Nekonečný příběh
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535362/bmid_nekonecny-pribeh-660843051439b.jpg
4
1158
1158
Když nesmělý Bastián Balthazar Bux jednoho dne prchá před spolužáky, kteří ho šikanují, rozhodne se před nimi schovat v antikvaritátu. V bezpečí za dveřmi krámku jej zaujme kniha s motivem dvou hadů, kteří jsou vzájemně zakousnuti do svých ocasů a názvem Nekonečný příběh. Chlapec nedokáže odolat a když je majitel knihkupectví zabrán do telefonického hovoru, svazek ukradne a úchýlí se s ním do své skrýše na půdě školy. Její příběh vypráví o říši Fantázie, která pomalu upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomuje si, že se celé vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Die undendliche Geschichte, 1979
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Tak jako film ani kniha mě moc neoslovila. Rozečtenou knihu většinou vždy dočtu, ale u téhle mě to vážně přestalo bavit. A po půlce jsem odložila a vracím. Jsem ráda že byla jen vypůjčená, v mé knihovně by své místo neuplatnila. Jinak myslím, že pro větší děti asi ok.
Dcera vydržela knížku číst do poloviny. Jakmile se Bastián dostal do Fantázie, bohužel se to zvrtlo v neskutečnou nudu. První půlka 5 hvězdiček, druhá polovina odpad. Celkově za 3.
Zde se nejde ubránit srovnání filmu a knižní předlohy.Kniha je samozřejmě obsáhlejší, s nepatrnými obměnami.Konečně zde má i dětská císařovna normální jméno.Myslím si, že v nejlepším se má přestat a tak i nekonečný příběh mohl skončit v čase, kdy končí i filmový první díl.Chápu, že autor zde musel dokončit Bastiánuv přerod a vývoj a hadi Aurynu se museli zakousnout do svých ocasů, aby uzavřeli kruh příběhu.Přičemž druhá polovina příběhu v knize se ještě dá snést, tak druhý díl filmového zpracování už nemusel přijít na svět, stejně tak jako ten třetí.V tomto případě mám radši první filmový díl, než knihu. (V knize se dá hledat i hlubší poselství, místy mi to lehounce připomínalo malého prince.)
(SPOILER)
Já jsem si z dětství pamatoval, že děj známý z filmu s Noahem Hathawayem (a Eduardem Cupákem :) ) je v knize pouze prologem. Z té druhé půlky mi ale ulpěl jen Chrám tisíci dveří a závěrečná scéna uvnitř medailónu Auryn. Naopak jsem úplně vypustil, v jakého pitomce moc zkorumpovala Bastiána, jehož zaujetí pro čtení z první půlky prostě musí každý správný knihomol ocenit. Autor se prostě rozhodl, že nám u hlavní postavy naservíruje vývoj od klaďasa k záporákovi a zase zpět.
Oproti Děvčátku Momo, které jsem četl nedávno, dávám o jednu hvězdičku méně, protože celá druhá půlka byla souborem trochu izolovaných podobenství a v důsledku toho se podstatně hůře četla než ta "filmová" první, kterou má člověk prostě tak nějak víc pod kůží.
"Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie. A jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí."
"Každý opravdový příběh je Nekonečný příběh. Do Fantázie vede mnoho dveří. Existuje mnohem víc podobných kouzelných knih. Mnoho lidí to vůbec nezpozoruje. Záleží zkrátka na tom, kdo takovou knihu dostane do ruky."
Srdcová záležitost každého, kdo byl dítětem osmdesátých a devadesátých let. Tak trochu překvapením pro mne bylo, že filmové ztvárnění zachytilo jen první část knížky. Musím uznat, že ta druhá část Bastiánova putování Fantázií mi přišla poněkud zdlouhavá a samotný Bastián mi začal svým chováním lézt na nervy. Nicméně ten závěr ... Ten ZÁVĚR! Přiznám se, že až tam jsem tu knihu docenil.
