Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534295/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-65f2fdc61b386.jpg
4
1649
1649
Můžeme si namlouvat, že se tohle řešení bude všem zamlouvat? Desetiletý Viktor jde ve škole z průšvihu do průšvihu. Jeho máma Hana je divadelní herečka, která si s ním už moc neví rady. Když ale dostane nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako možné vyústění situace. Přestěhuje nezdárného synka k babičce na venkov – klukovi prospěje změna prostředí a její ovdovělá matka aspoň nebude sama. Každý ze zúčastněných má ale dost rozdílné představy, jak by měl jeho život vypadat. Jedna z událostí, které Viktor u babičky prožije, tvoří příběh dětské audioknihy Kdo zabil Snížka.... celý text
Romány Literatura česká Sociologie, společnost
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Milena Steinmasslová , Martina Krátká , Jan Cina
více info...
Přidat komentář
Ze všech knih od Petry Soukupové, které jsem dosud četl, jsem se do téhle nemohl hodně dlouho začíst. Šlo mi to ztěžka a sám nevím proč. Taky jsem knihu několikrát odložil, až jsem se k ní vrátil letos na podzim a už jsem se na ni správně napojil a dočetl ji. Stejně jako u ostatních knih v ní vyniká mistrovství Petry Soukupové ve vylíčení světa očima dětské postavy, myšlenkové toky, pocity, emoce, v tomto je opravdu dokonalá a výjimečná. Potěšilo mě propojení s paralelním románem pro děti Kdo zabil Snížka?, kterou jsem četl již dříve. Ježíškovi jsem napsal, aby mi pod stromeček nadělil její nový román.
Postupně spatřujeme změny postojů i chování všech tří členů rodiny a i když s nimi v ledasčem můžeme nesouhlasit jsou pro čtenáře tak skuteční, že stejně budou mít naše sympatie. Celý příběh je v podstatě založený na neschopnosti komunikace, nedorozuměních a domněnkách, díky kterým si k sobě nemohou hlavní aktéři vzájemně najít cestu.
Opravdu jsem se do knihy zamilovala. Ale proč dávám hvězdičku dolů a co mě neskutečně, ale opravdu neskutečně štvalo byla absence uvozovek u přímé řeči! Vůbec nerozumím tomu, proč tomu tak bylo. Jestli jde o nějaký nový styl psaní nebo jen autorka chtěla text ozvláštnit...? Každopádně mi to ze začátku hodně kazilo dojem ze čtení kvůli horší orientaci v textu a troufám si říct, že se určitě našlo spousta lidí, kteří knihu díky tomu i odložili. Což je škoda.
IG: @hanybooks
Kniha, která mě rozbrečela. První kniha, za mou čtenářskou kariéru, jejíž konec jsem četla třikrát a nad nímž jsem ještě tak čtvrt hodiny nehnutě seděla a jen brečela.
Kdybych měla popsat pocity, je to tak na další díl, ale prozradím, že nebyly zrovna příjemní, spíš taková zvláštní bezmoc, takže snad jen, že když budete číst tuto knihu, opravdu to nebude promrhaný čas.
Líbí se mi popisy postav, jejich přemýšlení. Líbí se mi názorový průřez napříč generacemi, a tak jsem zase o kousek blíž k pochopení mých rodičů, prarodičů a praprarodičů a možná taky svých budoucích dětí. Podobné knihy jsou na tohle dobré a tato je navíc dobře napsaná.
Velmi dobře vykreslený pohled do myšlení 3 generací z pohledu vnuka, mámy a babičky. A každý to občas myslí trochu jinak a vlastně ale všichni mají ten kousek svojí pravdy. Místama hodně smutný, ale pravdivý. Prostě život. Kniha se mi líbila a doporučuju.
Bezesporu pro mne jeden ze silných zážitků roku. Nadchlo mě, jak jednoduše dokáže autorka nahlížet a popisovat nitra jednotlivých postav. Vytvořila prostor pro realitu bez sentimentu, patosu, ale také černobílého vidění. Hrdinové nejsou ani kladní ani záporní, jsou plastičtí, z masa a kostí. Moje nejvíc bylo asi v dovedném popisu bezmoci z pohledu dítěte-spratka.
