Nepřítel z Atlantidy
Alexej Pludek
Román, který líčí poslední chvíle civilizace na bájném kontinentu Atlantidě. Hlavní postavou je kronikář Hero, který sleduje postupný rozpad společnosti Atlanťanů a jejich marný boj se sebou samými i s nepřáteli ze zámoří. Závěrečná část volného triptychu. Předcházejí: Faraónův písař a Rádce velkých rádžů
Přidat komentář
Ach ano, mám ji už dlouho. Až po letech jsem si uvědomil o čem ta kniha ve skutečnosti hovoří. Je to o nástrojích moci, která dovrde rozložit civilizaci ve jménu chamtivosti, vládě peněz a kšeftování, upadajícímu umění a nepřirozeným zvykům. Ach ano, jak křesťanství (v ruce se biblí) rozložilo římskou civilizaci a na 500 let uvrhlo svět do stagnace. Ach ano, před více jak 170 lety se objevil spisek, který na 70 let zavedl říši totality... A před asi 130 vyšel malý spisek jistých zásad, kterými se má jistý národ řídit. No, už to nehrozí. Už je to tady a naplno. Pludku, měl jsi pravdu. I ten tvůj komunismus, tak strašný ve svých počátcích ... je dnes v Číně docela snesitelný. Prostě teprve teď začal být pro lidi a jejich starosti.
A co víc říci? Ach ano, v každém takovém spisku byl na počátku jeden ... stejný.
Překvapivě dobře napsané sci-fi, jedná-li se o sci-fi, protože mě to spíš připomínalo romány Jarmily Loukotkové.
Pravdou je, že plno věcí v této knize je opravdu hodně fikcí. Ale je zde i určitý přesah, který má nádech spíše filozofického díla. Mluvím o zprávách o zničení říše Mu. Zelený had, vyslovil mnoho pravd o tom, jak má diktátor správně vládnout. A možná bych i řekla, že mě trochu překvapilo, že tyto pasáže cenzura neškrtla, vnímavější čtenář, by jistě poznal zásady komunistické strany, byť autor to tak asi nemyslel.
(I promluvil ke shromážděným Uctívačům Moci Zelený Had takto: ,, Nebudiž Rovnosti, ani Svobody, ani Bratrství! Jsou to toliko Slova, jichžto užívati musíte mluvíce k jiným, chtíce je učiniti služebnými. Naším jediným Zákonem budiž Moc! Chcete Moci dosíci, uveďte v Lidi Strach a velikou Žádostivost po Rozkoších, Pýchu a Nesvornost, aby jeden druhého měl v Nenávisti.
Plody Usilování jejich rozdělujíce, učiníte Vyživení všech daným na Vůli Vaší. Navěky uchovati Moc ve svých rukou chtějte. Řád jejich rodin v Neřád obraťte, k hojnému Pití a hrám ve Vrhcáby a Plesání je mějte, aby jejich mysl spíše Vaší se stala. Kterémukoliv Protivenství předejíti nuceni jste, v niveč jejich Obecenství obraťte, toliko ty pak, kdož sloužiti Vám budou ochotni Milostí svou obdaruje. A ty pak, kdož by Vám odpírali, v obecné Opovržení uveďte a tak Moc a Slávu svou přivodíte nad Světem.) Jen KSČ nenutila lidi hrát Vrhcáby, ale čučet na fotbal.
Když už jsem se na DK vrátila k historickým knihám Alexeje Pludka - Faraonův písař a Rádce velkých rádžů, musím také zmínit další významnou knihu, která je zde komentována. Pludkovy knihy jsem četla v dětství a mládí, potom už nebyl čas. Až nyní se ke starším autorům vracím a oceňuji jejich kvalitu ve srovnání s moderními, čtivými, ale povrchními "bestsellery". Je pravda, že Pludek se nečte lehce. Zatímco Faraonova písaře a Rádce jsem si přečetla v období ohromného nadšení pro historické romány a zejména starověk, Atlantidou jsem se dost prokousávala. Přesto má místo v mé knihovně. Určitě si přečtu znovu a z pohledu zralosti si ji lépe vychutnám.
Knihu jsem četl poprvé někdy před pětatřiceti lety a díval se tehdy na příběh jinýma očima, v jiné éře, s jinými myšlenkami. Svět se od těch časů dost pootočil a i ty oči se změnily, stejně jako doba.
