Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432102/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-7lf-432102.png
4
1691
1691
Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku zase to, že nebude sama. Viktor se ale cítí zrazený a zoufalý tím více, že rázná babička má jasnou představu o tom, jak by měl život všech kolem ní vypadat. Román sleduje jeho dramatické sžívání s venkovem i osud babičky, která si vedle něj začíná uvědomovat neodvratně přicházející stáří. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí.... celý text
Přidat komentář
Moje první letošní přečtená kniha a laťku nasadila teda hodně vysoko.
Petra Soukupová píše obyčejně o obyčejných věcech, ale zároveň to člověku nedá spát, protože je to tak blízké. Podle mě perfektně vystihla myšlení desetiletého kluka, Viktora mi bylo líto, Hanku jsem od začátku nesnášela. Na začátku jsem měla trochu problém s absencí přímé řeči, ale rychle jsem si zvykla, je to možná díky tomu ještě víc čtivé.
Nechápu, jak jsem mohla tak dlouho tuhle autorku míjet, mám co dohánět.
A nebylo by Nejlepší pro všechny zbavit mě povinnosti a nechat tě u babičky?
Říkala si Hana, matka malého Viktora.
Nezvladatelný Viktor, věčný průšvihář, přerůstá matce přes hlavu. Ona se chce věnovat herectví, příležitostným milencům a Viktor je její koule u nohy, kterou musí vláčet s sebou. Proč tu kouli na chvíli neodstřihnout a nenechat ji u své matky?
Kniha krásně ukazuje typicky zlobivé dítě. Ale když se dozvíte více o tom, v jakém prostředí vyrůstá, je jeho chování mnohem více pochopitelné.
Příběh se volně prolíná s knihou Kdo zabil Snížka?
Tak tohle je zatim nejlepsi kniha od Petry Soukupove.
Uplne nejvic se mi libil zaver, ktery byl necekane ukonceny a nacrt budoucnosti.
Jako vzdy ctive a paradni pohled do zpusobu uvazovani jednotlivych postav vcetne detskeho hrdiny, ktereho jsem mela chut privinout si k sobe.
Na nekterych mistech mozna trosku zdlouhave popisy, ale jinak naprosta spokojenost.
V poslední době si vybírám knihy, kde mě hlavní postavy strašně štvou. A ani v tomhle případě tomu nebylo jinak. Byla jsem naštvaná a zároveň jsem nemohla přestat číst. Toxické podhoubí rodinných vztahů bylo popsáno velmi autenticky a naprosto uvěřitelně.
Moje druhá kniha od autorky - takže už jsem byla připravená na absenci uvozovek u přímé řeči a tolik mi to nevadilo jako u knihy Pod sněhem. Tahle se mi líbila mnohem víc. Autorka umí skvěle vykreslit myšlenkové pochody jednotlivých postav a jsou u všech uvěřitelné. Bylo zvláštní, jak se měnil můj postoj k postavám v průběhu čtení. Na začátku mi nejvíc vadila babička a naopak ke konci knihy jsem jí nejvíc fandila. Ráda si přečtu i další knihy od autorky.
“Strašně se na Vikiho těší. Hrozně moc. Vždycky když ho neviděla několik dní, tak je to stejné. Od toho dne, kdy to skončila s Jiřím má pocit, jako kdyby se všechno zlepšilo. Soustředí se jenom na natáčení. Nepije. Neopila se s ostatníma ani jednou.”
Jednoduchá a zároveň hluboká sonda do starostí jedné neúplné rodiny, důsledků chyb ve výchově, porušených vztahů a špatné komunikace...to vše ve stylu Petry Soukupové, tak jak to mám v jejích knihách ráda. Mimochodem Hana je příšerná.
Mně se kniha bohužel nelíbila. Přišla mi až příliš jednoduchá, psaní přímé řeči bez uvozovek mi přišlo jako špatně napsaný domácí úkol z českého jazyka a z mého pohledu to je trochu pod úrovní literárních děl. Hana i Viktor jsou spratci o které se musí starat babička, kde to žijeme? Ještě štěstí, že já v tomhle nežiju. Prarodičů i rodičů si vážím a naopak se snažím starat se já o ně.
