NeMáma: Radosti a strasti mateřství
Sarah Turner
Tohle není návod pro rodiče. To je rodičovská realita! Mateřství je bezesporu v životě to nejkrásnější, co vás může potkat, proto si ho přirozeně užíváte a jen kvetete. A co když zrovna ne? Jste vyčerpaná, podrážděná a občas si dokonce přejete zpátky svůj starý, bezdětný život. Ale pšt!, o tom se přece nemluví. (Ještě by si o vás lidé řekli, že jste nevděčná a své děti nemáte ráda.) Jen kdyby tu nebyly ty nekonečné pochybnosti, kterými se trápíte při pohledu na ostatní šťastné matky: Co když na mateřství skutečně nejsem stavěná? Co když jsem omyl přírody? Co když je se mnou něco špatně? A pak přichází NeMáma (The Unmumsy Mum) Sarah Turnerová se svým blogem, který milují rodiče z celého světa. To proto, že Turnerová píše bez cenzury o všem, co ji trápí i dělá radost. Nepřikrášluje nic. Nebojí se žádného tabu. Přiznává zřetelně chybějící „záření“ během těhotenství, zoufalství z nikdy nekončícího nočního krmení a věčného kňourání, píše o hledání identity mezi ostatními matkami, o svých přáních, radostech i potížích. Píše o tom otevřeně, hravě, s nadhledem a humorem. V této knize se nedočtete, jak máte vychovávat děti, co jim kupovat nebo jak se máte cítit. Díky její osvěžující upřímnosti se zasmějete, možná si popláčete, ale hlavně si oddechnete, že v tom všem skutečně nejste sama.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Rodina
Vydáno: 2017 , BizBooksOriginální název:
The Unmumsy Mum
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zajímala jakožto prvomatku, a dle recenzí měla být trefná a vtipná. Za mě to určitě splnila. Autorka má dar psaní, píše hezky a věcně. Nějakou dobu jsem sledovala i její instagram (má celkem 3 děti). Doporučuji :-)
Přečteno potřetí a pořád je to dobré! Divím se, že kniha není tak známá, protože je naprosto perfektní a jsem si stále jistá tím, že mnoho rodičů by v jejich tápání a hledání cesty uklidnila, že v tom nejsou sami a že to, co zažívají, není nutně důsledkem selhání jejich výchovy, ale děje se to naprosto běžně i v jiných rodinách. NeMámu by měli rozdávat v porodnicích v takových těch propagačních kufřících se vzorky plenek a krémů ;-). Autorka píše lehce a vtipně, takže i když se člověk v dané situaci nenajde (třeba proto, že zatím dítě nemá nebo vyhrál v tom, že jeho dítě není tak "zlobivé"), kolikrát se pobaví (a ne jen zlomyslně). Pokud se naopak v jejím líčení najde, dostane se mu mnohokrát ujištění v tom, že i když skuhrá, je to v pořádku. O tom svědčí i to, že Sarah Turnerová si nakonec ono třetí dítko pořídila, a pokud se nemýlím, má po dvou klucích holčičku. Vcelku ráda bych si přečetla další její příspěvky, protože blog stále jede. Pokud někdo váhá s přečtením, nedejte se odradit kýčovitě růžovou obálkou, obsah rozhodně stojí za to.
Ktorá mama sa v tom nenájde, tej neverím. Sarah, chcem ťa za kamošku. Alebo za susedu. Alebo oboje.
Putovni knizka absolventek predporodniho kurzu (:... no, bavila jsem se dobre a jako matka 2 kluku (touzici po holcicce, ok, pokusy dosly..) jsem se v tom i dost nasla :-D Autorka mi mluvila ze srdce i z duse...
Paradni oddechovka..dostala jsem ji k predeslym Vanocum od kamaradky, kdyz jsem cekala naseho prtavce Vasika. Precetla jsem ji ted v jeho pul roce, kdy uz na to byl trochu cas (pominulo nocni kojeni a neustale uklizeni vybliteho mlika).
