Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534295/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-65f2fdc61b386.jpg
4
1649
1649
Můžeme si namlouvat, že se tohle řešení bude všem zamlouvat? Desetiletý Viktor jde ve škole z průšvihu do průšvihu. Jeho máma Hana je divadelní herečka, která si s ním už moc neví rady. Když ale dostane nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako možné vyústění situace. Přestěhuje nezdárného synka k babičce na venkov – klukovi prospěje změna prostředí a její ovdovělá matka aspoň nebude sama. Každý ze zúčastněných má ale dost rozdílné představy, jak by měl jeho život vypadat. Jedna z událostí, které Viktor u babičky prožije, tvoří příběh dětské audioknihy Kdo zabil Snížka.... celý text
Romány Literatura česká Sociologie, společnost
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Milena Steinmasslová , Martina Krátká , Jan Cina
více info...
Přidat komentář
Kniha je lepší průměr. Dobře napsaná se znalostí vesnického prostředí i vztahů v ústřední rodině. Matka sobecký jedinec, Viktor nešťastný dospívající průšvihář, babička konzervativní vesničanka, která však jako jediná má na Viktora čas a i když někdy zvláštním způsobem ho vychovává. Kniha se čte vcelku dobře a rychle, ale úplný top to není. Spisovatelka umí i lépe, ale ztráta času to nebyla.
Nejlepší pro všechny pro mě byla druhá kniha od Petry Soukupové, která si mě získala knihou Věci, na které nastal čas. Její styl psaní mě prostě baví. Umí věrohodně vykreslit pocity jednotlivých postav, ať už se jedná o dospělého nebo dítě a příběhu prostě věříte. Zpočátku byl rozjezd knihy pomalejší, ale s každou další stránku, mě příběh zajímal víc a víc. Co navíc oceňuji, je závěr. Kdy je nástin budoucího vývoje a člověk se dozví, jak příběh pokračuje několik dalších let.
Příběh tří lidí - babičky, matky a syna, jejichž životy a vztahy jsou tak zdevastované, že je smutno o tom číst. Kniha začíná ve chvíli, kdy je pět minut po dvanácté se pokoušet něco ještě zachránit, a na dalších stránkách se to jen zhoršuje. S velkým utrpením jsem dočetl sto stran, pak knihu odložil. S žádnou postav jsem se neztotožnil, s žádnou nesoucítil, snad jen trochu litoval babičku. Neříkám, že to je špatná kniha - je to napsáno dobře a věrohodně, ale usoudil jsem, že tohle namám zapotřebí:-/
Doslovy! Ty miluju nejvíc. Byla to taková třešnička na dortu.. vysvětlení, co bylo s hlavními postavami dál :)
Svižný příběh a třech hlavních postavách - Viktor, jeho maminka Hana a babička Eva. Rozdílné pohledy na výchovu, na život a na to “co je nejlepší pro všechny”
Nejlepší pro všechny...
První kniha od Petry Soukupové, která se mi dostala do rukou a přiznávám, že jsem byl mile překvapen... Z počátku jsem byl sice trochu rozhozený ze stylu psaní vět (dosud jsem nikde podobný styl psaní vět neviděl), ale po zhruba 20 stránkách jsem si na toto zvykl a pak už jsem si čtení knihy vyloženě užil...
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob... Jednak z pohledu zhruba třicetileté herečky Hany Ptáčkové žijící v Praze, dále pak z pohledu jejího desetiletého syna Viktora, který k životu potřebuje v podstatě jen telefon a počítač ;-) a pak i z pohledu její maminky - přibližně sedmdesátileté důchodkyně Evy Ptáčkové, která žije samotná na venkově, zhruba 150 km od Prahy...
Nevím co víc napsat a nic neprozradit... :-)
Chcete si u čtení knihy příjemně odpočinout a zjistit, že starosti všedních i nevšedních dnů se týkají i někoho jiného než zrovna Vás? V tom případě sáhněte po této knize...
Možná spíše kniha pro dámy, ale já si ji fakt užil... Takže to má u mě autorka za pět... Hvězdiček... ;-)
Jiné autorčiny knihy mě bavily, ale v tomto případě mám pocit, že se dost opakuje, aniž by musela. Knihu jsem ani nedočetla. Postavy, jako třeba Hana, Adam nebo Eva jsou šablonovité a předvídatelné.
