Nejšťastnější muž na Zemi
Abraham Jakubowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537558/bmid_nejstastnejsi-muz-na-zemi-663247fe21bfc.jpg
5
1131
1131
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Světový bestseller načetl Jan Kačer v režii Karla Jeřábka. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2022
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
Interpreti: Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Jak vypadá nejšťastnější muž na Zemi? Jako Ediie Jaku. Můž, který přežil koncentráky a byl vděčný za každý nový den. Přestože nemám ráda knihy o holocaustu, u Eddieho jsem udělala výjimku a přečetla si jeho příběh. Je psán stručně, výstižně a s tichou výčitkou vůči ostatním, kteří toto vše dopustili a na zvěrstvech se podíleli. Osobně si myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý, aby měl aspoň malou představu o tom, co se v nedávné historii dělo. Člověk, který to nezažil na vlastní kůži může mít jen pramalou představu o tom všem. Holocaust a koncentrační tábory ve mně vzbuzují pocity beznaděje a strachu. Eddieho výpověď je však trochu jiná... Však si ji přečtěte sami.
Neuvěřitelně čtiva kniha. Tohle by si měl přečíst každý. Smutná, ale zároveň krásná kniha. Doporučuju
Nesnáším knížky (stejně jako filmy či cokoli jiného) o koncentrákách a o druhé světové celkově. Nenávidím tu dobu, nenávidím ty lidi, nenávidím o tom číst nebo jen slyšet. Ani tak ne proto, že bych to neustála emocionálně. Spíš proto, že se mi chce z těch lidí zvracet, probouzí to ve mně záchvaty vzteku, přeju si vytáhnout je z hrobu, oživit, zabít, znovu oživit, zase zabít A to u čtení prožívat nechci, čtu pro zábavu a odreagování, takže tuhle sortu radši ignoruju. Ale řekla jsem si, že pro jednou mě dvě stě stránek nezabije, holt to sežeru na jeden zátah, jeden den se vytočím a pak budu mít zase klid. Eddie mi však udělal radost. Bohudík se v tom, co zažil, nijak nehnípe, nevyžívá se v popisu detailů, on to jen tak prostě konstatuje a ty roky hrůz utečou jako voda. Měla jsem pocit, že sedím na klíně dědovi, který jen vypráví svůj příběh a snaží se mi na tom příkladu ukázat, že když se všechno sere a nic se nedaří, tak nemám propadat beznaději a mám pokračovat dál s hlavou zpříma a s úsměvem. Udrž si naději, ono zase bude líp. Párkrát se mi sice opět zamlžilo vidění přílišnou tekutinou v očích, ale Niagary se nekonaly. Bylo to smutné, ale zároveň optimistické. Hezky a jednoduše psané. Milé. Ten člověk musel být úžasný, silný a neskonale hodný. Klidně bych k žánru téhle knihy doplnila i motivační literatura nebo osobnostní rozvoj, protože to tam rozhodně čtenář najde.
Příběh Abrahama Salomona Jakubowicze, německého Žida. Kluka, kterému odporný nacistický režim sebral téměř celou rodinu. Rodinu, která byla naložena do vagonu pro dobytek a transportována do Osvětimi a kde se na nástupišti jejich cesty definitivně rozdělily. Nalevo, napravo. Nikdo v tu chvíli netušil, že tato dvě slova znamenají život a smrt. Eddie přežil jen díky svému otci, který kladl celý život velký důraz na vzdělání. I přesto, že již v roce 1933 začal svévolný teror na židovském obyvatelstvu, dokázal zajistit, aby Eddie pod falešnou identitou jako německý sirotek vystudoval strojírenskou školu. Tím se Eddie stal v Osvětimi tzv. ekonomicky nepostradatelným Židem a jeho znalosti přesného strojírenství mu třikrát zachránily život před plynovou komorou. Se štěstím přežil. I když zbídačený cholerou, tyfem a tělesnou váhou 28 kg. Každý den až do své smrti se vracel ve vzpomínkách ke své mamince i otci. Zůstali s ním navždy. Jako hvězdy na nebi. Stejně tak jako vytetované číslo na předloktí. Své zážitky dokázal literárně svěřit až ve svých sto letech a to díky obrovské podpoře jeho milované rodiny.
Malá velká kniha. Myslím, že jako přirovnání se hodí nejlépe.
Perfektní kniha, četla jsem ji snad jen jeden den, taky jsem si pobrečela, nedovedu si představit, že bych v té době žila. Doporučuji každému si ji přečíst.
Lze napsat knihu o holocaustu mile? Zjevně ano. Byť byla místy hodně zjednodušená, zanechala ve mně hluboký dojem. Na YouTube jsem si pustila Eddieho projev po přečtení knihy a měla jsem slzy v očích.
I přes téma holocaustu jsem měla z knihy "pozitivní dojem". Eddie tam to, že je nejšťastnější člověk na Zemi, opravdu uměl vložit. Popsal hrůzy, které zažil, ale to že se dožil tak vysokého věku a vypráví nám svůj příběh tímhle způsobem je opravdu obdivuhodné. Knihu jsem přečetla za dva dny.
POSLECHNUTO JAKO AUDIOKNIHA.
Namluvil Jan Kačer.
Když kniha loni vyšla, byla hodně skloňována a chválena v mém okolí.
Nicméně mě dlouho míjela, jelikož biografie - jak jsem si myslela - nejsou úplně můj šálek kávy.
Na konci jak jsem narazila na akci a po přečtení anotace zakoupila audioknihu.
