Nekonečný příběh
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535362/bmid_nekonecny-pribeh-660843051439b.jpg
4
1154
1154
Když nesmělý Bastián Balthazar Bux jednoho dne prchá před spolužáky, kteří ho šikanují, rozhodne se před nimi schovat v antikvaritátu. V bezpečí za dveřmi krámku jej zaujme kniha s motivem dvou hadů, kteří jsou vzájemně zakousnuti do svých ocasů a názvem Nekonečný příběh. Chlapec nedokáže odolat a když je majitel knihkupectví zabrán do telefonického hovoru, svazek ukradne a úchýlí se s ním do své skrýše na půdě školy. Její příběh vypráví o říši Fantázie, která pomalu upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomuje si, že se celé vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Die undendliche Geschichte, 1979
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Ježiš mě to bavilo. První půlka knížky je v podstatě jako první film, i když se v mnoha věcech liší. Tuto první půlku jsem četla jedním dechem. Pak přišla půlka druhá, na kterou navazuje film druhý, který se ale příběhem liší úplně. Jediné co zůstává - Bastián ztrácí paměť a čarodějnice Xajída. Tato půlka měla pomalejší rozjezd, ale pak opět - skvělé! Po dočtení knihy mi zůstal na tváři úsměv. Rozhodně to nebude naposledy, co jsem knížku četla.
Milovala jsem knihu i pro její krásný přebal. Pamatuji si, že když jsem ji měla doma, stačilo mi se i na ni jen koukat, jak leží na stole a měla jsem z toho jakýsi zážitek. Jinak samozřejmě nejraději jsem měla Falca.
kedysi som milovala film, ale ten si uz teraz ani nemam chut pozriet..nechapem ako mohli sfilmovat len polku knihy, ved bez tej druhej to cele nedava zmysel (alebo dava uplne iny). nadherna kniha, michael ende bol genius.
Ke knize jsem se dostala az ve triceti. Do te doby jsem znala jen filmove zpracovani. Tohle je ovsem uplne neco jineho. Tento pribeh ma tolik vrstev, ze je pravem nekonecny. Dite v nem zazije neco uplne jineho nez dospely. Moc se tesim, az si tuto knihu vezmu do ruky za deset let a najdu novy pribeh.
nádherný příběh šikanovaného a osamělého chlapce, který ukradne knihu a ukryje se s ní na půdě školy a díky ní vstoupí do světa Fantazie a čím je jeho fantazie větší tím víc bude Fantazie stále žít
Kniha mě neskutečně bavila. Nikdy předtím jsem neviděla ani film, ale mohu říct, že kniha je úžasně napsaná a pro fantazii dokonalý ráj.
Musím říct, že to už nebyla kniha pro mě. Přece jenom už mi bylo třicet a ta kniha je určena spíše pro čtenáře ve věku kolem deseti let. Což je asi důvod proč mě ty krásné fantazie autora už nedokázali tolik nadchnout a nežasl jsem nad nimi.
Ale musím říct, že smekám před autorem klobouk, neboť si myslím, že na stránky v této knize dokázal zanést jedno krásné poselství, které dokáže podle mě nejednomu malému čtenáři navodit vášeň pro četbu. Vždyť pravda je taková, že každý čtenář prožívá s každou další knihou nový nekonečný příběh a poznává nové hrdiny.
Měl jsem chuť na něco ryze pohádkového a přestože film jsem viděl od dětství mnohokrát, na knihu jsem sáhl až teď. Nepatří zrovna do mé typické četby posledních let, nicméně známé postavy a část děje mě příjemně vtahují do světa, který vlastně díky filmu už dávno znám. Tak docela nerozumím, proč Ende nebyl se zpracováním filmu spokojený, jak já to vidím, film je nejlepší, jak mohl podle knihy vzniknout a atmosféra i svět příběhu byl ve filmu vystihnut poměrně věrně. Drobný nedostatek snad má kniha jen v tom, že některé části jsou poněkud rozvláčné, zdlouhavé a ztrácí spád. První, zfilmovaná část je skvělá, druhá a delší část je už o poznání méně zajímavá.
