Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg
4
3532
3532
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha, příjemný styl, hodně filozofie a vztahů, vykreslení doby skrze hlavní postavy. Měla jsem chuť si vypisovat myšlenky a citáty, možná jsem to měla udělat. Hlavní hrdinové jsou takoví mírně psychicky rozložení a ranění, těžko se s někým identifikovat, ale o to ani nešlo.
Dobrá kniha, byť dle mého názoru poněkud přeceňovaná. Víc než o psychologický román jde o filozofickou esej. Názorná ukázka, jak nepříznivé poměry (v tomto případě sovětská okupace), dokáží semlít slušné lidi.
Je dobře, že nemůžeme svá rozhodnutí opakovat, pak by byl život ještě více nesnesitelně lehký.
Nepochopil jsem filozofický rozměr exkrementu ani důvod dlouhého popisu Tereziných snů a jejího unikání z reality (Petřín, letiště). Uvítal bych více dialogů. Kouzelný je popis levicového pochodu do Kambodže.
Bohužel jsem si k postavám nedokázal vytvořit vztah. Snad to ani nebylo autorovým záměrem. Připadaly mi spíše jako prototypy, které Kunderovi slouží k projekci jeho filozofických myšlenek.
Kunderou zatracená filmová adaptace byla zdařilá.
Na povrchu je to jen nenáročný milostný román, který je ale protknutý spoustou myšlenek autora, historických souvislostí, filozofování a upřímnosti postav. To mě na příběhu bavilo.
Co mě ovšem odpuzovalo byl způsob uvažování jednotlivých postav, celková atmosféra a nastavení vztahů. Jestli je náhled mužů na ženy a vztahy opravdu takový, a tím myslím hlavně Tomáše, pak raději dcerám doporučím, ať se na to vykašlou ... :-).
Asi jedna z nejsložitějších knih, co jsem kdy četl. Nedala se číst "na jeden zátah". Kundera moc dobře věděl, proč román rozdělil na velmi krátké kapitoly - aby čtenář alespoň z části dokázal vstřebat vyřčenou myšlenku. A že jich v té krátké kapitole bylo! Člověka nutí se zamýšlet nad tím, co vlastně dneska všechno má a čeho si ani neváží. Kundera dokázal neskutečným způsobem spojit problematiku lásky a nesvobody. Ke knížce se člověk musí po nějakém odstupu znovu vrátit, neb je nad jeho síly, aby vstřebal každé slovo. A zrovna u tohoto románu je každé slovo důležité.
Ani nedokážem tak stručne a pár slovami opísať, koľko skvostných myšlienok sa v tejto knihe nachádza. Bez zbytočných prikrášlení a vyumelkovania. Kundera sa vyjadruje k rôznym oblastiam života. Primárne samozrejme ide o vzťahy muža a ženy, ale z knihy sa dozvedáme rôzne životné pravdy, s ktorými sa je možné stotožniť skrz charaktery a osudové linky postáv.
Asi najviac sa mi do pamäti vryli výborné časti, kde píše o gýči, o rôznych druhoch pohľadov! - s tým súvisí aj tento úryvok : Všechno, co dělá, dělá pro Sabinu a dělá to tak, aby se to Sabine líbilo. - to je takzvaný neprítomný pohľad, keď človek lipne na inej osobe a sprítomňuje si ju myšlienkami na to, ako by asi reagovala!
.....-pohled na tekoucí vodu uklidňuje a léčí. Řeka teče od věku a lidské příbehy se dějí na břehu. Dějí se, aby byly zítra zapomenuty a řeka tekla dál.
... Jen náhoda se nám muže jevit jako poselství. To, co se deje nutne, co je očekávené, co se opakuje každý den, je nemé.... naproti tomu však - Žádny človek nemuže prinést druhému človeku dar idyly. To umí jen zvíře...Karenin obklopil Terezu a Tomáše svým životem založením na opakování...duvod proč človek nemuže být štasten, nebot štestí je touha po opakování.
....-člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy! Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani slovo skica není přesné slovo, protože skica je vždycky náčrtem něčeho, přípravou na obraz, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtem bez obrazu...
Naprosto geniální kniha... Zamilovala jsem se do ní už od prvních stránek... Určitě doporučuji k přečtení, dokázala mi odpověď na spoustu otázek a věřím tomu, že když si ji člověk přečte zase v jiné fázi svého života, objeví odpovědi nové...
Úžasná. Kniha, ke které se člověk vrací. Nejvtipnější je, když se někomu snažím vysvětlit, o čem vlastně kniha je...
