Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432102/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-7lf-432102.png
4
1638
1638
Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku zase to, že nebude sama. Viktor se ale cítí zrazený a zoufalý tím více, že rázná babička má jasnou představu o tom, jak by měl život všech kolem ní vypadat. Román sleduje jeho dramatické sžívání s venkovem i osud babičky, která si vedle něj začíná uvědomovat neodvratně přicházející stáří. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí.... celý text
Přidat komentář
Opět bravurní popis každodenních životních situací, které vás vtáhnout do děje, že nemůžete přestat číst a máte pocit, že jste účastníkem příběhu. Skvělá kniha!
Na jednu stranu takový lehký čtení. Na druhou stranu absolutně přesný postavy, vztahy a motivace.
To byla zase jízda! To na knihách od Soukupové miluju, jak to plyne. Jakmile začnete, už se neodtrhnete. Opět bravurně vykreslené vnitřní světy postav.
Co je nejlepší pro všechny? Problém je v tom, že každá z hlavních postav si to nejlepší představuje trochu jinak.
Část spisovatelského umu Soukupové tkví právě v tom, že se dokáže svým postavám dostat „do hlavy“ a věci, které říkají nebo dělají, se pak zdají naprosto přirozené. Díky tomu čtenář vidí do hlav hádajících se postav a zjišťuje, že každý má svou pravdu.
Audiokniha v podání Mileny Steinmasslové, Martiny Krátké a Jana Ciny je naprosto skvělá. Doporučuji.
(audiokniha) Knihu jsem nejdříve poslouchal v audiu a protože se mi moc líbila, tak jsem si říkal, že si jí dočtu jako normální knihu, které jinak čtu spíš výjimečně. Po pár kapitolách jsem to ale vzdal a opět jsem se rád k audiu vrátil.
Skvěle a hlavně uvěřitelně napsané postavy, jejich soužití, konflikty, ale i radosti z pohledu všech tří zúčastněných. Tohle mi prostě sedlo. Už se těším na další autorčinu knihu.
Petra Soukupová snad vidí lidem do hlavy..! Skvělá kniha, nutí k zamyšlení nad naším chováním k těm nejbližším... Slza opět ukápla.
Myslím si, že to jak se chováte, odráží to, jak jste byli vychováváni. A to je problém Viktora. Nikdy nedostal žádný výprask. Matka mu nikdy nevyhubovala. Když nastal nějaký
problém, vždy to řešila matka a ne on. Když něco rozbil, tak se mu automaticky nahradilo
něčím jiným. Na co ukázal, to měl. A to je velký problém, protože jakmile vyroste, tak už za ním nebude stát máma a zachraňovat ho z průšvihů.
Když se přestěhoval k babičce, dostával šikanu od lidí ze školy. A to jak byl vychovaný, se na něm teď podepsalo. Jakmile nastal nějaký problém, zdrhnul. Sice ano našel si pár kamarádů, ale jak dlouho mu trvalo si je udělat.....
Nemyslím si, že Viktor je zlý a pomstychtivý, ale chce jen pozornost své mámy, která mu
chybí. A to se stává normálně ve světě. Dítě, když nemá pozornost rodičů, dělá věci, které by normálně nedělalo.
Celý ten příběh mi přišel hrozně pravdivý. My řešíme věci, tak jak si myslíme, že budou
nejlepší pro ostatní, i když se nás to nemusí vůbec týkat. A často zapomínáme na jeho/její
pohled a jak věci vidí on/ona.
Autorka skvěle vykreslila to, jak vypadá sobeckost. Kam až kvůli ní můžeme zajít a co všechno můžeme ztratit.
„Proč dospělí říkají, co myslíš, když ve skutečnosti nechtějí vědět, co si děti myslí?“
Moje první setkání s paní Soukupovou. Její knihy jsem nikdy vlastně ani nezaregistrovala, ale díky našemu Knižnímu klubu jsem měla možnost se s ní seznámit.
