Nemecko očami policajtky: Tiesňové volanie
Tania Kambouri
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315270/bmid_nemecko-ocami-policajtky-tiesnove-v-3Gr-315270.jpg
4
26
26
Bestseller časopisu Spiegel, dlhodobo číslo jeden v rebríčku amazon.de a po silvestrovských udalostiach v Kolíne jedna z najčítanejších kníh v Nemecku. Tania Kambouri mala toho už dosť. Jej pohár trpezlivosti pretiekol. Poslali ju na zásah, kde namiesto rešpektu ju pourážali a hrubo jej vynadali. Muž tureckého pôvodu, ktorý prosil políciu o pomoc, bol pobúrený: Čo tu chce táto „policajná štetka“? Prečo poslali na zásah ženu a nie muža. Dennodenne zažívajú policajti nasadení v akciách takéto príbehy. Tania ako policajtka a žena gréckeho pôvodu býva čoraz častejšie vystavená na ulici takýmto útokom. Začala sa brániť s odôvodnením: „Vedome chcem nasypať soľ do rany, aj keď som si vedomá, aká je to výbušná téma.“ Kambouri pomenúva veci pravým menom – nepolemizuje ani jej nejde o vytĺkanie politického kapitálu. Hovorí len o tom, čo roky trápi policajtov v celom Nemecku, ale nikto sa neodváži o tom otvorene hovoriť. Je to odvážna žena, lebo priamo a bez okolkov poukazuje na neúspešnú integráciu v krajine.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2016 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Deutschland im Blaulicht: Notruf einer Polizistin, 2015
více info...
Přidat komentář
Pardon, ale toto se prostě nedalo číst. Ze začátku zajímavé, ale během několika stránek se ze zajímavého stalo utrpení. Autorka se neustále opakovala a mám pocit že některé věty, snad i přímo odstavce jsem během knihy našel několikrát, pokaždé jen s malou úpravou. Bohužel prakticky na každé stránce jsem se dočetl, že autorka nechce dávat všechny přistěhovalce do jednoho pytle a že nepíše rasisticky, ale pouze předává fakta, tak jak je vidí. Nestačilo to říci jednou v úvodu knihy? Pak by se ta kniha možná dala číst.
Kniha poukazuje na problém, který nechtějí lidé řešit a zavírají před ním oči, což na knize oceňuji. Bohužel ale co se čtivosti týče, tak za mě naprosté utrpení a ja se nutil do každé stránky. Za mě je tato kniha bohužel knižní odpad.
Podle negativních recenzí na tuto knihu bych řekla, že pravda bolí. A pravda nezkrášlená filtrem politické korektnosti navíc dokáže "sociální romantiky" rozzuřit doběla. Dobře. Měli by ji slyšet častěji.
Za mě skvělá kniha. Osobní zkušenosti, svědectví z první ruky, nepřikrášlený pohled na to, jak se věci mají. Navíc je tato kniha stará už víc než pět let. Neumím si představit, jak to vypadá v Německu na ulici dnes. Chudáci policisti.
Současná německá společnost pohledem osoby, která musí denně řešit její disfunkce.
Za jadro posolstva tejto knihy považujem úsek od str. 64, kde autorka opisuje mentalitu a fungovanie tradičnej arabskej rodiny a porovnáva ju s individualizmom západnej Európy. Kým v Európe hľadáme svoj zmysel života a naplnenie svojho potenciálu, v kultúre islamskej/arabskej je účel daný už vlastne pri narodení a treba ho napĺňať. Ako keby sa vás nikto nepýtal, či máte vlohy na kreslenie, či vás to osobne baví alebo aspoň zaujíma, ste posadený (v určitom veku a po sobáši) za predsednícky stôl Povereníctva pre umenie a budete robiť rohodnutia a zadeľovať úlohy.
Ak dočítate po stranu 77, budete sa usmievať nad naivitou Nemeckej vlády. Je to ale pochopiteľné. Nepoznajú správanie Rómov. My na Slovensku áno a preto pre nás opisované situácie nie sú ničím zvlášť prekvapivým.
