Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1691
1691
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Velmi realistický příběh ze života. Na začátku mě zarazila zvláštní formulace textu a střídání vypravěčů v rámci jedné kapotoly. Když jsem toto vzala na milost, už jsem to vše prožívala naplno jako Eva, Hana a hlavně Viktor.
Líbilo se mi střídání vypravěčů, styl vyprávění i téma. Jinak mě kniha bohužel nezaujala.
.
Nemůže být přeci nejlepší pro všechny... :-)
Autorka je moje oblíbená. Tak jak dokáže popsat situace a mezilidské vztahy je úžasné. Knížka je vyprávena syrovým stylem, pro autorku příznačným. Skrz postavu malého kluka jsem si odžila pocity beznaděje a smutku. Takovéto čtení mě baví.
Příběh se mi líbil, zajímavý, uvěřitelný a byl by pro mne i více čtivý, nebýt stylu v jakém by napsán. To mi teda vadilo, škoda.
Tato kniha od Petry Soukupové byla opět skvělá. Opět se mi potvrdilo, že jsem autorku právem označila za můj nejlepší letošní objev. Zprvu mi trvalo se do knihy začíst, zase tam nebyly uvozovky a tentokrát to bylo ještě těžší, ale po několika prvních kapitolách jsem se krásně začetla.
Příběh vypráví o jedné rodině, kde nic není úplně v pořádku. Matka Hana, která si myslí, že ví, co je pro všechny nejlepší a kvůli nedostatku času na svého syna Viktora ho "odstěhuje" k babičce. Živí se totiž jako herečka. Viktor je nevychovaný hajzlík, který mi dost často pil krev a doufala jsem, že u něj na konci příběhu dojde k nějakému progresu. Babička Eva byla ze všech asi nejnormálnější, oblíbila jsem si ji.
O tom, jak to všichni zvládli nebo nezvládli, jestli došlo ke zlepšení, progresu... to si musíte přečíst sami. Já knihu doporučuji, konec se mě hodně dotknul a byla jsem z toho dost vykolejená.
Knihy Petry Soukupové prostě umí potěšit, pohladit po duši a zároveň člověka totálně rozebrat. Jako mě.
Román o mezilidských vztazích, který je vyprávěn jednoduše, obyčejně, chladně. Klasická Soukupová... Všední téma zpracováno pichlavě realisticky. Autorka umí dokonale popsat, co se jakému člověku děje, nad čím přemýšlí, proč nad tím přemýšlí, jakým způsobem prožívá jednotlivé situace, proč dělá to, co dělá atd. Všechny postavy a jejich jednání zkrátka opravdu chápete. Příběh smutný, ale pravdivý... Je to život.
Příběh ze života i když chvílemi hustý a smutný.
Co je opravdu nejlepší pro všechny?
Otázka opravdu k zamyšlení. Skvěle rozebráno ze všech stran a úhlů pohledu
Kniha je lepší průměr. Dobře napsaná se znalostí vesnického prostředí i vztahů v ústřední rodině. Matka sobecký jedinec, Viktor nešťastný dospívající průšvihář, babička konzervativní vesničanka, která však jako jediná má na Viktora čas a i když někdy zvláštním způsobem ho vychovává. Kniha se čte vcelku dobře a rychle, ale úplný top to není. Spisovatelka umí i lépe, ale ztráta času to nebyla.
Nejlepší pro všechny pro mě byla druhá kniha od Petry Soukupové, která si mě získala knihou Věci, na které nastal čas. Její styl psaní mě prostě baví. Umí věrohodně vykreslit pocity jednotlivých postav, ať už se jedná o dospělého nebo dítě a příběhu prostě věříte. Zpočátku byl rozjezd knihy pomalejší, ale s každou další stránku, mě příběh zajímal víc a víc. Co navíc oceňuji, je závěr. Kdy je nástin budoucího vývoje a člověk se dozví, jak příběh pokračuje několik dalších let.
