Nejsmutnější příběh

13.05.2024

Nevěra - téma staré jako lidstvo samo, o němž pojednává milion příběhů a konec konců i tento Nejsmutnější od Forda Madoxe Forda. Říkala jsem si, že to bude lehké čtení, ale opak byl pravdou. Příběh vyprávěný podvedeným manželem nebyl žádné snadné čtení, neustálé přeskakování v čase, nakusování témat, která jsou ke čtenářově utrpení rozvita až po dalších sto stranách, nespolehlivý vypravěč, kterému můžete věřit a nemusíte, autorova zamýšlená roztříštěnost,...to vše dá čtenáři zabrat (a ne málo to jistě dalo zabrat skvělému překladateli Janu Zábranovi). Přesto je Nejsmutnější příběh něčím zvláštním výjimečný, jistě ne melodramatickým námětem, ale zvláštní formou, která vás nutí číst dál a dál: na straně 50 jsem to chtěla vzdát, na straně 100 jsem si říkala, to nebude pěkná recenze, na straně 150 jsem tomu přišla na chuť, aby mi na straně 276 bylo podivně líto, že příběh končí.
.
V dějinném smyslu lze příběh pokládat za konec jistot a morálních hodnot staré epochy, vždyť román vyšel uprostřed 1. světové války. Ve smyslu osobním, pak jako deziluzivní příběh o rozpadu lásky a lidských vztahů. Na knihu lze pohlížet jen jako na tragédii znuděných boháčů, ale domnívám se, že je v něm zachyceno cosi chladného a zlého z lidských milostných vztahů, cosi z univerzálních pravd o drobných lžích, neupřímnosti, vztahových manipulacích a jiných bolech, které jsou si schopni uštědřit jen muž a žena ve vztahu.
.
Kniha se původně jmenovala Nejsmutnější příběh, ale nakladateli se tento název nelíbil - leckoho by se tento námět o milostných pletkách boháčů mohl s ohledem na běsnící válku dotknout. Kniha vyšla pod názvem Dobrý voják (The Good Soldier), avšak v českém prostředí evokující Švejka. Proto se překladatel Jan Zábrana přiklonil k původnímu názvu Nejsmutnější příběh, jak ostatně i příběh začíná: "Tohle je ten nejsmutnější příběh..."

25.09.2023

Moc se mi líbila. Postavy, vztahy, prožívání. Chtěla bych i jeho Konec přehlídky, ale asi u nás vůbec nevyšla.

30.04.2023

Nejznámějším románem britského spisovatele Forda Madoxe Forda (1873-1939) a zatím také jediným, který vyšel v češtině, je Nejsmutnější příběh (The Good Soldier, 1915). Z Fordových zhruba pětasedmdesáti knih (románů, básní, vzpomínek, esejů, biografií, kritik i cestopisů) do dnešní doby přežila ještě historická trilogie o Kateřině Howardové, páté manželce Jindřicha VIII., Pátá královna (The Fifth Queen, 1906-1908) a válečná tetralogie Konec přehlídky (Parade's End, 1924-1928), kterou u nás můžeme znát z televizní minisérie s Benedictem Cumberbatchem z roku 2012 (scénář napsal Tom Stoppard).
Nejsmutnější příběh je vyprávěn podvedeným manželem, Američanem Johnem Dowellem, který zpětně, bez respektování přirozené chronologie dějů a s neustálým střídáním časů líčí zkázu způsobenou jeho anglickým přítelem a milencem jeho ženy Florence Edwardem Ashburnhamem (oním "dobrým vojákem" z originálního titulu), ženatým s krásnou Leonorou. John se hlouběji snaží proniknout k pravdě o lidských vztazích a k tragédii, na jejímž konci jsou dvě sebevraždy, dva zničené životy, jedna smrt a jedna dívka, která zešílí...
Bohužel ani příběh, ani jeho zpracování mě příliš nezaujaly a vyhlášený modernistický román byl pro mě zklamáním. A to mám jinak podobné tragické příběhy z vyšší společnosti rád a název je tak slibný.
Román se měl původně jmenovat The Saddest Story, což se ale nakladateli v době první světové války nezamlouvalo, a tak Ford zvolil (sarkasticky) název The Good Soldier. V češtině by ovšem název Dobrý voják nevhodně evokoval Haškova Švejka, a tak byl na doporučení překladatele Jana Zábrany zvolen název Nejsmutnější příběh. Ostatně první věta díla zní: "Tohle je ten nejsmutnější příběh, jaký jsem kdy slyšel."

30.04.2023

Kniha s jasným příběhem a nespolehlivým vypravěčem mi učarovala. Přebujelá dějová linka se zdánlivě roztříštěným pohledem do mnoha srdcí proradných a pokryteckých na jedné straně a do duší milujícich a trpících na straně druhé vykresluje nesnadnou cestu k srdci milované osoby a trnitou stezku do srdce vlastního. Čte se poměrně dost obtížně, avšak obraz poskládaný ze střepů i z poměrně matoucích výpovědí nakonec čtenáři poskytne překvapivě ostrý dojem utrpení, marnosti, ale nakonec i lásky samé.

26.06.2019

Tohle dílo jednoznačně svědčí o spisovatelských kvalitách svého autora. Čtivě, svižně napsáno, s občasnými nevtíravými humornými vstupy (jen jakoby mimochodem), psychologie postav a jejich jednání je věrohodná (zejména s ohledem na dobu, kdy se děj odehrává a kdy byla kniha napsána). Přesto si mě kniha úplně nezískala – možná pro svou mnohomluvnost a nepřehlednost, také bych uvítal větší gradaci a překvapivost děje. Ale tak to zřejmě odpovídalo záměrům autora, který knihu pojal formou jakéhosi spontánního, předem nepromyšleného „výlevu“ vypravěče, který tíhu příběhu potřebuje ze sebe shodit, a je mu jedno, komu a jak ho vypráví.

17.05.2018

Jsem trochu na rozpacích, jak popsat dojem z této knihy. Četla se celkem dobře, různé časové linie mi nevadily, ale samotné vyprávění, vlastně vzpomínání jedné z ústředních postav je tak roztříštěné, že jsme si jen těžko dávala dohromady charakteristiky jednotlivých osob, a to těch hlavních je jen několik. Je to tragický příběh ˇřádných" lidí, kteří jsou pod chladným povrchem zmítáni láskou, nevěrou, zoufalstvím a velkým pokrytectvím. Musím přiznat, že od poloviny knihy mě už to věčné rozpitvávání propletence vzájemných vztahů poněkud nebavilo, protože od začátku je zřejmé k čemu došlo a že žádná z postav není pozitivní.