Neuromancer
William Gibson
Case, jeden z nejlepších „kovbojů kyberprostoru“, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít... Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém šestém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Laser-books (Laser)Originální název:
Neuromancer, 1984
více info...
Přidat komentář
Uf, to byl ale orech. Prvni ctvrtinu jsem mel co delat, abych se zorientoval. Kniha se mi zdala totalne zmatena. Hodne mne v orientaci pomahalo uvedomeni si toho, ze to bylo psano v 80.letech a musel jsem se vedomostne srovnat na tehdejsi stav IT. Druha obrovska pomoc mi byla konzultace s Gemini od Googlu a s Copilotem od MS. Hodne mi pomohly (nebo uz pomohli?) v pocatecni orientaci pribehu s vysvetlenim obrovskeho poctu terminu, postav, jejich vztahu, predmetu a jejich nekolikanasobnych prezdivek, jmen a pojmenovani. Pak se mi konecne zacal rysovat samotny pribeh. Na tu dobu a stav techniky v IT to musel byt opravdu mega sok. Doba mikropocitacu, salovych pocitacu, drahych EPROM cartridgii, jehlickovych tiskaren a disket. Svetu vladl Fortran, Assembler, BASIC, Pascal, C a najednou tu mate Matrix (Internet), VR - cyberprostor, viry, cracky, alternativni realitu, UI a to vse v dystopickem a hlavne fungujicim svete, kde neni problem letet na dovcu na orbitalni stanici. Prostredi cyberpunku bylo pro me (absolutniho sci-fi greenhorna) zcela nove, ac jistou prupravu v hrani System Shocku jsem mel. Musim ocenit i Gibsonovo pouziti tehdy noveho literarniho prvku - antihrdiny jak v podobe Case, tak Molly.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Vyjimecne, ac nerad, musim pripustit, ze tuto formu konzumace v tomto pripade nedoporucuji. Musel jsem se stale vracet a previjet, abych neztratil nit. Ctena podoba by byla lepsi volba. No nic, musim si jit odpocinout do nejakeho jednoducheho historickeho romanu.
To byla těžká písemka, dámy a pánové, těžká.... Já sám ji začal číst třikrát, vždy jsem ji po deseti stránkách odložil, protože jsem netušil o čem je vůbec řeč a pátral, zda mám neúplné vydání, chybí mi listy, nebo čtu třeba až druhý díl?
Marně jsem listoval knihu až dozadu, kde jsem hledal rejstřík slov a jejich vysvětlení, marně....
Až když jsem se rozhodl, že knihu budu číst jako kámen, který někdo hodí jako žabku a ta se jen tak odráží od hladiny a snaží se překonat řeku, tak to šlo. Pokaždé když jsem se snažil ponořit do hloubky, a pochopit významy slova a mnohdy i děje, tak byl konec.
Nakonec jsem řeku přeskákal, střední pasáž knihy, je vysloveně utrpení, ale jak se kniha blížila konci, tak se nálada zlepšovala, buď to bylo tím, že začaly věci do sebe zapadat - co si to tu namlouvám - nebo možná předzvěstí konce.
Určitě nadčasová kniha, přišla mi jako předloha Matrixu, ale stačilo by ji jen trochu uhladit, tu něco vysvětlit a byl by to úplně jiný level.
Kdybych chtěl machrovat, že jsem tomu oproti vám ostatním rozuměl, tak bych dal 5/6, ale se vší skromností dávám 3/6...
Mě se to líbilo a jsem si jistej, že mi spousta věcí nedocvakla nebo se nespojila. Takhle knížka chce fakt hodně pozornosti a dost možná si ji i přečíst vícekrát. Každopádně když si vezmete jak stará je to knížka a jak blízká je realitě (a za deset let bude nejspíše ještě blíž), tak klobouk dolů ...
Neuromancer byl nad mé síly. Obdiv patří autorovi snad jenom za to, že knihu napsal již v roce 1984 a přesto je plná virtuální reality, implantátů a kyberkultury – za to klobouk dolů, vše ostatní je však na knize špatně. Gibsonův styl vyžaduje extrémní pozornost, ale i tak je čtenář odsouzen ke zmatku a uvědomění, že vůbec nechápe, o čem to autor píše. Začněme používání neexistujících slov, dobře to přeci pochopíte z kontextu, ale i kontext často chybí. Autor popisuje neexistujícími slovy vyfabulované události a činnosti, které střízlivému člověku nedávají žádný smysl a navíc na sebe často ani nenavazují.
V tomto smyslu mi dílo připomíná práci Dadistů. Představuji si, jak Gibson po dopsání knihy vyndává poslední list z psacího stroje, a všechny stránky důkladně promíchává, co na tom, že na sebe nenavazují stránky ani kapitoly, o to víc to přeci bude Dada, dnes bychom spíš použili termín Cool.