Co dodat? Snad jen slova Artaxe (slzička opět ukápla a člověk si vzpomněl na den, kdy tu scénu viděl poprvé ... a pak propadnul opět v pláč): "Žij blaze, Átreji, můj pane! A děkuji!"
Opravdu krásný námět a témata k zamyšlení. Film od dětství miluji, ale že je podle knižní předlohy jsem si dohledala až nyní. Překvapilo mě, jak věrný knížce je a myslím, že autor mohl být filmovým zpracováním spokojený. Škoda, že pokračování už tak zdařilé nebylo, protože i zbytek knihy by za to opravdu stál.
(SPOILER) Myslím že není lepší místo mého dětství kde bych chtěla být. Bohužel jsem knihu četla ve chvíli kdy už ji asi nedovedu tak ocenit a příběh samotný mne už tak neokouzlil.( Neplatí pro chvíli kdy Átrej ztrácí svého Artaxe v bažinách... to obrečím i jako velká holka.) Musím říct že filmové zpracování( myslím tím první díl, ty další neberu v potaz) se mi líbí přeci jen trošku víc. Pokud se ale vracet do dětských let, Nekonečný příběh u toho nesmí chybět...
(SPOILER)
Opět jednou umlácena okolní realitou, prchám /ne poprvé/ do říše Fantázie. A znovu a znovu mě šokuje, jak je tato už nesmrtelná klasika NEDOCENĚNÁ.
V jistém smyslu za to může zfilmování /samozřejmě budu psát výhradně o první části, ty další dvě hrůzy si zaslouží leda tak naházet do Nicoty/. Pozor, jde o vynikající dílo, nemusel se čertit v té době ani sám autor a už vůbec ne současní útlocitní progresivisté - chválabohu, že se film točil ještě v "drsných" osmdesátkách, děsím se představy, jaký paskvil by z toho vznikl dnes :-(( S diskutabilním ukončením se asi v rámci srozumitelnosti pro děti nic moc dělat nedalo. Akorát kdo napřed viděl a četl až dodatečně, bude z epizody se Starcem a císařovnou patrně lehce zmatený /já jsem tehdy cca v roce 87 rozhodně byla/.
A co bylo v knížce dál? Milé děti, nedivte se, že vám rodiče rvou Nekonečný příběh z rukou a chtějí číst taky. S Bastiánem coby zachráncem říše Fantázie totiž nenápadně přeskočíme z pohádky /hezky vysoko nad young adult/ k plnohodnotnému, přemýšlivému a tvrdě psychologickému románu /také/ pro dospělé. Vše samozřejmě zabaleno v lákavě dobrodružném ději. Ano, i já jsem na více místech cítila, že by stačilo jen zvednout oči od řádků a nahlédla bych do otevírající se brány mezi světy... A klidně se přiznám i k sevřenému hrdlu a mokrým kapesníkům čím blíž k závěru... jen si dodejte odvahu a vzpomeňte si na své vlastní dětství - všichni jsme tak či onak narušení, a co by pomohlo nám k uzdravení a nalezení své Pravé vůle??? Ano, je to náročné čtení, iniciační román jak vyšitý - a jak nádherně katarzní!!
Spojení neuvěřitelné představivosti + inteligence = Michael Ende. Doporučuji všem lidem i bytostem dobré vůle, a pokud si přečtete i podruhé, nebudete litovat -:)
PS. Pro vážnější zájemce - zde zajímavý hlubinně psychologický náhled:
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html
PPS. Ze dvou existujících českých překladů /starší Příběh, který nikdy neskončí x další vydání jako Nekonečný příběh/ pro mě jednoznačně vítězí novější - minimálně o tři dračí délky!!
