Není cesty zpět
Michael Marshall Smith (p)
Akční sci-fi román, který získal Cenu Augusta Derletha a Cenu Philipa K. Dicka. Stark řeší na zakázku potíže všeho druhu ve Městě, rozlehlém systému samosprávných Čtvrtí, který pokrývá celou zemi od pobřeží k pobřeží. Každá Čtvrť si vytváří vlastní zákony a za pomoci umělé inteligence se snaží naplnit všechny tužby svých obyvatel, ať už jsou jakékoli. Když se na Starka obrátí Zenda Rennová z Akčního centra, vypadá to jako obyčejné pátrání po pohřešované osobě. Stark ovšem ví, že zdání často klame, a pokud něco vyapdá moc jednoduše, většinou se to brzy ošklivě zkomplikuje. Ani on však netuší, že bude zanedlouho muset čelit jak minulosti, tak přítomnosti, přičemž v obou ožívají sny, které mohou snadno zabíjet. Tam, kde se spolu rvou minulost a budoucnost, realita a noční můra, je Stark jediný člověk, který může něco změnit. Zbývá mu málo času a ustoupit není kam, protože v tomto světě… není cesty zpět.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Epocha (ČR)Originální název:
Only Forward, 1994
více info...
Přidat komentář
První půlka dobrý, akce, krev, pohyb - ale jakmile zajdou do Žíše šnů (už ten název!!!), tak se to začíná tahat jak .... žvejk. Škoda, náběh a naznačená pravidla nového světa (Čtvrtě) byly dobré.
Proč tři hvězdy? Protože první třetinu příběhu to vypadalo na originální a zajímavé noir sci-fi. Bohužel se, jak už to dost často bývá, vše totálně zvrhlo do dokonalého pejskokočičkovského dortu a sympaticky "čistý" styl vyprávění byl rozprasen do naprostého žánrového guláše. Závěrečná třetina se už veze na zoufalé vlně fantasy, nebo jaké že to vlastně srajdy a vše vrcholí urychleným blábolem za nějž by se v některých dílech nemusel stydět ani sám Velký King. Želbohu, na rozdíl od něj, pan Smith nedokáže po většinu příběhu udržet pozornost čtenáře, přenést jej do příběhu a tím pádem se prostě a jednoduše bavit. Tady se rozhodně nijak souvisle bavit nebudete. Tudíž tři hvězdy jsou za celkem slušnou porci srandy a sympatického hláškování hrdiny ve stylu Mistra Kulhánka. Zbytek nestojí za zlámanou bačkoru, nedejbože hodnotící hvězdičku. Tečka
Autor píše čtivým stylem, okořeněným nějakým tím humorem, příběh vypráví v první osobě z pohledu hlavního hrdiny Starka, který kupodivu není neporazitelný bouchač, ale docela charismatický sympaťák. Svět asi nezařadíte mezi Top 10 nejreálnějších vizí budoucnosti, ale Smith se zřejmě o nic věrohodného ani nesnažil. Pokud chtěl jen vytvořit čtenářsky atraktivní, zajímavé a zábavné prostředí, tak se mu to dokonale povedlo. Do tohoto bodu kniha nemá chybu, jenže... Jsou tu dva problémy. Tím prvním jsou snové sekvence ze Žíše snů (takhle se to fakt jmenuje), které zabírají dobře čtvrtinu knihy. Nemám obecně ty snové surrealistické pasáže moc rád, navíc se mi nechtělo opouštět ten opravdu poutavý Smithův svět. Takže tady jsem se spíš nudil než bavil. Druhý problém je ten, že román je všude inzerován jako akční scifi podobná třeba Kulhánkovi, přitom akce je v něm poměrně málo. Ono sice není nouze o vypjaté momenty, ale akce ve smyslu přestřelek a boje muže proti muži tady prostě moc nenajdete. A nejen to, Smith mnohdy sklouzne k filosofování, jakoby se snad snažil vložit do knihy nějaký přesah. Ke konci už jsem se musel přesvědčovat, že nečtu nějaké přemýšlivé dílo z pera jednoho z klasiků žánru jako třeba Asimova nebo Clarka. Osobně bych byl radši, kdyby zůstalo u akčního scifíčka, protože právě to jsem od knihy čekal. Nicméně i přes tyto dva závažné (a čistě subjektivní) nedostatky je to pořád dobré počtení, v žánru akční scifi už jsem však četl lepší.