Gibsonův styl mi nejvíc připomíná kreslený vtip, který před týdnem koloval na internetu. Na obrázku vidíme 3 stařenky, kráčející do neznáma. Jedna říká: „Dneska vážně dost fouká“, druhá na to odpoví: „Nene, je teprve sobota“ a třetí uzavře debatu slovy: „Já taky ne. Pojďme raději na víno.“
Knihu jsem poslouchal formou audioknihy a obdivuji výkon interpreta. Jan Teplý ml. odvádí skvělou práci, přesto jsem se nebyl schopen knihu doposlechnout a v polovině jsem ji odložil a už se k poslechu nevrátím.
Hodnotím 10% za invenci a interpretaci.
Přestože je Gibsonův Neuromancer po právu řazen ke klasice žánrů, ať už máme na mysli širší science fiction, nebo užší cyberpunk, je v hodnocení čtenářů znát jistá nejistota a odtažitost. Snad naprostému nadšení z díla brání nutnost velkého soustředění, které už dnes při četbě bývá u mnohých vzácností, snad nesnadnost představovat si některé cyber děje. Přiznávám, že i když jsem knihu četl několikrát, a právě jsem doposlouchal audio verzi se skvělým Janem Teplým mladším, nikdy mne to nijak netlačilo do snahy přečíst si i další díly série Sprawl. Tak možná jsem o něco ochuzen a možná, když se bude pan Teplý snažit a načte i další díly, tak tento dluh zapravím. Každopádně pokud máte rádi film Matrix a mám na mysli samozřejmě jen původní první film, tak si budete při četbě libovat, protože oproti nám, kteří jsme knihu četli před shlédnutím filmu sourozenců Wachowskich, budete mít obrovskou výhodu ve vizualizaci, kterou můžete v klidu do své mysli při četbě stáhnout z filmu.
Hned v úvodu je jeho fenomenální úvaha o historii: … historie je vrcholem spekulativního vyprávění, podléhající neustálým a nevyhnutelným revizím… čím méně si myslíte, že je vaše mapa minulosti imaginativní (nebo nahodilá), o to konvenčněji budete mít tendenci kráčet kupředu do své imaginární budoucnosti.
To píše o autorech sci-fi, kteří musí tvořit své příběhy ...jako druh historie směřující opačným směrem, dopředu po časové ose, nikoli dozadu…
Pokračuje: … Kdybyste mě vyzvali, abych definoval, co přesně chci, aby science fiction dělala, nejspíš bych vám to to říct nesvedl. Protože jsem byl od přírody neschopen teoretizování, jako jsem byl neschopen kritiky, nezbývalo mi než napsat tyto povídky.
Přikládám i jeho úvahu a singlové desce (SP) a sci-fi: Říká se, že singl byl médiem, které určilo nejdokonalejší vyjádření rocku: že singl je v skutečnosti optimální formou této hudby. Totéž se někdy říká i o povídce a science fiction. V případě rocku mám tendenci vidět za tímto názorem stesk po mrtvém formátu, V případě sci-fi si myslím, že na tom může něco být.
Když jsme kdysi zdolával tento opus, nelenil jsem a pořídil jsem si slovníček, který jsem si sám vytvořil, abych se vyznal v jeho termínech z budoucnosti. Autor si věděl rady a nabídl nám mnoho nového. A protože je sci-fi výplodem jeho fantazie, zůstává na budoucnosti, zda se z toho něco ujme. Semena byla zaseta. (A singl desky jsem ještě zažil a přehrával.) 5 * za odvážnou imaginaci.
Vlastně by mi stačilo si přečíst domluvu od Ondřeje Neffa, která to hezky shrnuje a vysvětluje hlavní milníky knížky. Neuromancer je pojem, je to legenda, která se řadí do top 100 knih minulého milénia. Jako přípravu na Cyberpunk 2077 jsem sjel všechny klasické filmy a chtěl jsem si dát taky nějaké to kyberpunkové čtivo. Co jiného než tuhle topovku. Koupil jsem si i audioknihu, která byla doplněna super technickými zvuky a hudbou, takže jsem si připadal, že se pokaždé do cyberspace připojuju taky. Po pár hodinách čtení/poslouchání mi bylo jasné, odkud čerpal CP2077, Matrix a spousta dalších filmů, her, komiksů, knih - odtud. Gibson to možná vymyslel, možná nevymyslel, ale rozhodně to jako jeden z prvních lidí sepsal. Bral bych to však jako takovou wikinu pro tvůrce, aby si z toho mohli vytáhnout klíčové myšlenky a zajímavou inspiraci. Pro mě jako konzumenta se to s prominutím nedalo číst. Krátké trhané věty. Popis situace jedním slovem. Slang, který možná i z důvodu zastaralého překladu, nedává hlavu ani patu. Pekelně jsem se soustředil, abych se ujistil, že to není mnou, ale mám dojem, že to je prostě snůška rozhovorů na hromadě. Klobouk dolů těm, co si dokázali děj knihy představit, ale já si zapamatoval tak možná tu první erotickou scénu. Neustálý střih mezi kyberprostorem a realitou byl matoucí a jsem strašně rád, že už to mám za sebou. Asi tady budu ukamenován, ale nejsem profi kritik, abych to hodnotil objektivně. Hodnotím to tak, jak jsem si to užil a to bylo opravdu minimálně.
