asi som bola nejako poznačená Piknikom pri Hanging rock, a neustále som očakávala priebeh ako v ňom. Tu sme mali tému manipulácie- ale jeden komentár na Goodreads mi otvoril aj inú perspektívu, že možno osoba, ktorá manipulovala najviac ani nie je tou, ktorá sa na prýv pohľad tak môže zdať- ale viac o tom už nepíšem, nech niekomu nezničím prípadný budúci literárny zážitok.
To mi tedy hodně sedlo do noty. Asi to není kniha pro každého, ale mě tedy nadchla. Klidně bych četla dál, i když asi kouzlo je v té krátkosti. Opravdu radost ze čtení.
Ze začátku mi to přišlo vtipný a fajn, ale pak se slečna svou manipulací s naivními holkami hezky vybarvila a měla jsem jí dost.
Zvláštní čtenářský zážitek. Chápu, proč knížka mnoha lidem nesedla, ale já jsem úplně spokojená. Ke stavebním prvkům této novely patří školství a výchova/paideia, elitismus, vůdcovství (zde poněkud netradičně v ženském kolektivu), náboženský vývoj postav, biografie fiktivní osobnosti a tak dál – elementy, které mě obecně v literatuře lákají. Kromě toho mě upoutala proto, že jsem na střední škole zažila pedagoga, který tak jako hrdinka vyučoval především sebe samého a věnoval zvláštní péči kroužku svých oblíbenců. Doteď z toho mám mírně rozporné pocity, jež mi Muriel Sparková pomáhala utřídit.
Slečna Brodieová, jejíž osobnost, názory a výukové metody sledujeme, není prvoplánově kladná postava, ale nedokážu identifikovat ani nic, což by z ní dělalo postavu zápornou. Zdá se, že v roli modly jejích svěřenkyň ji diskreditoval hlavně soukromý život. Což možná fungovalo ve 30. letech, kdy se příběh odehrává, nebo v 60., kdy byl napsán, ale dnes se na ni už asi jen málokdo bude dívat skrz prsty jen kvůli němu. A pak jsou tu Jeaniny zájmy (italská renesance a fašismus :D) a názory: obvykle šokující, vždycky poutavé. Ale ani ony v mých očích nedělají z Jean záporný charakter (i když její arogance vůči přírodním vědám mě poměrně štvala). Naopak se mi líbil její žebříček hodnot: 1. umění, 2. filosofie, 3. věda. Všímám si, že z ní má spousta čtenářů husí kůži, a celou dobu jsem cítila, že bych ji do jisté míry asi měla mít taky, nicméně... ji nemám. Každopádně magnetizující postava.
Celkově mě nenapadá nic, nad čím bych mohla brblat. :) Autorčin experimentální styl, založený na opakování a na roztříštění časové osy s častou retrospektivou, mi nevadil. Popis Edinburghu jsem uvítala. Bavilo mě i sledovat vývoj Jeanina kroužku (trochu sapfického, dost fašistického), ukazující, jak ideové koncepty troskotají na lidské individualitě a nedokonalosti... ale i poté, co se zhroutí jako instituce, dál ovlivňují životy těch, kdo byli jejich součástí. A tak dospělá Sandy na otázku, co ji v životě ovlivnilo nejvíc, odpovídá: „Znala jsem slečnu Brodieovou v květu sil.“
Ne, kdepak, tohle mi nesedlo. Těšila jsem se na knihu moc, ale byla jsem hodně zklamaná. Nic, co je řečeno v pochvalných recenzích tady na Databázi knih i jinde, jsem v knize nenašla, postavy mi byly buď nesympatické, nebo v horším případě úplně lhostejné, jazyk nijaký a nudný, nějaké směřování textu samotného nebo myšlenek mezi řádky jsem taky nenašla. Jsem schopná zkousnout leccos, lecjaké podivnosti a experimenty, ale tohle fakt nešlo. Je mi líto.
