Někdo se najde přehled

včera

Počuť hlasné stereo, aj výstrahy pred neverou, kdosi čosi vrta v paneloch.
Tatramatky ródeo, zas mieša sa tu s operou, všetko počuť cestou po schodoch.

(Pardon, nemohl jsem odolat.)

Půvabné, melancholické a milé nahlédnutí do životů obyvatel jednoho starého bratislavského domu. S krásnou obálkou navíc.

"Říkat prázdné věty, jen aby nebylo ticho? Jaký to má smysl?"

07.02.2025

Jedná se o autorovu prvotinu. Kniha byla oceněná ve slovenské literární soutěži Anasoft litera 2023.

Hlavní postavou je chlapec OLIVER (7 let), který se přestěhuje s tátou z Anglie na Slovensko, do starého činžáku. Oliver s tátou však bydlí v moderní nástavbě a můžou používat také výtah. Oliver nejraději svůj čas tráví v „sanatoriu“, kde čte na staré lavičce. Oliver to nemá jednoduché.

Jedná se o povídkovou knihu (kniha obsahuje 10 povídek), která je však propojena lidmi z činžáku, kteří se mezi jednotlivými povídkami proplétají.

Olivera zná každý obyvatel z činžáku, ale mnoho lidí se mezi sebou vůbec neznají, i když žijí pod jednou střechou. Postupně se s jednotlivými postavami a jejich osudy seznámíme. Mezi jednotlivými povídkami se občas mihne také Oliver a my můžeme sledovat jeho vývoj od 7 let až do jeho puberty (17 let).

Oliver si oblíbil například důchodkyni MILKU, která se stará o zahradu před domem. Zajímavá je také postava DANA MAJEROVÁ, která je domovnice. Zajímavá je také ZOJA, u které se dočtete 3 možné verze příběhu, které by mohly nastat. Sympatický mi byl také SAMUEL BODNÁR, který je v současné době v důchodu, ale pracoval jako herec. V knize se vyskytují další postavy a příběhy, o kterých se dočtete.

Jelikož bydlím po celý život v paneláku, tak mi popisované události byly blízké. Když jsem byl menší, znal jsem hodně lidí, ale postupem času se lidé odstěhovali, anebo zemřeli a přistěhovali se další noví nájemníci, rozšiřovaly se byty o nové prostory, takže tím pádem se zvýšil také počet nových nájemníků a v současnosti už znám málo lidí. Většina nájemníků je nových, několik málo jich z nám z mého mládí.

Autor chtěl v této povídkové knize poukázat na to, že bychom si měli také všímat lidí, se kterými žijeme, pozdravit je, zeptat se, jak se jim daří a vyslechnout jejich trápení, anebo se jich zeptat, jestli s něčím nepotřebují pomoci. Často jsem pomáhal sousedům z paneláku ohledně počítače a někteří z nich to občas zneužívali, anebo jsem pomohl při odklízení nepotřebných věcí ze sklepa a podobně. Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat pomoc a je fajn mít někoho po ruce, kdy o pomoc může požádat. Tak by to mělo být mezi sousedy, budovat si dobré sousedské vztahy, i když ne vždy tomu tak je, což je škoda.

Celkově se kniha četla dobře a na prvotinu to nebyla špatná kniha.

Kniha má pěknou obálku.