Když jsem začala číst, tak jsem měla velký problém s tím, že byla přímá řeč začleněna přímo do textu. Žádné uvozovky, nic. S tím jsem opravdu bojovala, ale nakonec jsem si rychle zvykla.
Takový příběh ze života, kde člověka dost postav irituje (hlavně Hanka), ale najdou se i hezké momenty. Konec smutný. Navíc si člověk uvědomí, že občas si jen myslíme, co je nejlepší pro druhé, ale nikdy se jich nezeptáme, zda je to skutečně tak.
Ve výsledku se mi knížka líbila, ale nemohu říct, že bych byla nadšená. Klasická moje kategorie nenadchne, neurazí. V budoucnosti se třeba dostanu k nějaké další knížce od autorky, nyní ale nemám nutkání sahat po dalším jejím díle.
Vyslechnuto jako audiokniha. Začátek se trochu vlekl, po přestěhování Viktora k babičce už se mi kniha poslouchala výrazně lépe. Nejvíc nadšená jsem byla ze čtení pana Ciny, který je tak multinadaný a role Viktora mu za mě naprosto sedla. Postava jeho matky, její sobeckost a nezralost mě značně iritovala. Konec smutný, těšila jsem se na happy end, ale konal se život.
Nejlepší pro všechny
Divný příběh herečky Hany matky, která vychovává 10letého Viktora bez otce a moc ho nezvládá. Práce ji donutí dát syna k babičce Evě, která nedávno ovdověla. Viktor je rozmazlený fracek, který se časem u babičky mění, dokonce babičce pomáhá. Babička se před očima mění ... Konec není vůbec veselý. Nic neprozradím, dávám 4 hvězdy a doporučuji k přečtení.
Obyčejný neobyčejný příběh, o obyčejné neobyčejné rodině. Stačí vymyslet zajímavé dialogy, nebo možná sepsat život vlastní, či od sousedů a hned vznikne velice zajímavý příběh, který může vyprávět o každém druhém z nás. Protože hlavními atributy toho příběhu jsou: Dítě žijící v nekompletní rodině. Matka, která se kvůli dítěti nehodlá vzdát vlastní kariéry. A babička, která měla své poslední dítě v dost pozdním věku, čímž tyto potíže vlastně tak trochu nastartovala. A teď se snaží vychovávat svého vnuka, na kterého matka nemá čas. Ta dělá jednu z nejčastějších a největších chyb ve výchově dítěte. Když se snaží lásku a nedostatek času, nahradit zbytečně drahými dárky. To se prakticky pokaždé vrátí obdarovávajícím jako bumerang. Bavilo mě to moc, je to sepsáno velice živě. Měla jsem pocit, jako kdybych byla přímo součástí této rodiny. K tomuto pocitu, zcela jistě přispěla audiokniha, ve které má každá z hlavních postav svého narátora. Babička (maminka): Milena Steinmasslová, dcera (matka): Martina Krátká, vnuk, (dítě): Jan Cina.
Nerada se opakuju, proto se většinou zdržím komentářů. Tentokrát si ale nemůžu pomoct a musím potvrdit níže uvedené kladné komentáře. Toto je má v pořadí již šestá přečtená kniha od Petry S. a já si blázen myslela, že mě už nemá co překvapit. Ale překvapilo. A byl to již několikrát zmiňovaný konec. Jak na jedné a půl stránce citlivě shrnout několik zásadních životních událostí a osudů v řádu desetiletí? Nevím. Já to neumím. Ale Petra Soukupová ano.
Celou dobu jsem očekávala otevřený konec a tak jsem se už v průběhu čtení několikrát zamyslela nad tím, co bude s Vikim dál..
A pak ta jedna a půl stránka..
A já zůstala paf z toho, co PS s písmenky dokáže.
Takže opět děkuji za další literární orgasmus a budu se těšit na další.
Na čtení jsem se těšila. Líbí se mi jak P. Soukupová píše. O úplně obyčejných každodenních věcech. Dokáže vystihnout pocity, trefně popsat jednání, v dialozích odhalovat povahy postav. Její novou knížku si vždycky jdu koupit.