Příběh desetiletého Viktora, který je docela průšvihář, jeho matka si s ním neví rady a navíc potřebuje čas na natáčení seriálu. Rozhodne se ho tedy odvézt na venkov k babičce, která ho bude mít na starosti.
Rodinný příběh, ve kterém si nikdo není jistý, co je pro ostatní nejlepší a co je vlastně nejlepší pro sebe samého.
Příběh sledujeme z pohledu všech hlavních hrdinů – Viktora, jeho maminky Hany a babičky Evy – tím se můžeme sžít s každým z nich a chápat tak jeho chování a myšlení.
Knížka je velice dobře napsaná a dobře se čte. I když ne každému, může tento styl sednout. Střídání postav je náhodné, čtenář se musí sám zorientovat, kdo zrovna vypráví. Chybí tu klasická přímá řeč s uvozovkami, ale je uvedená přímo v textu. Mě osobně tento styl nevadil, naopak mi vyhovoval.
Kniha nám ukazuje, že není vždy a všude jen slunce, ale můžou přijít problémy a člověk se s nimi prostě musí vypořádat. Příběh je smutný, depresivní, ale prostě i tohle je život.
Plný počet hvězd nedávám pro pomalejší vyprávění, v tomto případě bych uvítala svižnější děj. Ale jinak úžasná knížka ze života.
Dobře napsána knížka , poutavý děj.
Přečetla jsem předtím se synem Kdo zabil Snížka tak jsem našla propojení .
Možná by se líbilo i starším dětem.
Netušila jsem, jak dobré čtení si kupuji. Co je nejlepší pro jednoho, není většinou nejlepší pro dalšího, v tomto případě i v rodině. Sobeckost na jedné straně a obětavost na straně druhé.
Vyprávěný vztah - matka, dcera, vnuk - mě zcela uzemnil.
V poslední době čtu mnoho thrillerů, o některých, i když se mi líbily, si ani pořádně nevzpomenu, o čem byly, ale tento román české autorky si pamatovat budu.
Ještě dodám, že styl psaní v tomto případě mi nevadil, dokonce do této knihy i sedl, ale v dalších knihách ho mít nemusím.
Psaný stylem, kterej asi ne každýmu sedne, ale mně to vyhovolalo - přišlo mi to podobný jak v Bábovkách.. :)
Příběh smutnej, mám obavu, že docela realistickej. Každopádně postava Hanky byla na obří facku, to děcko mělo víc rozumu jak ona.
Knížka celkově super, přečteno za den.
(SPOILER) Čtivá, depkoidní a doufám, že ne tak zcela reálná sonda do jedné české rodiny. Petra Soukupová je skvělá autorka a věřím, že je jejím záměrem psát tak hrozné postavy, ale vlastně je to hrozně frustrující. Tady exceluje Hana jako naprosto sobecká, nesamostatná bytost, která se asi snaží, ale všem okolo spíš přináší problémy, včetně svého syna. Synova proměna pod vlivem "čistého" prostředí vesnice byla vlastně očekávaná, ale i tak to bylo milé zpestření v jinak dost neveselém sledu bolístek, hádek a trápení.
Lepších 3,5*/5* téma bylo zajímavé ale problém byl ve stylu psaní, který mi prostě nesedl. Začetla jsem se až na posledních 100 stránkách kdy jsem si konečně zvykla. Nicméně mě knihou provázela určitá bezmoc o tom, že jsou lidi občas vážně beznadějní a všichni si to umí omluvit. Nakonec ale přeci jen ta životní zkouška babičky, její dcery a vnuka pro někoho z nich dopadla dobře. Nevím jestli po autorce ještě sáhnu ale příběh si jistě pamatovat budu.
