Nekonečné prázdniny
Martina Drijverová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49971/nekonecne-prazdniny-49971.jpg
4
82
82
O vysněných prázdninách
Přidat komentář
Tenhle příběh jsem četla v dětství a tehdy jsem nevěděla jak správně psát recenze. Ale o válce jsem toho na svůj věk věděla hodně a ze samotného příběhu desetileté holky mě mrazilo, protože jsem byla o něco starší než Shirley.
Nejhorší je , když jsou do války zapleteny děti a to jakýmkoliv způsobem. Příběh z roku 1939 samotného začátku války je jedním z mnoha příkladů vnímání války dětskýma očima. Vyprávění je navíc psané v ich-formě, co znamená, že svou dlouhou cestou nás provází Shirley. Pojďme ale k příběhu.
Význam názvu knihy je po pár stránkách jasný i těm mladším čtenářům. Shirley se probouzí do zvláštního dne . Pojede vlakem na venkov se spolužáky a sama! Když ale těsně před odjezdem dostane visačku s názvem Vládní plán evakuace ničemu nerozumí. Hlavně tomu, kde má maminku a proč bydlí s dvěma kluky v Červeném domě u dvou zvláštních starých žen? Vrátí se domů?
Jackie v dětství patřila k mým oblíbeným autorkám, proto po zahlédnutí této knihy na poličce v knihovně jsem jí moc ráda dala prostor. A nečekaně - nebyla jsem vůbec zklamaná! :D
Dnešní děti by se při čtení asi hodně divily. 9 letá holka natírá dveře, pucuje boty celé rodině, uklízí kůlnu, pere záclony k tomu dostane párkrát naflákáno a přesto mluví o rodičích jako o milých a hodných. Chlap z vesnice si na veřejném místě nastraží železa, soused týrá psa, rodiče kamaráda ho běžně nechávají samotného doma. To by dneska už snad neprošlo (alespoň něco). Dětem bych to ke čtení ani nedala, autorka má mnohem lepší knihy.
Jak bych to popsala... Nebyla to nejlepší knížka,děj nebyl tak dobrý jako například u mé oblíbené Lízinky, Katy a Moje sestra Jodie. Ale co se týče postav tak za mě Shirley je rozhodně nejlepší postava od J. W. Kdyby to šlo rozhodně bych se s ní chtěla seznámit.
Četli jsme ho večer z tatínkem....
Byla jsem napnutá jak to dopadne.
P.S.Líbil se mi Archie!
S chutí jsem si knihu přečetla ač jsem již dááávno dospělá. Knihy paní spisovatelky J. Wilsonové čtu velmi ráda. Od mala se mi líbí angličtí autoři píšící pro děti a mládež .
Vlastně se autorka ve své knize o těchto autorech zmiňuje.
Na knížku jsem se těšila, ale asi už jsem na ni stará. Řekněme, že mezi mnou a hlavní hrdinkou je několikaletý věkový rozdíl, takže jsem se do ní nedokázala tolik vžít. Ale přesto se mi knížka celkem líbila.
Mně se moc kniha nelíbila, není to můj šálek kávy. Hlavní hrdinka se mi nelíbila, byla nesympatycká jako většina postav z knížky.. Docela jsem se na ní i těšila, ale zklamala mě. :'(
Kniha mě překvapila a moc se mi líbila. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Moc se mi líbil dojemný závěr a i celá kniha.
přečtená před 2 lety.. Skvěle napsaná knížka o mém oblíbeném tématu, ale né zrovna o nejlepší době Českých dějin. Palec nahoru! Četla jsem ji dva dny v kuse stejně jako další knihy od stejné autorky.
(SPOILER)
Tak a je to tady. První kniha od této autorky, které dávám méně než plný počet hvězdiček. Sice jsem měla dilema (kvůli konci, kterým často podléhám), ale musím hodnotit celek. Zdálo se mi, že tahle kniha byla o něco slabší než ostatní knihy od téhle autorky, protože tam vlastně nebyla žádná cílová zápletka a bylo to vlastně jenom takové vyprávění.
Řekla jsem si, že teď budu rychle číst hlavně knihy, které mi doma leží, co jsou pro mladší, ať potom nejsem zklamaná jenom kvůli omezení věkové kategorie. Tahle kniha byla od desíti do třinácti let, ale já sama vlastně vůbec nevím od kolika let bych tuhle knihu doporučila, ale myslím, že kdyby si ji přečetla většina dospělých, tak je to pro ně takové milé počtení na oddech v době, která pro nikoho nebyla vůbec jednoduchá. Takže myslím, že podobný názor jako ten můj. Jacqueline Wilsonová ještě nepsala knihu, která se odehrávala v tomhle období, ale psala o viktoriánské době a ta série o Hetty se mi strašně moc líbila, takže jsem si myslela, že tohle bude stejně nebo podobně dobré. Ale bohužel nebylo, protože (jak už jsem asi psala) tam nebyla žádná cílová zápletka, jenom takové vyprávění. Ale to vyprávění se mi víceméně líbilo. Protože je to přece jenom Wilsonová a to její umění vžít se do těch postav je až neuvěřitelné. Někde asi v druhé třetině knihy to trochu vypadalo, že se to bude ubírat detektivním směrem, ale nakonec ne. Ale bylo by zajímavé, kdyby Jacqueline zkusila i tento žánr.
