Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1691
1691
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Moje první knížka Petry Soukupové. Chvíli jsem si zvykala na její styl psaní, ale to trvalo pouhých pár stránek... pak už jsem jen četla a nemohla se odtrhnout. Zasloužených 5 hvězd a já už se moc těším na Zmizet, kterou před nedávnem četl manžel a taky si ji velmi pochvaloval :-)
Knížka Petry Soukupové se mi líbila, pravda, že chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale něco mi tam trochu vadilo. Asi to, že ač si všichni chtěli pomoci, neuměli spolu vůbec komunikovat. To tak v rodinách chodí, že si neumějí za celý rok v klidu všichni hezky popovídat? Pořád je téměř mezi všemi tak napjatá atmosféra? To je mi jich tedy líto. To dnes opravdu lidi neumí žít, radovat se z maličkostí, pořád jsou ve střehu a nespokojení ? Líbilo se mi malé množství postav, lépe je poznáme (nemám ráda, když se píše o mnoha lidech) a líbil se mi závěr.
Příběh zachycující zdánlivě obyčejný život jedné rodiny - hysterické Hany, jejího syna Viktora, který jak čas ukáže není zase až takový spratek a babičky Evy, která toho mnohdy řeší až příliš. Všichni se snaží žít podke svého nejlepšího mínění, ale z pohledu druhých to tak zrovna nevypadá. Kniha se četla dobře, jen jsem si musela trochu zvyknout na styl psaní.
Až do včerejška byla moje nejoblíbenější knížka od Petry Soukupové Zmizet. Z její novinky pro dospělé – Nejlepší pro všechny – mám dost podobné pocity, jen se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám teda teď dvě stejně oblíbené knížky, nebo jestli je jedna lepší než druhá. A komu se bude stoprocentně taky líbit? 1) Tomu, kdo rád nazývá věci pravými jmény a cení si této přímočarosti i na druhých. 2) Tomu, komu nevadí napjatá atmosféra a vyhrocené rodinné situace... protože takovej je život bez růžovejch brejlí. 3) Tomu, kdo dokáže ocenit autentičnost vnitřních monologů postav a tragikomiku servírovanou například v podobě představ dětí o starých lidech s Alzheimerem. 4) Tomu, u koho nominace na Magnesii Literu funguje jako literární kompas. 5) A taky tomu, kdo má rád takový ty konce, kterým se v klišé řeči říká, že člověka chytnou za srdce... Tak mě to chytlo za srdce oběma rukama... takovýma těma dřevorubeckýma pazourama...
Začátek mne přišel nudný a pak jsem se začetla a je to výborný - jak už to někdo psal, člověk si v tom najde svoje paralely, říkala jsem si "tohle jak u nás v rodině". Každého z hrdinů trochu chápete a trochu vás štve, a takový je život.
Četba pro méně náročné..
Vůbec se nedá kvalitou srovnat s knihou Zmizet od téže autorky.
Na knihu jsem se moc těšila, ale nedočetla jsem ji, protože se mi vůbec nelíbil styl psaní autorky. Absolutně mě nezaujala. Ani téma knihy nebylo zpracované zajímavým způsobem. Nic nového ani překvapivého.
Jako vždy ze života a jako vždy s temným podtónem, avšak nikoli depresivní. Moje oblíbená autorka mě opět nezklamala. Je to chvílemi jako nakukovat sousedům do obýváku a poslouchat, co si vyprávějí...
Kniha se mi velmi líbila, dobře napsaná a hlavně ze života. Přečetla jsem během 2 dnů, musela jsem jít i do práce. Od autorky to byl můj první román a určitě se zaměřím i na další knihy
Až drásavě popsané rodinné vztahy mezi Viktorem, jeho mamkou a babi. Při čtení se střídá pochopení a vztek na každého z nich. Styl psaní Petry Soukupové mě taky něčím rozčiluje a přitahuje zároveň. Vlastně mě při čtení štve tím, přesně dokáže vyhmátnout, co nechci "slyšet" a donutit mě se tím zabývat - je to něco jako jít na psychoterapii, otevírat bolavá témata a odcházet s úlevou, že ten strašák vlastně není tak hrozný :)
Naprosto dokonalé! Styl, téma, příběh, vztahy. Motivace k zamyšlení. Je to mimořádné spisovatelské zjevení ta paní Petra Soukupová. Těším se na její další přírůstek.
Miluji Petru Soukupovou a její knihy! Její styl psaní, strohý, někdy až syrový, mi naprosto sedí a už ani nic jiného neočekávám. Její příběhy jsou zdánlivě obyčejné, ale právě v tom je jejich síla, její hrdinové skuteční a lidští. Tato kniha mě totálně dostala, přečetla jsem jedním dechem a z konce jsem byla úplně dojatá. Jen tak dál, Petro! :)
Všechny ty komentáře zde jsou fajn nebo až přímo krásný, ale mě kniha vůbec nechytla za srdce, nebavilo mě číst, nehledě na to jak mě rušil styl psaní. Až mě to fakt poprvé u knihy mrzí, když čtu tu chválu a u mě? Nic.
Soukupová píše zvláštním stylem, nutno si na něj trochu zvyknout. Ale kniha byla super. Četla jsem od ní K moři a tato je mnohem vyzrálejší.
Má první kniha od autorky. A líbila moc! Nijak extra originální téma, ale slupla jsem to během pár dní a měla z ní opravdu dobrej pocit. Nejvic se mi asi líbila postava babičky a pak vývoj Viktora. Jsem zvědavá na další již vydané knihy.
Všechno podstatné je řečeno v knížce. Ohromně se mi líbil závěr, jako ten úplný. Samozřejmě kromě všech těch pocitů, které kniha vyvolává, především tématem smrti, kterým je kniha prosáklá.
Petra Soukopová má dar vrtat se v (knižní) lidské psychice a tento dar využívá skvěle.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Příběh herečky, jejího syna a maminky. Rozmazlený syn nejde zvládnout a tak ho přestěhují k babičce na venkov, kde prožije zhruba rok života. Příběh 3 generací. Na to, že kniha má takový ohlas u mě moc nezabodovala. Chybí mi v textu přímá řeč, netěšila jsem se na další kapitolu, celkově mi tohle nesedlo. Knihu jsem dočetla a bez chutě. Hezký příběh, zajímavé postavy, ale pro mě nemastné neslané.