Příběh tří lidí - babičky, matky a syna, jejichž životy a vztahy jsou tak zdevastované, že je smutno o tom číst. Kniha začíná ve chvíli, kdy je pět minut po dvanácté se pokoušet něco ještě zachránit, a na dalších stránkách se to jen zhoršuje. S velkým utrpením jsem dočetl sto stran, pak knihu odložil. S žádnou postav jsem se neztotožnil, s žádnou nesoucítil, snad jen trochu litoval babičku. Neříkám, že to je špatná kniha - je to napsáno dobře a věrohodně, ale usoudil jsem, že tohle namám zapotřebí:-/
Doslovy! Ty miluju nejvíc. Byla to taková třešnička na dortu.. vysvětlení, co bylo s hlavními postavami dál :)
Svižný příběh a třech hlavních postavách - Viktor, jeho maminka Hana a babička Eva. Rozdílné pohledy na výchovu, na život a na to “co je nejlepší pro všechny”
Nejlepší pro všechny...
První kniha od Petry Soukupové, která se mi dostala do rukou a přiznávám, že jsem byl mile překvapen... Z počátku jsem byl sice trochu rozhozený ze stylu psaní vět (dosud jsem nikde podobný styl psaní vět neviděl), ale po zhruba 20 stránkách jsem si na toto zvykl a pak už jsem si čtení knihy vyloženě užil...
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob... Jednak z pohledu zhruba třicetileté herečky Hany Ptáčkové žijící v Praze, dále pak z pohledu jejího desetiletého syna Viktora, který k životu potřebuje v podstatě jen telefon a počítač ;-) a pak i z pohledu její maminky - přibližně sedmdesátileté důchodkyně Evy Ptáčkové, která žije samotná na venkově, zhruba 150 km od Prahy...
Nevím co víc napsat a nic neprozradit... :-)
Chcete si u čtení knihy příjemně odpočinout a zjistit, že starosti všedních i nevšedních dnů se týkají i někoho jiného než zrovna Vás? V tom případě sáhněte po této knize...
Možná spíše kniha pro dámy, ale já si ji fakt užil... Takže to má u mě autorka za pět... Hvězdiček... ;-)
Jiné autorčiny knihy mě bavily, ale v tomto případě mám pocit, že se dost opakuje, aniž by musela. Knihu jsem ani nedočetla. Postavy, jako třeba Hana, Adam nebo Eva jsou šablonovité a předvídatelné.
Kniha se mi moc líbila. Je psána velmi zvláštním jazykem, ale je absolutně čtivá, pohltí vás od první stránky. Jen občas mi to přijde trochu prvoplánovitý, předvídatelný děj.
Kniha je takové celkové vylíčení soužití ve špatných rodinných vztazích. Eva neustále hledá chyby na své dceři Haně, ale syn Adam je naprosto skvělý a úžasný. Hana je sobecká a nezajímá ji nic jiného než její kariéra. A Viktor? Na začátku knihy je to pouze rozmachánek z Prahy, který neustále hraje hry na počítači a má všechnu nejmodernější a nejdražší technologii, přesto jeho problémy v pražské škole vidím jako klukoviny, které rozhodně nejsou důvodem ke změně prostředí. U babičky je nejdřív nešťastný, ale potom si najde kamarády a dokáže se postarat sám o sebe i o svou babičku. Konec knihy je smutný a nadcházející události, které jsou v knize nastíněny, jsou vlastně dost očekávané. Bohužel nejvíc na všechno doplatila babička.
Petra Soukupová dělá dobré jméno mainstream literatuře a ani její scénáře si nevedou špatně. Vůbec se nedivím.
V knize s výstižným názvem to nejlepší pro všechny se před námi odvíjí celkem obyčejný příběh jedné rodiny z pohledu Hany, její matky Evy a syna Viktora. Děj je vyprávěn pozoruhodně plynule, přestože autorka jako by nahodile přeskakovala z jedné perspektivy do druhé a z druhé do třetí. Každý vypravěč má velmi odlišné výrazové prostředky obohacené o detaily příslušné k té které generaci.
