Nepřestat se dívat kolem sebe: Rozhovor o hudbě, politice a emocích
Milan Trachta , Maxim Horovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490839/bmid_neprestat-se-divat-kolem-sebe-rozho-adc-490839.jpg
5
32
32
Křehkost, rozhodnost, solidarita, brutalita. Neznalému pozorovateli může připadat hardcore-punková subkultura plná protikladů a nesrozumitelná, příliš divoká, nespoutaná a nebezpečná. Jenže za stěnou hluku, agresivních kytarových riffů a extatického křiku lze především slyšet tlukot lidského srdce. Banán se na scéně aktivně pohybuje už více než 25 let a ve svém knižním rozhovoru mluví o ideálech, kvůli nimž se kdysi odcizil své rodině, o koncertech a legendárních klubech, o pendlování mezi šumavskými samotami a pražskými prodejnami desek, o empatii, politickém aktivismu, festivalu May Day a mnohaleté spolupráci s Antifašistickou akcí. Prozrazuje, co se stalo, když jeho kapela vyhrála Anděla, co jej spojovalo s Miss České republiky a jak tohle vše souvisí s punkovou etikou a jeho vnitřním nastavením. A nebojí se mluvit velmi otevřeně, o ostatních i o sobě. Pokud jste straight edge a nepijete alkohol jako Banán, pamatujete si toho opravdu hodně.... celý text
Přidat komentář
I když jsem se o HC v životě jen otřel, zdánlivý rozpor mezi tvrdostí a ideály mě vždy fascinoval a na pár kapelách si přece jen ujížděl, byla to skvělá katarze.
Přestože je kniha prošpikovaná odkazy na kapely a spoustu 'postav', člověk to může brát jen jako červenou nit, která spojuje především hodnoty přátelství, angažovanost, zápal, cestu k sobě aj. Skvělý počin, díky Banáne (a všichni co jste se na knize podíleli)!
Tady prostě nemůžu zůstat objektivní a pět hvězd je povinnost. Spousta vzpomínek ožila, hodně věcí v knížce jsem zažil jako přímej účastník a skoro na ně zapomněl.
Obrazovej materiál je jako tsunami nostalgie a popis fotky o stopu do Belgie mě dostal, protože jsem si vybavil, jak nám to po příjezdu do Iperu popisoval a všichni jsme umírali smíchy.
Díky!
Souhlasím s Dopry, knížku jsem dopoledne otevřel a zavřel večer dočtenou, a to se mi nestalo už hodně dlouho.
Kniha kterou jsem přečetl v podstatě na jeden nádech, což u mě opravdu není zvykem...
Bejt Banán učitel, vyučuje dějiny hc/punku. Měl bych čtverky jako ze všeho, ale na jeho hodiny bych chodil rád. Je příjemný ho poslouchat, když mluví, protože hned poznáš, že má o čem vyprávět. A tak je to i s jeho knížkou. Je toho hodně na vzpomínání a přesto nemám pocit, že by už chtěl bilancovat. Jen si to srovnal do řádků, aby vzpomínky tak rychle nevybledly.
Mnohokrát ukázal, že hc/punk není jen hudba, je to život, kterej žije. A když si v průběhu koncertu do krve rozmlátí hlavu mikrofonem, víš jistě, že to není jen póza, myslí to smrtelně vážně. Knihu můžu klidně doporučit i lidem mimo scénu, já sám jsem totiž dost mimo.
Velice milá kniha. Banán nás nechá nahlédnout do svého života a jsme mu tak nějak blíž.
Málo kdy si něco pujcim z tzv. hecu. O teto knize jsem byla přesvědčena, ze bude plná zvráceností, a že jí vysoké hodnocení na DK nepatří. Předesílám, ze hardcore-punková subkultura mi opravdu NIC neříká.
Toto vyprávění mi dalo životní lekci. Je pohodlnější ( a tudíž lidské) neznámou věc odsoudit, než najít odvahu a seznámit se s ní.
Budu si to pamatovat.
I když kniha popisuje životní osudy, zásady a priority diametrálně odlišné těm mým, je plná rozumných názorů a adekvátních životních postojů, které jsou citlivě a čtivě podány.