Někdo se najde
Dušo Martinčok
Do starého činžáku s podivnou moderní nástavbou se jednoho dne nastěhuje malý Oliver se svým otcem. Chlapec si připadá osamělý a stýská se mu po matce, která zůstala v Británii. Potuluje se domem a nejraději tráví čas v „sanatoriu“, na podestě špinavého schodiště, kde vysedává na staré lavičce a čte. Všichni sousedé ho znají, i když se často neznají ani mezi sebou. Obyvatelé bytovky na Kalinové ulici by totiž nejraději mnohdy byli ostrovy sami pro sebe, jenže toho mají příliš mnoho společného. Schody, stoupačky, díru ve střeše. Vědí o každém svém pohybu, slyší se navzájem kýchat, nadávat, vzdychat při milování. Sdílejí vzpomínky a naději, že vždycky se někdo najde. Odjakživa je spojoval dům, ve kterém žijí. A teď i ten tmavovlasý chlapec sedící na schodech s knihou. Kniha Někdo se najde představí širokou paletu postav, které zaujmou, pobaví, dojmou a možná i rozpláčou. Každá z povídek čtenáře zasáhne svou hloubkou a lidskostí, která nehledí na věkové ani společenské rozdíly, a třeba ho i inspirují k tomu, aby se seznámil s osudy těch, s nimiž sdílí vchodové dveře. Vítěz Anasoft Litera 2023 v kategoriích cena Cena čitateľov a čitateliek a Cena René.... celý text
Povídky Literatura slovenská
Vydáno:
2024
,
Jota
Originální název:
Niekto sa nájde, 2022
více info...
Přidat komentář
Zaujímavá kniha. Vedie k zamysleniu, ako sa vnímajú ľudia navzájom, len na základe pozdravu, úsmevu, pohľadu... A pritom každý má svoje problémy, špecifiká, tajomstvá, ktoré by mnoho vysvetlili, keby...
Zvláštna kniha. Zhruba do polky ma to strašne štvalo, mal som dojem, že to nedám do konca, prišlo mi to strašne klišé-ovité a občas aj šablónovité. Postupne som však postavám a spôsobu písania prišiel na chuť, ale aj tak mám pocit, že je to skôr také "feel good" čítanie, na ktoré sa netreba až tak veľmi sústrediť. Na druhej strane, má to čosi do seba - to prepojenie generácií a ich svetov, celkom to funguje. Uvidím, či si na to za rok spomeniem.
Dojímavé krásno plné obyčajnej všednosti. Pripomína nám, že čakanie na to, čo nikdy nemusí prísť, či motanie sa v spomienkach nám bráni vnímať čaro prítomného okamihu.
A pritom na tom záleží. Byť tu a teraz.
"A nedovoľ tomu smútku, aby s tebou celkom splynul, dobre?"
Prvá päťhviezdičková kniha v tomto roku a som veľmi milo prekvapený, že sa jedná o poviedkovú zbierku od mladého slovenského autora Duša Martinčoka. Pri poviedkových zbierkach sa mi prakticky vždy stáva, že niektoré poviedky sa mi páčia viac, iné menej a to celkové hodnotenie vyjde ako priemer. V tomto prípade to však neplatí. Všetkých desať poviedok je výborných. Sú veľmi citlivo a ľudsky napísané, dojemné. Atmosféra v knihe je väčšinou nostalgická. Obzvlášť musím vyzdvihnúť poviedky Zoja sa vracia, Pre prípad dožitia a Kvety noci, sú naozaj výborné. Jednotlivé poviedky je potrebné čítať tak, ako sú zoradené v knihe. Každá má síce uzavretý dej, ale pri čítaní v inom poradí by ste sa pripravili o ich vzájomné prepojenie a tým aj o tú pridanú hodnotu. Zbierka obsahuje veľa krásnych myšlienok. Autorovi sa v nej podarilo prepojiť viacero dôležitých tém ako starnutie, osamelosť, ale aj intimitu, sexualitu a predovšetkým vzájomnú toleranciu a pochopenie. Úžasná kniha, ktorá chytí za srdce. Najlepšia poviedková zbierka akú som kedy čital. Určite všetkým odporúčam.