4 hvězdičky. Jako první jsem viděl kdysi jako děcko film, a ten se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, až mnohem později jsem se dozvěděl, že existuje i kniha. Teď se mi konečně dostala do ruky, našel jsem jí v knihobudce na náměstí, je to vydání z roku 1987, název knihy je Příběh, který nikdy nekončí a Falco není Falco ale Fuchur, Vládkyně je Císařovna anebo Děvčátko, zásadní scéna filmu, ledové sfingy Sandonorico, které řeknou Atrejovi o léku pro vládkyni, zde vůbec nejsou. zkrátka je to všechno tak nějak trochu jinak a neřekl bych, že zrovna lépe než ve filmu. Tak nějak mně překvapilo, že film končí v polovině knihy, a upřímně, ta druhá půlka mně už moc nebavila a příběh se tak pro mně stal skutečně nekonečným... nakonec to ale stejně všechno dobře dopadlo a to jediné je opravdu důležité :-)
Opravdu nekonečný příběh, do poloviny to utíká, poté zpomaluje, ale i tak je to pěkné dobrodružství.
Film jsem nikdy pořádně neviděla, ale chtěla jsem vyzkoušet knížku. Pár myšlenek tam bylo opravdu dobrých, ale styl psaní mě upřímně moc nezaujal
milujem nekonečný príbeh..bohužial nie knihu,ale film..toto je presne tá z kníh ktorej filmové spracovanie sa mi páči viac ako samotná kniha..
Moje první setkání s Nekonečným příběhem proběhlo asi v páté třídě, kdy jsme na podobný motiv, kde by byla v hlavní roli knížka, měli vymyslet sloh. Docela mě tehdy oslovily ukázky a navíc se všichni dušovali, jak je i film magický, já se však zařekla, že se nejprve dostanu ke knížce. Uteklo několik roků a já to stále nesplnila. Jednou, byl zrovna nějaký svátek, myslím, to dávali v televizi, a i když jsem se snažila odolat, nakonec mě to do sebe vtáhlo. Od té doby jsem se na tištěný příběh těšila ještě víc než předtím, takže když konečně přišel, byla jsem u vytržení.
Musím však říct, že přestože obě zpracování obsahují pro ně typický punc zamyšlení se nad některými věcmi, co lidé dělají a co z toho plyne, přišlo mi několik prvních kapitol jako zrada, protože jsem čekala něco jiného. Ocenila jsem jinak zvolené barvy písma a skutečně pořádně se začetla až tehdy, když se na scéně objevil Átreju a později i Fulgar(u kterého nevím, jestli je to mnou čteným vydáním a nebo proč ho jinak přejmenovali na Falca), a zpovídal vyslaného vlka. Tehdy jsem začala vnímat příběhové hodnoty a ušklíbala se, když Bastián vstupoval do Fantázie a nerozuměl, co se mu to dělo.
Později, když se v něm začínala probouzet jeho sobeckost, jsem se místy musela pozastavit nad myšlenkou, jak bych já sama naložila s tím, kdybych dostala to, co on. A je pravdou, že ty možnosti by bez předchozího uvědomění o následcích asi dopadly stejně. Nejvíce mi připadaly absurdní části s 'osvobozeným' národem. Posloužilo mi to jako dobrý příklad pomíjivosti krásy a nevděčnosti, ať už se jedná s dobrým úmyslem, či ne.
Přiznám se, že mě mnohdy Bastiánova rozhodnutí ničila a musela jsem si dávat od knihy pohov, abych se k pořádnému čtení vrátila zase ve chvíli, kdy si uvědomí své chyby, co ho stahují dolů. Stáváme se svědky takového malého převratu a dostáváme se ke konci, co mě zase donutil se trochu povznést. Ta symbolika je úžasná.
Jinak si myslím, že jsem knihu pojala spíš jako oddechovku, ke které se možná, při vhodné příležitosti, zase někdy vrátím. Tuším, že mi kvůli zavírání očí nad Bastiánovým jednáním určitě unikla nějaká zajímavá myšlenka. Ovšem musím vyzdvihnout, že bych někdy sama Fantázii taky ráda navštívila; a že už se nedivím všem, které tohle téma tak oslovilo, protože to má své kouzlo.