Kniha se mi moc líbila. Je psána velmi zvláštním jazykem, ale je absolutně čtivá, pohltí vás od první stránky. Jen občas mi to přijde trochu prvoplánovitý, předvídatelný děj.
Kniha je takové celkové vylíčení soužití ve špatných rodinných vztazích. Eva neustále hledá chyby na své dceři Haně, ale syn Adam je naprosto skvělý a úžasný. Hana je sobecká a nezajímá ji nic jiného než její kariéra. A Viktor? Na začátku knihy je to pouze rozmachánek z Prahy, který neustále hraje hry na počítači a má všechnu nejmodernější a nejdražší technologii, přesto jeho problémy v pražské škole vidím jako klukoviny, které rozhodně nejsou důvodem ke změně prostředí. U babičky je nejdřív nešťastný, ale potom si najde kamarády a dokáže se postarat sám o sebe i o svou babičku. Konec knihy je smutný a nadcházející události, které jsou v knize nastíněny, jsou vlastně dost očekávané. Bohužel nejvíc na všechno doplatila babička.
Petra Soukupová dělá dobré jméno mainstream literatuře a ani její scénáře si nevedou špatně. Vůbec se nedivím.
V knize s výstižným názvem to nejlepší pro všechny se před námi odvíjí celkem obyčejný příběh jedné rodiny z pohledu Hany, její matky Evy a syna Viktora. Děj je vyprávěn pozoruhodně plynule, přestože autorka jako by nahodile přeskakovala z jedné perspektivy do druhé a z druhé do třetí. Každý vypravěč má velmi odlišné výrazové prostředky obohacené o detaily příslušné k té které generaci.
Postavy jsou skvěle napsané. Ne že by snad byly skvělé. Každá z nich je nějakým způsobem sebestředná a chce po ostatních, aby změnili ve jménu jejich pojetí reality. Jak to, že to nechápe? Je nejčastější otázka všech tří hrdinů. Vidíme různé vzájemně misinterpretace činů a hodnocení těch druhých na základě předsudků. Vidíme i vývoj postav a to, že sobecká rozhodnutí nakonec vedla ke zdárným koncům a altruismus k průserům. Při tom všem takovéhle rodinné s generační střety známe snad všichni ze života. Za mě super čtení.
Velmi mě iritovaly ty krátké stručné věty. Asi, že na to nejsem zvyklá. Taky absence přímé řeči čtení neulehčovalo. Hlavně mi ale vadilo, jak se k sobě hlavní postavy chovají. To byl blázinec. Možná to tak v životě je, ale na konci knihy mi bylo úzko. Pro mě to bylo zkrátka depresivní. Což ale neznamená, že by byl příběh špatný. To vůbec ne. Je jenom jinak napsaný, než knihy, které jsou obvykle na knižním trhu k dostání. Plus teda to, že příběh je možná až moc reálný :-D pro mě to nebyla oddychovka...
O Petře Soukupové jsem roky slýchal jen to nejlepší. Bylo tedy nabíledni začít románem Nejlepší pro všechny. Jednalo se o mou teprve druhou knihu nového roku a hned další silný čtenářský zážitek. Po emoční stránce ve mně bude rezonovat velmi dlouho.
Pocity čtenářské duše:
- zvláštní (osobitý) styl psaní
- absence přímé řeči
- vybroušená psychologie postav
- sobecké, pokrytecké a vnitřně rozervané postavy
- naturalisticky realistické
- úsporný styl = emoce třímají mezi řádky
- závěrečný flashforward geniální a zničující
Pro tyhle vlastně obyčejné příběhy začínám mít slabost. Pravda, Hanino povolání není úplně tuctové, ale jinak, samoživitelek je dost, ovdovělých žen Evina typu i problémových rozmazlených dětí taky. A v tom je síla knížky. Všichni chtějí to nejlepší pro všechny, ale každý za nejlepší považuje něco jiného a každý nakonec asi myslí hlavně na sebe. Ale není to svým způsobem normální? Rozhodně se nedá říct, že Hana a Eva jsou jen sobecké, u Viktora to nejspíš odpovídá věku. vykreslení dítěte těsně před pubertou, kdy začíná pořádně vnímat, že rodiče (zde matka) nejsou dokonalé bytosti, je povedené.
Je to o vztahu rodičů a dětí, sourozenců, a dotýká se mnoha jiných věcí. Je to trochu smutné, ale takový je život.