První část knihy mě bavila, doprovázet Átreje při putování bylo skvělé. I když jsem film viděla mockrát, i tak jsem se dozvěděla něco nového. Druhá část už byla horší. Bastián je velmi nesympatická postava a od začátku až do konce mi lezl na nervy a měla jsem často chuť knihu nedočíst.
Vyrostla jsem na filmovém zpracování a o knihu jen několikrát "štrechjla". Nyní jsem ji poctivě přečetla a musím říct (ač se mi to často nestává), že film je o 100% lepší - kouzelnější, fantastičtější a uchopitelnější. Hlavně proto, že rozumně končí v polovině knihy. jjeí první polovinu bych ohodnotila 4*, ale druhá polovina pro mě byla utrpení a závěr byl doslova nekonečný ...
Kniha, při jejímž čtení vám fantazie běží na plné obrátky. Kniha, se kterou zažijete snad všechny emoce. Lítost, pobavení, strach, zlost... a spoustu dalších. Tohle není příběh pro děti. Tahle kniha vás přinutí zamyslet se, kdo vlastně jste a co je v životě nejdůležitější.
Stejně jako Středozem i Fantázie v sobě ukrývá hlubokou pravdu o lidství, přehlídku archetypů a možnosti uzřít své já v celé jeho plnosti. Jsem velice vděčný za tuto sondu do nitra své duše.
Kdysi jsme byli se školou povinně na filmu (ano, měli jsme skvělé učitele) - a tu radost a dojetí z objevování a zachraňování umírající Fantázie si pamatuji dodnes (a pak už jen Falka s modrýma očima a hlasem Eduarda Cupáka). Z Endeho knížek jsem dosud znala jen Děvčátko Momo (ta patřila a patří k mým nejoblíbenějším zdánlivě dětským), k Nekonečnému příběhu jsem se dostala až teď. A bylo to setkání skvělé - za prvé má autor skutečně obdivuhodnou představivost (těch bytostí, kterými se Nekonečný příběh jen hemží! to množství odboček a historií, "o kterých se bude vyprávět jindy"! a těch dobrodružství, jež prožije více než ve filmu Átrej, ale především Bastián!), za druhé pokud čtenář vnímá vše jako metaforu životní pouti a hledání toho, co je skutečně důležité a co se ne každému podaří ve skutečnosti najít, je to rozkoš na druhou. Doporučuji všem od 90 do 9 let.
Nekonečný, ale také nesmrtelný příběh. Ráda ho prožívám jak v psaném tak i ve filmovém zpracování a když je mi smutno, často se k němu vracím...
Úžasný příběh o vnitřním nastavení srdce (duše) Bastiána, který je pohlcen svým "egem", ale pomalu najde cestu zpět sám k sobě.. Film je spíše (krásná) pohádka, která pojednává zcela o něčem jiném..
*Lidské vášně jsou záhadná věc, a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak než dospělým. Když se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezažil, ji zas nedokáže pochopit. Najdou se lidé, kteří riskují život, aby zlezli vrchol nějaké hory. Nikdo, ani oni sami neumějí doopravdy vysvětlit proč. Jiní promrhají všechny peníze, jen aby získali srdce určité osoby, která o nich nechce ani slyšet. A zase jiní se zničí, protože nedokážou odolat potěšení z dobrých jídel - nebo pokušení lahve. Mnoho lidí vsadí veškerý majetek, jen aby vyhráli v hazardních hrách, nebo ověřují všechno nějaké utkvělé myšlence, která se nemůže nikdy uskutečnit. Někteří lidé věří, že by byli šťastní, jen kdyby byli někde jinde, než právě jsou, a celý život cestují po světě. A pár lidí nedojde klidu, dokud se nedostanou k moci. Zkrátka a dobře existuje tolik různých vášní, kolik je různých lidí..
Parádní a kultovni film se nedal obalamutit autorem nedělajícím čest jménu Ende = konec, a zastavil se chytře v půli knihy, kterou jakoby Ende nechtěl či neuměl včas ukončit. Možná až filmové pokračování těží z roztříštěného panoptika figurek, příhod a úkazů, které sice prokazují službu fantazii, ale nepříliš pointě.