Pěkná kniha pro dospělé i náctileté. Výstižný název. Chceme pro všechny to nejlepší, ale většinou to pro ty druhé nejlepší není. Líbil se mi vztah mezi babičkou a vnukem. Rozebrat povahy umí Petra Soukupová skvěle. 5*
Zajímavá knížka s docela smutným příběhem o tom, jak na stejnou situaci nahlíží babička, dcera a její syn. Každý měl svým způsobem pravdu a přitom se mýlil. Každý z nich si myslel, že dělá dobře pro ty ostatní, ale ostatní se jen trápili.
Toto byla má první kniha od Soukupové, takže jsem nevěděla do čeho jdu. Po několika kapitolách jsem to již chtěla vzdát. Celý text mi přišel jako kdyby to psal celý Viktor. V jeho verzi bych to ještě pochopila, ale pak jsem to měla i Hanky a Evy. Nedávalo mi to hlavu a patu, stále jsem u toho usínala. Pak jsem si zde přečetla pár recenzí, jestli to má někdo podobně. Našla jsem tu, ale spíše pravý opak a tak jsem se rozhodla, že to prostě dočtu. Najednou bylo čtení nějak lehčí, až mě příběh úplně pohltil. Jak zde někdo napsal, na Soukupovou si musíte zvyknout. Nevím, jestli jsem si zvykla nebo se mi změnila nálada, protože jsem vyřešila nějaké osobní problémy a dost se mi ulevilo. Ač tak či tak, musela jsem se v nějakých situacích dost smát, protože vztah Hanky a Evy mi dost připomínal můj vztah s matkou. Rozhodně bylo úžasné vidět příběh ze tří stran, kdy každý měl svým způsobem pravdu, avšak kámen úrazu jako v opravdovém životě, komunikace. Tolik nevysloveného a nepochopeného. Bylo zajímavé si tuto knihu přečíst a i když to někomu bude dělat možná problém, stejně jako mě, rozhodně doporučuji knihu dočíst.
Klasická Soukupová, už asi nikdy nic nového nenapíše. Četla jsem toho od ní víc a přemýšlím, jestli má smysl v tom pokračovat.
Co jediné je možná v rámci její tvorby výjimkou, je postava Hany. Normálně mam pro každou její postavu pochopení, ale Hana mě skoro celou dobu vytáčela.
Díky čtenářské výzvě jsem se dostala k této knize.
Pohled na životní situace očima Evy, Hany a Viktora, kdy každý z nich je přesvědčen, že jen jejich pravda je ta správná a občas tím pádem dochází k třecím plochám a nedorozuměním.
Moc se mi líbilo zakončení knihy, kde bylo všechno řečeno a člověk věděl, jak to vlastně celé dopadlo.
Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
O co později jsem tuto autorku objevila, o to více se mě její příběhy ze života dotýkají. A konkrétně tento stál tedy za to. Eva, Hana, Viktor...matka, dcera, vnuk a příběh jednoho roku, ve kterém všichni prožijí něco mimořádného, jsou nuceni vystoupit ze své komfortní zóny, něco nacházejí, něco ztrácejí. Opravdu oceňuji jak autorka dokáže proniknout do duší dětí i seniorů, obsáhnout dosti odlišné vidění a prožívání světa, klobouk dolů! A mezi nimi Hana, herečka, máma a dcera. Ale také žena, která si chce urvat i pro sebe ten kousek štěstí a úspěchu. No, skvělé to bylo, zase jsem se nemohla odtrhnout. A musím zmínit i konec knížky, poslední kapitolu, zamáčkla jsem slzu. A tak, kdo jste ještě Petru Soukupovou neobjevil, zkuste ji a ponořte se do vnitřních monologů jejich hrdinů, budou Vám blízké, budete jim rozumět. Ten styl psaní možná není na první dobrou jednoduchý, ale časem se do něj ponoříte a už Vás nepustí. Maximální hodnocení, určitě vyhledám i další autorčiny knihy.