Neměnnost leopardích skvrn
Kristopher Jansma
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228828/bmid_nemennost-leopardich-skvrn-228828.jpg
4
74
74
Všechny tyhle příběhy jsou pravdivé, ale někde jinde.Co všechno musí autor obětovat, aby se proslavil? A dá se vůbec dobře psát, a přitom zůstat sám sebou? Beznadějně nespolehlivý - ale beznadějně upřímný - vypravěč tohoto důmyslného románu chtěl být odjakživa spisovatelem. A tak pokukuje nejen po půvabech svůdné dívky Evelyn, ale především po úspěchu svého talentovanějšího kamaráda Juliana. Jenže když se přátelé fatálně rozhádají, Jansmův hlavní hrdina se ve snaze psát pravdivě začne zaplétat do nekonečné sítě lží… Jazzové kluby na Manhattanu, vesnice na Srí Lance, Island, Dubaj, černá Afrika - závratný děj omotává celý svět a na čtenáře vyskakují příběhy jak z ruské matrjošky. Neměnnost leopardích skvrn je nejen příběhem o vyprávění příběhů, v němž zaznívají ohlasy Fitzgeralda, Čechova, Hemingwaye, Kafky a mnoha dalších mistrů, ale především oslavou umění. Nápaditou, zábavnou, dojemnou i nevídaně vtipnou.... celý text
Přidat komentář
Nemuzu se rozhodnout mezi tremi a ctyrmi hvezdickami, tak budu hodna a priklonim se k lepsimu rozhodnuti. Kniha je zajimava, ale spise povrchni a nedokonala variace na tema spisovatelstvi a lidsky zivot. Kde zacina realita a kde spisovatelova fantazie?nastesti nas autor moc netrapi filozofickymi a psychologickymi recmi, i kdyz bych asi cekala vetsi fantazii.takze me hodnoceni je rozkolisane a za me 70%
Skvělý příběh, několik příběhů v příběhu v příběhu, zajímaví hrdinové, spád a trocha divnoatmosféry. Každé písmenko je promyšlené a na svém místě. Autor si moc rád pohrává s nespolehlivým vypravěčem, což mě děsně baví.
Na této knize mě nejvíce zaujalo prolínání několika příběhů a rovin. Kam až spisovatele dožene zoufalá nutnost psát, nebo na druhou stranu neschopnost napsat ani řádku.
Tohle byla krása. Každá z kapitol knihy se dá číst jako samostatná povídka, celé dohromady je to ale mnohem větší zážitek, protože teprve pak pochopíte souvislosti (ne ovšem všechny, protože autor mystifikuje a zatajuje a čtenář musí hádat, která verze života je "pravdivá" a která je "literární"). Hořká láska, náročné přátelství, lži, zatajování, cestování, dobrodružství. Parádní koktejl.
To je tak krásně multiúrovňové. Prolínání lierárních postav s hlavními hrdiny, střídání jmen a tempa a stylu vyprávění a přesto je vše tak krásně srozumitelné a jasné. Přehledné a přirozené. A uvěřitelné, ať se ty pravdy kříží s jinými, protichůdnými pravdami, jak chtějí.
Neurazí, nenadchne. Po 2 týždňoch od prečítania si ledva spomeniete, o čom vôbec bola...
Nedá mi to a musím přidat i svůj komentář k této knize.
Souhlasím s názory ostatních, že v knize je obtížnější zorientovat se. (V postavách,ale také v dějové stránce) Kniha je různě prokládaná texty, které jsou vysvětleny až o xx stránek dál, a to mě poněkud odrazovalo. Od určité části mě ale kniha hrozně zaujala, a proto promíjím autorovi, že když se v druhé polovině knihy zmiňuje o postavách z 1. části, nemám povětšinou šanci vzpomenout si, kdo to měl vlastně být.
Bylo mi sympatické, že jsem z knihy vyčetla i pro mě zcela nové informace-jako například, že Yoko Ono nechala na památku Lennona vystavět Imagine Peace Tower.
Jansma do knihy zahrnul i spoustu Spisovatelů s velkým S a nejen to! Zmínil například i mnou milovaného Mozarta, za což má jedno VELKÉ +. :)
Knize tedy dávám 3 hvězdičky proto, že mě téměř polovina knihy až na pár výjimek opravdu nezaujala a myslela jsem, že ji ani nedočtu. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to s ní nevzdala. :)
První krátká kapitolka z dětství na letišti se mi moc líbila, i druhá z období dospívání - a pak už to šlo z kopce, přišlo mi, že od třetí kapitoly autor nepřišel s ničím novým, jen dokola rozmělňoval totéž.
Směs pravdy a fikce, prolínání míst a nějak i dob. Trochu jsem se ztrácela, ale když jsem pochopila tu "neměnnost" došla jsem k závěru, že tu knihu budu muset za čas přečíst ještě jednou.
Příjemně čtivé čtení o psaní, o vyprávění, o vytváření...příběhů? reality? :o)
krásná knížka o psaní. o tom jaká je to práce, jaká je to vášeň a jaké je to prokletí. Kniha si krásně hraje se styly a hlavně maže rozdíl mezi fikcí a skutečností. jako bych při čtení slyšel jednoho svého kamaráda ze střední: "na to, co se stalo, už se historie neptá... záleží jen, jak se ta historka podá."
Literární chameleon. V knize se stále dokola opakuje jedna a tatáž zápletka v několika příbězích. Trojici hlavních postav vévodí skvělý, velmi osobitý a úžasně přidrzlý (často alkoholem pod obraz upravený) spisovatel, který je dechem knihy. Jako bych při jejím čtení někde spoza rohu slyšela smích Franze Kafky... Odkaz na recenzi nahoře.
Nějak nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Je to tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami (standardních 70%, if you wish). Líbilo se mi, jak byl příběh koncipován jako svého druhu chození v kruzích a jak se jednotlivé postavy ve všech vrstvách příběhu opakovaly a naplňovaly stejný archetyp (pokud se to tak dá nazvat), ale zároveň jsem si takřka jistá, že za nějakou dobu už nebudu mít tucha, o co tam vlastně šlo. I po přečtení si však kladu jednu otázku - co tam sakra dělal Jan Sokol?!?