Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg
4
3532
3532
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Přidat komentář
Je to asi ostuda, ale jde o moji první knihu od Kundery. Ani nevím jak se to stalo, že mě tenhle skvělý autor tak moc obešel. Ta kniha se četla sama a přestože nejde o příliš jednoduché čtení, tak kniha příjemně plyne. Děj sleduje vztahy několika lidí v období invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Kundera zde rozebírá nejen mezilidské vztahy, ale jak už název napovídá, tak především nesnesitelnou lehkost bytí. Musím říct, že mě svým chováním vytáčeli snad všechny postavy, což mě obvykle na knize vadí, ale v téhle knize to bylo poněkud přirozené.
Překvapilo mne, jak "snadná" či "lehká" četba může Kunderův nejznámější román být. Před Nesnesitelnou lehkostí jsem totiž přečetl jeho jiné, poněkud intelektuálně náročnější, kusy. Zkrátka, "obyčejný" příběh o vztazích, který se "náhodou" odehrává v dosti ponuré historii tady tohoto našeho malého jazykového společenství:-) Ale kdo chce a ví, tak si mezi řádky spolehlivě najde spoustu "intelektuálna" k uvažování. Čili pro mne osobně Kundera splnil vše, co od něj očekávám, na jedničku.
A jelikož nejsem pamětník, popisy reálií mi do paměti dodaly spoustu důležitého a zajímavého, o kterém bych se bez přečtení vůbec nedozvěděl. To znamená, že za jedna s hvězdičkou! :-)
Ze začátku se mi kniha velice líbila, ale čím víc stránek přibývalo, tím víc jsem se já vzdalovala příběhu a nedokázala být jeho součástí. Až na Karenina, ten mě vtáhl do děje až až.
Touto knihou, akokoľvek výborne napísanou, si definitívne potvrdzujem, že nie som bohémsky intelektuál. Hlboké myšlienky preložené množstvom nahoty a nevier, táto kombinácia je pre mňa dosť divočina. Bola som rozhodená - chcela som čítať tie hlboké myšlienky a nechcela som čítať tie divnosti priečiace sa môjmu morálnemu presvedčeniu. Nie je však i to účel krásnej literatúry vyvolať v človeku rôzne pocity, dumať si nad nimi, s niečím nesúhlasiť a z iného byť nadšený…? Ako dobre, že môžme čítať, čo sa nám zachce a tvoriť si tak vlastnú osobnosť.
Děkuji Čtenářské výzvě, že jsem si díky ní přečetla tuto knihu, opravdu mě oslovila, už chápu proč je pan Kundera tak uznávaným spisovatelem.
Pro mě velmi zásadní knížka. Při její četbě jsem měl pocit, že je napsána o mě.
Mám ráda Kunderův styl, jeho příběhy a myšlenky, náladu, která panuje v jeho knihách. Čtení Kundery je pro mně vždycky nádherným zážitkem. Už mám od něj přečtené téměř všechno a teď konečně i Nesnesitelnou lehkost bytí.
Děkuji za tuhle knihu, kterou řadím mezi ty nejlepší od Kundery a zároveň i mezi to nejlepší, co jsem zatím letos četla.
Asi nemám moc co dodat, jen to, že tuto knížku by si měl každý přečíst. Bylo to moje první čtení Kundery a ještě dlouho na tuto knihu budu vzpomínat.
O knize jsem slyšela hodně chvály a tím, že začínám pomalu tvořit seznam maturitní četby, nabízela se první příležitost seznámit se s Milanem Kunderou. Navíc si jedno z témat čtenářské výzvy o něho přímo žádalo.
O obsahu knihy jsem moc nevěděla. Proto jsem byla až překvapená, že kniha není postavena na nějakém celistvém ději. Máme zde čtyři důležité postavy, které prožívají život zcela odlišně. Skrz ně autor promítá svoje myšlenky a úvahy o samotné podstatě bytí! Ty se mi líbily moc! Avšak kvůli tomuto jsem si během čtení k postavám nevybudovala žádný vztah. Byly mi celkem jedno. Hrály pro mne v knize jen jakousi funkci příkladovou. Tvořili zrcadlo Kunderovým myšlenkám (což ve své podstatě není špatně). První půlka knihy byla skvělá a moc mě bavila. Kundera jako by mi často až mluvil z duše. Jak sexy je inteligence že? Postupem času mi ale některé situace přišli až přemrštěné a extrémní. Druhá půlka knihy (až na poslední kapitolu Kareninův úsměv) už mi tak skvělá nepřišla (naopak jsem i s některými úvahami nemohla souhlasit!). Často jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, kde se zrovna nacházíme a co se tím autor snaží říci. Kniha tak ztrácela na čtivosti, kterou doposud disponovala.
Skvělý byl na závěr doslov Květoslava Chvatíka!
