Znovuzrození
Brian Lumley
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2941/nekroskop-x-znovuzrozeni-2941.jpg
4
42
42
Nekroskop Harry Keogh, muž, který rozmlouvá s mrtvými a největší pronásledovatel upírů na zemi, pátrá po své ztracené ženě a synovi. Je tím tak posedlý, že zapomíná na ostražitost a dostane se pod vliv jednoho z prastarých upírů, Radua. Ten, přestože je vězněm svého hrobu, sní o znovuzrození a zničení všech svých soukmenovců, kteří by pro něj mohli představovat hrozbu. Tak se Raduovi nepřátelé stávají i Harryho nepřáteli - jenomže Harry se v tuto chvíli sám nedokáže bránit. Jeho moc, jeho schopnost mluvení s mrtvými a cestování skrze Möbiovo kontinuum, jsou zablokovány v hloubi jeho upírem ovládané mysli. Ale Harry má svoje spojence mezi živými i mrtvými. Jeho kolegové z pobočky E si o něj dělají starosti, stejně jako jeho dávno mrtvá matka a filozof Nostradamus, jehož proroctví se s neúnavnou pravidelností plní. Ti všichni mu nedají zapomenout, že Radu a jeho upíři jsou nesmiřitelní nepřátelé celého lidstva a není jiná možnost, než je zničit.... celý text
Přidat komentář
Já prostě pořád mám problém s tím, jak je tato a předcházející kniha (na kterou tato dějově přímo navazuje) "vložena" mezi původní druhý a třetí díl, neb je jasné (a od jistého okamžiku předchozí knihy nad slunce jasnější), co se musí stát aby všechno sedělo a rovnováha vesmíru byla zachována. To člověk tak nějak ztrácí chuť to číst a veškerý zájem, když bude všechno z těchto dvou knih doslova lusknutím prstu vymazáno. A to nijak nespoileruji, pokud není čtenář vysloveně blbý a vnímá význam jednotlivých slov, že k tomuhle na konci této knihy dojít prostě musí, zjistí už někde ve druhé kapitole předchozího dílu. Tolik k nejzávažnějšímu negativu. Tím trošku méne závažným je opět suchý závěr, vyvrcholení. Lumley jako kdyby se vyčerpal předchozím dějem a budováním a vytvářením zápletek a do závěru mu nezbyl žádný dech. Opět rozjede hned několik postavových rovin a pak je rychle ukončuje. NA to, kolik času jim věnoval až příliš rychle a jednoduše. Pozitivem je návrat do naší reality, o té "upírské" se tu jen občas někdo zmíní (v této části ještě méně než v té minulé). hezky tu jsou do částí a kapitol rozdělen osudy jednotlivých postav. Ale ono to prostě směřuje k nevyhnutelnému, celý příběh již od půlky předchozího dílu prostě nemá čím překvapit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Nekroskop |
| 1996 | Vampýři |
| 1998 | Zdroj |
| 2000 | Sémě mrtvých |
| 1999 | Nekros a jiné noční můry |
Táto kniha sa snaží o jediné, natiahnuť samu seba po krajné medze až sa takmer roztrhne v rozkroku a čo najdlhšie epicky meditovať na jednom mieste. Vážne, väčšiu dejovú strnulosť som snáď ešte nežral, hneď na úvod venuje x strán detektívnej linke s novou postavou detektíva, ktorá by mohla byť potenciálne zaujímavá, lenže nie tu a teraz, lebo pre čitateľa nie je nastolená záhada záhadou a celé to nikam nevedie, takže len zabíjame stránky. Máme tu aj ďalšiu várku spomienok záporáka, ktoré boli tentoraz už tiež len útrpné popisy storočí kde Radu Lykan bojuje tu a zasa tam a potom hentam. No a najväčším "tahákom" tohoto znovuznudenia je samotný hrdina Harry "nekroskop" Keogh ktorý je malátny ako princ Diazepam čo by uspal aj mŕtveho leňochoda. Obzvlášť vypečená bola epizódka v blázinci, tak úžasne bezobsažná, ničotná a rádobydramatická ako tá kaša ktorú tam musel žrať. K tomu mŕtvy hovoria svoje blablabla a blebleble a riešia sa Nostradamove predpovede, rovnako nudné, nezaujímavé a antitajomné ako celý zbytok. Máme tu upírov, mafiánov, mafiánskych upírov, vlkolačích upírov aj posledného Drakulu v krišnovskej modifikácii plánujúceho nukleárny holokaust a ono je z toho všetkého úplný prd. Na záver sa strhne aj nejaká akcička kde sa všetky postavy stretnú v jaskyni a vzájomne sa zmasakrujú. Masaker poteší vždy, ale tak nejak to podčiarkuje ceľkovú bezcielnosť celej knihy, ktorá chce a potrebuje a musí iba stáť na mieste aby sa dala bezo zbytku vpasovať do zbytku série.