Parkrat jsem se u knihy i nahlas zasmala. Pravdou je, ze si autorka faaaakt strasne stezuje.. ale co? Chapu ji. Kazdy nemuze byt stopro oddany materstvi a detem, ale to neznamena, ze musi byt nutne spatnou mamou. Ale ono si na jeji stiznosti vzpomenu, az ta nase housenecka bude litat po byte a ja budu treba v naruci kojit dalsi drobotinu.
Na mne to mohlo byt vice "natvrdo" s poradnymi detaily porodu a vseho kolem hovinek apod. (ale jo, placenta ala mrtvej rejnok bylo dost detailni), ale ja jsem trochu jina kapacita, ja se v te "temne hnedy" strane materstvi vyzivam.
Vsem matkam vsechna cest, konecne nejake doznani, ze to faaaakt neni zadna pr*el. Autorka ukazala, ze to neni ruzove jak v nejakem casopisu, ale plny blitek, hovinek a revu. Ale taky plny smichu, radosti a lasky :)
Cest vsem matkam a tunu zdravi pro vsechny mrnousy!
Kurňa, ono je to všude vážně stejný :-D. Hračky, drobky co chroupou pod papučema, vypínání programu když pračka pere a samé NE a Néni :-D. A výčitky že nejste skvělá máma? Jo, ty mám taky :/. A jo, někdy bych svoje dítě nejradši někam zavřela. ALE jen jak se zaculí, tak bych ho zase hned umačkala a ňuňala.
Tak tohle je přesně ta kniha, kterou by každá máma měla dostat hned po porodu místo miliardy nevyžádaných rad. Vtipné, čtivé, sebeironizující a hlavně tak dokonale pravdivé, že se smějete od začátku do konce. Trochu si myslím, že jiný čtenář, než mámy na mateřské/rodičovské to moc neocení, i to je dost. Rozhodně doporučuju všem, které se utápí ve výčitkách, že nejsou ty dokonalé mámy, co si vysnily ;-)
Tak,dočteno a jdeme hodnotit☺️
Začnu s malými výtkami-uvítala bych posloupnost děje. Takto dochází k častému opakování, které nudí.
Sama autorka píše, že příliš fňuká...což je pravda, "emočních" kapitol by stačilo méně.
ALE! Autorka se věnuje talovým věcem, ve kterch se každá matka musí najít. A pokud nenajde, je kráva???? Všude hračky, drobky, neschopnost se vypracit včas, neschopost dělat dvě věci pořádně, vyprazdnovací ritualy dětí, jisté výchovné metody.
Je to čtivé, vtipné a ironické. Já se královsky bavila, bylo to super a maminkám doporučuji☺️
Ještě nemám dočteno,jsem v půlce, ale emoce pracují. Válím se tu smíchy! Hračky! Hračky everywhere. Príma věc šlápnout bosou nohou ma ty malé špičaté kostičky! Príma věc se otočit v noci v posteli a zapíská nějaka gumová hračka!:-D
Hračky, co hrají mi nevadí, ale v některých situacích je na škodu,aby začalo řvát: bylo ze mě malé jablícko...!☺️
Doporučuji, kniha splnila mé očekávání. Odpočinkové čtení vhodné pro budoucí nebo stávající (ne)mámy předávající reálný a za mě pozitivní pohled na mateřství.
Je mi 312 měsíců (kap. Než se nadějete...) a děti ještě nemám. Kniha mi ale byla doporučena – podává prý pohled i na odvrácenou stranu mateřství (o které se skoro vůbec nemluví) a navíc ještě humornou formou. A tak jsem se pustila do čtení, abych věděla, co mě čeká..:)
Začátek mi přišel trochu slabší, ale pak se to rozjelo a já se nad některými kapitolami musela smát. Načež hned vzápětí následovaly myšlenky typu „tohle se opravdu děje?“. Nejsem z těch, které by si mateřství představovaly jako procházku růžovou zahradou se spoustou volného času, ale musím přiznat, že mě některé věci trochu „vyděsily“.
Jak už tu bylo zmíněno, překlad je zdařilý, ocenila jsem, že byly použity české ekvivalenty britských pojmů.
Krásná a zároveň smutná byla kapitola „Pro tebe, mami“, skoro mě až rozbrečela. Vtipné mi přišlo, jak autorka nazývá děti malými lidmi a celkově její slovní obraty a styl vyprávění mě bavil.