Osvěžující, velmi nápadité a svérázně napsané. Lehká ruka autorky budí zvědavost a dobrý dojem, příběh jako takový je možná trochu jednodušší, byť ne jednoduchý, ale rozhodně je zajímavý a osobitý. Postava Jean B. není rozhodně plochá osůbka a i když je jazyk knihy hodně, hodně volný, doslova plážový, tak má kniha znepokojující prvky. 4,5/5
Kniha není úplně jednoduchá, je to taková jednohubka, kterou chcete mít rychle přečtenou. V závěru ale zjistíte, že celý příběh je psaný velmi zajímavě, téměř ironicky. Kniha poukazuje na charakter několika postav, zejména slečny Brodiové a vypravěčky Sandy. Klasika? Možná.
Zvláštní, nesnadno čitelná kniha. Příběh svérázné učitelky a skupinky jejich vyvolených dívek, jimž se rozhodla věnovat květ svých sil ... Jean Brodieovou vidíme jen vnějším pohledem skupinky (až ke konci se vypravěč personalizuje), její vliv na dívky i mužské učitele knihou prostupuje jako danost, ale není jasné, v čem její charisma vlastně spočívá - v jejich vzdělávacích metodách jistě ne (ty jsou prezentovány jen jako nahodilý soubor jejich osobních preferencí a antipatií) a sama autorka ji portrétuje dílem jako samolibou a manipulativní osobnost, dílem svým způsobem chudinku žijící v sebeiluzi, odkázanou na obdiv a loajalitu tvárných nezralých dětí (prostě typ, kterému by se příčetný dospělý čtenář v životě vyhnul obloukem) ... Matnost ostatních postav, nutnost skládat si z nahodilých roztěkaných vzpomínek celý příběh do celku, náznaky, které se opakovaně objevují v jiných kontextech ... v něčem mi to připomínalo knihy K.Ishigura. Subjektivně mne novela zas tak nechytla, není to úplně mé čtenářské gusto, ale její zajímavá, snadné interpretaci vzdorující forma, nad kterou i druhý den přemýšlím, moje hodnocení posunula výše.
Kniha je to útlá, ale stejně jsem už ve třetině měla chuť ji odhodit. To neustálé opakování téhož, jak z minulosti, tak hlavně budoucnosti děvčat mne dost otravovalo. Nakonec jsem vydržela až do konce, nic moc se nezlepšilo, ale trochu jsem se začala orientovat v tom, jaká slečna B. byla - nikoli o jejích vzdělávacích metodách, o tom bylo pramálo řečeno, krom jisté neortodoxnosti na dívčí (neinternátní) škole v Edinbughu v 30. letech (osm předválečných let), ale o jejím vysokém mínění o sobě a její sveřepé manipulativnosti. Své dívky (mezi jejich jedenáctým až osmnáctým rokem života) stejně dokonale ani neprokoukla ani nenasměrovala, leccos ji pak i po letech překvapilo.
"Neměla sebemenší pochybnost o tom, že ať činí cokoli, Bůh stojí na její straně, a netrápil ji proto žádný rozpor či pocit pokrytectví z toho, že dochází na bohoslužbu a zároveň spí s učitelem zpěvu. Stejně jako může přepjatý pocit provinilosti lidi přivést k přepjatým skutkům, byla slečna Brodieová k přepjatému počínání dohnána přepjatou absencí pocitu viny."
Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, na to byly pro mne nějak schematicky až zmatečně vylíčené (mezi děvčaty jsem se horko těžko orientovala až do konce, přes často opakovanou přehršel informací o nich), takže vlastně nemohu s uspokojením hodnotit víc než jako průměr. Ta "narativnost", kterou opěvují recenze na obálce, mi nesedla vůbec. Informační hodnota o dívčím školství téměř před sto lety a o jinak zajímavém místě děje v jádru Skotska byla mizivá. Na druhou stranu se mi líbila mnohá slova a obraty (např. účin, kvas v těstě), samozřejmě především "v květu sil" (kdo by si nepřál v něm setrvat co nejdéle..., pokud vůbec nastane).