Předlistopadovému Albatrosu zato sluší neutralita, s jakou se nenechal zviklat k doslovnému překladu, a vydal Příběh, který nikdy neskončí. Reklamně Nekonečným se stal až po revoluci. 10/22
Tuto knížku jsem četla po nocích, když jsem nemohla spát. A musím říct, že jsem si ji velmi oblíbila.
Film miluju, je to jeden z nejúžasnějších fantasy příběhů z mého dětství. Ale jde o malý zlomek toho, co v sobě ukrývá a nabízí Endeho kniha. Stačí jen vstoupit a nechat se unášet na vlnách fantazie. Knihy jsou dobrými přáteli. Můžou lidem hodně pomoci, když potřebují překonat nejrůznější situace a problémy (strach, osamělost atd.). Pak je takový únik do fantazie moc příjemný. I já to ráda dělám,zvlášť v dnešní době je to potřeba, alespoň na chvíli se ukrýt do jiného světa. Ale žijeme v realitě a máme vytvářet, uchovávat a opečovávat naše skutečné vztahy tady a teď než bude pozdě. Člověk taky musí někdy přestat snít, musí používat vlastní mozek a ne jen konzumovat. Kde by lidstvo bylo bez nápadů, objevů a výzkumů. Fantazie nemá a nezná hranice. Velmi chytře vymyšlený a vystavěný příběh. Možná, že je lepší po knize sáhnout až v dospělosti, i když jde o knihu pro děti a mládež.
Má hodně do sebe a je mezi fantazy navýsost poučná v mnoha směrech i přesto, že byla napsána už velmi dávno!
Výběr byl prvotne podle čtenářské výzvy, ale dnes a teď nelituji, opravdu se mi líbila, i když arogantní stránka Bastiana mě sakra hodně štvala a svým způsobem jsem měla problém se přes tu změnu dostat. Nicméně asi jako mnoho čtenářů, dřív jsem viděla film. Něco má společné, ale rozuzlení se velmi liší, takže skutečně doporučuji si přečíst knihu, abyste vy, čtenáři, pochopili, oč autor usiloval.
Co mě však hodně štvalo, až vytáčelo, byla slova "to je jiný příběh a budeme ho vyprávět někdy jindy"... Ale i tak se připravte na skok (a přebere si to jak chcete) do Fantazie!
@alef většinou nechci než nemůžu a čím jsem starší, tím víc to přání přetrvává :)))
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Nu... poznámky, které jsem si ke knize napsal jsou delší, než je zdejší znakový limit, takže to budu muset poněkud zhustit, uvidíme, jak se to povede. Jsem z knihy poněkud překvapen. Jako malý jsem se poměrně často koukal na film, nedávno jsem si jej zapnul znovu. A vcelku mne zaujal, zdál se mi hlubší, než jsem čekal. Rozhodl jsem si tedy přečíst knihu, s tím, že třeba poprvé prohlásím, že film je lepší než kniha. No, není. Kniha obsahuje tytéž hloubky jako film, ale má jich více.
Nejprve struktura. Jedná se o poměrně komplikovanou knihu, která není jednotná, či jednoduchá v doslova ničem. S trochou nadsázky bych ji označil za postmoderní pohádku, která však do značné míry odpovídá Tolkienovskému pojetí pohádky. Je plná aluzí, odkazuje se na mnohá slavná díla a autory, přičemž jsou však tyto odkazy ukryty dost kvalitně na to, aby neseznámenému čtenáři nijak nechyběla jejich znalost. Ať jde o zcela očividný odkaz na Malého prince (Ygranul a její jed), či na zmíněného Tolkiena, na Poea a další. Tyto aluze dodávají knize další významy, které, myslím, nejsou nevýznamné.