Nesnesitelná lehkost bytí je rozhodně kniha ke které bych se ráda v budoucnu vrátila. K maturitě se mnou asi nepůjde (už se vidím jak vysvětluji rozdíl mezi tíhou a lehkostí :)), avšak pro náročnější čtenáře, kteří se zajímají o lidství, podstatou lásky a nenávisti, života a smrti, toto je přesně pro vás. Náročné čtení, které člověku ale spoustu dá. Některé myšlenky ve mě přetrvají rozhodně dlouho.
Moje první setkání s milanem kunderou díky čtenářské výzvě moc příjemné čtení rád si přečtu nějakou další knihu od Autora
Z knihy mám smíšené, až rozporuplné pocity. Kunderova kniha Žert se mi líbila daleko více. Nesnesitelná lehkost bytí je "nabitá" myšlenkami, úvahami, filozofickými tématy, rozbory lásky atd atd, zkrátka mi toho tam přijde až moc, což činí knihu nesourodou, takovou "rozháranou". Ačkoli základní linka, tak jak je popsána v doslovu Chvatíka, je jasná a sama o sobě láká k přečtení knihy, stejný pocit mi vlastní četba nepřinesla. První polovina knihy byla na 5 hvězdiček, postupně jsem ale začal ubírat. Některé pasáže byly zbytečné, některé až "oplzlé". Znovu ji číst určitě nebudu a od dalších knih autora si dám určitě na čas "pohov". Po Žertu byla pro mne zklamáním.
Nemusíte s Kunderou a ani jednáním jeho hlavních postav nutně souhlasit, abyste uznali, že tato kniha je zcela výjimečná. Kundera na zdánlivě banálním příběhu několika lásek, mnoha nevěr a velkého životního dilematu rozehrává s komunistickou mašinérií v pozadí něco velkého. Postavy jsou všechno, jenom ne šablonovité - není tu nikdo, kdo by byl morálně čistý, ale každý má běžné lidské chyby. A všichni se ženou za tím, aby mohli lehce proplouvat životem - ovšem až ve chvíli, kdy na tuto metu dosáhnou, si uvědomí, že lehký život není životem, který by šlo žít naplno.
Chtěla jsem si konečně přečíst "něco od Kundery". Jsem na začátku objevování. V duchu si porovnávám, ale nahlas si netroufám. Alespoň jeden citát: str. 253: "S tou sladkou myšlenkou usínal. A na prahu usínání, v tom zázračném území zmatených představ, si byl najednou jist, že právě objevil řešení všech záhad, klíč k tajemství, novou utopii, Ráj: svět, kde je člověk vzrušen pohledem na vlaštovku a kde může mít rád Terezu, aniž by byl rušen agresivní blbostí sexu. Usnul."
Pokud někdo napíše vztahovou beletrii s prvky filozofie, zamýšlení se nad lidstvím, věčností a životem, může z toho být velký špatný nebo velká nádhera. Kundera v mém hledáčku dlouho nebyl, ale nyní by to stálo za to se na po letech Žertu zase zajímat. První stránky byly trochu ulítlé než jsem pochopil, co tím básník míní. Pak už to byl nekonečný emoční kolotoč toho nejúžasnějšího, co současná literatura nabízí. Osudy a rozvahy mě neustále drželi, nechali soucítit a přemýšlet nad celou myšlenkou. Kundera si tu Nobelovku prostě zaslouží. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl.
Po komentářích, které tady zazněly, se mi do knížky příliš nechtělo. Nakonec ale zvítězila zvědavost - bylo to mé první setkání s panem spisovatelem. A děkuji za ně.
Pro někoho je Nesnesitelná lehkost bytí svatý grál a autor geniální myslitel, pro druhého je naopak Kundera arogantní pózer a pseudointelektuál, jehož dílo je esencí prvoplánovitosti a rádoby filozofování.
A jak to vidím já? Potkávám se někde mezi oběma tábory.
Kniha servíruje pro každého něco - od hlubokých filozofických úvah odkazující na staré myslitele; lásku, sex, erotiku až po ironickou kritiku komunistického režimu. Brilantně převyprávěný příběh, který mě překvapivě bavil a zaujal navzdory tomu, že ani jedna z postav si příliš nezískala mé sympatie.
"V říši totalitního kýče jsou odpovědi předem dány a vylučují jakoukoli otázku."
"Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí. "
Mnoho komentářů k této knize mě zaujalo mnohem více než samotná kniha. Vůbec mi nesedla. Hlavní postavy jsem si neoblíbila a bylo mi opravdu jedno, co se jim děje. A to u knihy cítím nerada. Takže za mě bohužel setkání s autorem příjemné nebylo.
Přečteno. Zkusím si přečíst ještě jinou knihu od Kundery, ale k této se vracet nebudu.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Moje první knížka od Kundery a určitě ne poslední. Líbí se mi, jak každá drobnost má v knížce nějaký význam. Nic zde není napsané jen tak. Vždy se to pak v nějakou nečekanou chvíli vynoří a vy jen zažijete ten krásný "aha" moment. Nádherné dílo.