Nejšťastnější muž na Zemi
Abraham Jakubowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537558/bmid_nejstastnejsi-muz-na-zemi-663247fe21bfc.jpg
5
1120
1120
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Světový bestseller načetl Jan Kačer v režii Karla Jeřábka. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2022
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
Interpreti: Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Tohle je kniha, kterou by si měl každý přečíst, která by měla být v povinné četbě.
Životní příběh muže, který si chcete přečíst!
Pár myšlenek z mnoha, které se mi zalíbily:
“Život může být krásný, když si ho krásný uděláš.
“Kdekoliv můžeš narazit na laskavost, i u cizích.
“Na světe se stále dějí zázraky, i když se zdá temný.
“Květina není jen květina, je to počátek celé zahrady.
Čtivé a emotivní vyprávění přeživšího holokaustu. Byť autor přežil toto peklo na zemi, přišel o spoustu blízkých, tak dokázal najít cestu ke štěstí a snaží se šířit dobro mezi ostatní lidi. Škoda, že si lidstvo a mocipáni neumí vzít ponaučení z historie...
Ano, jistě je na téma holocaustu napsáno mnoho dramatičtějších i drastičtějších knih, než tato, napsaná člověkem, který nechtěl šířit nenávist. To hlavně jsem cítila z jeho slov. Nepřipadalo mi, že by tím hrůza byla míň děsivá, zrůdnost nacistické mašinérie míň zrůdná, nebo bolest a ztráta míň bolavá. Eddie si nehraje na spisovatele a sám říká, že si nepředstavoval, že by o svém příběhu napsal knihu. Udělal to, jak nejlíp uměl. A udělat to v takovém věku - klobouk dolů.
Jeho poselství je velmi důležité, protože vyhlazování menšin většinami druhou světovou válkou zdaleka neskončilo.
***
Ačkoliv jsem trpěl, snažím se nacistům ukázat, že se zmýlili. Chci ukázat lidem, kteří cítí nenávist, že se mýlí.
Necítím nenávist k nikomu, ani k Hitlerovi. Neodpustím mu. Kdybych mu odpustil, zradím těch šest milionů, kteří zemřeli. Nelze odpustit. Když to říkám, mluvím za těch šest milionů, kteří sami za sebe mluvit nemohou. Ale také za ně žiji, a žiji ten nejlepší život, jaký žít dokážu.
Když jsem překonal nejtemnější chvíle svého života, slíbil jsem, že budu po zbytek života šťastný a usměvavý, protože když se usmíváš, svět se usmívá s tebou. Život není vždy radostný. Někdy je plný těžkých dnů. Musíš však mít na paměti, že máš to štěstí být naživu – pro nás všechny je to štěstí. Každý nádech je dar. Život je krásný, když mu to dovolíš.
***
Příběh silný a velmi smutný, Eddie zažil šílené věci a dokázal se s tím poprat. Vyprávění občas působí trochu neosobně, což byl buď záměr a nebo takto prostě psal 100letý technicky založený člověk. Nicméně myšlenky o lásce a lepším životě, který je třeba prožít ve štěstí a radosti jsou hezké a inspirativní.
Měl hezký proslov na TEDx, pusťte si ho.
91 % mi přijde trochu příliš pro tuto knihu, a asi jsem proto čekal víc, pokud se to tak dá v kontextu knihy říct. Není to ale zklamání.
"Na světě je milion lidí, se kterými je lepší se hádat, než se svou maminkou."
Němec, Belgičan, Australan, žid. Eddie nenapsal román, ale memento, memoáry a motivační příručku v jednom. Čtenář nahlíží do Eddieho vlastního života někdy téměř den po dni poté, co jej coby žida zbili a poslali do koncentračního tábora. Psal se listopad roku 1938, kdy v Evropě vzplanul hon na židy a vůbec na všechny, kterých se z nejrůznějších důvodu doba nabízela zbavit se a ideálně získat jejich majetky. Autobiografie Eddieho je prosycená smutkem, bolestí, ztrátami. Především ale nadějí. Zbývá však ještě nějaká, když je člověk zlomený na duši, na srdci i na těle a váží v dospělosti 28 kilo? Zjevně ano, jak dokládá 101 let, kterých se Eddie nakonec dožil. Nemá smyslu psát o nacistickém režimu, kolaborantství, zbabělosti, krutosti, zlu, bezectnosti nebo přetrvávajícím antisemitismu v člověku. Jedině snad jen proto, aby nám toto vědomí - nikoliv přímá vzpomínka - nevymizelo z mysli ani ze srdce. Má především smysl psát o odvaze a chuti žít a pracovat. O radosti z pomáhání druhým, méně šťastným.
