Nesmrtelný příběh

Nesmrtelný příběh
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378283/mid_nesmrtelny-pribeh-V2y-378283.jpg 4 32 32

Hrdinka knihy vypráví o neuskutečněném setkání s někým, kdo k ní po celý následující život hledá cestu ve zvířecích podobách. Nesmrtelný příběh je vlastně originální variantou pohádkové legendy o krásce a zvířeti.

Přidat komentář

Alma-Nacida
08.08.2021 3 z 5

V knize se semele úplně vše a ještě něco navíc a k tomu velmi nepřehledným stylem plným odboček a přeskakování v tématech i v čase. To by mi ani tak nevadilo, ale časté oslovování tipu "jen se, milánkové, koukněte" mi šlo hrozně na nervy. Stejně jako opakování "a to mi bylo šedesát pět let, bla bla, právě šedesát pět mi bylo, ano, ano". Takže to zas za nějaký literární skvost nepovažuji.

n.ugettka
20.02.2021 5 z 5

Úžasná kniha. Příběh napsaný jazykem a stylem, že jsem věřila, že autor přepsal příběh odvyprávěný jednou starší paní. Příběh s často krutou historií je doplněn o úžasnou fantasii a tyto dvě kombinace se mi spolu moc líbili. No milánci, to si musíte přečíst.


tamara1351
29.10.2020 5 z 5

Tak tohle mě absolutně dostalo,geniální,vtipné,melancholické,magické.....

Godgifu
05.06.2020 3 z 5

Vzdělaný kapr, který vyučuje z vany, mi připomínal učenou velrybu z Trnkovy Zahrady. Kdoví jestli to náhodou není autorova nejoblíbenější dětská kniha...

3497299
16.05.2018 4 z 5

Jde o fantastický příběh ve stylu anything goes. Kratochvil využívá své pozice postmoderního vypravěče, který je všemocný, hraje si se čtenářem, důvěrně se mu věnuje a zároveň podkopává, podvrací jeho očekávání. Ukazuje, že jakýkoli příběh je možný – historii, respektive libovolné téma, lze vyprávět různými způsoby a ty fantastické jsou stejně dobré, jako jakékoli jiné. Příběh si utváří vlastní pravidla, protagonistka se vyvíjí a přes fantastickou hravost scén dochází k ukotvenosti v běžné realitě. Kratochvil vypráví z pozice toho, kdo promlouvá ústy hrdinky, ale může z ní kdykoli vystoupit. Téměř systematicky využívá katalog nesouměřitelností – kartonová Vídeň se prolíná se skutečnou (v tomhle ohledu připomíná prvky raných próz Michala Ajvaze), propojuje podsvětí a skutečnost, zavádí různé proměny a reinkarnace – lidé se mění ve zvířata a opačně. Řád je zpochybňován ve smyslu „bachtinovské“ karnevalové kultury. Aluze na Borgese (Alef), něčím připomíná také Ouředníkovu Europeanu nebo knihy D. Hodrové (dějiny a osobní život se proměňují v ryze literární fikci řízenou důmyslným a hravým demiurgem).

Dimas
29.08.2016 4 z 5

Velmi zvláštní příběh. Díky němu jsem si uvědomila, že jsem se svých prarodičů nestihla zeptat na spoustu věcí z jejich života. Neotálejte...

Tatianeta
15.10.2013 5 z 5

Vystačím si s dvěma slovy: Fantaskní a Fantastické.