hajecek123 komentáře u knih
Román, bohatý a vrstevnatý jako lidský osud. Autorka v jedné knize pokrývá příběh celého života, činů a událostí, které nás utváří - těch malých (jeden zásadní rozhovor s vlastním tátou) tak velkých (rozhodnutí skočit do života a jít za svým snem). Autorce se povedlo udržet příběh, hrdiny i celkové vyznění, po dočtení ještě víc oceňuji celek, ale i malé drobnosti skvěle propracovaného příběhu. Kniha, ke které se určitě budu vracet.
Skvělé, tohle mě fakt bavilo. Eva odjíždí z jižního Tyrolska na úplný jih Itálie za starým mužem. V druhé dějové lince začíná děj takřka od Adama - aby se postupně spojil se současností. Žádné romantické scény, jak je u podobně pojatých knih často zvykem, ale nečekejte. V Eva spí se řeší témata těžká a komplikovaná národnost, rodina a příslušnost. Nebudete chtít, aby kniha skončila a zároveň zuřivě otáčet stránky. Teď zbývá jen doufat, že v češtině vyjdou i další knihy této autorky.
Příběh jemný jako lehký vánek u moře a přesto řeší těžká témata, nepochopení, historii, kterou si neseme s sebou.
"Podívej se na mě, Anno. Stařec s kufrem, který odjíždí."
Skvělé zakončení, autorka i v závěrečné části udržela skvělý styl a propracovanost postav, s touto rodinou i stylem psaní se mi jen těžko loučí...
Kniha, která není jen odvyprávěný příběh. Hra s jazykem, ne-plynulost textu,odbočky... Jsem lapena a jdu pro další.
Chvíli jsem se bála, že autorka sklouzne k obyčejné detektivce, ale to se naštěstí nestalo. Konec jsem si vyloženě užila, skoro jsem měla pocit, jako bych četla s nohama ve škopku s vodou.
Pět žen, jejich osudy navzájem propojené, lásky, strasti i vývoj, který přináší život. Vnitřní svět a věčný dialog s okolím, činy, jejichž následky se mohou projevit až za dlouho dobu. A také procházky (či spíše projížďky) po Lipsku, které jakoby zvaly k návštěvě. Kniha, ve mně která bude ještě dlouho rezonovat.
Jerome Loubry opět zabodoval - skvěle vykreslená atmosféra, ze které ani na okamžik nevystoupí, všudypřítomný klaustrofobní pocit, malé detaily, které potěší ("prasknutí jako když se zlomí větev vrby bílé")... Uf! No a samozřejmě zvrat - kdy jsme měla pocit, že jsem vykoukla z nory a došlo mi - počkat! tady je ještě něco :)
Moje první kniha od autora a už teď lituji, že jsem se k němu nedostala dřív... Když jsme se blížila ke konci byla mi úzko, že dočítám. Vstupy z minulosti, pomalé odkrývání, přesuny v čase i postavách.. Nádhera.
Příjemně překvapilo - vtipné, Amelia mi často mluvila z duše (byť nebydlím ve sklepě) a ani konec autorka nepřepískla. Příjemné připomenutí, že nejsme jediní, koho vtáhnul oceán.
Kniha, na kterou se nedá zapomenout, byť poprvé přečtena před více než deseti lety, pořád se k ní vracím...
Mlíkař je kniha, která chytí a nepustí. Jazyk, děj, univerzálnost a nadčasovost příběhu...a jazyk... jazyk, který se omotá kolem čtenáře a pomalu ho stahuje k sobě. Ať už knihu otevřete na kterémkoliv místě, okamžitě se začítáte, slova vás vtáhnou a najednou zjistíte, že jste přečetli tři stránky a chcete/musíte číst dál...stopadesát pět hvězdiček a ještě jednu na vrch, tahle kniha fakt stojí za to.