Moje první kniha od autorky. Zase jedna z těch silnějších knížek, i když na styl psaní jsem si teda musela zvykat. A musím říct, že absence uvozovek u přímé řeči mi vadila. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat postavu Vikiho, jeho myšlenky, chování, prostě mi to sedělo :-) a závěr tak trochu bolel, ale spělo to tam...
Petru Soukupovou řadím mezi své oblíbené autorky. Třetí kniha a opět nezklamala. Líbí se mi, jak umí skvěle popsat běžné dny obyčejných lidí, v této knize konkrétně i různé pohledy třech generací na konkrétní věci. Moc se mi líbilo, jak byl uchopen konec.
Moje první kniha od autorky. Píše takovým úsporným stylem, ale trvalo mi jen pár prvních stránek, než jsem si zvykla. Pak už jsem to jen hltala. Hodně zajímavé čtení.
Kdo z nás se někdy choval nebo něco (ne)udělal s vědomím, že to tak bude nejlepší pro všechny (často je tomu právě naopak). To je i případ Hany, jejího syna Viktora a babičky Evy. P. Soukupová rozehrála velmi realistický příběh. Nejvíc mě oslovila postava babičky, naopak postava Hany mi přišla lehce šablonovitá - herečka, neschopná se postarat o syna, její vztahy... Ale i přesto hodnotím knihu kladně, líbila se mi atmosféra a celkové vyznění knihy, i když neveselé, ale to je život.
Konečně jsem se dostala k pohledu z jiné strany - po přečtení knížky Kdo zabil Snížka jsem byla na tuhle moc zvědavá. A rozhodně jsem nebyla zklamaná, naopak; určitě je to výborný nápad, popsat konkrétní období a události s ním spojené z pohledu někoho jiného, tady hned z pohledu několika osob.
Na rozdíl od dětského (dětem určeného) Snížka jsem tady mnohem více pociťovala jakousi dospěláckou(?) beznaděj a předurčenost ve smyslu "takhle to prostě je a já s tím nemůžu nic dělat". Chyběly mi dětské zážitky a spřízněné duše, takže pro mě to bylo poměrně smutné čtení. Trochu to spravil ten úplný konec, ale i ten vyzněl nostalgicky.
Život zkrátka není procházka růžovým sadem, a Petra Soukupová nám tohle úsloví nehodlá vymlouvat, naštěstí. Koneckonců, i samotná četba (střídání vypravěčů, žádná přímá řeč) byla náročná a rozhodně ne odpočinková.
Čím dál víc se přesvědčuju o tom, že čeští autoři (a především autorky), psát opravdu umí. A jsem neskutečně ráda, že se české knihy v poslední době vydávají víc a je na ně upřena i větší pozornost.
Rodinné vztahy popsané v knize jsou lehce mrazivé. Na oko normální spokojená rodina, na druhou stranu ale skrývající pokřivené vztahy.
Styl psaní je lehce specifický, ale čtenář si na to rychle zvykne
Za mě skvělá kniha. Ze života. Žádná extra zápletka se příliš nekoná. Jako by to psal prostě život. Čte se to samo. Byla lepší než jsem čekala.
knihu jsem nedocetla, hlavni postavy jsou tak neprijemne a nesympatické, ze jsem si k zadne nedokazala najit blizsi vztah a zajimat se o jejich osud.
Petru Soukupovou jsem si fakt oblíbila. Výborná ukázka toho, jak dítě vnímá signály dospělých a že život v jejich světě není jednoduchý. Zvlášť, když je vaše máma tak trochu kr**a.
Knihy Petry Soukupové může člověk buď milovat, nebo nenávidět. Já je miluju a tato je jedna z mých nejoblíbenějších, jsem moc ráda, že ji mám ve své sbírce
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Paní Petra Soukupová je vnímavá a chytrá. Do hloubky promyšlené postavy a zajímavě napsané, nejlepší pro všechny. Mně se líbila moc.