Nenávist
Chris Carter
Robert Hunter série
< 10. díl >
Poprvé se setkali jako spolubydlící na vysokoškolské koleji. Dva nejchytřejší mozky, co kdy promovaly z psychologie na Stanfordově univerzitě. Jako protivníci se znovu setkali ve virginském Quantiku. Robert Hunter se stal šéfem Útvaru ultranásilných zločinů Losangeleského policejního sboru. Lucien Folter se stal nejvýkonnějším a nejnebezpečnějším sériovým vrahem, s jakým se kdy FBI střetla. Teď, po třech a půl letech věznění na samotce, se Lucienovi konečně podařilo dostat na svobodu. A zuří. Tři a půl roku nemyslel Lucien na nic jiného než na pomstu. Ten, kdo nese odpovědnost za jeho uvěznění, musí pykat, musí trpět. Ten někdo je… Robert Hunter. A konečně přišel čas uskutečnit plán.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2020 , BB artOriginální název:
Hunting Evil, 2019
více info...
Přidat komentář
Krásne svižné, napínavé.
- Moc drastické, závěr přehnaný. Doufám, že v dalším díle bude T+R spolu...
Nepochopila jsem, čím ve vlaku Lucien zachránil tomu chlapci, který šel na WC, život.
Nejlepší co jsem od tohoto spisovatele zatím četla. Napínavé od začátku až do konce. Nečekané zvraty.
(SPOILER)
Jedním slovem wow. Všechny Carterovy knihy jsou skvělé a moc mě baví jeho styl a propracovanost profilů vraha. Tahle kniha byla ale něčím naprosto jiným a hodně příjemně mě to překvapilo. Konečně jsem měla možnost trochu nahlédnout do Hunterovo duše a sdílet s ním jiné emoce než jen odhodlání dopadnout vraha. Hodně oceňuji naprosto opačný motiv v knize, než je pro autora obvyklé. Pachatele v tomto případě známe od samého začátku a už jen postupně objevujeme veškeré zlo, které v sobě skrývá. Někdo tu
kritizoval popis scény v baru v momentě výbuchu. Jsem asi jiná, ale mně tahle kapitola přišla jako jedna z nejzajímavějších z celé knihy. Osobně jsem si ve chvíli, kdy bomba vybuchla, pomyslela, co přesně se s tělem člověka v ten okamžik asi stane.. V následující kapitole to bylo detailně a mistrovsky popsané a autor musel zajisté vynaložit obrovskou snahu, aby vše působilo autenticky a věrohodně, což velmi oceňuji. Naprosto nečekané zvraty, propracovanost všech motivů a konání vraha..to vše je pro Cartera typické a všichni to víme. Ale v tomto díle vše výše zmíněné dostalo naprosto nový význam. Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že už mě zřejmě žádný z dílů Chrise Cartera nebude bavit tolik jako tento. Ale na druhou stranu..Carter umí překvapit.
Vždy, když čtu Garciovy a v tomto případě především Hunterovy příběhy, tak si říkám, jak je super, že nežiji v LA…
V tomto případě ovšem hodnotím zatím nejníže, k čemuž přispěly především dva důvody:
1. Karty jsou od počátku jasně rozdány a my víme nejen kdo stojí na které straně hřiště, ale dokonce i kde. Nejedná se tedy o klasické policejní vyšetřování a odhalování pachatele, ale pouze o hledání způsobu, jak ho dopadnout, což u mne snižovalo procenta napětí. Dobří proti geniálnímu zločinci se supermanovskými schopnostmi, které pro mne v několika případech byly už obtížněji skousnutelné (za vše uvedu závěrečnou změnu vzhledu).
2. I přestože je brutalita v Carterových dílech poznávacím znamením, tak zde již sklouzávala do samoúčelné manýry zřejmě s cílem dokázat, že hranice může být ještě dále, než je. Věnovat celou jednu kapitolu podrobnému popisu účinku výbuchu na anatomii lidského těla… Ale proti gustu žádný dišputát.
Nicméně kniha nenudí, pouze jsem si, na rozdíl od ostatních doposud přečtených příběhů této dvojice, tento případ neužíval jako obvykle.
Pecka! Jako bylo mi jasný, že to dopadne dobře. Ale stejně jsem si říkala, jak se z tohohle chce vylízat!
(SPOILER) Zatím předposlední ze série a musím říct, že ač je tu spousta komentářů, že jste Carterem přesyceni, mě to stále baví. Jako vždy napínavé, děsivé.. Co mne mile potěšilo, tak fakt, že konečně nešlo o život jen Garciovi a ukázal se zde jako hrdina. Co naopak malinko chybělo, že nevím jak to dopadlo ve vztahu Huntera a Tracy. Věřím, že se vše v dalším díle dozvím, ale zde to pro mne bylo taková neukončené. Nicméně celkově jsou jeho knihy velice propracované a jakmile dočtu poslední díl, Hunter i Garcia mi budou chybět.
