Neposílejte mi už žádné dopisy

Neposílejte mi už žádné dopisy
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102900/neposilejte-mi-uz-za-102900.jpg 5 42 42

Obsáhlý výbor poezie předního amerického básníka Allena Ginsberga, zakladatele literárního hnutí beat generation. Kniha obsahuje jak básně notoricky známé (Kvílení, Kádiš), tak i básně dosud v češtině nepublikované. Výbor „Neposílejte mi už žádné dopisy“ podává ucelený přehled padesátileté Ginsbergovy tvorby v rozmezí let 1947–1997. Kniha je doprovázena autorovými ilustracemi.... celý text

Poezie
Vydáno: , Maťa
více info...

Přidat komentář

ozzak
14.08.2021 5 z 5

výborny výbor poezie beatnicke legendy Allen Ginsberg kdo má rád beatnickou poezii velmi doporučuji je tady snad vše podstatne co napsal v poezii

Dolina
25.11.2019 5 z 5

Některé básně mě obešly velkým obloukem, některé šly přímo do mě a už tam zůstaly. Můžu říct, že tohle dílo mě z velké části vytvarovalo a posunulo můj život a myšlení správným směrem.


NancyBlack
24.11.2018 5 z 5

Ginsy je prostě jednička, jeho básním se oddávám celou svou duší.

tovlasek
04.01.2018 5 z 5

Ach Allene Allene, můj tajemný hrdino, můj guru, vizionáři, jasnovidče, můj osamělí bratře a homosexuální představo. Vždy zůstaneš mojí inspirací a mým literátem číslo 1. Výtečný výběr z jeho díla, které se dá shrnout pouze jako dechberoucí. Plné abstraktních vyjících obrazců, stejně jako obyčejných malých příběhů ze života, ve kterých se však toliko dá najít. Předznamenal si svět a mne jenom mrzí, že svět ve kterém funguji já se tolik od toho tvého neliší. Miluji tě, Allene Ginsbergu a jednou až se budu nacházet v Newarku položím svá vlastní díla na tvůj hrob, přesně tak jak sis přál.

Všichni pějme -
Každý z nás je tak trochu
homosexuál
ať už to nechtěl anebo chtěl
každý z nás kdysi
o lásku mladých chlapců stál
i když na to dnes už takřka zapomněl.

Každý z nás se tak trochu
zamiluje
do kluka s opálenou tváří plnou pih
a každý mu kousek své duše
rád věnuje
jako dívka, co nikdy nepoznaala hřích.

Dnes každý z nás už ví
každý z nás už ví
jak polibek může být dráždivý
přímo na ústa
bez rozmýšlení
od malého zpěváčka z Tennessee -

Každý z nás ví jaké to je
když se někdy zamiluje
do atleta, jemuž smělost z očí září
Ale myšlenky každého z nás
nikdy se neztratí, nezničí je čas
Bůh nám je spočítá v našem stáří.

Každý z nás se narodil ženě tak
trochu buzík
trochu teplouš a trochu pes,
každý z nás se narodil urozeně
král majálesu a taky trochu
prase, co nezná svojí mez.

A tak když se s tím nemůžeš vyrovnat
a snažís se potlačit svůj
přirozený vztah
postavíš se ke zdi
sám se svými přízraky
a střílíš, abys zabil svůj strach.

Můžeš vyprázdnit plny zásobník
do kalhotek kterékoli ženy
či do úst muže, jímž pohrdáš
můžeš jim nadávat do kurev
nebo v telploušskývh hrách potit krev
když žár plutonia v očích máš.

Nikdy si ale nezašukáš
s dámou ani s pannou
co tvá stehna nikdy neocení.
Ne, nikdy si nezašukáš
se svobodnou či vdanou
za peníze si však koupíš vysvětlení.
Ne, nikdy si nezašukáš,
ale všechny žerty stranou
před bohyní, co přijde v přestrojení -

A tak když tě něco souží
tvůj záskok ti špatně slouží
proč neprijdeš za mnou?
Vezmu tě za ruku
dám ti lásky záruku
A provedu tě tmou.

