Neklid
Jeffery Deaver
Michael Hrubek je mužem paradoxů, v němž se paranoidní schizofrenie snoubí s inteligencí a téměř geniální rafinovaností. Mužem, jehož necitlivost k bolesti je téměř stejně obludná jako jeho stopadesátikilové tělo. Mužem, jehož by nikdo nechtěl mít za nepřítele. A právě tento nevyzpytatelný člověk prchá jedné noci v pytli na mrtvoly z vězeňské psychiatrické léčebny a vydává se na strastiplnou pouť, která neodvratně směřuje k jedinému cíli. Tím cílem je Lis Atchesonová – žena, která Hrubeka usvědčila z brutálních zločinů a nyní se obává jeho pomsty. Přestože Hrubeka pronásleduje policie a nezávisle na sobě i několik dalších osob, uprchlý zločinec si neohroženě klestí cestu až k domu nebohé Lis, která se kvůli povodni a silné bouři ocitá v domě odříznutá od světa i od pomoci. Jak může dopadnout tento nerovný souboj dvou hlavních hrdinů? Jeffery Deaver opět prošpikoval celý příběh nenapodobitelnými zápletkami a nečekaným rozuzlením, ale tentokrát ho navíc obohatil o řadu zasvěcených informací o vnitřním i vnějším světě duševně nemocných lidí.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1996 , Středoevropské nakladatelstvíOriginální název:
Praying for Sleep, 1994
více info...
Přidat komentář
Za me skvele cteni, napinavy pribeh se spoustou zvratu. A jasne ze nic neni tak, jak se zda, tak je to u Deavera vzdycky
Hodně rozvláčně napsaný příběh. Spousta popisů předcházejících situaci, např. jak a kde hlavní postava vyrůstala, proč ho honí několik různých lidí, popisy prostředí. Prostě - už na začátku příběhu mi ty dlouhé popisy neseděly, knihu jsem odložila a vrátila se k ní po několika měsících. Horko těžko jsem ji dočetla, ale mám pocit, že by byla mnohem zábavnější, kdyby tam bylo více akce a méně popisů. Nakonec jsem usoudila, že to bylo právě cílem celé knihy, protože na pár posledních stranách se celá situace obrátila a překvapivě se ukázalo, kdo je vlastně v příběhu ten špatný. Alespoň pro mě byl ten konec docela nepředvídatelný.
Možná už lehce rozmazlený z Rhymeovské série, mi tento příběh nepřišel nějak výjimečný. Docela se dala odhadnout pointa (dobře nás pan Deaver vycvičil) a celkové rozuzlení, ale i tak jde o dobrou detektivku/thriller..prostě knížku, která pobaví...
Příběh se četl celkem dobře, ikdyž tam byla spousta pasáží, které byly úplně zbytečné. Rozuzlení moc překvapivé nebylo, dalo se předpokládat již v průběhu děje, ale tak v pohodě
Na knihu jsem se těšila, protože mě námět zaujal. Bohužel to bylo ale spíš zklamání. Bavily mě hlavně pasáže s Michaelem, vysvětlení jeho přemýšlení a motivů. Hodně dobrá byla třeba část s „Johnem Ošetřovatelem“. Zajímavé bylo jednu chvíli také proplétání dějových linek jednotlivých mužů, kteří po něm jdou. Tím to ale asi tak končí...Téměř všechny postavy mi byly nesympatické, některé se chovaly navíc dost nelogicky. Věcí, co nedávaly úplně smysl, bylo v knize vlastně více. Ještě k tomu autor děj natahoval dlooouhými popisnými pasážemi o druzích růží, vín, zalepování oken nebo Lisině dětství, které byly nudné a hlavně úplně zbytečné, protože na vlastní děj neměly nakonec ani vliv. Nejhorší pro mě ale bylo to, že jsem na hlavní zápletku přišla už ve 2/3 knihy a tím pádem už mě ani nebavil "překvapivý" konec a musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Kdybych mohl dál bych šest hvězdiček. Naprosto úžasné čtení. Mít tak více času knihu bych zvládnul za jeden den. Příběh který měl spád a ten závěr... skvělé.
Napínavý příběh útěku psychicky nemocného vraždícího pacienta z detenčního zařízení. Děj je strhující a nutí vás číst knihu jedním dechem.
Ze začátku mě kniha hodně zklamala - dlouho jsem se nemohla začíst. Ale od cca poloviny byla kniha poměrně dobrá a byla jsem hodně zvědavá, jaké překvapení si Deaver připravil.
Ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst, ale postupem jsem ji přicházela na chuť...
Opět skvělé čtení od autora...
Nejlepší jsou monology Michaela Hrubeka. Ostatní mi přijde trochu kostrbaté, nečetlo se to jednoduše a plynule.
Tady se láme chleba. Deaver napsal buď divnou (můj názor), nebo geniální knížku, protože se mu povedlo dokonale propojit obsah a formu. Schizofrenik Michael Hrubek (jehož jméno budete číst pořád a pořád dokola) popisuje realitu pokřiveným pohledem nemocného mozku; zajímavé. Co je ale podivné: nesmyslné chování ostatních postav, bláznivé autorovy vývody, opakování informací a zvláštní časové údaje či výkony postav za hranicí možného. Zkrátka je tady schizofrenní VŠECHNO. Konkrétně: třetinu knížky jsem četla jako pod silnými sedativy; téměř nic se nedělo. Postavy: Lis, obávající se o život, vrší a vrší pytle s pískem a vede dialog se sestrou, místo aby vzala nohy na ramena. Nadlidské (i nadpsí) výkony při stopování – kam se hrabou Vinnetou a Šarik zkřížený s Rexem. Ulítlé autorovo přiblížení hlavní postavy: v několika odstavcích popíše, co všechno MH, "kterému bylo v té době kolem 25 let", dělal doma, a pak konstatuje: "Jednou v dubnu kolem 25. narozenin" (?) přestal komunikovat, o měsíc později chtěl zapálit dům - a dojde k tomu, že hned poté šel do nemocnice a domů se už nevrátil. Ale nejvíc utrpěla moje cyklistická duše (a mé cyklistické sebevědomí; nechci se chlubit, ale ročně najedu přes tři tisíce kilometrů): Hrubek vážil 150 kilo, sedl na kolo, na kterém neuměl jezdit - kličkoval (vyčteno ze stop), gumy se rozplácly (vyčteno ze stop), neuměl přehazovat, takže jel na lehký převod (!) za vlhké listopadové noci (!) – rychlostí 30 kilometrů za hodinu!
Jdu trénovat.
K Deaverovi se vrátím, až vyjde nový Rhyme.
Moje první kniha od Jefferyho... Pro mě asi tenhle spisovatel není, musela jsem se přemáhat do čtení, kniha mě vůbec nebavila.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Od Jefferyho jsem přečetl takřka všechno. Ovšem tato kniha, ke které jsem se dostal až takřka nakonec je opravdu skvostná. Zápletka, postavy, tempo, nepětí , prostě všechno super. Vřele doporučuji.