Od chvíle, kdy jsem vzala knihu do rukou, se ve mne bylo hodně pocitů. Jeden ale jaksi převažoval. Konkrétně naprosté zhnusení z Tomáše, který za celou dobu neprojevil náznak ničeho, co by mou averzi zmírnilo, naopak si to ješte zhoršoval. Pak zde byla lítost, která provázela celou Terezinu nit. Chudák tragická postava mne vzala za srdce a stala se asi jedinou motivací knihu dočíst. Po autorovi jsem sáhla z příslibu propracované psychologie a dobrých filosofických úvah nad životem a ačkoliv jsem očekávala politický nádech, ten mi to v případě této knihy znepříjemňoval. Jo a to neustálé téma sraní a hoven si kánonový autor mohl odpustit.
moje nejnejnejmilejší knížka.
víc o ní říct ani nemůžu, to by ztratila celý svý kouzlo a důležitost, co pro mě má
Na mě až moc filozofování. V ději je dost časových přeskakování a vlastně i mezi hlavními postavami. Možná, kdybych to četla tak před dvaceti lety, brala bych to všechno jinak...
Absolutní Kundera :-) - žádné slovo nazbyt, každá věta si nese svůj filozofický odkaz, prostor pro vydechnutí v textu neexistuje. Dílo světových parametrů...
Promyšleně chytré (časová souslednost), místy k zamyšlení (filosofie, politika), někdy absurdně kontrastní (taje ženské anatomie i duše, pohřeb zvířete) a občas zoufalé (plácání se v malichernostech místo založte rodinu a dejte pokoj). Asi nevhodné pro obyčejné lidi, kteří zažili ruskou okupaci a nechtějí už o tom nic slyšet. Jinak na mě působí jako román pro ženy, které si snad užijí ten ohňostroj dojmů a emocí. I když nejsem ve fanklubu autora, vyjadřuji obdiv k tomu, že něco takového dal dohromady, ale ubírám hvězdu za ne-konec.
Ta kniha je tak bohatá, že ji těžko rozklíčovávat - na první pohled jde o příběh dvou dvojic, na druhý zprávu o nevratných změnách v duších v čase přelomovém, na třetí esej o českém národu a banalitách životních i dějinných, na čtvrtý úvahu o náhodách a Osudu... Požitek ze čtení je však spíše intelektuální než emocionální, protože marná sláva, čím je autor starší, tím je studenější.
Hrozně smutná a zvláštní knížka. Zprvu jsem nechápala nadšení a jásot, které ji provází: přišla mi pouze jako další z řady románů, které se dobře čtou, a to navzdory snaze autora o amatérské filozofování. Ale než jsem došla na konec, můj názor se dost změnil: našla jsem v textu nespočet chytrých a aktuálních myšlenek a kolikrát mě napadlo, jestli knihu ten a ten / ta a ta četli a pokud ano, zda se v ní poznali. Po dlouhé době knížka, která mě rozbrečela.
Bravo! Naozaj výborné čítanie, odporúčam. Milujem, keď sa ma kniha dotkne až na dreň a stalo sa... Našla som sa v nej miliónkrát, ceruza v mojej ruke podškrtávala múdre riadky... A hoci som ju dočítala pred viac ako mesiacom, ona sa stále silno pripomína, vynára, ozýva sa, rezonuje... Je výnimočná.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Už si začínám připadat hrozně divně, když mě tak zvaná kniha, kterou by si měl člověk přečíst, opět nebaví (je uvedena i ve zdejším nějakém seznamu "sto knih, které by si měl každý přečíst," nebo tak nějak)...
Ne, tahle mě nebavila. Poslouchala jsem, nedoposlechla.
Příběh byl jednoduše o ničem. Promiňte mi, prostě to, co mi chtěl autor sdělit, mě nezajímalo, místy popuzovalo. Zkrátka jeho pohled na realitu byl pro mě nesnesitelný, takže jsem audio vypnula. A šla spát.
Možná, ale jen opravdu v případě útoku mozkožravých zombíků, se ke knize vrátím. Nebo až budu mít pocit, že mi už nic nedává smysl, tohle ho možná dá.
Trochu chápu středoškolského učitele, který nám některé autory prostě jen nadiktoval se slovy "přečtěte si, pokud chcete."
U některých vyloženě odrazoval, což v budoucnu kopírovalo i mou zkušenost. To mě zase utvrzuje v tom, že ne všechno zlato, co se třpytí.
Ale film podle knihy jsem zvládla.