Nejtemnější večer roku

23.04.2022

Tři zdánlivě nesouvisející příběhy, plné příslibů něčeho tajemného a mystického se v závěru knihy spojí a vše dostane smysl. Bohužel závěr je nejslabším místem knihy.

08.07.2021

od Koontze jsem čekala podstatně víc...

27.04.2021

TRAMTADADÁÁÁ! A cenu Papírového zvratku za nejdementnější thrillerové finále získává … (virbl)… DEAN KOONTZ! Jeho „Nejtemnější večer roku“ dokáže na posledních stránkách přivodit čtenářům skutečně intenzivní pocit trapnosti. Nejčastější otázka na renomovaného spisovatele zřejmě bude znít takto: „Máš mě za debila, nebo už ti definitivně hráblo?!“ Gratulujeme vítězi, svou cenu si může vyzvednout z libovolné nespláchnuté mísy na veřejných záchodcích.
Na Koontzovy knihy nemám vysoké nároky, očekávám od nich odpočinek s napětím, někdy i s humorem, vzhledem k časté výrazně mysteriózní příchuti netrvám na kdovíjaké racionalitě. Ale všeho moc škodí: vyložená kouzla patří do říše pohádek, případně do fantasy světů.
Překousla jsem polidšťování psů - vlastně více než polidšťování, jsou to hotoví andělé. Mám ráda zvířata, včetně slintavých továren na lejna, přesto je nenazývám děťátky a nepřipisuji jim nadpřirozenou moudrost. Smířila jsem se s náboženským podtónem, převtělováním duší i černobílostí, kdy liliově čisté charaktery musí čelit vyšinutým padouchům, jejichž nejkladnější činem je občasné odolání potřebě zavraždit na ulici náhodné kolemjdoucí.
Ale za ten odfláknutý finiš by Koontz zasloužil fláknout novinami přes čumák. S kapkou sebezapření hodnotím průměrem, přičemž ještě 15 stran před koncem by to bylo o 15% víc.

05.03.2021

paráda

23.01.2021

kniha mě moc nechytila, nedočetla jsem jí ale možná se k ní ještě vrátím

25.11.2020

Začátek se mi líbil moc, ale mělo to stále sestupnější tendenci.
Konec byl na můj vkus odbytý.

25.03.2020

Kniha byla pro me celkem ctiva.

31.07.2019

Na knihu jsem se těšila zejména kvůli psům, ale je to takový průměr od tohoto autora. Jeho starší, první knihy, byly ostřejší, čtivější, nabité, prostě lepší. Bohužel.

20.11.2018

Jsem kočičák, nemám ráda hady a psy. A tady je těch psů na můj vkus až moc, ale mám ráda Koontze, hodně. Takže nejde nepřečíst i tuto knihu. Šlo to celkem dobře, jeho styl vyprávění mě baví, hodně. Nejraději mám jeho starší sci-fi horory Půlnoc, Podivný Thomas, Ničeho se neboj, Přízraky.... Jeho poslední knihy už nemají tu pravou šťávu, napětí se vytrácí. A tady to ještě hodně shodil ten pohádkový konec. Nebyla to špatná kniha ale stačilo mě půjčit si ji v knihovně, nepotřebuji ji přiřadit k mé sbírce většiny jeho knih.

10.03.2018

Někde jsem četla úryvek ze začátku knihy...a hned jsem ji chtěla číst celou. Ale ...začátek dost dobrý, pár prvních kapitol mě nadchlo, ač nemám ráda přímo scifi, trocha "bubáků" a nadpřirozena mě baví, jenže pak....no nevím, podstata příběhu fajn, v některých pasážích jsem se ztrácela, některé mě nebavily, jiné mi přišly dost přehnané, až nudné. Jak mě bavil začátek, tak čím víc jsem se dostávala do hloubky knihy, tím víc mě děj začínal nudit. Kdyby kniha měla méně "tajemna", četla by se mi lépe, příběh by měl větší spád a mé hodnocení by bylo vyšší

11.11.2017

Knihu jsem dočetla, ale musela jsem se snažit, nešlo mi to lehce a konec mě zklamal. Tak trošku doufám, že i díky této knize se najdou lidé, keří obdarují útulky nebo si odvezou domu kamaráda.

