Nesnesitelná lehkost bytí přehled
Milan Kundera
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nesnesitelná lehkost bytí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (415)
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.
První třetinu knihy jsem přečetla jedním dechem, podobně jako tu poslední. K prostřední části jsem se ale nutila, Sabina a Franz mě příliš neoslovili. Řekla bych, že některé fiolozoficko-historicko-sémantické části mi přišly nadprůměrně dobře zpracované, ale jiné mi naopak vůbec nesedly.
Sdílím ale jeden silný úryvek, který mi v hlavě hrál ještě dlouho po přečtení celé knihy a na kterém je, dle mého názoru, kniha postavená:
"Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoliv zkoušky .. Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani "skica" není přesné slovo, protože skica je vždycky náčtrtkem něčeho, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtkem bez obrazu. Einmal ist keinmal. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (9)
„Štěstí je touha po opakování.“
„„Připoutat lásku k sexu byl nejbizardnější nápad stvořitele.““
„„Lidé většinou utíkají svému trápení do budoucnosti. Představují si na dráze času, za kterou jejich dnešní trápení přestane existovat.““
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (2)
2007 -
Státní cena za literaturu
1984 -
Los Angeles Times Book Prize
(Fiction)
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí v seznamech
v Právě čtených | 71x |
v Přečtených | 5 497x |
ve Čtenářské výzvě | 777x |
v Doporučených | 449x |
v Knihotéce | 835x |
v Chystám se číst | 1 415x |
v Chci si koupit | 310x |
v dalších seznamech | 33x |
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Začátek mě celkem bavil, slova odsýpala a říkal jsem si: „Ha, jaképak těžké čtivo!“ Jenže pak začal autor přihazovat další a další postavy, aniž by se vrátil k těm starým… Ne, to není lehká strava, jakou jsem si objednal