Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406450/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-qcq-406450.jpeg
4
3515
3515
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
Takhle - dějově mě kniha skoro vůbec nebavila (byla jsem rozmlsaná po Valčíku, Žertu a Směšných láskách) - ale co je zde dokonalé je ta všechna filosofie! A hlavně si do všech těch věcí, co tam píše, zkouším dosadit jeho samotného (připadá mi tak nějak nasnadě, že do knihy otiskl svoje vlastní když ne zážitky, tak alespoň myšlenky založené na vlastním životě) - a je to neskutečné! Jen je ke knize potřeba přistupovat opravdu tak, že nejdu číst nic strhujícího, ale spíš si zafilosofovat nad různými otázkami bytí.
Jo a na konci jsem chvíli brečela! (ale neřeknu proč, to poznáte sami)
Vzpomínám na tu fascinaci, když jsem Kunderu před šesti lety četla poprvé. A můžu s čistým (s)vědomím říct, že jsem od té doby nenašla nikoho ani přibližně mu podobného. Z minima prostoru dokáže vytěžit maximum zážitku, každé slovo má své místo a každá myšlenka návaznost. Přestože mi Kundera svými úvahami ani jeho hrdinové svým jednáním nejsou vždy úplně sympatičtí a čtená slova spíš působí jako výtvory chladné logiky, jsou pro mě jeho díla srdeční záležitostí. Kdyby se matematik naučil psát romány, vypadalo by to podle mě nějak takto. Precizní pravdivá krása. Ačkoli tedy ne pokaždé souhlasím s předkládanými rozbory, autor dokáže odhalit čtenáři i slast z jeho vlastních následných myšlenek. U Nesnesitelné lehkosti bytí tohle vše platí více než kde jinde. A nestydím se přiznat, že byla tato kniha jedna ze dvou, u nichž jsem se neubránila slzám. Jinak jsem především byla unešena teorií o "rození" literárních postav, ten okamžik, kdy vznikne všechno z ničeho; a samozřejmě tíhou a důsledky všech náhod, jimž někdy každý z nás přikládá větší váhu, než ve skutečnosti mají. Ale co je to skutečnost? Nemám ráda, když se do literatury plete politika - a ačkoli na Nesnesitelné lehkosti bytí spousta kritiků a čtenářů vyzdvihává právě tuto její stránku, já vidím v knize především život, bez ohledu na to, v jaké době bude čtena a za vlády kterého režimu. Našla jsem si v ní hodně a předpokládám, že při dalších čteních ještě hodně najdu. Nicméně se občas musím krotit, abych zejména v období čtení nepovažovala Kunderu za boha a nevysvětlovala si své osobní jednání pomocí myšlenek zmíněných v jeho knihách - svět se pak najednou stává až příliš smutným.
Je to ten typ knížky, po jehož dočtení ji obracíte z jedné strany na druhou, čtete poslední stránku s vydavatelstvím a ilustrátorem, jen abyste z ní vytěžili třeba ještě něco víc. A máte problém fungovat v běžném světě a pustit se do čtení další knížky.
Právě ted' (tedy těsně po poslední stránce) se u mě dostavil přesně ten okamžik, kdy koukám s otevřenou pusou a bojuji s pocitem, že přece nejde hned začít číst jinou knížku, protože by to ve srovnání s Nesnesitelnou lehkostí bytí nemělo smysl, když vím, že tento stav asi bude trvat delší dobu...a tak si tedy dávám pauzu, ve které se budu zároveň stydět za to, že ocenění kvalit Milana Kundery mi trvalo tak dlouho.
Skvělá knížka, ani to nejde vyjádřit slovy, každý si ji musí přečíst a pak přijde na to, proč je tomu tak. Názory autora donutí čtenáře k zamyšlení. Rozhodně doporučuji!
Jsem knihou hluboce uchvácená. Navzdory mému názoru na autora jako člověka, toto dílo je obdivuhodné. Miluji všechny ty hlubokomyslné úvahy, jsem fascinována.
Knihu jsem četla dlouho, vychutnávala po troškách aby mi vydržela. :-) Lezlo mi to i do snů a napln'ovalo mě štěstím vědomí, že někdo takhle nádherně umí popsat také moje myšlenky. Autor kterého jsem hledala a našla.