Anglický, přesněji skotský humor někde díky jazyku taky vykoukne; je zřejmé, že autorka píše o tom, co dobře znala, a není divu, že zábavná literatura to tedy není - doba světová ani doba vyzrávání humoru moc nesvědčila.
Mužské postavy - dvou přitom značně odlišných učitelů - jsou (záměrně?) chudičké, proto mě potěšilo, že čtení takto dívčího/ženského obsahu dle komentářů neodradilo ani pár mužů, ba je nadchlo.
Slečna Brodieová chce dát svým žačkám to nejlepší a je upřímně přesvědčená, že to nejlepší, to je ona sama. Krásný výchovný koncept, který může opravdu fungovat u člověka skrz naskrz dobrého, anebo osobnostně zralého, vědomého si svých limitů a schopného s nimi pracovat. Jenže Jean Brodieová si co do pokory a sebekritiky nezadá s Donaldem Trumpem.
Kdyby svůj příběh vyprávěla sama, byl by určitým zvráceným způsobem nudný, hladký jako sklo bez jediné trhlinky. Ale vyprávějí ho dívky, do nichž se pokusila svou osobnost přesadit, přesto dívky svébytné, s vlastním úsudkem a vlastními cíli. Snad bych to mohla vyjádřit tak, že komplikace, pochybnosti, ony trhlinky, které by nutně musely vznikat uvnitř slečny Brodieové samotné, kdyby byla... duchovně zdravá, jsou jí zprostředkovány skrze její žačky, syrovým způsobem, přiměřeně věku.
Překvapivě příjemná a zábavná knížka, po které jsem sáhla v regálu městské knihovny díky přitažlivé obálce. Chytrý nevtíravý humor se vine celou novelou, to hlavní ale tkví v postupném odhalování osobnosti slečny učitelky v závislosti na tom, jak její žačky dospívají a jejich vnímání se proměňuje. Krásný jazyk a dobře vykreslená atmosféra jsou dalším plusem, který mě nalákal k dalšímu prozkoumávání autorčina díla.
Autorka má příjemný styl psaní, zpočátku jsem byla nadšená.
Jenže.
Stejně jako los jsem měla osypky ze slečny učitelky od prvních stránek.
Sama bych rozhodně nebyla správnou adeptkou dívčí školy natož této učitelky. Je jasné, že autorka čerpá z vlastních zážitků jako třeba C.S.Lewis.
Za mě rozpor mezi hledáním obsahu dětské duše, jeho vyváděním ven a násilným vkládáním do srdce nemusí být tak obrovský. Záleží právě na osobnosti učitele.
Příběh hodně klame tělem, pod povrchností jsou zvláštní zákoutí, ale mě v nich příliš nebavilo tápat.
Alespoň zrnko humoru jsem si odnesla:
"Nechci mít pohlavní styk," řekla Sandy.
"Já taky ne. Vezmu si někoho čistého."
"Vezmi si karamelu."
Kdo máte chuť poznat atmosféru Edinburghu třicátých let, račte vstoupit, jazyk i překlad je skvělý a o přemýšlení nepřijdete . . . . ale TOP koment je nahoře soukroma a Acamar :o)
Mě osobně to moc nedalo . . .
