Největší muž na světě
Pavel Brycz
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355802/mid_nejvetsi-muz-na-svete-wSo-355802.jpg
4
19
19
Dědeček Max byl tím největším mužem na světě – bývalý legionář, který se nikdy před nikým nesklonil. Pro malého chlapce, který přijel společně s matkou a sestřičkou na venkov, se z jeho vyprávění stala cesta vedoucí k zamlčované a popírané historii. Spolu s Maxem procházel bojišti první světové války i sibiřské anabáze. Ty největší boje však je třeba svést doma – s rodinou i režimem. A i sám největší muž má svá temná tajemství, která mohou zničit celý jeden hrdý chlapecký svět.... celý text
Přidat komentář
"Příběh o lidské velikosti rostoucí z malosti. A o tom, že na sklapnutí podpatků a smíření se s porážkou není čas nikdy, ani ve smrti." (s.194)
Lépe než autor sám bych tuhle knížečku asi nepopsala. Je to fantastický příběh o lidech a událostech, které jsou pro mě naprosto cizí. Pravdou je, že k téhle části naší historie jsem nikdy neměla blízko. Autorovi se povedlo zajímavé a poutavé dílo, na jehož styl si čtenář musí chvíli zvykat. Ale jakmile se začte, už má problém přestat a je zvědavý, jak celý příběh dopadne.
Konec je pravda trochu uspěchaný a vypadá to, že si za vzor vzal americké filmy a seriály, ale na druhou stranu úžasné vyvrcholení života strýčka Maxe.
Tleskám a děkuji za milé letní čtení.
Poctivě do půlky, pak přeskočené stránky až do konce. Líbily se mi jen příběhy legionáře Maxe (i když také s výhradami). Vyprávění malého Marka, který chodil ještě do školky, to mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Vůbec to neodpovídalo mentalitě tak malého kluka. A do toho zase občas termíny: tepláčky, prstíčky... Nevím, proč to ator psal takovým divným způsobem, to přehnané množství "šťavnatých" přídavných jmen a přirovnání. Přitom Patriarchátu dávno zašlá sláva - to je tak úžasné čtení. No nic, tuto knihu prostě doporučovat nebudu.
Knihu jsem si vzala k vůli čtenářské výzvě. Že začátku mě vůbec nebavila.. chtěla jsem ji odložit, ale dala jsem ji ještě šanci...jsem ráda že jsem ji dočetla... chvílemi byla i sranda...
Pro mě příjemné překvapení z české tvorby. Pavel Brycz je určitě dobrý vypravěč a s klidným srdcem mu můžeme odpustit i ten Prášilovský podtext, který knihu prostupuje. Vyprávění je to vskutku malebné a úsměvné.
Pro malého Marečka je setkání s hrdinným strýcem Maxem téměř osudové. Objeví jiný svět plný skutečného dobrodružství, začne přemýšlet o těch podivných rozporech mezi strýcovým vyprávěním a tím co říkají paní učitelky ve školce a posléze i ve škole a postupně přichází na to, co je v životě důležité. Že poznání někdy dost bolí, ale i tak stojí za to.
Nedokázala jsem se do toho začíst a po několika stranách jsem knihu odložila. Nelíbí se mi styl, jakým je to napsané a ruší mě to při sledování děje.
Tenhle výborný povídkář mě prostě baví. Úžasný jazyk, výborně zvládnuté řemeslo, takže postavy v knize vystupující se mi ztělesňují před očima, cítím vůni krajiny na Vysočině... Jedná se o opravdu skvělý čtenářský zážitek.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Bílá paní na hlídání |
| 2018 | Neboj se, vždyť máš česnek |
| 2003 |  Patriarchátu dávno zašlá sláva |
| 2011 | Co si vyprávějí andělé |
| 2016 |  Střídavá péče pro Kukačku |
Tohle dílko je strašně překombinované. Anotace a obálka vyznívají tak,že příběh se bude točit kolem kluka co jede na prázdniny za strýčkem legionářem. A skutečně první polovina knihy je slušně napsaný oddechový humorný příběh jak prcek blbne o prázdninách (velmi mi to připomnělo filmy s Tomášem Holým) místy doplněný válečnou historkou od strýčka.
Jenže v polovině knihy najednou přijde skok o deset let dopředu a celý styl knihy se přemění v cosi jako teenager se strejdou válčí proti režimu.Celkově se pak vyprávění přesune na vážnější hladinu a ztratí hodně svého humoru.
Ke konci pak přijde další skok a změna na epickou akci ve stylu amerického akčňáku .
Celkově kniha působí jako podivný slepenec několika rozepsaných povídek, které někdo místo řádného dokončení narychlo zkombinoval do jednoho nefunkčního celku.
A jak už tu někdo poznamenal,v knize se nachází přemíra různých přirovnání a odkazů na dobovou kulturu,které působí rušivě (je jich prostě až moc na malém prostoru) a jakoby tam byly nacpané násilím aby se autor pochlubil co všechno o té době zná.