Postavy jsou skvěle napsané. Ne že by snad byly skvělé. Každá z nich je nějakým způsobem sebestředná a chce po ostatních, aby změnili ve jménu jejich pojetí reality. Jak to, že to nechápe? Je nejčastější otázka všech tří hrdinů. Vidíme různé vzájemně misinterpretace činů a hodnocení těch druhých na základě předsudků. Vidíme i vývoj postav a to, že sobecká rozhodnutí nakonec vedla ke zdárným koncům a altruismus k průserům. Při tom všem takovéhle rodinné s generační střety známe snad všichni ze života. Za mě super čtení.
Velmi mě iritovaly ty krátké stručné věty. Asi, že na to nejsem zvyklá. Taky absence přímé řeči čtení neulehčovalo. Hlavně mi ale vadilo, jak se k sobě hlavní postavy chovají. To byl blázinec. Možná to tak v životě je, ale na konci knihy mi bylo úzko. Pro mě to bylo zkrátka depresivní. Což ale neznamená, že by byl příběh špatný. To vůbec ne. Je jenom jinak napsaný, než knihy, které jsou obvykle na knižním trhu k dostání. Plus teda to, že příběh je možná až moc reálný :-D pro mě to nebyla oddychovka...
O Petře Soukupové jsem roky slýchal jen to nejlepší. Bylo tedy nabíledni začít románem Nejlepší pro všechny. Jednalo se o mou teprve druhou knihu nového roku a hned další silný čtenářský zážitek. Po emoční stránce ve mně bude rezonovat velmi dlouho.
Pocity čtenářské duše:
- zvláštní (osobitý) styl psaní
- absence přímé řeči
- vybroušená psychologie postav
- sobecké, pokrytecké a vnitřně rozervané postavy
- naturalisticky realistické
- úsporný styl = emoce třímají mezi řádky
- závěrečný flashforward geniální a zničující
Pro tyhle vlastně obyčejné příběhy začínám mít slabost. Pravda, Hanino povolání není úplně tuctové, ale jinak, samoživitelek je dost, ovdovělých žen Evina typu i problémových rozmazlených dětí taky. A v tom je síla knížky. Všichni chtějí to nejlepší pro všechny, ale každý za nejlepší považuje něco jiného a každý nakonec asi myslí hlavně na sebe. Ale není to svým způsobem normální? Rozhodně se nedá říct, že Hana a Eva jsou jen sobecké, u Viktora to nejspíš odpovídá věku. vykreslení dítěte těsně před pubertou, kdy začíná pořádně vnímat, že rodiče (zde matka) nejsou dokonalé bytosti, je povedené.
Je to o vztahu rodičů a dětí, sourozenců, a dotýká se mnoha jiných věcí. Je to trochu smutné, ale takový je život.
Posloucháno jako dobře namluvená audiokniha, proto mi samozřejmě nemohly vadit věci jako chybějící přímá řeč apod. Tenhle druh knížek je na audio verzi jako dělaný.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Styl autorky mne kdysi po první knize odradil, není to můj šálek kávy a celkově mi to nesedlo. Ale po delší době jsem ji dala další šanci a rozhodně nelituji. Styl vyprávění je velmi specifický, takový uspěchaný, nejspíš odrážející přímé myšlenkové pochody postav. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, ale pak už to nebyl problém. Vyprávění se střídá z hlediska více postav - Hany, Viktora a babičky. Děj se vyvíjí rychle, je velmi poutavý a udrží si čtenářovu pozornost. Chvilkami mi to nepřišlo moc uvěřitelné, ale rodinné problémy toho rázu jsem nikdy nezažila a tudíž to není plně objektivní. Nechápala jsem mnohé chování Hanky nebo Adama, měla jsem chuť jimi zatřást, aby se probrali. Jsem moc vděčná za vševysvětlující závěr, i když velmi zkratkovitý. Kniha se mi vcelku líbila a možná se pustím i do dalších knih autorky.