Když už jsem nakousla ty postavy, tak bychom se k nim mohli přesunout. Hlavní hrdinka Shirley si občas na něco postěžovala, ale byla fajn. Přece jenom byla asi o čtyři roky mladší než já, ale na svůj věk toho věděla hodně. A taky jsme si "rozuměly" díky tomu, že má ráda knihy a moc ráda čte. Byla hodná a slušná, ale uměla si stát za svým. Ne s každým si rozuměla, ale kamarády si najít dokázala. Její matka mi připadala, že ji strašně omezuje a že si neváží toho, že má tak chytrou dceru. Protože jí např. říkala, že neustále leží jenom v knihách a mám pocit, že tam někde zmínila i to, že jí na jedničky říká, že by s takovou velkou chytrostí už měla přestat nebo něco takového...takže tu jsem fakt ráda neměla. Pak přišla na scénu Jessika, u které se mi zdálo, že se občas trochu povyšovala, ale jinak byla hodná. K posmívajícím se vrstevníkům se asi ani nebudu vyjadřovat, jenom asi poznamenám, že musí mít nějaký problém sami se sebou, nebo fakt nevím, proč se tak hnusně chovají. Navíc Marylin potom měla ještě díky svému vzhledu a falešnému hezkému vystupování super reputaci u učitelů, což mě naštvalo ještě víc. Když Shirley přijela na venkov, tak mi ji bylo vážně strašně líto, jak si ji nikdo nevybral, přitom nechápu proč. Tady jde zřejmě vidět, že lidé soudí podle vzhledu, přitom Shirley, Kevin a Archie jsou naprosto skvělí. Kevin sice vypadá na neposlušného kluka, ale není takový. Je hodný, sice nemehlo, ale za to nemůže a v rodině to musel mít vážně těžké. Archie taky vypadal, že nebude hodný, ale nakonec se ukázal, že je naopak moc hodný a roztomilý. Boubelka si ho oblíbila ze všech nejvíc, což mě štvalo, ale na konci se ukázalo, že si oblíbila všechny tři a měla o ně i strach. Byla celkem rázná, ale i tak hodná. Paní Waverlyová ze začátku vypadala jako nepodstatná postava, ale měla zajímavý příběh. Nepřipadala mi, že je úplně šílená, ale něco s ní určitě bylo. Je to smutné, ale hodně zapletené... Shirleyin táta byl snad nejrozumnější postava v celé knize, protože dokázal Kevinovi dát chuť do života a byl hrozně moc milý.
Konec téhle knihy byl takový otevřený a celkem to vypadá, jako kdyby si autorka nechala prostor k dalšímu dílu. Tahle kniha nebyla vůbec špatná, ale taky ne úplně akční. Něco jako jedna velká povídka. Moc bych ale ocenila druhý díl. Tak uvidíme. Už se moc těším na další knihy od Jacqueline Wilson.
Typická Wilsonovka. Trochu ufňukaná hlavní hrdinka, pár problémových rodin a období... připadá mi, že přesně tohle už jsem několikrát v jejích knihách četla. Rozhodně nečekejte přehnaně moc akce, napětí nebo romantiky, ale na odpočinek celkem dobrý. Spíš bych ji doporučila mladším čtenářkám do 12 let. Za mě 3,5*
*********************
ČTENÁŘSKÁ VÝZVA 2019, kniha, která měla v době čtení na Databázi knih méně než 10 komentářů
Knížka o první půlce prázdnin v malé vsi kousek od Prahy v osmdesátých letech minulého století. Mám z ní rozporuplné pocity. Líbí se mi, že děti o prázdninách běhají venku, čtou knížky a zažívají malá dobrodružství. Nelíbí se mi, že hlavní hrdinka za každou dětskou vylomeninu byla tvrdě trestaná. V 80tých letech jsem byla dítě, tak vím, že to bylo běžné a nikdo se nad tím příliš nepozastovoval, ale v kontextu dnešní doby se mi to nečetlo dobře. Hlavní hrdinka je automaticky s trestem smířená. Ale stejně jde a udělá další zakázanou věc. Přesně je vidět, že takovéto tresty nefungují. Dnes děti takto trestané nejsou (alespoň v mém okolí), přesto takový banální příběh asi nezažijí, protože mají mobily, youtubery a minecraft. Je jiná doba, ale já bych v dnešní době být dítě snad ani nechtěla.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Domov pro Marťany |
| 2004 |  České dějiny očima psa |
| 2010 | Sísa Kyselá |
| 2011 | České pověsti pro malé děti |
| 2011 | Nezbedníci |
Spisovatelka byla v dětství mou nejoblíbenější. Všechny knihy jsem hltala, proto jsem po této knize sáhla i v mém věku, starším než je cílová skupina. Příběh situovaný do období války autorka popsala poprvé, nicméně vystihla úžasně to, jak děti vnímaly válku a odjezd od rodin z města na venkov.