Mlíkař přehled

29.10.2024

Nebudu se tvářit, že jsem to přečetla na jeden nádech, na jeden zátah či za jeden víkend. Knihu jsem si koupila do čtečky, skoro rok mi tam zrála. Začala jsem ji číst snad třikrát, pokaždé jsem ztroskotala a nedostala se dál než za běh se třetím švagrem kolem parku s nádržemi. Prostě mi to přišlo divné a nějak bez děje. Pak jsem si ale řekla, že když už jsem si to koupila a k tomu ta Man Bookerova cena atp. tak se musím překonat. podařilo se mi zdolat ono kritické místo a nakonec, k mému překvapení, jsem postupně autorčinu neobvyklému stylu naprosto podlehla. Začalo mě to opravdu bavit, zajímat a vyloženě jsem se kochala tím koncertem slov a mazlením se s jejich jemnými či velejemnými významy. Bylo extrémně zajímavé proniknout do toho světa odpůrců, kdy všechno něco znamenalo, kdy člověka určovalo i jaký čaj si vybere a kde ho koupí. Kde jít se zraněním do nemocnice znamenalo přijít o dobrou pověst atp. Každopádně kniha je to spíše pro fajnšmekry a myslím, že i ti budou možná mít co dělat, než se napojí na ty veletoky, řeky, potoky a strouhy slov a úvah, které se prostřední ségře linou z hlavy :D Pro mě osobně to ale byla asi nejlepší přečtená kniha letošního roku. Sice jsem se s ní z počátku docela natrápila, ale po překonání počátečních potíží to pro mě byl zážitek. Překladatelka Ester Žantovská je prostě PŘEKLADATELKA s velkým P. Přeložit takovýto text je umělecké dílo samo o sobě.Opravdu klobouk dolů. Ještě malá ukázka toho mazlení se se slovy: ..........přičemž ho ještě stihla upozornit "já tě asi nenávidím", což znamenalo, že to není pravda, jelikož "já tě asi nenávidím" je to samý jako "je možný, že tě nenávidím", což je to samý jako "nevím, jestli tě nenávidím", což je to samý jako "to není pravda že tě nenávidím, ach Bože má lásko, miluju tě, pořád tě miluju, vždycky, vždycky jsem tě milovala a nikdy jsem tě milovat nepřestala"

07.07.2024

cituju vypravěčku: "celý to bylo dost alenkovský a za zrcadlem"

v originále bych Milkmana nedal ani náhodou, proto velký zádoplác Ester Žantovské, že dokázala převést tak komplikovanou a vícevrstevnou jazykovou materii románu, která je jeho fundamentálním principem i prostředkem, do přirozeně a uvěřitelně znějící češtiny

vyprávění náctileté Irky, "dcery a prostřední sestry", je neuvěřitelně ukecané, každý nový proud řeči se větví a nabobtnává v dalších a dalších odbočkách, takže čtenář musí neustále udržovat pozornost, pokud nechce, aby mu utekly drobné indicie, které postupně odhalují závažnost dění v rigidním společenském a politickém řádu maloměsta sedmdesátých let, z něhož se dívka pronásledovaná nejen stalkerem, ale především "sousedským a rodinným dohledem" pokouší vymanit a poznat sebe sama

úžasná a velmi přesvědčivá je v tomto smyslu "přechodová" pasáž, kdy se vypravěčka na hodině francouzštiny popasovává s představou, že "obloha není modrá" - myslím, že právě od tohoto okamžiku se dokáže na sebe a na okolí dívat s kritickým odstupem; doporučuju