15.01.2017

Po knize jsem sáhl jako po tutovce. Koontz má v mé paměti hodně zářezů. Dobrých, pochopitelně. Slabé knihy a autoři si zářez nezaslouží. A bude tomu tak i v tomto případě. Jako materialistu, který studoval exaktní vědy, mě tento příběh, balancujíci na hranici reality a mystiky, nenadchl. Pejsci dobrý, psí útulky OK, zachraňování týraných, opuštěných nebo jen momentálně nehodících se psů - jsem pro (a těm páníčkům, co to všechno mají na svědomí, bych zkopal pr...). Ale tady toho bylo moc, zejména pro thriller. Knížku jsem dočetl do konce, abych ocenil práci, kterou si s tím autor dal, a protože to tak dělám vždy. Ale teď, když píšu svůj názor, jsem si při vyhledání jejího názvu musel pomoci s rejstříkem Databáze. Tak moc mě (ne)zaujala.

16.12.2016

Opět úžasný...

12.12.2016

Prvních cca 200 stránek se nic nedělo, pořád se jen mluvilo o psech (mám ráda psy,ale fakt mě to štvalo) pak se to celkem zajímavým způsobem rozjelo (Prasátko neboli Naději jsem si oblíbila) no,ale co ten děsný konec?! To jako vážně?! Připadalo mi to, že čtu nauku o psech, thriller a pohádku zároveň, kniha mi přišla zvláštní........

08.12.2016

Jako velkého milovníka psů mě knížka naprosto dostala. Je zde spousta názorů a pravd, které si člověk ohledně psů buď neuvědomuje nebo nepřipouští. Určitě pro mě kniha vnitřně obohatila a zanechala ve mě něco k přemýšlení. Správná kniha by to měla umět a tato to dokázala naprosto s přehledem...

06.07.2016

Zatímco dřív jsem stíhala přečíst několik knížek za týden, ted jsem jí louskala po kouskách necelé dva měsíce. Přibylo mnoho povinností a času je málo, ale už to že jsem knihu dočetla svědčí o tom, že není úplně špatná. Sice bych jí nezařadila mezi své nejoblíbenější, ale něčím je zvláštní.. I proto jsem si jí tady vyhledala abych se podívala, co o ní míní ostatní. Konec pro mě byl zklamání, ale celkově je tahle knížka jedním slovem zajímavá

02.05.2016

Nevím, ale z knihy mám rozpoluplné pocity. Chvílemi se začtete, žče nevíte kdy přestat a potom se zas v ději trochu ztrácíte. Jediné co na tomto příběhu beru více kladné jsou pejsci, které jsou pro mě velmi důležití. Jinak mě příběh neurazil ani nenadchl proto radím přečíst jen lidem, kteří mají rádi thrillery alá Hitchock. Knize dávám 40%.

05.04.2016

Za mě dobrý... příběh na pomezí snu a reality... chvílemi to člověku připomíná něco se mu občas povede zahlédnout koutkem oka a považuje to jenom za hru světla... za mě zklamání z konce.... nemyslím jak to dopadlo, ale přijde mi jako by autoru došla inspirace a chtěl to mít rychle za sebou....

08.03.2016

Málokdo umí vyprávět tak sugestivně příběhy pro nejtemnější večery roku plné napětí, tajemna a hrůzy jako Dean Ray Koontz. Znovu mne autor málem dostal do dětských let, kdy jsem věřil na děsivou babu Jagu a chrabrého jelena Smolíčka Pacholíčka. Jenom ty životní struktury jsem nějak nepobral, zato o to více mne dojali psí hrdinové, vždy lepší lidí, jejichž krátký život nás, slovy autora, nutí o to je více více milovat, abychom alespoň trochu vyrovnali bolest z jejich nevyhnutelné ztráty.