Nejsmutnější kapela na světě

17.02.2021

Darvasi nás vtáhne do mnohých míst – ať už je to maloměsto, izolovaná obydlí či vesnice, vždy působí středoevropským dojmem. A pak krásně vypráví. O izolovaných, ztracených (v sobě i v okolí) a mnohdy deprimovaných lidech, ale krásně.
Zároveň je všechno vlastně tak trochu nejasné, naznačeno v konturách, že pointa může být vícerá. V něčem mi to dost připomínalo Lásku za časů Mahlstadtského dítětete od Clementa Setze. Akorát více absurdní, postava ukotvena k místu jako by se začalo projevovat nepochopitelně.
Nejvíc sugestivní byla za mě povídka Na hoře – otec a syn (poznávací znamení: voní pryskyřicí), izolováni od společnosti, v níž syn přebírá postoje po otci. A pak taky titulní povídka – obraz maloměsta, v němž dochází k typickým neshodám a peripetiím (pochopitelně to "typicky" ve výsledku vůbec nevyznívá).
Jen mě trochu iritovala sazba, nejsem sice nějaký sazeč, ale to urputné zarovnávání do bloku mi přijde zbytečné, kor když jsou pak nějaké slova špatně rozdělena. To je nicméně malicherný problém, jinak je tato kniha, stejně jako její obálka od Radka Brousila, famózní.

Valdek si pamatoval, že ten stromeček za několik dní vzplanul a hořel jako šípkový keř v Písmu svatém, ale jeho popel byl černý a zapáchal a stopy po připálené čokoládě se z parket dlouho nedaly odstranit. Někdy se život opravdu podobá opeře, z níž vypadly velké árie.
(s. 129)

10.09.2015

Ale dalo sa. Nie celkom mi vyhovovala atmosfera tejto knihy, ale pacili sa mi (velmi) postavy a to, ako s nimi autor pracoval.

Moje hodnotenie: 74%

09.01.2014

V poslednom čase sa mi dostali do rúk diela viacerých súčasných maďarských autorov. Možno je to len mojim výberom, ale skutočne u všetkých vidím množstvo podobných znakov. To ako popisujú prostredie deja, špecifický charakter a hĺbka postáv, atď. A nie, nie je to na škodu, tento štýl mne osobne veľmi sedí. Ako laik, čitateľ amatér, práve v záplave podobných prvkov tu prvý raz cítim, že môžem niekoľkých autorov a ich diela zaradiť do jednej množiny, škatulky s nápisom Maďarská literatúra. A túto škatuľku otváram zakaždým veľmi rád.

Nejsmutnejší kapela na světe je slušná jazda. Poviedky sú posadené do rôznych dejinných epoch, z rôznych kútov zeme a zo sveta autorovej fantázie. No z každej cítiť jemnú temnotu, melanchóliu, za hrsť absurdity a tajomna. Prostredie, ktoré autor vytvára a postavy, ktoré do neho zasadzuje sú v perfektnom súlade. Cítiť, že lokalita, kam je dej zasadený, vplýva na charaktery a konanie postáv. Nezvyčajné, ale predsa také typické vzťahy medzi susedmi v paneláku, malomesto, ktoré si tak potrpí na svoje drobné radosti, či dedina, kde vidiečania stoja svorne spolu proti človeku zvonka, hoci majú spoločného nepriateľa. Veľmi dobre vymixovaný koktejl.