Ne, Eddie nečekal na pomoc od druhých. Sám vystudovaný strojař se naučil, jak opravovat a prodávat vozy, sám se naučil, jak prodávat nemovitosti a vždy jen se svou ženou úspěšně založil a rozhojnil. svou firmu. Od společnosti nežádal pomoc, jen lidství, respekt a příležitost. Co si půjčil, zase vrátil. Ty peníze pomohly jemu, přece mohou pomoci někomu dalšímu, potřebnému. Není divu, že židé odcházeli do zámoří, kde nacházeli záštitu, přesněji prostor k životu a pracovní příležitosti. Evropa byla, je a nejspíš vždycky bude zamořená antisemitismem. A vývoj ve stávajícím konfliktu na Blízkém východě k tomu bohužel ještě přispívá.
Eddie tuto knihu vydal v roce 2020, v roce jeho stých narozenin. Ani jeho žena jej neopustila před jeho smrtí. Sama odešla ze světa v roce 2022 ve věku 98 let. Eddie zanechal světu mimořádný dar. Vedle jeho nebývalé osvětové činnosti, co se týče holokaustu, je taky zdrojem nebývalé inspirace k životu a především náhledu na život. Díky, příteli Eddie.
"Pole je holé, ale když vynaložíš úsilí a něco vypěstuješ, budeš mít zahradu. A to je život. Něco do něj dáš, něco se ti vrátí. Nedáš do něj nic, nevrátí se ti nic."
Kniha mě velmi poznamenala. Eddieho těžký život by vydal na několik svazků, on sám však to podstatné shrnul v této úzké knížce. Málokdo by se vzpamatoval z takového utrpení a bolesti, ať už zdravotně či mentálně. Eddie však věděl, že přežil díky štěstí a často i díky náhodám a laskavým lidem, kteří v té hrozné době byli o to více důležití. Svou pozornost tak upřel spíše na to dobré, na naději, vděčnost a lásku. Nadpisy jednotlivých kapitol jsem si sepsala jako patnáct nejdůležitějších rad do života a jsem uchvácena hloubkou každé z nich. Jakkoliv to zní jako klišé, být šťastný je opravdu rozhodnutí. A pokud to řekne někdo jako Eddie, jehož tělo i duše byly tolikrát zlomeny, musí na tom přeci něco být, no ne? Pocit štěstí podle Eddieho nepadá z nebe, je v našich rukou. Pochází z našeho nitra a od těch, které máme rádi. A pokud jsme zdraví a šťastní, jsme milionáři. Taky se najednou cítíte jaksi jinak, lehčeji, vděčněji? Eddieho příběh mě tak zasáhl a dojal a vím, že jej s sebou budu nést už napořád. A nezapomeňte: Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost.
Opět krutý a strašlivý příběh jednoho z přeživších hrůz holocaustu . Avšak i přes všechno utrpení, našel štěstí ,ale hlavně šířil svůj příběh do posledních chvil svého života . To je dle mě opravdu důležité, nezapomenout čeho byli lidé schopni!! I my tímto pomáháme aby se nezapomnělo na všechny ty zničené a ztracené životy
Úžasná a inspirativní kniha. Přečetla jsem ji na jeden nádech. Má smysl hledat jakékoliv světýlko, i když se situace zdá být beznadějná.
Přečtená přesně před dvěmi lety v tento den.
"Život má větší cenu než bankovní konto."