Delicius
16.09.2017 5 z 5

„Nestárni.“
Před osmadvaceti lety na pohovce v obývacím pokoji se na mne dlouho upřeně díval, řekl jsem
„Potřebuji si promluvit s psychiatrem- mám sexuální obtíže- homosexualita“
Vrátil jsem se domů po trýznivých letech studií. Luvil jsem s ním o víkendu.
Vyděsil se. „Chceš říct, že se ti líbí mít ve svých ústech penis?“
„Ne, ne,“ lhal jsem stejně zděšený, „není to tak, jak to myslíš.“
Teď ležel nahý ve vaně, horká voda odtékala pod jeho nohama.
Silný ramenatý Peter, bývalý zřízenec od ambulance, ho postavil
do vykachlíkovaného prostoru. Utřeli jsme ho do sucha a oblékli mu koupací plášť-
vklopýtal dveřmi do své ložnice pokryté kobercem,
vyčerpaný si sedl na kraj měkké matrace a vykašlával vodový hlen.
Zvedli jsme jeho oteklé nohy, zasypali pudrem a vsunuli je do pyžamových kalhot,
zavázali šňůrku kolem pasu a opatrně mu navlékli noční košili.
Svvraštělá ústa, falešné zuby na misce, otočil se
a se smutným úsměvem pohlédl na Petera, „Nikdy nestárni.“

Delicius
29.01.2016 5 z 5

Allen je má srdeční záležitost. Knihu postupně pročítám a pročítám, tu básen tam básen. Mám pocit, že tu něco ale chybí? Mé mládí? Allenovo mládí? Nebo snad vadí? Už vše řekl dříve? Nebo nám moc zarognatněl, má potřebu chlubit se koho všeho osouložil? A že i toho NC, denverského adonise a mrdálistu, hrdinu těchto básní osouložil? Nebo je to překlad? Nebo jsem mezi tím načetl příliš mnoho poesie a začínám souhlasit s Bukowského: "Ginsberg háže jeden výborný verš za druhým, až se v tom utopíme a nemám z toho nic?" (citace dle paměti)
Zbožnuju jeho prorocké zpěvy, Wichita Vortex Sutra s Glassovým doprovodem (https://www.youtube.com/watch?v=J2Di1zoVFQo)
Ekologa, se Snyderovými čistými potůčky, nebo některé pozdní staré básně.
A osobní výtka proč tu chybí básen Píseň?
A proč se Milostná báseň na téma z Whitmana tak moc liší od Zábranova překladu?

ichinose
18.06.2013 5 z 5

Nikdy se mi beat generation nedostala pod kůži. Kerouacův román Na cestě mi připadal zbytečně zdlouhavý a ani další autoři mně nezaujali natolik, že bych jejich dílo hltala pořád a pořád dokola. Ginsberg neomrzí. Ginsberg uchvátí svou přímočarostí a přirozenou vulgaritou, která v jeho podání působí jako vrchol vytříbené mluvy. Ginsberg zpívá. Ginsberg huláká. Ginsberg žije. Žije ve svých básních, které neustále naléhavě tepají a dožadují se, aby byly vnímány. Ginsberg nezastírá.

Půjčila jsem si více souborných vydání Ginsbergových básní, ale toto mi připadalo nejucelenější a nejpřehlednější z nich. Pomocí skvělého chronologického zařazení básní můžete vnímat vývoj Ginsbergova stylu a způsobu vyjadřování. Od mladistvého buřičství až po básně, ze kterých je cítit Ginsbergovo smíření se smrtí a i jakási pýcha, kterou pociťuje nad způsobem, kterým žil.

Popluh
05.04.2013 5 z 5

Živočišná poezie o lidských prdelích může být krásnější než spousta prázdných sofistikovaných veršů. A je.