Válečné příběhy mám v poslední době moc ráda, přednes pana Kačera opravdu působil uvěřitelně a celému příběhu dodal správný směr.
Další silný příběh o válce a muži, který to nevzdal. O muži, který byl Žid. O Němci, který měl smůlu a byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.
I přesto přežil nejeden koncentrační tábor, vychoval dva syny, několik vnoučat a pravnoučat a zemřel jako Nejšťastnější muž na Zemi.
Určitě stojí za přečtení.
,, Slabost muze prerust v nenavist.”
Eddie Jaku ma muj nekonecny obdiv a soucit, stejne jako vsechny obeti holokaustu a jinych valecnych zlocinu. Je strasne, co se stalo a jeste strasnejsi je to, jak malo pouceni si z toho lidstvo vzalo.
Kniha se cte lehce, vzhledem k tematu mi to bylo misty az neprijemne, mam trosku problem s tim jak zjednodusene a zrychlene je vse popsano, tema a Eddieho zivot by si jiste zaslouzili propracovanejsi knihu, obsahlejsi, ale chapu, ze toutou formou je kniha mnohem pristupnejsi vsem, dokonce bych se ji nebala doporucit i mladsim ctenarum.
Prestoze nesdilim obecne nadseni touto knihou, prilisna jednoduchost, misty jsem az mela problem uverit, ze nektere situace autor prezil, oslovovani priteli mi prislo zbytecne a neverim, ze by Zide dokazali nalezt lek na rakovinu nebyt holokaustu, prestoze ani v nejmensim nezpochybnuji schopnosti, ve kterych vynikaji… Presto rozumim obrovske oblibenosti teto knihy, protoze autor sam je velice sympaticky a clovek nemuze jinak, nez s nim symptizovat, doufam, ze privede ctenare k dalsim, mozna trosku obsahlejsim kniham pojednavajich o tomto tematu, protoze by se o tom melo mluvit a nikdy nezapomenout.
Napriek téme sa kniha číta veľmi svižne a nemáte po nej ťažké pocity či sny. Kníh venovaných holokaustu som čítala už viacej, niektoré boli silnejšie či podrobnejšie a zasiahli ma viac. Toto je podľa mňa jedna z tých ľahších a jednoduhších. Samozrejme Eddie je frajer, cesta, ktorú zažil je neskutočná a o to je krásnejšie, aký naplnený život prežil.
Pokud si chcete přečíst něco o holocaustu, ale na barvité líčení násilí nemáte žaludek, sáhněte po téhle knížce.
Eddie zde vypráví svůj příběh. Ve kterém, jak sám říká, nechce sdílet svou bolest. Chce sdílet svou naději.
A to se mu daří.
Vypráví o šílených věcech, které se děly. A přitom obrací pozornost na laskavost, naději a lásku.
Doporučuji k přečtení.
Kniha, která mi sebrala dech, zároveň nejlepší kniha o holokaustu, jakou jsem kdy četla. S pláčem, se slzami dojetí a velkou nadějí v život jsem dočítala každou kapitolu. Kdo si nepřečte, nepochopí. Je to kniha, která vám dá sílu žít...Víc dodávat není třeba.
Nemám slov...neskutečné co ten člověk dokázal, vytrpěl a přesto to vše ustál...
Kniha plná bolesti, krutosti, ale i naděje a nezdolné síly...
Mohu jen napsat Eddie děkuji, že jsi našel sílu podělit se o svůj příběh a já měla možnost do něj nahlédnout.
Tedy! Musím říct, že ke knize jsem se dostala díky letošní výzvě a jsem moc ráda za tento úžasný tip. Kniha, kterou bych zařadila mezi povinnou četbu. Příběh Eddieho je nejen obdivuhodný, ale také velmi inspirující, motivující. Obdivuji vnitřní i fyzickou sílu Eddieho, navzdory prožitým hrůzám Eddie nad životem nezanevřel, naopak, ze svých zkušeností "čerpal" sílu pro další budoucí život, který prožil jako ten nejšťastnější muž na Zemi. A že se dožil úctyhodného věku. Smekám a klaním se Eddie!
Děkuji ti Edii, děkuji,že jsi mě připoměl co je v životě důležité. Rodina, přátelství, bez nich jsme opravdu nic. A pomoc druhým lidem ať jsou šťastnější. Krásná dojemná kniha,přečtená za víkend.
Kniha o těžkém životě v koncentračním táboře, ale se silným a krásným poselstvím. Eddie Jaku zemřel den po tom, co jsem knížku dočetla v krásném věku 101 let. Zanechal tu silné poselství a naději.
(SPOILER)
Musím říct, že mi ten příběh přišel až neskutečný, všechny ty hrůzy, kolikrát Eddie utekl hrobníkovi z lopaty. Museli u něho stát všichni svatí. Základní myšlenka mi přišla podobná jako v knize A přesto říct životu ano, pokud má člověk naději a cíl, tak se toto dá přežít, tady ještě pomohlo mít přítele, který ho podporoval a vzájemně si pomáhali.
Pan Jaku byl neskutečně silný, klobouk dolů, a k tomu měl i to štěstí. Škoda, že již umřel, skvělá kniha.
Eddie musel být neskutečně silný a milý člověk. Knížka je dojemná, napsaná velice citlivě, dokáže vzít za srdce. Je dobré nám všem připomenout, co je v životě důležité. Škoda, že takových silných a milých lidí není mezi námi víc. Knížku doporučuji