William Gibson je rebel!
Spôsob akým je kniha napísaná je niečo úplne iné, ako som zvyknutý. Nie len opisy miesta a situácie, ale aj z pohľadu postáv...
Niekde som čítal, že autor často kreslil sketch-e a Neuromancer mi príde ako keby sa snažím opisovať slovami, čo vidím v komixe. Chaos a môže iritovať.
Zároveň otvára mnoho otázok, ktoré zostávajú medzi riadkami, akoby nič. Je ľahké ich prehliadnúť, pretože čítanie zaberá dosť pozornosti a výkonu. Nenazval by som to úplne odpočinkom.
Taktiež je neskutočné, ako dielo zostáva aktuálne. Ako také niečo dokázal autor vypozorovať, keď v dobe kedy to písal, svet ešte ani nezačal vypadať, tak ako ho prezentuje na stránkach knihy.
Charakter development je next level. Aj pri nudných scénkach je nemožné sa nudiť, pre netradičnosť výkladu.
Určite odporúčam aspoň skúsiť. Už len pre rozšírenie obzoru, že nie každé dielo musí byť nalinkované.
Anarchista, Rebel, Punk-áč v tomto prostredí = Cyberpunk
Atmosferická jízda, ale na mě až moc zamotaná. Na to, abych se začetl potřebuju vědět o co v příběhu jde a tady je to zvlášť ze začátku dost chaos. I tak mě to ale celkem bavilo a líbilo se mi závěrečné sdělení a jeho přesah. Dneska už jsou možná i lepší cyberpunkové knihy, ale je potřeba nezapomenout na to, že Neuromancer byl jednou z těch prvních.
Legendární kniha, očekávání byla veliká. Bohužel jsem si knihu příliš neužil. Tohle dílo pro mě jasně dokazuje, že dobrý obsah podaný špatnou formou tvoří nepříliš lákavý výsledek. Nelze Gibsonovi upřít originalitu, atmosféričnost a vizi. Nejspíš právem je tohle jedno ze základních děl cyberpunku. Na druhou stranu styl, kterým je kniha psaná a forma jakou jsou nám myšlenky i děj předávány byla pro mě na samé hranici stravitelnosti. První polovinu knihy jsem byl zmaten jako lesní včela. Neustále se mi opakovala situace, že nevím, kde postavy jsou, jestli je to realita, proč tam jsou atd. Spousta náhodných setkání a interakcí, nepochopitelné motivy. Hodněkrát jsem ani nevěděl o které postavě se zrovna mluví, dějové i časové skoky. Je to napsané tak neuvěřitelně chaoticky a zmateně, že jako čtenář jsem si prostě nedokázal vychutnat to dobré, co tahle kniha v sobě má. Snažím se namluvit si, že v druhé půli to bylo lepší, nebo jsem si alespoň na styl zvyknul a bylo to pro mě stravitelnější. Ale pravda je nejspíš to, že mě to přestalo zajímat. Nedokázal jsem mít ani o postavy ani o příběh příliš zájem a dočetl jsem spíše ze setrvačnosti.
Kladně hodnotím nápady, vize a atmosférické popisy. Celkem neutrálně vnímám charakteristiku postav a naprosto katastroficky způsob podání a celkovou zcela chaotickou prezentaci příběhu. Dávám 2/5 a další díly série raději vynechám.
Ani obraz ani zvuk!
U Mechanického pomeranče mě rozčiloval jeho speciální jazyk, ale sdělení jsem chápala. Vonnegut píše srozumitelným jazykem, ale věty vypadají tak nějak náhodně sestavené, že celek působí roztříštěně.
A teď dejte Burgesse a Vonneguta dohromady a máte Gibsona a jeho Neuromancera.
Jazykem, kde sice chápu jednotlivá slova, ale po přečtení (v mém případě poslechu) celé věty vůbec nevím, o co jde, je psaná celá kniha.
