Nepřítel
Erich Maria Remarque (p)
Stigma války, stopy dávných utrpení, léta po válce živých se zjevují lidem válkou vykořeněným mnohdy tiše, jindy zase velmi dramaticky. Tak lze shrnout šest krátkých povídek Ericha M. Remarqua v této útlé knížce. Byly napsány krátce po vydání nejslavnějšího autorova díla Na západní frontě klid a vyšly v americkém časopisu Collier's Weekly v letech 1930 a 1931. Tyto takřka zapadlé a zasunuté, působivé a jímavé lidské příběhy jsou pro nás - stejně jako pro čtenáře dalších evropských zemí - objevem. I v utrpení současnosti jsou novým aktuálním apelem proti zapomnění.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1995 , BránaOriginální název:
Der Feind, Erzählungen, 1931
více info...
Přidat komentář
Nesmírně silná povídková kniha, zabývající se nelehkými osudy vojáků a jejich manželek během a po Velké válce. Jen málo z těch, co onu válku zažilo, se dokázalo s válečnými hrůzami během života vyrovnat...
Nerada se vracím k válečným knihám, protože mám pocit, že oproti době před deseti lety mě teď nějak více emocionálně zasahují. Ale Nepřítele jsem od Remarqua ještě nečetla, tak jsem tomu dala šanci. Dostala jsem, co jsem chtěla, hned první povídka mi byla hrozně líto. Nechci vám to spoilovat, ale dílo Remarquových povídek je krátké, zvládnete to za chvilku, a ilustruje to, jak válka ničila jednotlivce, rodiny, příběhy a jak absurdní místy dokázala být. Povídky vycházely v tisku přibližně v době, kdy psal Remarque Na západní frotně klid, patří tedy k jeho časnějším dílům.
Sbírka nebyla špatná. Napříkal první povídka mě velice dostala, ale pokračování se nikdy bohužel nedočkám. Ale ten zbytek byl... jakoby to stejné.
Nadčasové povídky o válce. Remarque dokáže čtenáře vtáhnout do děje naprosto dokonale. Krásně napsané, ale bohužel smutné.
Z šestice kraťoučkých povídek, které tématicky doplňují včera dočtené Na západní frontě klid, mě nejvíc dostala první s názvem Nepřítel, ale i ostatní byly hodně dobré. Remarqua jsem objevila někdy v nácti prostřednictvím Tří kamarádů a Nebe nezná vyvolených, ale až teď, když se k jeho knížkám po letech vracím, se do jeho psaní vyloženě zamilovávám a jsem ráda, že mi toho od něj zbývá ještě tolik k přečtení.
Skvělá sbírka, člověk se jen těžko brání dojetí. Povídky Nepřítel a Josefova žena řadím k těm nejsilnějším výpovědím o hrůzách války co jsem kdy četl.
Mám vždycky problém hodnotit knihy s tématikou I. nebo II. světové války. Jako by mě svazovalo všechno to lidské utrpení. Jako bych nebyla hodna soudit a hodnotit. Jako bych neměla právo. A ani dnes nemám sílu jít proti tomu.
Takže dávám pouze plný počet hvězdiček a připojuji vzkaz - děkuji, pane Remarku.
Mrazivě aktuální.
Výborně napsané, jak už to tak Remarque uměl. Překlad povídky nezničil, podařilo se mu úroveň zachovat. Nezbývá než doporučit.
Válečná literatura není úplně mým šálkem kávy, ale knihy od Ramarqua mám velmi ráda. Považuji za nejlepší knihy hotovo období. Knihy mají velké poselství, skvěle se čtou a příběh ve Vás zůstane již na pořád.
Úžasně napsané povídky, které donutí člověka zamyslet se nad tím co znamená a co s sebou přináší válka. Mám ráda většinu knih, které Remarque napsal (mimo těch z automobilového prostředí), ale u povídek se mi líbí, jak dovedou zaujmout i jen pár stránkami.
Pouhých 65 stránek a 6 povídek ale s hlubokým poselstvím. Válka je prostě zlo, kdekoliv a v jakékoliv době.
Soubor povídek krátkého rozsahu nám přibližuje vzpomínky na Velkou válku z pohledu Němců, mladých kluků a mužů nebo jejich příbuzných. Klasika, která má co říci i po století od jejích sepsání. Záležitost jednoho odpoledne, které nebude ztraceným časem. Doporučuji.
Kdysi jsem si do prvního vydání knížky (tedy prvního českého, samozřejmě) vložil tehdejší novinovou recenzi. Tam je pro krátký formát příběhů použito označení "črty" spíše než povídky. Ale tím spíš obdivuju Remarqua, v jak kraťoučkých útvarech dokázal napsat tak silné příběhy.
Popravdě jsem ani nevěděl, že je nějaká povídková sbírka. Prostě jsem jen psal knihy k Vánocům, které od Remarquea dosud nemám, protože tak nějak toužím postupně přečíst všechnu jeho tvorbu. To nemám u nikoho jiného s výjimkou C.D. Simaka. Celkově mě asi svou tvorbou tito dva humanisté obohatili nejvíc a hodně ovlivnili můj život. Ale abych se vrátil ke sbírce, nejslabší byla pro mne povídka Mlčení u Verdunu. Následovala povídka Karl Broeger ve Fleurách. Nicméně zbytek jsem si užil, Remarque ve formě tak, jak ho máme rádi. Jen jsem nebyl připraven na útlost knížky :)
Povídková kniha o válce. O té první, i když to je asi jedno. O její nesmyslnosti. O tom, jak celá jedna generace přišla o své mladí a své životy. O tom, jak z nich byli vytrženi a někteří vrácení, ale nikdy ne úplně. Střípky hrůz, které prožili jim zůstali pod kůží. Zůstává jedna otázka.. Proč? Opravdu války někdy někomu pomohly..? Autor jako vždy dokázal vykreslit atmosféru doby a míst dokonale. Jen to možná není úplně knížka na předvánoční čas. 4,5*
(12/21)
Remarque vždy zasáhne, ikdyž jeho psaní bývá stále dost podobné. Ale je to prostě udělané dobře a funguje to!
Tohle nelze slovy popsat. Další úžasný román z pera Remarquea, ke kterému se jistě za život ještě několikrát vrátím. Knihu doporučuji všem, kteří neví, jaké bylo dřívější období válčení a také těm, kteří by se rádi na okamžik vrátili s přítomnosti do minulosti.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) povídky vzpomínky války poválečná doba válečné romány válečné povídkyČást díla
Josefova žena
Karl Broeger ve Fleurách
Mlčení u Verdunu
Nepřítel
Podivný osud Johanna Bartoka
Autorovy další knížky
| 1967 | Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
6 Remarqových poviedok opisujúcich život počas vojny. V dnešnej takmer bezpečnej dobe nám to skoro nič nehovorí. Žiaľ osudy ľudí zasiahnutých vojnou boli ťažké. V poviedkach sa dočítame - ako si vojaci na bojisku s nepriateľom vymieňali veci, ako po vojne hľadali na miestach kde boli boje železo, objavia aj cintorín s množstvom krížov - ukazujúcich na veľký počet padlých vojakov. Strata pamäte, či lásky počas vojny a väznenie i návrat po 15 rokov domov nám ukazujú drsnú tvár vojny.
Je to oddychové čítanie z ktorého jemne mrazí.