Neskrotná Angelika
Anne Golon (p) , Serge Golon (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392162/bmid_neskrotna-angelika-AEW-392162.jpg
4
138
138
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1991 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Indomptable Angélique, 1960
více info...
Přidat komentář
Dění se stává čím dál dobrodružnější a tím i pro mě lákavější. Je zajímavé jakým způsobem je v knize popsáno Středozemní moře a orient. Za mě velká jednička :) Je zajímavé pozorovat jak kultury setkávali v daných místech. Střet filozofie různých skupin. Svým způsobem celou sérii vnímám jako takové seznámení s odlišnými světy jednotlivých skupin.
(SPOILER)
Změna prostředí byla skvělý tah, moře i orient byly okouzlující, omamné a na Angeliku čekalo spoustu dobrodružství. Trochu se však bily poklidné popisné části s dramatickými událostmi, které měly hlavní hrdinku znovuztvořit. Ubírám jednu hvězdu, protože prostě všechna ta "minutí o fous", už byla trochu moc. ;-) A dodávám, že dvojdílné filmové zpracování, které si šlo vlastní cestou, příběh uchopilo taky velmi hezky.
A jen tak pro radost citace s třemi nejoblíbenějším postavami.
Zbožňovaný Desgrez:
„Je to strašně důležité, Desgrezi.“ „Samozřejmě že je to důležité. Známe to. Nehrozí nebezpečí, že byste obtěžovala policii pro nějakou maličkost. S vámi jde vždycky do tuhého: buď se vás právě chystají zavraždit, nebo jste na pokraji sebevraždy, nebo jste se rozhodla, že nakydáte hnůj na královskou rodinu, že otřesete základy trůnu, že se pohádáte s papežem, co já vím?“
„Ale Desgrezi, já nikdy nepřeháněla!“ „Právě to vám vyčítám. Nemohla byste občas hrát trochu komedii jako všechny ty hodné ženičky, co si váží samy sebe? Drama, prosím! Jen ne ale skutečné drama! Jenže pokud jde o vás, člověk musí okamžitě utíkat a prosit nebesa, aby nepřišel příliš pozdě. Takže jsem tu… a vypadá to, že včas.“
Úchvatný Rescator:
A najednou sama hledala pirátovy tajemné oči, jako by v nich nacházela odpověď. A tázala se, kde se bere moc toho muže, jenž jako by se několika slovy zmocnil její duše. Už pár dní žila zlomená, ponížená, zničená. Rescator ji najednou zdvihl a vytáhl ze dna propasti. Zatřásl jí, jako by ji šlehl kouzelným proutkem, a ona jako květina po zalití znovu zdvihla hlavu a odmítla ponížení. Usedla zpříma. Oči se jí znovu zaleskly zdravým rozumem. „Hrdá bytost,“ řekl něžně, „takovou vás mám rád".
Uhrančivý Osman Ferradži:
„Proč jsi opustila toho křesťanského piráta, který si tě koupil, toho Rescatora?“ Měl tak podivně nešťastný hlas, že zkoprnělá Angelika marně hledala, co odpovědět. „Mluv! Proč jsi uprchla? Copak jsi necítila, že osud tvůj a osud toho muže k sobě patří? Odpověz! Necítilas to?“ Teď se na ni díval a jeho hlas byl stále velitelštější. Bezradně zašeptala: „Ano, cítila jsem to.“
Jakmile jsem začala číst cítila jsem kolem sebe ze začátku příjemné horko, písek v botách a příšernou žízeň. Dostal mě víc a víc do děje.
Tento díl se mi líbil vždycky nejvíc. Dobrodružství na moři mne lákalo a hned bych se vydala po Angeličiných stopách, kdyby to bylo možné. A já byla o pár let mladší.