Kedysi ma zaujímala odpoveď na otázku: Čo je horšie: neprispôsobiví Rómovia alebo imigranti? Vďaka spomenutému krátkemu úseku tejto tristnej výpovede už viem. Prezradím svoj názor: Ďakujme Bohu za Rómov! ... a nech nás ochraňuje od masovej imigrácie aj naďalej...
Co k této knize napsat. Je dost depresivní čtení. Pozitivní budoucnost nás rozhodně nečeká. Klobouk dolů před touto policistkou, co si všechno musí nechat v práci líbit od spoluobčanů. Je to vážně síla. Rozhodně doporučuji za přečtení každému.
Autorka sa zaoberá praktickými problémami integrácie imigrantov do nemeckej spoločnosti. Vychádza pritom z vlastných skúseností dcéry gréckych prisťahovalcov, nemeckej občianky a policajtky a tiež zo skúseností svojich kolegov. Kniha je hlavne apelom na nemeckých politikov, ale umožňuje aj čitateľovi nežijúcemu v Nemecku nahliadnuť do súčasnej nemeckej každodennej reality vzťahu najmä moslimských a rómskych imigrantov ku svojej hostiteľskej krajine. Činí tak z pohľadu obyčajného človeka, ktorý sa nezaoberá náboženskými, kultúrnymi a inými rozdielmi na nejakej akademickej úrovni, ale pristupuje k problémom hlavne z profesného (i keď v širšom zábere laického) a čisto pragmatického hľadiska.
Knihu hodnotím ako mierny nadpriemer – je napísaná kostrbatým štýlom a autorka kĺže po povrchu problému bez toho, aby dokázala preniknúť trochu hlbšie a svoje postoje zdôvodniť a obhájiť. Takto zostáva na pozícii človeka, ktorý síce pevne zastáva svoje názory, ale už sa nezaoberá tým, skade sa u neho vzali a prečo je správne si za nimi stáť. Na druhej strane je však jasné, že keby aj autorka bola schopná dať svojej knihe nejakú filozofickú hĺbku a rozhodla by sa tak urobiť, čakala by ju od názorovej opozície nenávistná kampaň nie iba voči jej knihe ale aj osobe.
Každopádne považujem za užitočné si knihu prečítať už len kvôli utvoreniu si lepšieho obrazu o tom, kam až to nemecká spoločnosť so svojou multi-kulti politikou dotiahla.
Hodně smutná kniha. A nejsmutnější je na ní prvních cca dvacet stran, kdy se autorka musí kroutit v rytmu politické korektnosti a šamanského zaříkávání "nejsem rasistka, ani islamofobka," aby vůbec mohla napsat a publikovat ten zbytek a nebyla okamžitě ocejchována levicí a liberály jako reakční zpátečník nebo ještě něco horšího. I to je výsledek "teroru ctnosti" na současném Západě, který tak trefně popsal Thilo Sarrazin.
Ba ne, možná ještě smutnější je prostý fakt, že Tania Kambouri vlastně v knize neříká nic moc převratného. Občas jsou to až banálně samozřejmé věci, které - chtělo by se věřit - nemohou žádného přemýšlivého člověka se zdravým rozumem překvapit, natož pobouřit. A přesto kniha vyvolala v Německu menší skandál. Už proto stojí za přečtení.
Jen si tak říkám - kdyby autorka sama nebyla potomkem imigrantů (a navíc žena), mohla by si vůbec dovolit napsat to, co napsala? A pokud ano, odvážil by se jí to někdo vydat? Každopádně by v takovém případě měla neomarxistická chamraď mnohem méně práce s ostouzením autora.
Nemecko očami policajtky: Tiesňové volanie
Autorka není spisovatelka. Proto jsem nečekala literaturu, ale zajímaly mne problémy, kterými se zabývá, a které jsou patrné i v naší zemi, byť kdo je vidět nechce, ten je nevidí.
Některé části se opakují, čímž nabývají na důležitosti, vyjadřují apel policistky, kterou tato problémy nejvíc trápí. Trošku jsem je potom přeskakovala.
Přesto je to důležité čtení a je velká škoda, že kniha prošla bez většího povšimnutí...