Odporné, odpudivé, zavrženíhodné. Přesně takové chování je pro Luciena typické, a přitom s tak prudce inteligentní myslí, by mohl dokázat spoustu dobra. Huntera mi bylo líto, Garcia v tomto díle perfektní. Ale upřímně, musím si dát od Roberta chvíli pauzu, protože tento díl budu nějakou dobu zpracovávat.
Z prvu do mě tenhle díl vůbec nešel.Ne a ne se začíst.Na slabší rozjezd ale měl dobrej dojezd.Napínavé zvraty,geniální zápletka.Tak trochu mě mrzí že série bere konce.No,brod je ještě daleko…
Kniha je opět skvělá, líbila se mi, ale opět se mi zdá, že se z toho dalo vymačkat ještě víc napětí. Závěrečná scéna šokovala, ale autor nám nejdříve něco tvrdí a o pár stran dále nám tvrdí něco jiného, najednou scéna vypadala jinak, ale všichni jsme zvrat čekali, už jsme na něj zvyklí z předešlých knih.
Chytlavé, čtivé ale něco tomu chybí jen nevím co... Takova ta třešnička na dortu. Nevím, asi už jsem tím spisovatelem presicena.
Není to sice nejsilnější příběh ze série a také se trošku autor začíná v jednom místě opakovat, ale až přečtu zatím poslední díl dám konečné seřazení tak jak to vidím já dle kvality příběhu nic méně zatím není díl který by šel pod 5 hvězd a to je dost slušné na desátý díl ze série.
Upřímně moc spokojený nejsem. Jistě napsané je to dobře, ale chybí moment překvapení, protože identitu zločince známe hned od začátku. S tím se ale dá žít. Mnohem víc mi vadila Folterova genialita, ta mi lezla docela na nervy. Navíc nechci prozrazovat. ale způsob jakým se dostal z cely, to je holý nesmysl ! Tomu prostě nemůžu uvěřit.
Pak začne brutálně vraždit a vše směřuje ke konfrontaci s Hunterem. No a samotný závěr je zase absolutně neadekvátní celému příběhu. Jen doufám, že Cartera nenapadne protáhnout rivalitu Folter versus Hunter do třetího dílu.
Pro mne nejslabší Chris Carter ever. Zřejmě mi nevyhovuje změna struktury děje, kdy pachatel je známý od začátku, celé je to děsně osobní a vůbec, ale největší problém jsem měla s neustálým a přehnaným démonizováním hlavního záporáka, které vyznívá hodně lacině a samoúčelně. Takové to "vedle toho je Jack Rozparovač jenom rozlobenný chlapeček," nebo jak je Lucius opravdu ten nejhorší, ale opravdu ten úplně nejhorší na světě, navíc opakované snad v každé větě. Zvláštní, ale mělo to na mě úplně opačný efekt, tenhle Lucius Folter mi přišel přehaný, absolutně nezajímavý a vlastně i jeho konání nezdůvodněné. Mnohem lépe většinou mluví činy, v jejichž vymýšlení a popisování je Chris mistr, a netřeba neustále omílat, jak je tenhle chlap fakt teda strašná a nejhorší bestie. Každý předchozí Carterův vrah měl nějaký motiv, trauma či událost, která ho ovlivnila, a na tohle vysvětlení jsem se většinou hodně těšila. Tato kniha - a to Chrise naprosto zbožňuju a jeho knihy čtu většinou pod 24 hodin - mě ale tak absolutně nechytla, že jsem nebyla schopna ji ani dočíst. Tak strašně mě to nezajímalo, že jsem skončila v půlce, a to dělám opravdu jenom málokdy. Přišlo mi ale, že číst něco, co mě tak nezajímá, je opravdu ztráta času. Ovšem Chris Carter má už na pažbě tak silné zářezy, že mě to nijak nerozladilo a těším se na jeho příští knihu.
Štítky knihy
napětí psychoanalýza sérioví vrazi psychohry psychologické příběhy
Autorovy další knížky
2013 | Dvojitý kříž |
2016 | Zloba |
2015 | Jeden za druhým |
2013 | Noční lovec |
2016 | Já jsem smrt |
Lucien je fakt hajzl,bejt takhle zlej na Roberta. Na konci jsem se fakt bála jak to dopadne. Konec mi přišel malinko překombinovanej ale co do hlavy psychopata nevidíme a logika u nich asi moc nefunguje. Od dílu jsem možná čekala malinko víc ale i tak je to oproti jiným autorům nadprůměrná knížka. Doufám že celá série bude ještě dlouho pokračovat.