Velmi dobrodružná kniha. Vůně orientu ji okořenila a na chvíli jsme si mohli oddechnout od francouzského dvoru, který mě osobně však bavil. Občas jsem však úžasla nad hlouposti Angeliky. Všichni ji přesvědčovali aby necestovala do středomoří, vylíčili ji ty nejhorší scénáře a pak kdyz se náplni tak je velmi překvapená. Několikrát měla štěstí a vyklouzla z nepříjemnych chvilek, ale skrze svou lehkovážnost se dostala do horší situace. Dále me osobně hodně vadilo, že několikrát měla možnost se dozvědět kdo je její manžel a vždy z toho sešlo. Příběh se mi však celkove líbil a oblíbila jsem si i některé postavy. Bohužel zrovna ty postavy měli smutný konec a dodnes mi strašně vadí smrt Savaryho, kterého jsem měla velmi ráda a rozhodně si taky konec nezasloužil. Musím říci, že je to jedna zposledních knih,které v sérii ráda čtu. Knihy v Americe mě moc neoslovili a příběh mě začal následně bavit až manželé de Peyrac přijeli do Quebecu.
Kdo neviděl filmy, bude podstatně víc překvapen dalším dějovým vývojem v následujících dílech. Kdo viděl, už kupu věcí tuší ;-).
!!! POZOR SPOILER !!!
Tento jediný díl neměla moje maminka v době, kdy jsem se ve třinácti do čtení Angeliky pustila. Proto jsem tehdy vycházela hlavně ze znalosti filmu, který zde je už čistou fikcí, a proto mi v "amerických" dílech unikla jistá podstatná souvislosti mezi Angelikou a jednou z postav, které se v Novém světě zjevily. Knihu jsem poprvé četla před nějakými cca dvěma lety a přišla mi svými zvraty a akcí nacpaným dějem lehce neuvěřitelná. Letos jsem četla podruhé a líbila se mi podstatně víc, a to zejména právě onou dobrodružnou stránkou. Kdyby mým favoritem jednoznačně nebyl Desgrez, vystupující hlavně v "Markýze Andělů 2", volila bych "Nezkrotnou Angeliku" jako svůj neoblíbenější díl.
Středomoří jako takové mi mnoho neříká, ale opět se ukázalo, že autorka má úžasný talent pro popisy, protože jsem při čtení cítila nejen horkost slunce, ale i slanou mořskou vodu a její vůni. Pak popis kandijského galimatyáše se vším shonem, špínou, pachy i vůněmi, vyprahlost Alžíru i pouště... Do toho množství barvitých postav a postaviček, včetně excelujícího Osmana Ferradžiho, zajímavého orientálce Mulaje Ismaila a jeho žen či kladného Colina Paturela.
Jediné, co bych vytkla, je opětovný fakt, jak jsou VŠICHNI z Angeliky naprosto odvaření. V tomhle ohledu je pro mne coby ženská hrdinka či archetyp naprosto neuchopitelná a irituje mne, protože v mnoha momentech (zejména v dalších knihách) se pro mne chová nepochopitelně či nesympaticky. Ale uznávám, že scéna svádění admirála de Vivonne byla velmi hezky napsaná a tentokrát Angelice přiznávám i dost plusových bodů, neb jen to, že byť byla v harému smyslově i tělesně vydrážděná, nakonec nepodlehla s výmluvou "jsem jen slabá žena", ale s odvoláním na utrpení mužských křesťanských otroků se rozhodla nepoddat se.
Díky velkému rozsahu a mnoha zvratům kniha tentokrát obsahuje nejen velkou míru dobrodružství, ale i hlubokých úvah, vtipných momentů, zamyšlení i dojemných scén. Za mne je rozhodně jedním z nejsilnějších momentů poslední rozhovor s Osmanem Ferradžim či rozloučení s Paturelem, který zjišťuje, že v otroctví jsou si všichni rovni, ale při návratu domů nic takového neplatí...
Konečně se to trochu rozjelo, i když to vzájemné míjení dvou hlavních postav je do oka bijící i pro ty, co neviděli film.
