Od zámku k zámku
Louis Ferdinand Céline (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16106/bmid_od-zamku-k-zamku-M8t-16106.jpg
4
24
24
Německá trilogie série
1. díl >
První část „německé“ trilogie o době strávené v Sigmaringenu postihuje celkovou atmosféru kolaborantských či přinejmenším zkompromitovaných kruhů uvnitř Německa, Evropy a samotné Francie na konci druhé světové války a těsně po ní. „Německá trilogie“ zachycuje dobu, kdy byl Céline jako domnělý francouzský kolaborant nucen utíkat z Paříže a Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. V první části Od zámku k zámku líčí autor svůj pobyt na zámku Sigmaringen v Německu, kde se koncem války skrývali prominentní kolaboranti a kde v okolních táborech přežíval kolaborantský plebs, odsouzený k vyhlazení samotnými Němci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , AtlantisOriginální název:
D'un château l'autre, 1957
více info...
Přidat komentář
...těžko hledám slova, kterými bych tuhle knihu hodnotil. Pro mnohé to jistě bude jen nudná snůžka nekonečně dlouhých odstavců a krátkých křiklavých vět, které se hrnou z úst jednoho žlučovitého doktora, který se cítil být hodně moc ukřivděný. Když ale Célina trochu znáte a dáte si od přečtení knihy menší časový odstup směrem k hodnocení, nejspíš příjdete na to, že velká část jeho "jedovatých plivanců" nejsou jen výkřiky ješitného a uraženého chlapa. Zjistíte, že tak nějak všechno míří tím správným směrem a má v sobě určitou hloubku a atmosféru, která se jen velmi těžko popisuje.
Nicméně, kniha se minimálně mě četla opravdu velmi těžko. A oproti "Cestě" mě ani tak nepohltila. Přesto si pár týdnů po přečtení dost silně vybavuju některé pasáže a především tu atmosféru jeho pocitů, které Céline mistrně zachytil.
Uff... Je to tíha. Tíha, která začíná někde pod srdcem, tlačí na žaludek a pozvolna sestupuje níž ke kostrči a nenápadně se vlévá do nohou, které těžknou a těžknou... a přikovávají mě k zemi tak prachsprostě jednoduchými otázkami jako: Proč je válka?, kolik lidí nespravedlivě trpělo?, bylo to vůbec zapotřebí? ... Co vytknout člověku, který zakusil tolik křivd, bolesti a nepochopení, že na mě jeho zloba a kyselá zahořklost z knížky přímo stříká?... těžko říct...Cynismus spojený s drobným smutným úsměvem... uff....
Hodnotím celou trilogii vcelku. Célinova "německá trilogie" (Od zámku k zámku, Sever, Skočná) je vskutku dílo, které jen tak někdo asi nepobere. Céline chrlí slova a věty plné vzteku a nenávisti... Jo, tak by se to mohlo zdát na první pohled. Ale pokud někoho neodradí hned po prvních stránkách, pak Céline odhaluje pouze podstatu člověčenství ve chvílích, kdy je ven vypuštěna ta nejnižší forma člověka hnaného záští, závistí, ale i hladem a strachem. Chvílemi máte pocit, že Célinovi jeblo v palici, aby vás po chvíli vyvedl z omylu. Nebo třeba mluví velmi nehezky o skupině dětí, které jsou postižené, nazývá je slintajícími kretény, ale byl to právě on, kdo je všechny zachránil, když zůstaly samy. Je to kniha plná rozporů a přesto drží perfektně pohromadě. V závěrečném dílu jsou přepisy záznamů na vinyl a rozhovoru pro rozhlas. Opravdu velmi zajímavé povídání o jeho stylu psaní a mimo jiné také to, jak to myslel se svými pamflety a že měl radši být zticha, protože pak by se mu nic z toho, co potom zažíval, nestalo. Pamflety nebyly správně pochopeny. A i když ho obviňovali z kolaborace, tak on nikdy v ničem nespolupracoval, nepsal pro žádné noviny, nemluvil do rozhlasu apod., nebral od nikoho plat za nějakou spolupráci. Pouze se vyjádřil jako spisovatel a jak sám říká, velmi nešťastnou formou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) francouzská literatura Německo společenské romány válečné romány francouzské romány kolaborantiAutorovy další knížky
| 1995 |  Cesta do hlubin noci |
| 1996 | Od zámku k zámku |
| 1939 | Škola mrtvol |
| 1999 | Smrt na úvěr |
| 1998 | Skočná |
Najlepšia na knihe je apokalyptická atmosféra, ktorá evokuje dojem temného bezčasia krajiny bez slnka. Tá Celinemu vyšla.
Úprimne som čakal, že s jeho knihou budem mať problém politický a nakoniec som sa vlastne iba nudil. Poburujúce mi to až tak neprišlo, skôr im vadila repetitívnosť. Nadpolovičnou väčšinou knihy totiž zaberá svoju vyviňujúcu sa ukrivdenosť. Tá zvyšná časť sú nedôstojné historky zo Sigmaringenu, v ktorých ona bezútešná atmosféra funguje. A jedna krásna kapitola o tom, jak mu umrel pes.
Na mňa trochu moc kriku, ale trilógiu dočítam.