Posloucháno jako dobře namluvená audiokniha, proto mi samozřejmě nemohly vadit věci jako chybějící přímá řeč apod. Tenhle druh knížek je na audio verzi jako dělaný.
Audiokniha: čtou Milena Steinmasslová, Jan Cina, Martina Krátká, harmonická kadence někdy v dur, někdy v moll.
,,Člověk se o věci musí starat. Protože, jenom když má člověk v pořádku maličkosti, může být v pořádku celý život."
Tři osoby, tři pohledy, jeden rodinný příběh.
Koho, čeho, čí?
Babičky Evy, dcery Hany, vnuka Viktora.
Tři představy o životě, ale kdo určí, co je nejlepší pro všechny?
Láska, která dusí? Láska která vydírá?
Láska krátkozraká?
Příběh, který napsal život a režíroval osud.
Pro mě perfektní příběh k zastavení, k zamyšlení, k poučení.
Poslední tři minuty audioknihy jsem si poslechla třikrát.
Život je tak krátký. Ale dokud cesta ubíhá, všechno je před námi...
P.S.: Aspoň na chvíli buďme pány svého času...
Jedná se o mé první setkání s Petrou Soukupovou a musím přiznat, že si odnáším smíšené pocity. Zpočátku jsem bojoval se stylem psaní, místy mě rozčilovala absence přímé řeči s uvozovkami. To byl možná i jeden z důvodů, proč jsem se nemohl začíst. Asi v půlce se to zlomilo a najednou jsem se nemohl odtrhnout a zajímalo mě, jak to dopadne s trojlístkem hlavních postav. Z nich jsem měl nejblíž k Haně, které jsem, aby se dočkala šťastného konce. Přesně na opačné straně stál její bratr Adámek, ten mě rozčiloval pokaždé, když se objevil na scéně. Autorka bravurně popsala charaktery zastupující tři generace a ukázala jak jejich konflikty, tak i radosti a naděje. Nechybí štěstí ani smutek.
Po mém nadšení („Zmizet“) a zklamání („K moři“) jsem svůj vztah k Petře Soukupové tak nějak vybalancovala. Její schopnost vyhmátnout to nejotravnější z lidských charakterů, hrotit to a vršit, to oceňuji, ale číst to v tahu mě prudí. Ženám v jejím podání jsem schopná uvěřit: každá je silná něčím jiným – zkušeností, či krásou a sebevědomím - , ale zároveň tím samým oslabená, zvlášť ve vzájemném vztahu; číst o nich v kuse je ale náročné. Muži jsou problém, těm autorka moc šancí nedává; snad ještě tak těm nedospělým, ale i u nich (u něho) jsem si musela čtení dávkovat (byť mu dala nakonec šanci).
Rozumím tak jak pěti-, tak dvouhvězdičkovým hodnocením. Asi k žádné jiné současné české autorce nemám podobný ambivalentní vztah; tentokrát se mi podařilo naladit se lépe než minule, byť to stálo určité úsilí.
Super nápad, že dětská kniha (Kdo zabil Snížka?) a tato dospělá se doplňují. Taková klasická Soukupová. Rozbor vnitřních pohnutek bez uzardění, bez slitování. Hustý.
Babička, dcera a vnuk a střet jejich světů, představ o životě a přání. Skvěle vystihnuté charaktery, výborně napsané.
Každý se tu může najít, každý byl přinejmenším dítětem a měl rodiče. Obecně vzato, dospívání dětí se věnuje tolik pozornosti, ale velmi málo tomu období, kdy rodiče zestárnou (a nemusí ani začít dětinštět) a musí se naučit přijmout pomoc, přijmout fakt, že dospělé děti už nelze vychovávat, smířit se s tím, že lepší už to nebude, zatímco dospělé děti se musí naučit, jak se postarat o své rodiče a nezbavit je přitom důstojnosti.
A neřešit, zda " věci mají sloužit nám, ne my jim" nebo " člověk se o věci musí starat, protože jenom když má člověk v pořádku maličkosti, může mít v pořádku celý život". Protože pravda je krásná věc, ale v mezilidských vztazích velmi subjektivní.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Příběh ze života i když chvílemi hustý a smutný.
Co je opravdu nejlepší pro všechny?
Otázka opravdu k zamyšlení. Skvěle rozebráno ze všech stran a úhlů pohledu