Tento díl byl docela dlouhý a Angelika behěm něj prožila více dobrodružství než ve všech předchozích dílech dohromady. Ve slavném filmovém zpracování z 60. let byl tento díl rozdělen do dvou filmů. Angelika při hledání stop po svém manželovi, hraběti de Peyrac, nejprve prožívá různé úspěchy i neúspěchy na moři, aby posléze nejvíce nebezpečnou cestu prožila v marockém království. Ale ani jako otrokyně, ani jako vyčerpaná cestovatelka ohrožovaná divou zvěří nebo Maury se nevzdává a skutečně jako nezkrotná Angelika překonává všechny obtíže.
V knize se najde mnoho odlišností od filmového zpracování, takže jsem si čtení plně užíval. Romantická složka příběhu je často překrývána dobrodružnou, což není na závadu - z intrikářské Paříže se dostaneme do úplně jiného prostředí. Angelika je stále velmi dobré čtení. 75%
!!! POZOR SPOILERY !!!
Je pravda, že míra dobrodružství v této knize je až příliš vysoká a množství zvratů v ději značné, což - na rozdíl od předchozích popisů poměrů u dvora - nepůsobí moc uvěřitelně. Angelika z každé nástrahy díky přátelům, svému rozumu a odhodlání, a velkou měrou i díky značné dávce štěstí, unikne. A že Středozemní moře skrývá nástrah skutečně ažaž. Jen když člověk čte úvahy Osmana Ferradžiho o tom, že nelze uniknout vlastnímu osudu, je mu za hrdinku trochu smutno, obzvláště když ví, kam některá rozhodnutí vedla a že její cesta opět nebyla přímá, ale vydala se do slepých uliček a odboček... Nicméně všechna tato dobrodružství jsou pro zformování osobnosti hlavní hrdinky potřebná:
Do paměti se jí vtíraly Desgrezovy skeptické předpovědi. Jak ji Joffrey de Peyrac po tolika letech přijme? Po letech, která se nad nimi přehnala a poznamenala je na duchu i na těle. Každý prošel jinými úskalími, jinými zkušenostmi... měl jiné lásky... Bude to těžké shledání.
Ona měla ve světlých vlasech šedý pramen. Ale byla v rozkvětu mládí, ještě krásnější než v době své svatby, protože tehdy se jí v rysech ještě nezračila celá její osobnost, její tělo ještě úplně nerozkvetlo a její chůze ještě nebyla tak vznešená, občas až znepokojující. Ta přeměna se odehrála daleko od očí Joffreye de Peyrac a jeho vlivu. To ruka tvrdého osudu ji v její samotě modelovala.
Když jsem četla Cestu do Versailles, říkala jsem si, jak Angelika stráví všechny muže, kteří udělali tu chybu, že si ji zamilovali. A že jediný, kdo ji mohl zvládnout byl Joffrey. V Nezkrotné Angelice mi tuto úvahu potvrdil Osman Ferradži:
Ach, Firuzé," vykřikl téměř bolestně, "vzpomínáš si, co jsem ti řekl? Nelze znásilňovat osud. Když vás hvězdy upozorňují, nesmíme jimi pohrdat. Zvláštní znamení toho muže ti kříží cestu a... nemůžu vidět všechno, Firuzé. Musel bych vykonat nekonečné výpočty, abych rozluštil z hvězd nejpodivnější příběh, který jsem v nich kdy četl. Vím jen to, že ten muž je stejný typ jako ty..."
"Chcete říci, že je Francouz?" zeptala se bojácně. "Údajně je Španěl nebo spíš Maročan..."
"Nevím... chci říci... Je typem, který ještě nebyl stvořen, jako ty..."
(...)
"Proč jsi uprchla Rescatorovi?" vydechl nakonec. "Byl to možná jediný dost silný muž, jenž by se s tebou mohl spojit... a možná i Mulaj Ismail, jenže... jestli to není daleko větší riziko. Přineseš smrt těm mužům, kteří se s tebou spojí... Tak je to."
Vykřikla a sepjala prosebně ruce.
"Ne, Osmane Ferradži, to neříkejte..."
