Nekropole
Boris Pahor
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504358/bmid_nekropole-UIC-504358.png
5
11
11
Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v nacistickém koncentračním táboře. Součástí knihy je také úvod ke knize esejisty a spisovatele Claudia Magrise, v níž autor píše: „Mocný lidský dech provází jasná, strohá preciznost v dokonalé vyprávěcí struktuře, v níž se protíná líčení minulosti – věznění znovu prožívané s nepomíjejícím pocitem hrůzy – a zpráva o dnešku, o návštěvě po mnoha letech onoho asanovaného pekla, z něhož se stalo muzeum a memento sebe sama... Nekropole je mistrovským dílem (pokud lze užívat estetických měřítek u svědectví o absolutním zlu) také onou průzračně čistou strukturální osvíceností, oním prolínáním časů – verbálních i existenciálních –, z nichž se spřádá vyprávění... Čtete knihu o historické hanebnosti, z níž se stala všeobecná bezútěšnost, absolutní prázdno.“... celý text
Přidat komentář
Emotivní setkání s přeživším koncentračního tábora Natzweiler-Struthof ve Francii.
Do nedávna žijící pamětník holocaustu ze Slovinska Boris Pahor se po mnoha letech vydává na místo, kde přežil svoji smrt, a okamžitě v něm ožívají vzpomínky na události, pocity a dávno ztracené kamarády. Zároveň cítí vinu, že na rozdíl od jiných přežil, a připadá si nepatřičně uprostřed skupiny turistů, do které je v rámci prohlídky zařazen.
Vyprávění není lineární, události před autorem i čtenářem vyvstávající jsou asociované místy, kterými prochází turistická skupina. Jsou to obrazy smrti, mučení, hladu, nedůstojnosti a autor během vyprávění reflektuje i své myšlenkové pochody (zlobí se na lékaře, který udusil ,,malého Čecha, aby si to pak vyčítal, když viděl, čemu díky své smrti nemocný chlapec unikl). Stejně tak se autor sám na sebe hněvá za nevraživost vůči milencům ze své turistické skupiny - jsou ve světě lásky, která je nekonečná, stejně tak svět smrti, ve kterém se skrze vzpomínky nachází on. Nebylo by správné, kdyby svět smrti bylo to, co přetrvá.
Velmi pregnantní a filosofické. Ne nadarmo se o Pahorovi několikrát mluvilo v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu.
Připadá mi obscénní bodovat tuto výpověď podle toho, jestli měl to dost bavilo, přesto nemůžu jinak, než dát plný počet.
PS: S podivem musím konstatovat, že tohle je asi první autobiografická kniha na dané téma.
Těžké vzpomínky terstského Slovince na koncentrační tábory. Autor se do táborů vrací jako turista, prostředí mu evokuje utrpení, které zde prožil a viděl. Účtuje se zlem, zločinci i sám se sebou.
Nekropole
Promiňte, ale nemohu hodnotit hvězdami, přijde mi to nemístné. Nečekejte žádný koncentrační brak, tohle je vážně něco jiného. Je to silnější, depresivnější, popisnější, překvapivější a bolestivější než všechno, co bylo o koncentračních táborech sepsáno. Pan Pahor, ať odpočívá v pokoji, klade ve vzpomínkách ty správné otázky. Svým výborným slohem popisuje absolutní marnost časů v táboře a při přesunech. A já tímto dílem končím s tématikou koncentračních táborů.