Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432102/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-7lf-432102.png
4
1666
1666
Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku zase to, že nebude sama. Viktor se ale cítí zrazený a zoufalý tím více, že rázná babička má jasnou představu o tom, jak by měl život všech kolem ní vypadat. Román sleduje jeho dramatické sžívání s venkovem i osud babičky, která si vedle něj začíná uvědomovat neodvratně přicházející stáří. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí.... celý text
Přidat komentář
Mně se kniha bohužel nelíbila. Přišla mi až příliš jednoduchá, psaní přímé řeči bez uvozovek mi přišlo jako špatně napsaný domácí úkol z českého jazyka a z mého pohledu to je trochu pod úrovní literárních děl. Hana i Viktor jsou spratci o které se musí starat babička, kde to žijeme? Ještě štěstí, že já v tomhle nežiju. Prarodičů i rodičů si vážím a naopak se snažím starat se já o ně.
Moje první kniha od autorky. Zase jedna z těch silnějších knížek, i když na styl psaní jsem si teda musela zvykat. A musím říct, že absence uvozovek u přímé řeči mi vadila. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat postavu Vikiho, jeho myšlenky, chování, prostě mi to sedělo :-) a závěr tak trochu bolel, ale spělo to tam...
Petru Soukupovou řadím mezi své oblíbené autorky. Třetí kniha a opět nezklamala. Líbí se mi, jak umí skvěle popsat běžné dny obyčejných lidí, v této knize konkrétně i různé pohledy třech generací na konkrétní věci. Moc se mi líbilo, jak byl uchopen konec.
Moje první kniha od autorky. Píše takovým úsporným stylem, ale trvalo mi jen pár prvních stránek, než jsem si zvykla. Pak už jsem to jen hltala. Hodně zajímavé čtení.
Kdo z nás se někdy choval nebo něco (ne)udělal s vědomím, že to tak bude nejlepší pro všechny (často je tomu právě naopak). To je i případ Hany, jejího syna Viktora a babičky Evy. P. Soukupová rozehrála velmi realistický příběh. Nejvíc mě oslovila postava babičky, naopak postava Hany mi přišla lehce šablonovitá - herečka, neschopná se postarat o syna, její vztahy... Ale i přesto hodnotím knihu kladně, líbila se mi atmosféra a celkové vyznění knihy, i když neveselé, ale to je život.
Konečně jsem se dostala k pohledu z jiné strany - po přečtení knížky Kdo zabil Snížka jsem byla na tuhle moc zvědavá. A rozhodně jsem nebyla zklamaná, naopak; určitě je to výborný nápad, popsat konkrétní období a události s ním spojené z pohledu někoho jiného, tady hned z pohledu několika osob.
Na rozdíl od dětského (dětem určeného) Snížka jsem tady mnohem více pociťovala jakousi dospěláckou(?) beznaděj a předurčenost ve smyslu "takhle to prostě je a já s tím nemůžu nic dělat". Chyběly mi dětské zážitky a spřízněné duše, takže pro mě to bylo poměrně smutné čtení. Trochu to spravil ten úplný konec, ale i ten vyzněl nostalgicky.
Život zkrátka není procházka růžovým sadem, a Petra Soukupová nám tohle úsloví nehodlá vymlouvat, naštěstí. Koneckonců, i samotná četba (střídání vypravěčů, žádná přímá řeč) byla náročná a rozhodně ne odpočinková.
Čím dál víc se přesvědčuju o tom, že čeští autoři (a především autorky), psát opravdu umí. A jsem neskutečně ráda, že se české knihy v poslední době vydávají víc a je na ně upřena i větší pozornost.
Rodinné vztahy popsané v knize jsou lehce mrazivé. Na oko normální spokojená rodina, na druhou stranu ale skrývající pokřivené vztahy.
Styl psaní je lehce specifický, ale čtenář si na to rychle zvykne
Za mě skvělá kniha. Ze života. Žádná extra zápletka se příliš nekoná. Jako by to psal prostě život. Čte se to samo. Byla lepší než jsem čekala.
knihu jsem nedocetla, hlavni postavy jsou tak neprijemne a nesympatické, ze jsem si k zadne nedokazala najit blizsi vztah a zajimat se o jejich osud.