S četbou knihy jsem od roku 2007 vyčkávala v domnění, že se po přečtení téměř všech u nás dosažitelných Kunderových děl zařadí na první místo v žebříčku kvality autorových počinů.
"Nesnesitelná lehkost" ale podle mě dlouze pokulhává za "Žertem", se kterým jsem ji podvědomě neustále srovnávala.
Rukopis "velkého autora" je samozřejmě nezaměnitelný, včetně všech autorových polemik zde uvedených (tu šokující o Stvořiteli a vyměšování nevyjímaje),
Pár věcí však mistrovi pera nemůžu odpustit - v epické rovině se uchyluje k prohřeškům nehodným úrovně spisovatele Kunderova formátu- vyloženě kýčovitý se mi jeví tragický konec téměř všech hlavních protagonistů, přičemž vrcholem zmíněné kýčovitosti je umíněný a podrobný popis umírání milovaného psa (co už může na city čtenářů zapůsobit tklivěji než představa smutných očí věrného zvířete)...
No a pak taky možná hodnotím ve stínu Kunderovy aféry publikované na podzim 2008,ale to už je zase jiný příběh...
Zatím jediná kniha, u které se mi líbilo mnohem více filmové zpracování než předloha.. Ale dobrý.
Dobrá knížka, ale zas že bych si z toho sedla na zadek? To asi ne...
Díky krátkým kapitolám se to četlo hodně svižně, pěkně to odsejpalo, některé myšlenky moc hezké, ale asi to není úplně knížka pro mě.
Zase krásné myšlenky jako v Nesmrtelnosti. A pro mne rehabilitace slova "soucit."
Po Žertu a Směšných láskách moje třetí setkání s Kunderou.
Oceňuju jeho nezaměnitelný, opravdu precizně-řemeslný autorský styl a způsob, jakým modeluje svoje postavy a jejich osudy (nebo spíš způsob, jakým své postavy a jejich osudy pečlivě sleduje a potom se snaží lapit je do slov a obrazů).
Oceňuju filosofické, do zajímavých rovin dovedené myšlenky - mýtus o věčném návratu, člověk jako pán tvorstva, poslání lidského života, samozřejmě lehkost vs. tíha v různých obměnách...
Oceňuju neotřelé motivy, nechronologičnost, střídání částí zaměřených střídavě na tu či onu postavu.
Oceňuju obohacující pohled na normalizační společnost - Někdo "hraje divadlo", poněvadž neměl na výběr, jestli dělat něco užitečného, nebo "hrát divadlo" - měl na výběr, jestli "hrát divadlo", nebo nedělat nic; Člověk po smrti (nebo událost s odstupem) se stane kýčem, je okolím zredukován na citát, myšlenku, roli, interpretaci.
S čím se ale nikdy nesmířím, jsou Kunderovi hlavní mužští hrdinové (a celkový pohled na lásku). Kvůli tomu bylo pro mě čtení přínosné, ale strašně nepříjemné.
Radši budu žít obtěžkána břemenem těsně u zemi, než žít nesnesitelně lehko nad zemí. Nádherná kniha, která líčí lásku hned v několika rovinách a nutí čtenáře přemýšlet na tím, co to vlastně láska je? láska ke zvířeti, láska k vlasti, k rodičům a dětem, milenkám, manželkám, aj. ... Muss es sein? Es muss sein!
"Láska je nezištná: Tereza po Kareninovi nic nechce. Ani lásku po něm nežádá. Nikdy si nekladla otázky, které mučí lidské dvojice: miluju mě? miloval někoho více než mne? miluje víc on mne, než já miluju jeho? Možná, že všechny tyto otázky, které se ptají po lásce, které ji měří, zkoumají, vyšetřují, vyslýchají, ji také v zárodku ničí. Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost"
Krásná kniha plná krásných myšlenek...
Kniha, která mne naprosto uchvátila! I přes neobvyklou kompozici díla je to jedno z nejlepších děl, které jsem prozatím za svůj krátký "literární život" přečetla... už se těším, až si přečtu ostatní díla od tohoto velikého prozaika.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Vždycky bývá hlavní hrdina tak trochu cynik, když je takhle na ženský, ale Tomáš nepopírá lásku, ba naopak...láska ve všech polohách, které existují...příběh její tíhy i lehkosti...tíhy a lehkosti, s kterou žijeme...nesnesitelnou lehkostí bytí