Přiznám se, že na mě ta spletitost žánrů byla už kapku moc. Po dočtení jsem si říkal, že nakonec se zápletkou jednalo o takovou obdobu Věčného zatracení od Clive Barkera. Ale zpět k hodnocení. U mě by asi lépe zabralo jedno nebo druhé. Buďto zasadit tu fantasy snovou linii do současnosti a nebo naopak zůstat u kombinace futuristické sci-fi s detektivkou.
Celkově mě čtení bavilo, objevilo se tam pár nápadů, co mi přišly hodně originální (hlavně to členění světa do čtvrtí), ale nějak jsem se nebyl schopen vyloženě začíst, hltat děj.
Svérázná kombinace thrilleru a komiky, kdy jedno nezůstane nic dlužné druhému. Michael Marshall Smith dokáže stejnou měrou pobavit sarkasmem drsné školy, jako zaujmout nápaditou akcí, která má šťávu. Naneštěstí tam, kde končí přestřelková část románu, začíná snový surrealismus, jenž mi drobně zamotal hlavu. Na autorovu obranu musím říct, že když si nakonec zvyknete, zjistíte, že to všechno drží inteligentně pohromadě. Což vás donutí ke zpětnému přehodnocování. Kde předtím byla jen nahláškovaná pranice, se začne rýsovat příběh zapomenuté křivdy a nechtěné zrady. A následků, před kterými nejde uniknout. Pouze se jim postavit čelem.
Kromě hlavní dějové osy mě však nejvíc bavily detaily v podobě hypermoderních přístrojů, které díky kybernetice získávají lidské vlastnosti. Jenže vlastnosti pětiletého dítěte, které právě zažívá rebelantské období. Tyhle střípky pak všechnu tu chlapáckou vážnost shodily do roviny příjemné relaxační četby, po jejíž otevření už pro mě nebylo cesty zpět.
Občas se stane, že narazíte na knihu, o jejímž vydání jste dlouhou dobu nevěděli, od které jste ani nic moc neočekávali a z níž se po dočtení vyklubala pecka roku na poli sci-fi literatury. A přesně takový je titul Není cesty zpět od M. M. Smithe. Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká kniha narativně tak uspokojila jako právě tahle. Ze začátku se to sice tváří jako docela obyčejný sci-fi thriller, ale jakmile se to přemostí, tak je to teprve pecka. Zábavná pecka, která nenudí. Líbí se mi ta neustála hra se čtenářem s nímž autor několikrát komunikuje prostřednictvím hlavního hrdiny a ten skvěle fungující fikční svět mě taky nehorázně bavil. Líbí se mi ten obrovský gejzír nápadů, který kniha obsahuje Navíc je to celé psáno takovým odlehčeným jazykem, takže vám nebude dělat problém, sníst to jako malinu. A kór když je tu hlavní hrdina Stark - většího sympaťáka jsem v poslední době nepoznal. Prostě tohle byl výborný tah na branku a už se těším na další autorovy knihy. A to říkám jako skalní fanoušek české fantastiky.
Štítky knihy
Cena Augusta DerlethaAutorovy další knížky
| 2010 |  Není cesty zpět |
| 1999 |  Náhradníci |
| 1999 | Jeden z nás |
| 2004 | Slamáci |
Hodnotím jako celek. Za prvních asi sto stran bych dal pět hvězd. Ty byly super. Ale to, co přišlo pak, to bylo špatný. A s každou další stránkou to bylo horší a horší. Guláš žánrů, megamix myšlenek. Ty drogy, co bral autor při psaní, bych se bál vyzkoušet.