„Co se počtu dětí týče, je to zkrátka logika Mášenky a tří medvědů: Jedno dítě je málo (a bude mu smutno). Tři jsou moc.“
„Jeden čas se Henry pořád dokola ptal, jestli se můžeme vrátit do toho „oranžového obchodu“, a já jsem za nic na světě nedokázala přijít na to, který obchod má na mysli. „Ten oranžový obchod s domečky na hraní,“ vysvětlil. Těmi „domečky na hraní“ myslel přístřešky na nářadí. Celou dobu mluvil o Hornbachu. …Zaparkujeme, projdeme se, zastavíme se u elektrických krbů (rodinná tradice), a když se vrátíme domů, někdy uplyne i hodina a půl, během níž nikdo nebrečel.“
Nemáma je oddychové čtení, které vás pobaví, a pokud jste rodič tak nejspíš i „utěší, že v tom nejste sami“. Mě zatím jen krátila cesty vlakem do práce, ale třeba se k ní v blízké budoucnosti vrátím a budu v ní hledat útěchu :)
Upřímné, trefné, vtipné. Podepisuji všechno, co je v knize napsáno. Tu knihu jsem měla mít v ruce, když jsem porodila své první dítě. :-)
Knížku mi dala kamarádka jako dárek při narození holčičky s tím, že všichni dávají dárky jí, ale mamince ne. Pominu-li to, že holčičce jako druhorozené dává okolí dárky jen minimálně (zatímco chlapeček by si mohl založit hračkářství už po třech měsících, co byl na světě), tenhle dárek se povedl. A to jsem si původně říkala, že to bude nějaká blbost z Levných knih (a ono ne).
...A ještě ji mohu zrecyklovat do Čtenářské výzvy - původně jsem zvažovala knihu vyšlou 2017, ale nakonec jsem ji přiřadila jako knihu darovanou, neb jsem ji dostala a také ji hodlám koupit a věnovat dalším přítelkyním.
Knížku jsem spíše neochotně otevřela před dvěma dny a hlásím, že mám přečteno. A chci přídavek! NeMáma se trefila, možná díky tomu, že je to Britka a tudíž k nám má geograficky blíž, možná proto, že obě sdílíme slabost pro Toma Hardyho, a nebo proto, že je normální a dokáže o rodičovství a jeho slastech - ale hlavně - strastech psát otevřeně, upřímně a s vtipem.
V tomhle ohledu oceňuji i překlad, který se hodně povedl a namísto britských reálií tam, kde to ničemu nevadilo, dosadil české. Vytkla bych jen obřasné typografické nedostatky v podobě spojených slov, ale klady převažuji, takže dávám 5 hvězd.
Ne, že by knihu neocenili i bezdětní, ale jsem si jistá, že knihu ocení hlavně čtenáři s vlastní rodičovskou zkušeností, která mnohým pasážím dodá přidanou hodnotu a samostatný rozměr.
Nečekala jsem, že mě kniha tak nadchne, ale od první kapitolky mi byla autorka tolik sympatická! Svojí upřímností, humorem, nadhledem. Píše o mateřství přesně tak, jak si ho představuju, nic nepřikrášluje, ale ani bych neřekla, že by celou knihu jen proskuhrala. Prostě normální, obyčejná ženská. A skvělá spisovatelka, knížka je napsaná tak čtivě, že jsem se k ní ráda vracela, a i když jsem polovinu jakožto přecitlivělá nastávající matka náležitě probrečela, velmi velmi jsem se také nasmála a pobavila. Nevím, zda by tento žánr ocenili všichni, ale rozhodně ji doporučuji všem mámám budoucím i současným :)
Vtipných knih reflektujících rodičovství je hodně. Ne každá taková kniha a každý autor a jeho styl humoru mě ale osloví. NeMáma mě však dostala, psaní Sarah Turner je naprosto trefné a přesně odrážející realitu všedního dne, stesky a nářky matek malých dětí. Doporučuji i těhotným a plánujícím rodinu. Ať víte, do čeho jdete. :-)
Knížka mě bavila. Často jsem se zasmála, často jsem viděla situace ze svého života. Ale přesto v některých pasážích mi to přišlo "až moc"...