Jak jsem již naznačil, strukturou kniha odpovídá Tolkienově pohádce. To připodobňuji k utopickému žánru. Poutník se vypraví do cizích krajin, které následně poznává ve střetu s tamní kulturou, zvyklostmi, světem. Taková pohádka je primárně o světě. A tak zde. Nejedná se o lineární vyprávění, neustále se nám mění fokalizace postav, ale princip je vždy stejný. Poslové putují do bydliště Měsíčnice, které předtím nikdy neviděli, ti pak vyprávění předávají Caironovi, který se vydává za svým úkolem do neznámé krajiny s neznámými zvyky, ten předává štafetu Áterjovi, který prochází světem, se kterým se seznamuje, aby předal štafetu Měsíčnici, ta Bastiánovi. U Bastiána prvek neznáma dominuje, u Měsíčnice je však rovněž silně přítomný. Jedna postava za druhou prochází Férií, kterou nezná... Fantázií a jejími neznámými končinami.
Do toho je kniha psána více než postmoderním způsobem. Čtenář čte knihu o tom, jak postava čte příběh z téže knihy, ve kterém je zrovna psána daná kniha. Jestli tohle není meta, tak už nevím co. Autor tím docílil poměrně pěkného efektu: čtenář jakoby nahlížel na skutečnost, do které prostupuje fantazie. Neuvědomuje si, že je to fantazie, do které proniká fantazie. Nebudu tu již rozebírat strukturu kapitola a význam čísel, ani nic dalšího, co by možná za rozbor stálo.
Pro nedostatek času už jen nicota. Její konceptualizace zdá se mi zde být velice zajímavou, ve vztahu k fantazii. Z tohoto hlediska vám mohu sdělit, kterou část knihy považuji za absolutně nejvýznamnější - rozhovor Atreje s Gmorkem. Ten mne nevíce zaujal i na filmu. To, co tam Gmork říká, mne ohromilo. Cituji: "Je to prázdnota, která jedině zbyde. Je to jako zoufalství, které ničí tento svět. Lidem, kteří nemají žádné naděje se lépe vládne. A každý, kdo je dokáže ovládat má zároveň i moc. Já jsem služebník té moci, která využívá nicoty." Říkal jsem si, to je přece orwelliánská totalita! Ovládněte myšlení lidí a ovládnete svět. Pak jsem zjistil, hle, film vyšel v roce 1984! Wow! To snad kniha nemůže překonat! A ono jo, kniha dělá totéž, ale důmyslněji. Rozhovor dvou zmíněných zdá se být dokonce komplikovaným. Dovolím si zde k tomu už jen jednu interpretační poznámku:
Dokud věříme, že existuje říše fantazie a ten Frodo tam jde s tím prstenem a není to o ničem jiném, než že tam skutečně jde, bolí ho nohy, je unavený a Glum nakonec padá do Orodruiny a pálí ho oheň, jedná se o pohádky, o fantazijce. Jakmile od tohoto upustíme, zavrhneme jejich žitou existenci, stávají se z nich prázdné měchy, které lze naplnit novým vínem. Ze Sněhurky přestává být pohádková bytost a stává se strašákem, do kterého dosadíme co potřebujeme - pohádka přestává být uměním, začíná být nástrojem útlaku a propagandy. Nacistická propaganda toho času interpretovala Červenou Karkulku následovně: Karkulka je symbolem německého lidu trpícího ve spárech židovského vlka. Popelka se stává árijskou pannou, kdežto její nevlastní sestra je najednou symbolem špinavého míšence, kterého je třeba se zbavit. Jeníček a Mařenka se, vyprázdnění, převrací v příběh konečného řešení, pec se transformuje v kremační pec z koncentračního tábora. Bojíme-li se pohádek, stávají se z nich lži a lži ničí náš svět. To pan Ende popsal krásně a už jenom proto si kniha zaslouží velké uznání.