Neotevřené dopisy
Alice Horáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389376/bmid_neotevrene-dopisy-Aoj-389376.png
4
40
40
Alena je hezká holka s vyřídilkou a výtvarným talentem. Když po osmašedesátém utíká kvůli tisku protikomunistických letáků do Paříže, tak jí otec – zlatník, který skončil v Jáchymově – dá do podpatku diamant. Alena se nikdy nechce vdávat, ale nakonec si vezme výtvarníka Járu (je v sedmém měsíci). Její manžel je sice význačný, ale v praktickém životě neupotřebitelný. Během normalizace Alena finančně táhne tříčlennou rodinu a pomáhá svému muži překonat psychické propady. Po manželově smrti však najde v jeho psacím stole svazek neotevřených dopisů. Písmo je ženské, agresivní, ale proč je její muž nikdy neotevřel? Chce si je přečíst?... celý text
Přidat komentář
Monology Aleny (ročník 1942) o svém dětství, dospívání, láskách, studiu v Paříži, zaměstnání a roli živitelky v manželství s nepraktickým a maniodepresivním malířem Járou skáčou napříč jejím životem a jednotlivé střípky tvoří mozaiku života v komunistickém Československu, kdy hlavní roli hráli kádrováci a udavači.
Kniha A. Horáčková je formou netypická, ale četla se mi moc dobře. Vyprávění hlavní postavy (jakoby dokumnetárně zachycené autorkou) je autentické, ale zároveň tak zajímavé! Nesouhlasím s pavlindou (níže), že dobu socialismu vidí Alena jen negativně. Pro mě mnohovrstevnaté a moc dobrý čtenářský zážitek! 100 %.
Kdo nezažil socialistické Československo, po přečtení bude mít jasno. Ale to je jen jedna stránka knihy, i když skvělá. Další je jazyk, niterné pocity starší ženy ohlížející se za svým životem. Nelehkým životem s umělcem. Rozhodně plný počet hvězd.
Moc pěkná knížka, určitě si přečtu znova a vyhledám další knížky autorky. Dobu, na kterou paní vzpomíná, si pamatuju stejně.
Tahle drobná knížka mi sedla. Příběh, který vypráví Alena spisovatelce Vlastě je napsán svižně a člověk má pocit, že skutečně poslouchá u vínka starší kámošku, která má za sebou kus drsného a hodně dobrodružného života. Ale vypráví o něm s nadhledem i určitým humorem a ironií – na stýskání a lítost moc prostoru nezbývá. Takové ženské, které se dovedou poprat s nepřízní osudu a nikdy se nevzdávají, mám ráda. Ráda bych předobraz paní Aleny poznala osobně. Inspirativní čtení.
Jako největší mínus knihy vidím, že autorka nevysvětlila hned od počátku vztahy mezi postavami. Měla jsem problém s Alenou (= vypravěčka knihy) i Vlastou (= autorka knihy) ... Kniha postrádá zpočátku tempo, švih i pořádnou zápletku (je to takové "skákání" mezi různými tématy), což je škoda, protože vůbec není špatná.
O době ve které se kniha odehrává vím z vyprávění rodičů. Já vyrůstala mnohem později (jako "Husákovo" dítě), jsem vrstevnice autorky a zažila jsem z pohledu dítěte i pionýrské šátky, soudružky učitelky a leckdy nesmyslná nařízení, která se člověk snažil dodržovat, aby nevyčníval z davu a neměl problémy. Děti vidí politiku z jiného úhlu než-li dospělí...
2019
Tak dočetla jsem, ale nevím, co si o tom myslet. Nijak mě neobohatila, vzpomínat na ni nebudu. Asi 3x jsem se zasmàla... takové o ničem....
Štítky knihy
dopisy Paříž tajemství rok 1968 socialismus ze života emigrace osudy žen české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny |
| 2014 | Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale |
| 2018 |  Neotevřené dopisy |
| 2016 | 7x ve vedlejší úloze |
Když si zvyknete na tu roztříštěnost, hlasitost, která z textu čiší, tak je to hodně zajímavý počin o životě bohémsky založeného páru v komunistickém Československu.