• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih László Darvasi

Legenda o kejklířích se slzami

„Asi nejsem vhodná cílovka knihy, protože nedokážu ocenit její genialitu. Popsal bych jí jako takovou encyklopedii Evropy 17. století, kdy vidíme do dobové kultury, míst i postav a sledujeme několik protagonistů, kteří zažívají různé více či méně tragické epizody. Možná mě to nezaujalo právě oním způsobem vyprávění, kdy kniha skáče z postavy na postavu a z času do času, než se všechno propojí.“... celý text
— ArkAngel

---

Legenda o kejklířích se slzami

„Kniha, na kterou se nedá zapomenout, byť poprvé přečtena před více než deseti lety, pořád se k ní vracím...“
— hajecek123

---

Nejsmutnější kapela na světě

„Darvasi nás vtáhne do mnohých míst – ať už je to maloměsto, izolovaná obydlí či vesnice, vždy působí středoevropským dojmem. A pak krásně vypráví. O izolovaných, ztracených (v sobě i v okolí) a mnohdy deprimovaných lidech, ale krásně. Zároveň je všechno vlastně tak trochu nejasné, naznačeno v konturách, že pointa může být vícerá. V něčem mi to dost připomínalo Lásku za časů Mahlstadtského dítětete od Clementa Setze. Akorát více absurdní, postava ukotvena k místu jako by se začalo projevovat nepochopitelně. Nejvíc sugestivní byla za mě povídka Na hoře – otec a syn (poznávací znamení: voní pryskyřicí), izolováni od společnosti, v níž syn přebírá postoje po otci. A pak taky titulní povídka – obraz maloměsta, v němž dochází k typickým neshodám a peripetiím (pochopitelně to "typicky" ve výsledku vůbec nevyznívá). Jen mě trochu iritovala sazba, nejsem sice nějaký sazeč, ale to urputné zarovnávání do bloku mi přijde zbytečné, kor když jsou pak nějaké slova špatně rozdělena. To je nicméně malicherný problém, jinak je tato kniha, stejně jako její obálka od Radka Brousila, famózní. Valdek si pamatoval, že ten stromeček za několik dní vzplanul a hořel jako šípkový keř v Písmu svatém, ale jeho popel byl černý a zapáchal a stopy po připálené čokoládě se z parket dlouho nedaly odstranit. Někdy se život opravdu podobá opeře, z níž vypadly velké árie. (s. 129)“... celý text
— lubtich

---

---

Legenda o kejklířích se slzami

„Čtu kejklíře už leta stále dokola a teď tuším, že po nich zase brzy sáhnu, připomenout si, co vše má světozvěd Josef Bezdán ukryté ve svých vlasech, jestli se Velemír Pep podívá do Benátek. Jak píše bondula, těžko hodnotit děj, když ten je o vykreslení času člověka v čase světa, že nejdřív je čas člověka a pak teprve nějaký objektivní čas světa, dějiny, dějepis. Je tu popsán čas těch, kteří jsou na okraji (geografickém i sociálním) ať už z jakéhokoliv důvodu, ale nejedná se o nějaké "konkrétní příběhy (bezpráví)". "Při rozkvětu slov však cítíme na jazyku hořký med lidské zádumčivosti a tento afekt se velmi podobá nespoutané povaze počasí... Proč přichází smutek, nevíme. Cestujeme pustinou slov a vět a toto naše cestování neukončí ani cesta, ba ani naše nálada. Snad to bude jen nepatrná slza."“... celý text
— etranger

---

Nejsmutnější kapela na světě

„Ale dalo sa. Nie celkom mi vyhovovala atmosfera tejto knihy, ale pacili sa mi (velmi) postavy a to, ako s nimi autor pracoval. Moje hodnotenie: 74%“
— feex8