Když jsem jako malá poprvé viděla film,byla jsem z Nekonečného příběhu nadšená, a od té doby jsem ho několikrát viděla. Taky jsem o to víc byla zvědavá na knížku. Když už se blížil moment toho, že Bastián dá Dětské císařovně jméno a zachrání Fantázii, byla jsem v polovině knihy, a říkala jsem si co tam dál bude, když už má být konec? Ve filmu na konci se říká: "Bastian ještě prožil mnohá dobrodružství, ale o tom už vypráví jiný příběh..." Takhle první část knihy mě bavila hodně, stejně jako film. Když se pak do Fantázie dostane Bastian, a my se dovídáme o těch jeho dobrodružstvích, je to už trochu slabší a myslím, že to knihu už zbytečně moc natahuje. Ale zase ta proměna, kterou musel Bastian projít, aby poznal sám sebe, svou vlastní hodnotu... to všechno se muselo stát, aby člověk pochopil, že je příjemné čas od času vydat se do Fantázie, ale umět se z ní zase včas vrátit a mít radost ze života :-)
Už od svých dětských let jsem koukala na film podle této knihy a teď se mi konečně do rukou dostala i kniha..S filmem toho nemá mnoho společného.Kniha se mi líbí vice, už jen pro podrobné popisky, mnoho detailů a dobrodružství. Přečetla jsem jí jedním dechem a moc se mi líbila.
Dlouho jsem uvažoval, jestli si mám tuto knihu přečíst, poněvadž jsem viděl film NEKONEČNÝ PŘÍBĚH (1984), který mám rád už od dětských let a už jsem jej viděl několikrát. Byl natočen i 2. díl, který se mi také líbí a byl také natočen 3. díl, který mne příliš neoslovil. Říkal jsem si, že mne v knize asi už moc nic nepřekvapí, ale byl jsem na omylu. Kniha se v některých částech odlišuje od filmu a v knize se nachází mnohem více než ve filmech, takže jsem byl příjemně překvapený. Při čtení jsem pořád srovnával filmy a knihu, později jsem se od toho snažil odpoutat.
Kniha se mi moc líbila a určitě knihu doporučuji. Kniha je docela obsáhlá, nicméně jsem knihu přečetl během dvou dnů, protože jsem se od ní nemohl odtrhnout. Byla napínavá, smutná, měla originální námět, vyskytovalo se v ní hodně myšlenek. V knize se vyskytuje červené a černé písmo, a to na základě toho, kdo je vyprávěčem (BASTIÁN nebo ÁTREJ), což je určitě fajn pro zpřehlednění, ve kterém světě se zrovna vyskytujeme.
BASTIÁN je mladý kluk, kterému zemřela mamka. Bydlí jen s tátou. Jeho spolužáci ho šikanují a také jsou na něj stížnosti ze školy, protože místo toho, aby v hodinách dával pozor, tak si maluje jednorožce. Jeho táta by si přál, aby navštěvoval plavecký kroužek, ale Bastián se s tímto nápadem neztotožňuje. Bastián jednoho dne navštíví antikvariát a "vypůjčí" si knihu NEKONEČNÝ PŘÍBĚH. Začte se do této knihy a všechny příhody prožívá společně s ÁTREJEM, který je v říši fantazie.
ÁTREJ musí najít lék pro pohádkovou císařovnu. Pro všechny obyvatele je jedinou nadějí, aby nezanikla říše fantazie. Musí bojovat s NICOTOU, která je čím dál tím mocnější. Pokud se v některém místě objeví Nicota, tak nezůstane na tomto místě vůbec nic. Átrej obdrží také medailon ORIN, což je znamení vládkyně. Átrej se vydává na cestu a zažívá různá dobrodružství. Měl jsem rád také jeho koně, který se jmenuje ARTEX.
