Právo na smrt
Rex Stout
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86740/mid_pravo-na-smrt-86740.jpg
4
55
55
Nero Wolfe série
< 39. díl >
Detektivní román amerického detektivkáře s detektivem Nero Wolfem, jeho pobočníkem Archiem Goodwinem, který je vypravěčem příběhu, a trojici dalších tří vykonavačů rozkazů, kteréžto postavy jsou společné všem detektivním románům tohoto autora. Tento detektiv, starý mládenec, řeší vraždy jen tak mimochodem a bojuje obvykle na dvou frontách, proti vrahovi a proti omezené a ukvapené policii. V tomto románě jde o vyšetřování dvou vražd, spáchaných z rasové nenávisti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1967 , Mladá frontaOriginální název:
A Right To Die, 1964
více info...
Přidat komentář
Taková pohodová detektivka. Moje první setkáni s detektívem Wolfe. Ale určitě né poslední.
Milá detektivka s Nero Wolfem, který nemusí být nikterak pohybově akční a stejně z pohodlí svého bytu vyřeší každou záhadu. V těchto knihách oceňuji i jemn_ humor.
Mám rád autory detektivek "ze staré školy" a Rex Stout je přirozeně jedním z nich. Jeho příběhy , zejména ty vyprávěné Archie Goodwinem, jsou velice svěží a odlehčené díky autorovu smyslu pro humor, duchaplné a zábavné.
Stout a jeho Nero Wolfe jsou pro mě zárukou kvalitní četby. Právo na smrt navíc kromě zajímavého příběhu s překvapivým rozuzlením nabízí také pohled na Ameriku konce padesátých a začátku šedesátých let s jejími rasovými problémy.
Klasická „Stoutovka“ s Nero Wolfem. Tyhle knihy mám rád a Rexe Stouta sbírám, takže mohu jen chválit. Dvě poznámky k překladu (1967): 1. Docela by mě zajímalo, jak by dopadl dnes. Kniha pojednává o zločinu se silně rasovým pozadím a hemží se slovy barevný nebo negr. 2. Trochu mne zarazilo, když si Archie Goodwin a Saul Panzer zpočátku vykali. V dalších kapitolách už si normálně tykají, jak jsem zvyklý. Doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.
Hlavní hrdina Stoutových detektivních románů Nero Wolfe je prototypem „Velkého“ detektiva, který neřeší zločiny zběsilou honbou za podezřelými, ale nechává pracovat v prvé řadě své šedé mozkové buňky a svou intuici. Na špinavou práci tu má Archieho Goodwina a Saula Panzera. Požitkář podivínských vlastností, k nimž patří především vášeň pro pěstování orchidejí, přistupuje ke svým případům spíše jako k intelektuální hře, kterou se dobře baví, než ke skutečným násilným zločinům. Proto také ve Stoutových románech jde často, spíše než a kriminalistickou faktografii a vlastní pátrání, o kulisu daného trestného činu a nějaký závažný doplňující prvek. V Právu na smrt je tímto prvkem otázka rasové nesnášenlivosti a segregace bílého a barevného obyvatelstva. Když si chtěl v šedesátých letech minulého století vzít černošský mladík mladou bělošku z dobré rodiny, v očích drtivé většiny Američanů to bylo asi stejné faux pas jako třepat červeným hadrem býkovi přímo před očima. Byla-li dívka zavražděna, kdo jiný by mohl být viníkem, když ne její černošský snoubenec. A právě o tom je Právo na smrt. Brilantně intelektuální, ale pohříchu také hodně statická, kriminální klasika.
Zajímavá kniha s nečekaným rozuzlením. Určitě sáhnu po další od tohoto autora.
Chtěla bych být stejně chytrá jako Nero Wolfe. Je pravda, že mi hned ze začátku proběhlo hlavou, proč byla vražda spáchána (i když ne kdo), ale vzápětí jsem to zase z hlavy vypustila a musela počkat, až na to přijde on. Je to sice teprve druhá kniha s tímto detektivem, kterou jsem přečetla, nicméně už teď musím připustit že můj seznam oblíbených autorů se právě rozrostl o jedno jméno.
Kdo ví, co se v USA dělo v roce 1963 a jaký převrat ve veřejném životě znamenalo schválení slavného Civil Right Act v roce 1964, tomu je jasné, že takový spisovatel, jakým byl R. Stout, nemohl nereflektovat toto dění ve své tvorbě. Udělal to tímto příběhem - a brilantně!
Mé jediné setkání s tímto detektivem. Nemusím tento druh literatury a moc ji nevyhledávám, ale prostě někdy udělám vyjímku a začtu se. Právo na smrt je klasická neakční detektivka, která má své napětí a dobře osazené postavy. Rychle a lehce se čte. Nemůžu však hodnotit celou sérii, tohle je jediná kniha, kterou se četl. Další vyhledávat nebudu.
Překvapivé "pokračování" předválečné detektivky Příliš mnoho kuchařů. Ale netřeba se bát, dá se to číst i bez znalosti příběhu o kuchařích. Ovšem řešení případu je založeno na dvojhlásce a musím připustit, že to je i na takového génia, jakým je Nero Wolfe, trochu moc. Ale čte se to skvěle, jako všechna ostatní vyprávění o detektivní domácnosti na Západní 35. ulici. Pět hvězd.
Nero Wolfe k Archiemu Goodwinovi ".právě uvažuji o dvojhlásce.."
Jemné, vtipné, elegantní -staromódní detektivka bez pobíhání a střílení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1987 |  Třikrát Nero Wolfe |
| 1967 | Právo na smrt |
| 1999 | Liga vyděšených |
| 1994 | Zmije hraje golf |
| 1999 | Talíř plný jedu / Postup číslo tři / Vražda mezi kovboji |
Ani nevím proč jsem čekal, že bude Nero Wolf podobný detektivům z noirových kriminálek. Drsný typ co nejde pro ránu daleko, s flaškou jako neodbytným společníkem. Muž v jehož životě se hromadí problémy a pochybné ženštiny. Jenže on je to detektiv s vynikající pověstí, spoléhající především na logiku a dedukci. Při povrchním seznámení mi připomněl (slavnějšího) kolegu Sherlocka Holmese. Kniha zdařile evokuje kriminální romány přelomu 19. a 20. století. Jazykem, charakteristickou zdvořilostí i pečlivě vystavěnými charaktery. Jen prostředí a společnost se mezitím proměnili, takže případ je ryze dobový - a kupodivu i ve 21. století stále aktuální.