Nemalujte si to
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476094/nemalujte-si-to1z9NB8-N58-.jpg
4
46
46
Ve sžíravě ironickém textu, se prolínají tři dějové a časové roviny: starořecké Athény s postavami filosofů Aristotela, Sokrata a Platóna, Holandsko sedmnáctého století a osudy malíře Rembrandta (propojeného s Aristotelem tím, že maloval jeho obraz) a Amerika konce dvacátého století. Osou celého příběhu je právě obraz „Aristoteles přemýšlí nad bustou Homérovou“, skrze nějž se všechny časové a dějové linky podivuhodně spojují a volně prolínají a skrze nějž se tak klene historický oblouk od filozofie ducha k filozofii peněz. Mistrovská ukázka postmoderního románu: Tam, kde autor přistupuje k zevrubnému výkladu vlastního pojetí dějin, klade události do nečekaných souvislostí.... celý text
Přidat komentář
Ke knize mě přivedly negativní komentáře níže, ve kterých se píše, že se jedná o dějepis. Mám rád beletristicky zpracovanou historii, pokud jí autor podá zajímavým způsobem a doplní vlastními myšlenkami. Obojí Heller naplnil vrchovatě a navíc přidal sžíravou ironii. Samotný koncept románu je geniální. Už jen samotné putování Rembrandtova obrazu je zajímavé, přičemž autor na tom vybudoval paralelu mezi Rembrandtovým Holandskem, tehdy největší námořní velmocí na světě, a Sokratovými Athénami, tehdy největší námořní velmocí na světě. Všechny tyto události a lidé jsou z dávné historie, Hellerův pohled na lidské konání mi ale přišel nepříjemně aktuální.
"Historie učí, že od lidí motivovaných morální jistotou nikdy nevzejde žádné trvalé dobro."
Sledováním dvou společností v jejich zlatém věku (athénské demokracie a nizozemské republiky) se ukazuje, že obě měly k dokonalosti daleko. K tomu krátké exkurze do dvacátého století krušný přehled završují. Řazeno do nečekaných souvislostí a opatřeno ironickými komentáři.
Byla jsem knihou nadšená a určitě si ji ještě párkrát přečtu. Je totiž bohatá na historické údaje. Zvlášť cením úctyhodný seznam odborných konzultantů. Po přečtení pár stránek této knihy je o čem přemýšlet (nejen) celý další den.
Za mě jsou nejlepší pasáže se Sokratem. Kapitoly o Rembrandtovi, resp. o sociálních poměrech v Holandsku 17. století, a taky ve starověkém Řecku, jsou jako dost nezáživná učebnice dějepisu.
Není to úplně jednoduché čtení, ale stojí za to. Tolik chytrých postřehů, vtipných glos a historických souvislostí! Starověké Řecko, Rembrandtovo Holandsko a dnešní Evropa a Amerika toho mají hodně společného. Nemoudří politici, mocní oligarchové a stádní dav tu byli a jsou stále.
Vrátil jsem se k téhle knížce potřetí. A i na potřetí ji dávám plný počet. Heller je jeden z těch autorů, které člověk musí brát takové, jací jsou. On byl svým způsobem experimentátor. Velký fabulátor. Ale především člověk s nesmírným talentem sepsat něco, o čem se bude diskutovt. Ano, tohle je vpodstatě vtipně napsaná učebnice historie a musím se přiznat, že jsem se z ní dozvěděl o historii víc, než z hodin dějepisu.
Na Hellerově stylu mám osobně nejraději jeho rozvláčné delší odstavce, které jsou zakončené jednou údernou holou větou. Ano, on je mistr pointy.
Přiznám se, že nechápu tak vysoké hodnocení u knihy mého oblíbeného autora. V podstatě se jedná jen o rešeršování historie, kdy autor jen popisuje (za spolupráce s historiky samozřejmě) to co se stalo. Opravdu mě zaujaly Rembrandtovy finanční problémy, za kolik se co prodalo, za kolik vydražilo, znovu jsem si připomněl historii Řecka, kdo koho kdy napadl,ale...není to autorský přínos, je to jen popis dějů minulých. Např. to, co se dozvíme o Rembrandtovi, je v podstatě vše v základních bodech nastíněno na jeho Wikipedii...
Ty časové roviny a "experimentální román" znamenají většinou to, že malíř maluje historický obraz, někdo s malířem vede dialog a malovaná osoba si o tom něco pomyslí + pak se dozvíme za kolik se obraz nakonec prodal v současnosti...Což není zas až taková "pecka" a jednak jsou ty myšlenky v řádu 2-3 vět. Za mě velké zklamání, i když se knížka četla dobře a jen proto, že je napsána "hellerovštinou", dávám 3*
Hellerům typický styl, nedosahuje nicméně kvality jeho nejlepších kousků (za mně zejména Bůh ví), trochu příliš zahlcená historickými letopočty.
Geniální kniha, která je ukázkou jak skloubit postmoderní postup nazírání na historii proložený mnohými filozofickými úvahami, které kromě závažnosti nepostrádají ani vtip a černý humor, tři časové roviny, dvě hlavní persóny a spousta opakovaného čtení, tohle musíte přečíst.
Štítky knihy
postmoderna americká literatura USA (Spojené státy americké) filozofové Rembrandt starověké ŘeckoAutorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Ano – spíše esej pojednávající o uspořádání společnosti ve starověkém Řecku a paralely se společenským uspořádáním ve středověkém Holandsku a částečně i v současném kapitalismu, nežli klasický román. Děj je omezen na konstatování historických faktů, s žádnou z postav jsem nenavázala bližší vztah. Vyprávěno s notnou dávkou ironie, ale z mého pohledu to tedy nijak závratně vtipné a šokující (a tedy ani nijak extra čtivé) nebylo. Ano, dozvěděla jsem se dost nových informací, jen si nejsem úplně jistá, nakolik jsou důvěryhodné - přeci jen to není učebnice dějepisu a očekávám, že si autor uzpůsobil fakta tak, aby mu zapadala do konceptu, aby se ozřejmilo, že fungování společnosti a uvažování lidí vlastně žádný zásadní vývoj za ta tisíciletí neprodělalo.