Německá a evropská svoboda ducha

05.02.2020

Páni! 10/10.
Rosenbergova přednáška obsahuje na 14 stránkách myšlenkový materiál, který by stejně dobře vydal na knihu. Nejen že sleduje poměr nacismu ke svobodě, ale při této příležitosti také definuje jeho podstatu. Proto ji můžu doporučit všem, kdo chtějí pochopit nacismus jako ideový systém.

Setkáváme se tu s mnoha myšlenkami vyslovenými v „Mém boji": fašismy jako alternativa k děsivým kolektivismům (komunismu a kapitalismu); samostatnost národů ohrožená hospodářskou diktaturou Ženevské ligy; nacismus jako boj za kulturní sebezáchovu Evropy. „V tomto smyslu světový kapitalismus a bolševická světová revoluce nejsou vlastní podstatou ideologickými odpůrci, nýbrž nejvýše soupeři," jak praví autor.
Nacismus má podle Rosenberga chránit národy před diktaturou kapitálu i proletariátu. Kvalita musí dostat přednost před kvantitou. „... Nacionální socialismus postavil proti sobě osobnost a pospolitost; osobnost tkvící svými kořeny v krvi a v zemi, tvůrčí sílu, která roste a nikdy nevzniká bez spojitosti, a pospolitost nikoli jako pouhý součet individualit, které nemají kořenů, nýbrž jako jednotu osobností.“ Vynikající filosofický postřeh, že individualismus a personalita nejsou totéž, jak ostatně podotýká i Teilhard de Chardin (že by stejná frontová zkušenost?).

Nadchl mě obrazivý a nadčasový popis amerikanizace: „Tupost této svobody ve filmovém kýči americké revue s její obrovskou, a přece pustou výpravou, s burleskami atd. je předchůdkyní opěvovaného amerického století masových konserv, jazzu, černošských písní a v jejich okruhu nejnesmyslnějších sekt, hysterických tanců a zbídačelých charakterů." Taková slova by mohl dnes napsat kdokoliv z nás.
Autor zdůrazňuje, že naše konkrétní realizace svobody vyplývá z „látky" naší národnosti. To je svoboda vnitřní: dostoupit vrcholu možností, jaké nám skýtá naše rasa, a v sobě samém je naplnit. Proto nelze nacismus žádnému národu vnucovat: je-li pro něj uzpůsoben, dospěje k němu sám. Rosenberg chápe německou armádu jako prostředek sebeobrany a obrany evropského svérázu před agresívním imperialismem Spojených států i Sovětského svazu. „Německá branná moc je dnes také frontou německého a svobodného evropského ducha. Brání na Východě a na Západě Perikla a Augusta právě tak jako Goetha a Beethovena."

Na závěr se pozvedá úžasný chvalozpěv na Evropu, „starou krásnou Evropu, kterou milujeme" a které bezprostředně hrozí zánik.
„... Vidíme nádherné údolí Loiry s jejími zámky a zahradami, mohutný hrad carcassonský, rozlehlou nádheru staré Paříže, holandské grachty, flanderské dómy, norské fjordy, které dovedou tolik vypravovati o smělých objevitelských cestách po celém světě. Myslíme na hrobku ve Stockholmu, kde odpočívají četní velcí králové a vojevůdci jako symboly někdejší germánské vůle. Divoký Balkán vypráví o bouřlivé lásce k domovině a Dunaj šeptá všem národům na svých březích zkazky o vzdálené, velké historii. Myslíme na národy východního prostoru, na mohutné toky a tajemné lesy, a ještě dále na vášnivé národy Kavkazu, které byly ujařmeny brutální silou. ..."

Myslím, že kdybych dnes Rosenberga citovala bez udání zdroje, mnozí lidé by mu dali zapravdu. I přes trochu těžkopádný styl (na který si stěžoval sám Adolf Hitler) je jeho přednáška úchvatná a já si z ní odnáším hluboký dojem. Asi nepřekvapí, že tento filosof svobody byl nakonec (justičně) zavražděn, aniž by ve svůj prospěch mohl pronést skutečnou obhajobu. Proto si dvojnásob vážím toho, že mu můžeme naslouchat ještě dnes.
[Přednáška je k dohledání on-line v archivu Délského potápěče – odkaz zde v Zajímavostech.]