Petru Soukupovou jsem si fakt oblíbila. Výborná ukázka toho, jak dítě vnímá signály dospělých a že život v jejich světě není jednoduchý. Zvlášť, když je vaše máma tak trochu kr**a.
Knihy Petry Soukupové může člověk buď milovat, nebo nenávidět. Já je miluju a tato je jedna z mých nejoblíbenějších, jsem moc ráda, že ji mám ve své sbírce
Styl autorky mne kdysi po první knize odradil, není to můj šálek kávy a celkově mi to nesedlo. Ale po delší době jsem ji dala další šanci a rozhodně nelituji. Styl vyprávění je velmi specifický, takový uspěchaný, nejspíš odrážející přímé myšlenkové pochody postav. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, ale pak už to nebyl problém. Vyprávění se střídá z hlediska více postav - Hany, Viktora a babičky. Děj se vyvíjí rychle, je velmi poutavý a udrží si čtenářovu pozornost. Chvilkami mi to nepřišlo moc uvěřitelné, ale rodinné problémy toho rázu jsem nikdy nezažila a tudíž to není plně objektivní. Nechápala jsem mnohé chování Hanky nebo Adama, měla jsem chuť jimi zatřást, aby se probrali. Jsem moc vděčná za vševysvětlující závěr, i když velmi zkratkovitý. Kniha se mi vcelku líbila a možná se pustím i do dalších knih autorky.
Velmi realistický příběh ze života. Na začátku mě zarazila zvláštní formulace textu a střídání vypravěčů v rámci jedné kapotoly. Když jsem toto vzala na milost, už jsem to vše prožívala naplno jako Eva, Hana a hlavně Viktor.
Líbilo se mi střídání vypravěčů, styl vyprávění i téma. Jinak mě kniha bohužel nezaujala.
.
Nemůže být přeci nejlepší pro všechny... :-)
Autorka je moje oblíbená. Tak jak dokáže popsat situace a mezilidské vztahy je úžasné. Knížka je vyprávena syrovým stylem, pro autorku příznačným. Skrz postavu malého kluka jsem si odžila pocity beznaděje a smutku. Takovéto čtení mě baví.
Příběh se mi líbil, zajímavý, uvěřitelný a byl by pro mne i více čtivý, nebýt stylu v jakém by napsán. To mi teda vadilo, škoda.
Tato kniha od Petry Soukupové byla opět skvělá. Opět se mi potvrdilo, že jsem autorku právem označila za můj nejlepší letošní objev. Zprvu mi trvalo se do knihy začíst, zase tam nebyly uvozovky a tentokrát to bylo ještě těžší, ale po několika prvních kapitolách jsem se krásně začetla.
Příběh vypráví o jedné rodině, kde nic není úplně v pořádku. Matka Hana, která si myslí, že ví, co je pro všechny nejlepší a kvůli nedostatku času na svého syna Viktora ho "odstěhuje" k babičce. Živí se totiž jako herečka. Viktor je nevychovaný hajzlík, který mi dost často pil krev a doufala jsem, že u něj na konci příběhu dojde k nějakému progresu. Babička Eva byla ze všech asi nejnormálnější, oblíbila jsem si ji.
O tom, jak to všichni zvládli nebo nezvládli, jestli došlo ke zlepšení, progresu... to si musíte přečíst sami. Já knihu doporučuji, konec se mě hodně dotknul a byla jsem z toho dost vykolejená.
Knihy Petry Soukupové prostě umí potěšit, pohladit po duši a zároveň člověka totálně rozebrat. Jako mě.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
“Strašně se na Vikiho těší. Hrozně moc. Vždycky když ho neviděla několik dní, tak je to stejné. Od toho dne, kdy to skončila s Jiřím má pocit, jako kdyby se všechno zlepšilo. Soustředí se jenom na natáčení. Nepije. Neopila se s ostatníma ani jednou.”
Jednoduchá a zároveň hluboká sonda do starostí jedné neúplné rodiny, důsledků chyb ve výchově, porušených vztahů a špatné komunikace...to vše ve stylu Petry Soukupové, tak jak to mám v jejích knihách ráda. Mimochodem Hana je příšerná.