Oblíbil jsem si také další postavy z říše fantazie:
RYCHLODRAK FALCO (má krásné oči, umí rychle létat a má rád děti)
SKŘÍTCI (muž je vědcem a odborníkem na Sandonoriko, jeho žena se stará o domácnost)
KAMENOŽROUT (pošmákne si na vápenci s příchutí krevele)
ČERNOMŮRKA
Mezi méně oblíbené postavy patřily:
MORLOR (nejstarší obyvatel říše fantazie, má rýmu a neustále kýchá, je netečný k nastalé situaci)
GMORK (vlk, přidal se na stranu Nicoty)
Zajímavá je také postava ptáka NIMBLYHO, která se vyskytuje v druhé části knihy.
Kromě filmů jsem viděl také DOKUMENT O FILMU, z něhož jsem se dozvěděl hodně nových informací. V dokumentu bylo řečeno, že režisér vložil do filmu všechny svoje úspory a modlil se, aby měl film úspěch. Naštěstí film byl přijat pozitivně jak v USA, tak také v Evropě. Bohužel MICHAELU ENDEMU se film nelíbil a měl k němu řadu připomínek. Scény z močálu byly natočeny v interiéru, což mě překvapilo. Domníval jsem se, že tyto scény byly natočeny v exteriéru. Zajímavé bylo se podívat na Kamenožrouta, ve kterém se nacházel člověk, kterému bylo velké horko. Film má skvělou hudbu.
CITÁTY:
Lidské vášně jsou záhadná věc a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak než dospělým. Když se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezažil, ji zas nedokáže pochopit.
Ovšem Bastián chtěl být jednotlivec, chtěl být někdo, a ne jen jeden z mnoha, stejný jako všichni ostatní. Chtěl, aby ho měli rádi právě proto, že je takový, jaký je.
Ve světe existují tisíce různých radostí, ale v podstatě je to pořád jen jedna jediná radost, totiž radost z toho, že umíme mít rádi. Mít radost a mít rád je jedno a totéž.
Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie, a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. Jako ty. A ti pak uzdravují oba světy.
Přečteno jako audio:-) Ani nevím kolik let jsem si chtěl tuhle knihu přečíst, nejspíš už od doby kdy jsem jako dítě viděl film. Z nějakého důvodu se mi to povedlo až teď. A jsem z ní malinko rozčarovaný. Respektive celý příběh je trochu jako jízda na horské dráze. První polovina s Atrejovým putováním a bojem proti nicotě je excelentní. To množství nápadů a fantazie, jaké do nás autor valí je neskutečné a opravdu jsem si říkal, že tohle je fantasy s velkým F. Celá ta myšlenka proč fantazie umírá a k čemu to vede je skvělá a člověk z toho cítí tu osudovost. Pak je ale fantazie v půlce knihy zachráněna a do jejího světa se dostane Bastian, který je poněkud nesnesitelný. Tedy, ono to má svůj důvod, autor prostě ukazuje jak snadno se člověk stává zkorumpovaným když rychle získá moc. Tahle část knihy zabírající její střed ale rozhodně není kdovíjak zábavné čtení. Zlepšovat se to začne až v části poslední, kdy se Bastien rozhodne polepšit a vydá se na zajímavou, dalo by se říci až iniciační cestu za návratem do reálného světa... Jak už jsem řekl, jestli kniha v něčem exceluje, je to autorova fantazie, která nemá mnohdy daleko k hodně kvalitnímu tripu po halucinogenech. Druhou věcí, kterou musím ocenit, je filozofická rovina knihy. Z příběhu si odnesete vždy něco jiného podle toho, v kterém věku jej čtete. Celé je to takové temně melancholické, filozofující podobně jako Malý princ a dá se v tom vyhledat hromada inspirací z Junga i Freuda. Rozhodně patří k fantasy klasikám, které je dobré znát.
byla to opravdu úžasná kniha začátek se táhl a pak najednou mě to vtahlo do děje a nemohla jsem se od knihy odpoutat takže mohu jen doporučit ♡
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Knížka mého dětství.
Avšak ani dnes se od příběhu Fantasie nedokážu odtrhnout.