Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406450/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-qcq-406450.jpeg
4
3515
3515
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
Prvních 100 stran bylo skvělých, pak nadšení klesalo. Knihu jsem dočetla jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Kniha je jen hromadou filozofických žvástů.
Aneb jak pouhé čtyři postavy a pár filozofických vsuvek a komentářů stačí k postihnutí vlastně celého života. Výborné.
Kunderu miluji celým svým srdcem, již definitivně. Nesnesitelná lehkost bytí je kniha, která se mě opravdu dotkla - jak lehce spojuje syrové temné smýšlení doby a světa, nejvnitřnější lidské pohnutky a veliká filosofická témata, jako je láska nebo smrt. Nyní, kdy jsem zaklapla její desky, mám nepopsatelný pocit, neschopna upřednostnit jediné z témat, o kterých mě poučila a kterými mě zasáhla. Jako mládě oceňuji silné líčení událostí po válce(ojedinělá četba!), ale i náhled do tajů velké partnerské lásky nebo sexu. S radostí jsem se válela v intimitě myšlenek tohoto neskutečného Autora.
Neviem sa zbaviť pocitov, ktoré vo mne kniha vyvolala. A to je dobre.
Veľmi sa mi páčil začiatok, posledné kapitoly sa mi zdali slabšie, ale stále si nájdem čas na uvažovanie o tom, čo pán Kundera vsunul medzi riadky, aj do riadkov.
Mám z této knížky celkem rozporuplné pocity, čekala jsem od ní nějak víc, obzvlášť když si vzpomenu, jak ji téměř každý vychvaluje do nebes... Jistě, styl je čtivý, nejde jen o prachobyčejný příběh a je to prošpikováno filozofickými úvahami, odráží se zde i několik historických momentů a žití v nesvobodné zemi... Autorovi se nedá upřít, že vidí hlouběji a dál než zástupy ostatních lidí kráčejících po tomhle světě a navíc to dokáže zachytit slovy. Občas mě ta knížka i dojala...
Ale pořád ve mě zůstává taková nějaká pachuť nemastnosti a neslanosti... Třeba až si Nesnesitelnou lehkost bytí někdy přečtu znovu, tak mě "vcucne" víc...
První Kunderův román, který se mi dostal do ruky. Čtivé - to v každém případě. Zážitek odpovídal mému očekávání, kniha ve mě zanechala rozporuplné pocity, při četbě mě autor často přiměl k zamyšlení nad filozofickými otázkami a toto jsem si užívala. Zaujatě jsem sledovala i vývoj nesourodých postav (Kundera je vylíčil přímo mistrně) zasazených do stejné doby, ale ovlivněných odlišným prostředím, jejichž cesty se zkřížily souhrou nespočetných náhod. A připomenout si praktiky z období normalizace a z nich plynoucí pokřivení základních hodnot běžných v civilizované společnosti... to není nikdy od věci, vede to úvahám a srovnáním s tím, v čem žijeme dnes.
Jde o žánr úplně mimo okruh mé oblíbené literatury, přesto mohu jedině doporučit. Závěr knihy (absurdní smrt v podobě náhodné tragédie v chvíli poznání "smutného štěstí") byl naprosto dokonalý vzhledem k celému obsahu - každý jiný by nepřinesl tak umocňující pocit z celého díla, jako to dokázal tento. Za čas sáhnu po některé z dalších knih Milana Kundery a už teď se na to těším. :)
Tohle je jeden z nejlepších románů, které jsem kdy četla. Zajímavé je, že když jsem se knihu pokoušela číst kdysi na gymnáziu, tak jsem ji po přečtení několika stran odložila. Nyní jsem se k ní vrátila po deseti letech a hned jsem se do ní neuvěřitelně začetla. Kniha je pro mě hodnotná tím, že do hloubky popisuje charaktery a motivy chování jednotlivých postav a obsahuje hodně myšlenek o životě a tak mi dává hodně námětů k přemýšlení.
Nechci se opakovat, souhlasím se všemi kladnými názory zde. Po přečtení téhle knížky se mi otevřely oči.
Vždycky jsem si chtěla přečíst Kunderovy knihy ve francouzštině, ale když jsem pak náhle měla možnost nahlédnout do českého překladu Nesnesitelné lehkosti bytí, tak jsem neodolala a vydala se na průzkum prvních stran... Neuplynulo ani deset odstavců a příběh Tomáše a Terezy, Tomáše a Sabiny, Franze a Sabiny, Terezy a její matky, Tomáše a jeho milenek a v neposlední řadě i samotného Karenina ve vztahu k Tereze mě prostě uchvátil. Filozofické myšlenky, které provázejí celý román, čtenář přijímá jako samozřejmost, pohrávání si s otázkou opakování lidské existence na současné planetě Nezkušenosti, fakt, že i nesnesitelná lehkost bytí může na člověka působit jako břemeno... to vše tvoří neodmyslitelnou součást Kunderova románu, nutí nás k zamyšlení, chce, abychom se ptali a byli zvídaví.