Je to v podstatě příběh o hledání té pravé vize nepřítele autorem, který má černobílé vidění světa a kapku extrémní zákopovou pozici. Tehdy jsem to tak necítil, možná díky výpravnému jazyku ve stylu starých románů, díky němuž příběh peláší ke svému bodu zvratu a tak dobře se čte. Jen si nejsem jist, jestli to dnešní čtenář docení.
Kniha je napsána dobře, souhlasím s tím, že někde je příliš bohatě popisováno prostředí, podnebí, příroda atd., i ten konec je jasný. Hlavní hrdina Hero se potýká s problémy doma i ve svých postaveních, nedaří se mu celkem nic. Zajímalo by mě, jestli výbuchem sopky a vlivem tsunami, bylo zničeno jen První království- co ty ostatní, které byly vzdáleny i několik dní letu?
Velmi dobře napsaná kniha, takový zapomenutý poklad české literatury. Knížku jsem nyní po cca dvaceti letech četl podruhé.
Jak už níže píše Mahuleno, pan Pludek si příliš libuje ve zbytečné rozvětvených větách, které se někdy hodí ale většinou spíše otravují. Přijde mi to docela umělé a působící archaicky oproti dnešním strohým větám v románech.
Rád bych dal plný počet hvězdiček, ale mrzí mě závěr knížky. Každý proti každému, intrika za intrikou, nic pořádně vysvětleno a přichází konec Atlantidy. Myslím, že ten námět mohl být vyladěn víc, lépe napsán.
Knížka je skvělá, měla by být více známá mezi dnešními čtenáři...
Asi mě trochu ovlivnilo to, že je jasné, jak Atlantida skončí. Bylo jenom otázkou, jaký konec vymyslí Pludek. První půlka knihy mi přišla trochu rozvláčná a mohu říci, že mě vyloženě rozčilovaly bohatě, či přímo nadměrně rozvětvené větné členy (převážně podměty) - ukázka z jednoho odstavce:" A všude kolem zástavba střech, stříšek, altánů, loubí, můstků, schodišť a odpočívadel, zahrad a vodních nádrží, hřišť a kruhových divadel a slunných škol z mořského skla. Všechno barevné hemžení, rachocení , brumlání, šumot, skřípot, dunění, halekání a křik tu zaniká....Dokulata sestříhané lípy, platany, sykomory, červené a bílé hlohy lemují kruhové ulice, do jehlanů tvarované cypřiše, zeravy, tisy a cedry hlídají příčné zkratky...husté liány spadají z větví korkových dubů a cesmín, stromovité myrty, divoké palmy, baobaby, gumovníky, trnovníky, vavříny a teplomilné jedle se derou vzhůru z hustého porostu kapradin, mechů, kručinky, vřesovce, lýkovce a hnijících větví..."
Jednou, dvakrát to může být zdařilým vyjádřením rozmanitosti, činorodosti, ale častým používáním to ztrácí na půvabu. Prostě, jak říkal Jan Werich - když je něčeho moc, tak je toho příliš!
Zajímavé a nadčasové jsou ovšem promluvy Zeleného Hada k Uctívačům Moci, jak ovládnout a podrobit si všechno a všechny. Použitelné v každé době! Autorovo líčení intrik v Atlantidě, směřujících k uzurpování moci je velmi sugestivní a ve více či méně skryté formě nepochybně probíhá v každé době a každé společnosti. A to je děsivé a nebezpečné!
Tuto knihu mám doma, občas se k ní vracím. Líbí se mi, a zrovna teď se ji chystám číst znovu. Pokud si nepřinesu z knihovny další podobné...
Autorovy další knížky
1986 | Faraonův písař |
1981 | Nepřítel z Atlantidy |
1983 | Pověsti dávných časů |
1979 | Rádce velkých rádžů |
1979 | Český král Karel |
(SPOILER) Hodnotím průměrně. Na dobrou noc to nebylo špatné, ale nějaký hlubší přesah jsem z knihy necítil - naopak byla kniha plná předsudků. Atlantida je přísně kastovně rozdělenou zemí, která nepřipouští žádný vývoj. I cizinci, kteří tam žijí po několik generací jsou občany druhé nebo třetí kategorie. Atlantida je podávána jako ideál, ale je ideálem? Byl by skutečně převrat kupců takovou tragédií, kdyby nedošlo ke zkáze ostrovů? Podle mě ne.