K příběhu: podtitul knihy mluví za vše - Přežil Osvětim. Dvě slova, milion nevinných životů, nekonečné zvěrstvo. Tvář muže na obálce s číslem na předloktí je více než výstižná. Ne není to obyčejná tetovačka, číslo na kamaráda ani Eddieho ubytovny. Nepůjde smýt, zůstane na celý život. Jako připomínka toho, co vše zažil. Kdybych napsala seznam všeho, čím si nejen v nize, ale hlavně v osobním životě prošel nebude to stačit. Tak aspoň několik: skrývání identity, boj o život, smrt, útěk, hlad, práce v nelidských podmínkách, zima, smutek po svých nejbližších, a zejména to nikdy nepochopení Eddieho: " nemohli jsme pochopit proč nás uvěznili. Nebyli jsme zločinci."
Autor se dožil 100 let ,ale bohužel před třemi lety začátkem října zemřel. Co slíbil, dodržel: každý den se usmíval.
Úvaha na závěr: proč musí každá kniha o 2. sv. válce psala ich- formou začít tak pěkně popisem života a tradic a postupně přejít k tomu nejhoršímu? Na tuhle otázku se tuším odpověď zatím najít nepodařilo. Myslím, že těch málo přeživších, co ještě žijí (a bohužel další takový zemřel) a podle pravdy vypráví světu jak to doopravdy bylo. Druhá ale méně pravděpodobnější domněnka je, že postupné napětí a gradace ve čtenářích vyvolává touhu a zvědavost číst až dočíst knihu do konce. Já nejsem výjimka. Skvělá kniha
Kniha od člověka, který přežil sedm válečných let plných hrůzy a utrpení a přesto ani v těch nejtemnějších dobách neztratil svůj morální kredit a vnitřní sílu. Silná a dojemná výpověď nejen o holocaustu, plná smutku a utrpení a přesto (nebo spíše právě proto) i plná moudrosti:
- že pocit štěstí záleží jen na každém z nás a je to věc volby;
- že je větší potěšení dávat než brát;
- že přátelé a rodina jsou mnohem důležitější než peníze;
- že člověk má větší cenu než jeho bankovní konto;
- že laskavost je největší bohatství.
Poslouchala jsem jako audio a hlas Jana Kačera dobře podtrhl obsah knihy, vydané na počest 100. narozenin autora.
"Poučení, že laskavost, štědrost a víra ve druhého člověka jsou důležitější než peníze", byla první rada, kterou Eddie Jaku získal od svého otce a svou výpovědí nese toto poselství dál. Krásná a silná kniha, krásný a silný člověk!
Příteli Eddie, děkuji.
Nejlepší kniha s touto tématikou, co jsem kdy četla. Nejlepší kniha za posledních několik let vůbec. Plná emocí, mouder a životní motivace. Nikdy jsem u knihy (ani u filmu) nezaháněla 4x slzičky. Autorovi se klaním a doufám, že je v nebi ještě šťastnější než se považoval na (Z)zemi.
Další osud člověka, který přežil hrůzy 2.sv. války. Je třeba si neustále připomínat.
Knížka, která ve mě zanechala opravdu silný dojem. Velmi těžký a dojemný příběh plný naděje.
Spíš pro mladší čtenáře. I když sice nepochybuji, že takhle mohl někdo přežít, navíc dokážu ocenit i naději, která je z myšlenek autora cítit. Prostě kdo ji neměl, domů se nedostal. Ale příběh je sepsaný stylem poněkud divným. Jako by prožití takových hrůz byla procházka růžovým sadem.
Když autor popisoval, jak jeho skupině Poláci v dolech brali práci (naplněné vozíky vydávali za své) a řekl to, pravděpodobně způsobil jejich smrt. A ani vlastně proti tomu nic nemám. Donutilo mě to přemýšlet nad situací: "jsem v táboře, dělám, abych přežila - on a jeho parta." A druhá situace: "jsem v táboře, šetřím síly, nedělám, abych přežila - zmínění Poláci." Také chtěli přeží, jinak, zaplatili za to. A oba ty záměry měly stejný cíl. V takovém prostředí to jinak nešlo, ale málo kdy to vyšlo všem.
Tak jedině kvůli pohledu i z této strany autorovi věřím, ale jeho styl mi nesedí.
Člověk který přežil koncentrační tábor a je skromný a pokorný k životu tak je většinou vždy šťastný kniha je dobrá vychází ze skutečnosti.
Tento "návod na život" je potřeba brát vážně - jeho autor si právo své čtenáře poučit odtrpěl.
Hezka, podnetna kniha.
Doporucuji k precteni vsem.