Desať príbehov, desať rokov v jednom bytovom dome. Jednotlivé poviedky boli venované stále inej postave, ale boli prepojené. V každej sa objavil Oliver, niekedy viac, niekedy menej. Citlivo napísané, veľmi pekná kniha.
Pěkná, moderní sbírka rámcově propojených povídek. Tím, že je každý příběh vyprávěn s porozuměním k dané postavě, se autorovi podařilo na různých tématech vytvořit prostředí plné tolerance a pochopení, ve kterém se může najít každý čtenář.
,,S lúčeniami treba zaobchádzať opatrne. Jedno z nich totiž bude posledné, a ty nikdy nevieš ktoré.
Krásna kniha, 10 poviedok ktoré sa spájajú v jednom bode - v bytovke na Kalinkovej ulici v BA. Ľudské osudy prepletené v jedno, plné lásky, smútku, hnevu a ľudského bytia.
Veľmi príjmená jednohubka, ktorá sadne možno aj pre menej otrlých čitateľov, ktorí práve tak často nečítajú, a mám taký pocit, že touto poviedkovou knihou by sa mohli celkovo na čítanie ako také viac naladiť. Nemyslím, že to bude dielo, čo vyhraje slovenskú Anasoft litera, ale i tak som rada, že sa zaradila do Top 10.
Parádne poviedky, súvisiace s bytovým domom v Bratislave. Citlivé, pútavé, dobre napísané. Chytili ma za srdce.
Sympatická sbírka deseti vzájemně provázaných povídek, jejíž ústředním motivem jsou příběhy obyvatel z jedné bratislavské bytovky. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se jedná o oddechovou četbu, každý z příběhů má svou hloubku a poselství. Autor má neotřelý styl psaní, samotné povídky jsou velmi jemně a citlivě napsané - dýchá z nich laskavost, nostalgie a v určité míře i osamělost bytí.
Citáty z knih si většinou nezapisuji, v tomto případě však udělám malou výjimku a jednu z myšlenek, která mě v díle oslovila a rezonuje ve mně i po dočtení knihy, si zde poznamenám: ,,S lúčeniami treba zaobchádzať opatrne. [...] Jedno z nich totiž bude posledné, a ty nikdy nevieš ktoré" (s. 241).
Moc, moc pekná knižka napísaná veľmi hravo a citlivo. Pán Martinčok dal do nej kúsok seba a svojho srdca. Čítanie som si veľmi užil, solídny debut.
Náhoda mi přihrála tuto krásnou, lidsky čistě napsanou o samotě a přátelství. Nádherná Slovenština bez zbytečných vulgarismů, jazykových novotvarů a všudypřítomných zkratek a anglických novotvarů. V konečném důsledku každý někoho potřebujeme, i když se tváříme , že to tak není.Nejcennější chvíle jsou ty nejobyčejnější a co prošvihneme je nenávratně pryč...
Při čtení této knihy se mi hned vybavila kniha Bábovky, 10 lidí a jejich životy, které se někdy protnou a někdy ne a všechny spojuje jeden starý činžovní dům v Bratislavě.
Při čtení je hodně postav a budete si možná muset dělat poznámky. Příběh Olivera, který další povídky jiných sousedů doplňuje a objevuje se tam víckrát vás vtáhne do knihy.
Osudy jednotlivých obyvatelů domu vám nebudou lhostejný. Je to kniha, která vás nutí přemýšlet nad svým životem. A samozřejmě dům a schůze. Není čas a domluvit se na opravě společných prostor je skoro nemyslitelné.
Nájemníci tak prostě doufají, že se časem někdo najde, kdo to spraví, natře, utáhne, zaleje a vypleje zahrádku,...a zatím život utíká stále dopředu, ať už se věci dějí všelijak. Musíme tu káru života každý táhnout především za sebe, ale není na škodu, když máme někoho, kdo nám ji pomůže tlačit.
A je úplně jedno, jestli to je partner, kamarádka, příbuzný nebo jen osamělý soused od naproti. Důležité je mít se s ním hezky, aby byl život veselejší. Konec knihy je dojemný a přemýšlivý. Třeba kde budu pochována po smrti a co se stane se všemi věcmi? Nejdůležitější jsou vzpomínky…