Styl psaní byl pro mne hodně krkolomný a vůbec jsem se s ním nesžila. Dlouhé souvětí třeba na třináct řádků, absence uvozovek, střídání vypravěčů a skoky v čase. Ne, to mě opravdu neoslovilo, i kdyby obsah byl geniální a on nebyl. Téma sice zajímavé, ale v současné době zcela běžné, taková sonda do duše dítěte kterého si přehazují dospělí, generační spory matky a dcery a dospělých sourozenců, matka samoživitelka, hledající sama sebe a babička hledající cestu k dnešní generaci počítačových dětí. Já osobně jsem cestu nenašla ani k jedné postavě.
Do téhle knihy jsem se musela trochu nutit. Nepřišla asi ve "svůj" čas, jako se stalo u předešlých, které mne chytly hned. Trvalo mi déle, než jsem se do příběhu začetla. Řekla bych, že jedna ze slabších Petřiných knih, což stále znamená, že ji tak je nadprůměrná ;)
Skvělá kniha!!! Petru Soukupovou jsem objevila teprve nedávno a jsem za to moc ráda. Dokonalé vykreslení psychologie všech postav. Vůbec mi nevadí absence přímé řeči. Příběh je ve své podstatě smutný, ale byla radost ho číst!
Petru Soukupovou mám ráda, ale tato kniha mi nesedla úplně do noty. V podstatě naprosto reálný příběh, kterých se kolem nás odehrává spousta. Každý člověk má své touhy, které musí korigovat ohledem na druhé a dopadem na jejich život. Nakolik máme právo být sobečtí a šťastní, žít svůj život podle svých představ a nakolik se musíme "obětovat" pro druhé? To má každý z nás jinak a každý jinak prožívá důsledky svých rozhodnutí.
Jak tu už zmínil někdo přede mnou, takových příběhů je kolem nás spousta a tento nebyl ničím výjimečný. Pro mě ani ničím přínosný, protože tohoto rozporu jsem si až bolestně vědoma a tento konflikt rozmýšlím často.
Navíc mi nesedl styl, absence nepřímé řeči a rychlé střídání mluvčích bez nějakého návodného upozornění, pro mě to bylo trochu zmatečné.
Na autorku nezanevřu, její příběhy obyčejných životů mám ráda, jen tento mě tolik neoslovil.
Tohle byl hodně zajímavý propletenec rodinných vztahů. Zpočátku jsem měla problém se začíst, což bylo možná dáno jednak zmiňovanou absencí přímé řeči, možná ale i tím, že je vlastní příběh vyprávěn střídavě z pozice Evy, Hany a Vikiho, přičemž jednotlivé vstupy hrdinů do děje nejsou v rámci kapitoly nijak výrazněji odlišeny. Jakmile jsem si však na toto střídání zvykla, rozehrál se přede mnou bravurní, ale zároveň i moc smutný příběh. Koho mi vlastně bylo nejvíc líto? Babičky Evy, jejíž obě děti jsou sobci? Nebo k babičce "odloženého" Vikiho, neplánovaného syna Hany, matky honící se za kariérou? Nevím koho víc, asi obou. Kdo mě ale vyloženě vytáčel, byla Hana a "Adámek". Z těch mi občas bylo hodně úzko. Moc vydařený, čtivý příběh. Za ten pomalejší rozjed, ale ubírám jednu hvězdičku.
První setkání s paní spisovatelkou a jsem nadšená. Po čtení komentářů jsem se bála stylu, kde chybí přímá řeč. Jistě, sem tam jsem nevěděla, zda někdo mluví (a jestli vůbec), ale nevadilo mi to. Autorka skvěle vystihla povahy postav, sobeckou Hanu, rozmazleného Vikiho i Evu, mámu a babičku, které nešlo o nic jiného, než aby bylo vše v pořádku. Příjemné čtení. Těším se na další knihu autorky.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Přečteno ušima jako audiokniha. Rok života kluka přesazeného z města na vesnici. Líbilo se mi ztvárnění 3 herci. Příběh je vlastně viděn a komentován Vikoušem, jeho matkou herečkou Hanou a babičkou Evou.