Není všem dnům konec
Věra Řeháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129082/neni-vsem-dnum-konec-129082.jpg
4
30
30
Příběh osamělé matky a jejího sedmnáctiletého syna. Matka se těžko smiřuje s tím, že ji syn přestává potřebovat. Když si pak Marek najde děvče, vznikají rozpory a hádky. Situace se zkomplikuje, když se Marek s první láskou rozchází a najde si jiné děvče. Nová přítelkyně je však nepřirozeně uzavřená. Rozuzlení na sebe nedá dlouho čekat.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s tím, že tato kniha patří k těm povedeným od paní Řeháčkové. Ze života, který opravdu může kdokoliv prožít... dospívání není lehké období - ani pro děti ani pro jejich rodiče. A domácí násilí? Strašný, strašný, strašný, měla jsem chuť toho skřečka zašlapat hodně hluboko a o netečnosti matky ani nemluvím. Bohužel, i to se děje.
Z téhle knížky mám rozporuplné pocity. Témata určitě zajímavá - drogy, první lásky, domácí násilí, ale tak nějak mi nesedl styl psaní autorky jejíž knížky se mi jinak líbí. Děj se občas přesunul úplně mimo, že jsem se nechytala, přeskoky v časech kdy se děj odehrává v současnosti a najednou snad ani nedokončenou větou se přesune do jiné doby. Trošku mi přišlo jako kdyby to psala nějaká nevyzrálá náctiletá slečna. Za mě tentokrát tuhle knížku ne
Knihy paní Řeháčkové se mi líbí. Jsou to příběhy ze všedního života, se spoustou starostí a problémů, se kterými není vždy jednoduché se poprat. Kniha nutí k zamyšlení.
Je těžké pro matku dospívajících dětí uznat, že už nejsou děti, o které je třeba pečovat. Asi by ty přechody z dětství do dospělosti měly být pozvolné a to den po dni za asistence obou zúčastněných. Je to těžké pro obě strany, ale výbuchy a naschvály nic neřeší. Jak jsme mohli číst o Leošovi, ani úplná rodina nejistí klid a bezpečí. Matka, která má strach o své dítě, je v právu, protože dnes je svět víc než kdykoli jindy plný nástrah ať už nevázaných vztahů mezi dívkami a chlapci, tak ohrožení, že upadnou do nějakých závislostí. Tato kniha ukázala možnosti a myslím si, že mladí lidé by měli číst takovéto knihy, aby se mohli alespoň zamýšlet nad realitou a hledat ty správnější a bezpečnostnější cesty.
Stále nemohu přijít na to, co tuto knížku dělá tak moc jinou oproti ostatním. Ve finále se mi líbila a podle mého patří k těm povedenějším knihám od této autorky. Všimla jsem si, že v průběhu čtení jsem byla neustále napnutá a očekávala, jak se hlavní hrdinové dále zachovají. Příběh osamělé matky a jejího sedmnáctiletého syna je nabitý dějem, je čtivý, nutí k zamyšlení, za přečtení rozhodně STOJÍ!
Tento příběh ze života je opravdu k zamyšlení. Život osamělé matky a jejího dospívajícího syna ,který ve své pubertě neví co se sním děje a navíc se matka na něj upíná, ze strachu o něj víc než je zdrávo a on to těžce snáší a proto jí dělá samé naschvály, aby se vyrovnal svým vrstevníkům , ale to dobro co v něj maminka vložila v něm zůstalo. Kniha stojí za přečtení.
Kniha ukazuje problém, se kterými se některé matky musejí potýkat. Na tak slabou knihu tam bylo dost děje i napětí.
Knížku četla moje dcera a pořád říkala,mami to si musíš přečíst. Přečetla jsem si jí a líbila se mi. Zaujalo mě,že se kniha líbila i mé dceři a její reakce mě překvapila. Chtěla o knížce diskutivat. Řekla bych,že knížka je až překvapivě pravdivá.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Adam a Erik – kluci z hor |
| 2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
| 2011 |  Dívka s cizí tváří |
| 2007 | Hon na kluky |
| 1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Já čtu paní Věrku ráda. Její příběhy jsou o vážných věcech, ale psaný lehkou a jednodušší formou. Ideálka na uvedení mozku do stavu plavu si ve vlnách :) Ale přiznávám, že i na mě jako peroxidovou blondýnu bylo té jednoduchosti přespříliš. Navíc se všechny hlavní postavy chovaly jako totální kreténi. Což by taky možná nevadilo, nemusím si vždy nutně najít svýho Mirka Dušína, ale tohle už byl prostě růžovej cvokhaus. Opičí láska ze strany matky, první holka Marka, druhá holka Marka, nejlepší kámík spadlej do fetu, útěk z domova, domácí násilí, zneužívání, skoro pokus o vraždu, vydírání, psychoterapie a další. Ale to už se mi za ty tři dny vykouřilo z hlavy. Byl mi navozen stav. Stav jako když si stříhám nehty. Nůžkama na plech.