Nesmrtelná túra do Compostely
Jean-Christophe Rufin
Cesta do Compostely! Pouť vyšlapaná už milióny opánků (i goretexové obuvi), opředená legendami, vedoucí úchvatnou přírodou i podél autostrád. Rufin popisuje štrapáci, kdy se jako „galejník“ Cesty utkává s břemenem a slastí samoty, potkává zbožné houfce, poutnice bažící po milostném vznětu i třeba pijany. Sám toužící po transcedenci, schvácen únavou a špínou posvátné pouti, prchá před kýčem, (kupčíky) i snoby a jen a jen v rytmu nepřestajné chůze nachází ohniska klidu, kdy se dotýká spirituality, jako nejvyššího tajemství pradávné stezky. Přičemž (autor moderního cestopisu) Jean Christophe Rufin své utkání a nakonec i splynutí s Cestou popisuje s nebývalým vtipem, švihem a elegancí …... celý text
Literatura světová Literatura faktu Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , ProstorOriginální název:
Immortelle randonnée. Compostelle malgré moi, 2013
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla jako odlehčující po jedné náročnější klasice. A splnila to, co jsem očekávala. Do Compostely se nechystám, už pro to, jak je to profláklé. Ale těším se na jaro a na jakoukoliv jinou túru.
Nedočetla jsem. Opravdu se nejedná o cestopis, který jsem chtěla číst, ale spíše o faktický popis poutníkova tažení, jeho duševního rozpoložení a působení cesty. Dle mého se autor svými výroky často opakoval. A názor, že se sami nemůžete rozhodnout, že cesta rozhodne za vás, mi byl neskutečně protivný.
Číst se to dá, ale popis cesty je poměrně strohý a ani z toho nečiší přílišné nadšení ze zvolené cesty. Vůbec mám pocit, že pokud se v takovýchto knihách neklade velký důraz na osobní prožitky, ještě lépe nějaký zakomponovaný příběh, je to časem nuda. Bodík navíc za grafickou úpravu a krásné fotografie Martiny Rajnochové. Ovšem po přečtení knihy si říkám: proč vlastně by měl člověk jít zrovna do Compostely??? Vždyť je přece tolik krásných cest… Tak šup, šup, nazout boty a jdeme!!
Autor se s čtenáři poutavou a vtipnou formou dokáže podělit o své intimní pocity poutníka.
Hezky se to čte a jsem rád, že jsem si tuto knihu mohl znovu přečíst. Cesta do Compostely mě láká už pár let, ale stále ne a ne najít čas... a možná i odvahu ????
Čekala jsem trochu víc.Občas v knize byly docela dobré myšlenky,ale celek mi přišel docela strohý.
Knížka mne zaujala na první pohled - hnědá barva stránek jako symbolika cesty a krásné barevné fotografie oddělujicí jednotlivé kapitoly. Velmi zajímavé povídání o tom, jaké radosti a starosti mohou poutníka čekat. Autor odkrývá čtenáři své pocity, vše popisuje s otevřeností a upřímností a nabízí i hlubší zamyšlení. Určitě doporučuji, atˇ se na pouť do Compostely chystáte nebo spíše obrazně "cestujete po světě" v teple domova.
Skvěle popsaná autorova osmi set kilometrová pouť, skvělé převážně "velkoformátové" - dvoustránkové fotky české poutnice Martiny Rajnochové (2014).
Moc hezká knížka o svatojakubské cestě; potěšilo mě, že na rozdíl od většiny autorů popisuje Severní cestu a ne tu profláklou Francouzskou a nešetří humorem a sebeironií. Navíc je přeložená tak dobře, že se čte jedním dechem.
Mám duši tuláka a rád se courám krajem s báglem na zádech, takže tahle knížka se mi velmi líbila. Na stejnou Cestu, jako autor ale asi nevyrazím, protože mi to přijde v dnešní době takové moc profláknuté a populární a to nemám rád. Ale čte se to hezky :-)
Dlouhá cesta až moc stručně napsaná, moc mi nesedl styl psaní. Čekala jsem trochu něco jiného, možná víc emocí, osobní zážitky, vykreslení krajiny ... Víc se to blížilo popisu a faktům.
Výborná knížka,,,jiný úhel pohledu na cestu,než u pana Boudy...koho to zajímá,jen lituje,že tam taky nešel !!Klobouk dolů před každým,kdo je na této duchovní úrovni a tak skvěle to zvládne i fyzicky...
Skvěle napsaná kniha u které jsem se bavila od začátku až do konce. Od cesty do Santiaga mě však spíše odrazuje...
Autorovy další knížky
2015 | Nesmrtelná túra do Compostely |
2015 | Červený obojek |
2008 | Adamova vůně |
2017 | S leopardem v patách: Zápisky lékaře nomáda |
1999 | Vyslanec Jeho veličenstva |
Prostě Cesta je cíl :-)