Jako by ji obviňoval, že vlastní rukou zabila manžela, jehož milovala. Sklopila hlavu jako vinice a násilním zavřela oči, aby zahnala obraz dalších tváří, vynořujících se z minulosti.
"Ano. Přinášíš jim smrt nebo porážku nebo utrpení, které jim bere chuť k životu. Je třeba být výjimečně silný, aby ti bylo lze uniknout. A to vše proto, že míříš tvrdohlavě tam, kam tě nikdo nemůže následovat. Ty, kteří jsou příliš slabí, necháváš ležet na cestě. Síla, kterou do tebe Stvořitel vložil, ti nedovolí zastavit se dřív, než dorazíš na místo, jež je ti určeno."
(...)
"Neplač, Firuzé. Není to tvá vina. Je to mimo tebe. Ty nepřinášíš neštěstí. Přinášíš štěstí. Jiné osoby jsou však příliš slabé, aby unesly tíhu jistých pokladů. (...)"
Jak říkal starý farář Colinu Paturelovi: Žena je plamen, chlap je koudel a ďábel fouká :-). A že Angelika je podle všeho sakra hořlavá směs!
V závěru knihy opět důkaz toho, že Angelika je postavou, která do své doby zcela nezapadala, a mírný nástin toho, co bude v dalších dílech:
Proboha, copak nelze na tomto světě stvořit kout, kde by takový Breteuil neměl právo pohrdat Colinem Paturelem, kde by se Colin Paturel nemusel cítit ponížený neuskutečnitelnou láskou k vznešené dvorní dámě?
Nový svět, kde by ti, kdo jsou dobří, odvážní a moudří, stáli vysoko a dolů klesli jen ti, kdo tyto vlastnosti nemají?
Není někde panenská země, jež by přijala všechny lidi dobré vůle. Kde je taková země, Pane?... Kde je taková země?
Mňo. Zajímavé na téhle knize je, že velkým tempem přibývá různých dobrodružství, napětí a akce, ale tím víc jsem se místy nudila. Zkrátka to bylo takové až "přeakčnělé". Nicméně po dvou knihách, kdy se Angelika snažila si vydobýt místo na slunci - vetřít se ke králi, aniž by se musela stát jeho milenkou (haha)... rozhodně vítaná změna. Stejně jako Angelika sama, jsem dvora a jeho intrik a manýr už začínala mít trochu po krk. Mořeplavba a orient, na míle vzdálený evropskému životu, je napůl romantický a napůl totálně děsivý. Však se mi Angelika, kterou tohle dobrodružství poněkud poznamená, konečně po tom všem aspoň něčím začíná přibližovat. Oproti filmovému zpracování, které bylo nuceno narychlo sérii ukončit pátým filmem, tohle není vůbec tak trapně naivní. Tady se Angelika spoléhá výhradně na sebe, jak tomu bylo doposud skoro vždy. Prostě, v těhle knihách něco je, takže pořád čtu dál.
P.S.: Rozhodně mě pobavila epizoda s Rescatorem :)
Filmová Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán dohromady v jedné knížce s poněkud jiným dějem. Pro mě byl v této knize nejzajímavější postavou Osman Ferradži. Ta jeho smrt mě dojala. :-((( Jinak jsem vždycky fandila Desgrézovi, škoda, že se tu v sérii objevil naposledy. :-( Jen jsem si kolikrát v knížce říkala, že se to začíná opakovat - hlavně pasáže na lodích - slunce, vítr, bezvětří, piráti, slunce, vítr, bouře... Proti jiným námořním knížkám, které čtu moc ráda, tohle bylo slabší.
Vysoko by som vyzdvihla, čo nebolo možné vo filme zachytiť, a to prepracovanosť pozadia deja tohto dielu - geograficky, kultúrne, lekársky, dobovo, perfektne zarámované. Veľmi ma to bavilo a rada sa k nej doteraz vraciam. Máme práve toto dnes už skoro "historické" vydanie a mamka v ňom schováva skoro 50 rokov starý výstrižok z novín o Angelike.