3/4
Žádný akční příběh, jen takové nezávazné povídání z konce 30.let minulého století. Slečna učitelka v květu sil a šestice jejích žákyň na dívčí škole Marcie Blaineové. Okrajové zmínky o Francově Španělsku, Mussoliniho Itálii a Hitlerově Německu definují dobu, ovšem školu určuje něco úplně jiného:
"Vím jistě, že slečna Mackayová hodlá zpochybnit moje vyučovací metody. Už k tomu došlo dřív. A dojde k tomu znovu. Já se ale držím vlastních vzdělávacích zásad a předávám ze svého životního rozkvětu to nejlepší. Slovo vzdělání, latinsky educatio, pochází z předpony ex, ven, a slovesa duco, vedu. Vzdělávat znamená vést ven. Pro mne vzdělávat znamená vyvést ven něco, co už žák má v duši. Pro slečnu Mackayovou vzdělávat znamená vkládat do duše něco, co tam není."
Autorčin styl je skvělý sám o sobě, překlad Martina Pokorného určitě nezaostává. A já se těším na stejnojmenný film.
"Navenek se od ostatních vyučujících lišila tím, že setrvávala ve stavu kolísavého vývoje, zatímco ony si - a naprosto pochopitelně - po završení dvaceti let již netroufaly jakkoli měnit názory, a zvláště ne na etické otázky. Na světě nebylo nic, co by se slečna Brodieová nemohla ještě naučit, a chlubila se tím. A když dívkám říkala: "Toto jsou má nejlepší léta. Sbíráte plody mých nejlepších let," ta slova neplynula z úst nehybné slečny Brodieové, nýbrž takové, jejíž přirozenost se jim rozvíjela před očima současně s tím, jak se formovaly dívky. Nejlepší léta slečny Brodieové se rozpínala a utvářela ještě v době, kdy už děvčatům táhlo na patnáct. A zásady, jimiž se řídil závěr jejích nejlepších let, by ji samotnou na jejich počátku šokovaly."
Jako první jsem viděl filmové zpracování s oscarovou Maggie Smith, které mě nijak zvlášť neoslovilo. Docenil jsem ho právě až po přečtení knihy, kde jsou charaktery postav vykresleny přesněji a srozumitelněji, a pak je více pochopitelné i jejich jednání. Je s podivem, že tyto neprávem zapadlé autory ještě někdo vydává. Patří za to dík vydavateli. "Créme de la créme" mezi novelami to dozajista není, ale příjemné čtení určitě.
z některých ženských hrdinek mi jde mráz po zádech, učitelka Brodieová k nim patří: žena manipulující jinými ženami je strašlivá
velmi mne oslovilo téma i způsob zpracování, jen trochu moc rozvleklé (možná mi jen nesedl překlad?)
Kniha, která svým příběhem a stylem psaní pohladí po duši. Víc takových knih, které jsou velmi dobře napsané, výrazně vám vylepší smutné odpoledne a přitom si na nich nezavaříte mozek.
Tak takové knihy mě vždy potěší. Autorka má vytříbený styl a specifický suchý anglický humor, takže pro pozorného a vnímavého čtenáře určitě zážitek. V dnešní hektické době možná pro někoho o ničem, ale to je právě na této půvabné knížce velmi uklidňující...
Co jste zač Jean Brodiová? Ptám se, protože jsem během čtení na tuto postavu změnila názor nejméně třikrát. Čekala jsem, že to bude nějaký Igor Hnízdo v sukních, to jsem se ale sekla. Ve výsledku si o Jean nemyslím nic moc dobrého, ale nevylučuji, že kdybych novelu četla znovu, viděla bych ji zase jinak.
Pro mě jedna z nejpozoruhodnějších literárních postav, s jakou jsem se setkala.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Nejlepší léta slečny Jean Brodieové |
| 2021 | Dívky bez prostředků |
| 2001 |  Černá madona |
| 1997 |  Večírek |
| 2003 | Záhadný případ lorda Lucana |
Zvláštním a neobvyklým stylem napsaná knížka o svérázné slečně Jean Brodieové, učitelce dívčí školy v Edinburghu, jejích netradičních vzdělávacích metodách, o jejím vlivu a vzájemném vztahu se skupinkou „vyvolených“ žákyň, který přetrvával i v období, kdy už dávno nebyly jejími studentkami.