Vztah mezi Terezou a Tomášem byl založen na náhodě, vlastně na několika málo náhodách, ačkoliv Tereza se v určité části děje domnívala, že:
"Jejich setkání bylo od počátku založeno na omylu. Anna Karenina, kterou tiskla pod paží, byla falešná legitimace, kterou Tomáše oklamala. Vytvořili jeden pro druhého peklo, i když se mají rádi. To, že se mají rádi, je důkazem, že chyba není v nich samých, v jejich jednání nebo v jejich nestálém citu, ale v tom, že se k sobě nehodí, protože on je silný a ona je slabá. Je jako Dubček, který dělá uprostřed jediné věty půlminutovou pauzu, je jako její vlast, která koktá, lapá po dechu a nemůže mluvit. Ale právě ten slabý musí umět být silný a odejít, když ten silný je příliš slabý, než aby uměl slabému ublížit." - citace z té části, kdy se Tereza rozhodne odjet ze Švýcarska zpět do Ruskou okupací zmítané Prahy.
Jejich láska byla plná protikladů, protkána Tomášovými nevěrami, které přesto nijak nepodkopávaly cit, který choval k Tereze. Ve finální části si i samotná Tereza uvědomuje, že jeho cit nebyl shovívavostí vůči ní, že ji miloval cele a bezpodmínečně, že jen jeho tělo a mysl občas potřebovali prázdniny, které pro něho představoval jeho libertinský způsob života, od něhož následně sám opouští ve chvíli, kdy se stěhují dobrovolně na venkov, aby unikli před totalitářskou všudypřítomností, která obestírala v té době všechna velká města.
Kniha ve mně vyvolala mnoho myšlenek, dokázala mne rozesmát (domnívám se tvrdit, že knížku stojí za to si přečíst už jen kvůli větě: "Stalinův syn položil život pro hovno." anebo kvůli úvahám, zda Bůh má střeva a defekuje), dokázala mne rozplakat, především poslední část o Kareninovi. Uvědomila jsem si, že zrada nespočívá vždy v záměru někomu ublížit, ale prostřednictvím zrady můžeme vystoupit z řady... že pro některé je zrada nutnou součástí života, že když není koho zradit, začneme trpět nesnesitelnou lehkostí bytí, stejně jako Sabina.
"Láska začíná metaforou. Láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší poetické paměti."
Úchvatná kniha, někdy ani pět hvězdiček nestačí...
Zajímavá kniha, která překvapí svou hloubkou. Musím říct, že mám rázem spoustu námětů k přemýšlení. Na druhou stranu mě překvapila i tím, že je čtivá, což u knih tohoto typu není zrovna pravidlem. Vše je tedy v pořádku, až na ten konec, který je poněkud nečekaný a člověk má pak zvláštní pocit marnosti.
Kundera mě nepřestává překvapovat, jak dokáže rozebrat člověka až na samou jeho podstatu. Jeho postavy prodělávají především vnitřní boj. Kdyby K. psal jen o tom, co dělají navenek, byl by z toho prostý, druhořadý příběh. Jenomže právě ty vnitřní pocity jsou tím nejdůležitějším v ději. Rozvíjí se zde několik dějových linek, z nichž hlavní je ta o Tomášovi a Tereze, ovlivňující přímo i nepřímo ostatní. Do nich promítá svoje myšlenky a rozvíjí vlastně základní otázku bytí, jež je zahrnuta v samotném názvu knihy. Vyhýbáme-li se věcem, kterých se bojíme, nebudeme žít naplno a zůstaneme obklopeni sice věcmi dobrými, ale nebudou pro nás nic znamenat. A my zároveň nebudeme znamenat nic pro okolí. Zato překonávání překážek nám dává pocit, že žijeme, že to co děláme má smysl. My to víme, ale často to nedokážeme pojmenovat a uvědomujeme si to až později. Ale takhle jednoduché to samozřejmě není, protože nikdo vám nedá návod jak žít a já se necítím na to, abych mohl filosofovat. A taky nemám proč, když to dělá dokonale Kundera. Jen přidám citát, který se mě dotkl a který je i v citátech autora:„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
První dvě třetiny jsou perfektní. Chvílemi mi až zatrnulo jak moc mi Kundera mluví z duše.. Ale poslední třetina mě trochu zaskočila. Tak nějak stále nevím, jak se s ní mám vypořádat! Je to takový ten pocit - "proč? co z toho mám mít já?"
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Moje první kniha od Kundery. Nechápu, proč jsem se k němu nedostala dřív. Je to úžasný spisovatel. Kniha mě naprosto pohltila a těšila jsem se na každou další chvíli, kdy budu moci číst.
Ač se jednalo o příběhy naprosto obyčejných lidí, on z knihy pomocí svých úvah, myšlenek a vsuvek udělal něco naprosto neobyčejného. Dlouho poté, co jsem dočetla poslední stránku jsem seděla a nad knihou přemýšlela, ale stejně jsem tuhle kapitolu svého čtenářského života ještě neuzavřela. Myslím, že se k ní budu muset ještě minimálně jednou vrátit.
"Tereza poslouchá a veří, že největší hodnotou života je mateřství a že mateřství je veliká oběť. Je-li mateřství ztělesněnou Obětí, pak úděl dcery znamená Vinu, kterou nelze nikdy splatit."