Zezačátku jsem doufala, že si na jednotlivé neznámé termíny nějak zvyknu a zorientuju se. Ale postupně jsem pochopila, že to se nestane, a snažila jsem se to nějak pochopit i tak. Ale to se mi taky nepovedlo, protože když ve své představivosti mám asi tak 10 % obrázku, dost špatně se domýšlí těch 90 %.
Dopadlo to tak, že jsem sice poslechla celou audioknihu, ale pak jsem se zeptala umělé inteligence, o čem to vlastně bylo. Anotace je psaná česky, ale kniha v českém překladu snad maďarsky.
Takže mi AI sice řekla, o čem to bylo, ale ani tak si nejsem jistá, jestli nekecala, protože těch mých 10% na srovnání prostě nestačilo :D.
Uf, toto bola výzva. Kde začať. Cyberpunk je jeden z mojich obľúbených subžánrov, zaujímal ma teda Gibson ako jeho otec a Neuromancer ako jeden z jeho najzákladnejších pilierov. Román som si pôvodne predstavoval ako akýsi proto-cyberpunk, v ktorom možno pozorovať prvé počiatky, korienky tejto začínajúcej estetiky. V tomto smere som sa nemohol mýliť viac. V Neuromancerovi je cyberpunk ako subžáner "upečený", hotový, vo svojej finálnej podobe (a za tých pár desaťročí sa vlastne už ďalej takmer vôbec neposunul). Spája tu pri tom "vysokú" tradíciu vedeckej fantastiky, s "nízkymi" žánrami brakového násilia, zločinu a štylizovaného sexu. Ide tu o mimoriadne komplexné dielo plné vrstiev - post-kapitalistická dystopia, v ktorej svet riadi pár všemocných korporácií, bežný človek sa uživí (tj. nie dostane z chudoby, táto možnosť už dávno absentuje) iba pouličným cyber-zločinom a pozorným načúvaním šumu "bizu". Svet plný opantávajúcej virtuálnej reality, ktorá predstavuje sladký únik (no nie až tak sladký, ako všemožné typy nových pouličných drog) a v ktorom sa pohŕda fyzickým "mäsom". Svet v ktorom miliardárske elity už dávno zdrhli do luxusných vesmírnych staníc na obežnej dráhe. Svet s umelými inteliganciami kontrolovanými Turingovým inštitútom, ktorý im bráni v "sebauvedomení" a rozširovaní vlastnej inteligencie. Je tu toho strašne veľa a s prihliadnutím na to, že v roku 1984 bol internet v plienkach, film Matrix neexistoval, atď. musíme dospieť k tomu, že ide o nesmierne vizionárske dielo, ktoré absolútne prekopalo žáner sci-fi, ako i samotnú popkultúru. Prečo teda iba štyri hviezdy? Napriek svojej nekonečnej kreativite, je Gibson mizerný rozprávač príbehu. Je tu často takmer nemožné orientovať sa v deji, čo sa udialo kedy a kto je kto. Boli kapitoly počas ktorých som mal chuť knihu zavrieť a nechať ju na pár rokov odpočinúť v poličke. S krátkymi pauzami (na čítanie iných kníh) mi nakoniec trvala niečo vyše dva mesiace, napriek neveľkému rozsahu (asi 300 strán). Stotožnenie s postavami, či emócie, sú tu takmer nemožné. Gibson je introvert, príšerný psychológ a všetky jeho postavy sú zúrivé, prefetované gule maskulinity. Postavy sa rozprávajú výlučne v pouličnom slangu, skratkách, prezývkach - sú v každej chvíli pripravené, vždy chladné, surové, vždy cool. Na jednu stranu je to súčasťou atmosféry pouličnej džungle, kde človek nemôže prejaviť slabosť ak chce prežiť, na druhú stranu (môj osobný názor) si tým asi aj autor niečo kompenzuje. :) Je jednoznačné, že mu viac ide o to AKO rozpráva, než o čom. A napriek tomu že som pri ňom neraz trpel (zápasil s knihou a nemám v úmysle čítať ďalšie diely Sprawl série), neostáva mi nič iné, než ho rešpektovať ako vizionára.
Nesporně zajímavá avšak čtenářský velmi náročná kyberpunková kniha o značně temné (i když možná nepříliš vzdálené) budoucnosti. Spousta originálních autorských nápadů. Téměř všemocné umělé inteligence, různé tělesné modifikace a samozřejmě všudypřítomný nelítostný boj o moc, vliv a informace. A mezi tím vším hlavní hrdina Case jako poněkud ztracený malinkatý pěšák ve velké šachové partii s nejistým koncem.
Velice zajímavá sci-fi jízda, která je čas od času zpomalena autorovým nepřehledným stylem psaní. Určitě doporučuji přečíst v angličtině, český překlad je komický, frázi yeah, no shit přeložil překladatel jako jo, žádný sračky.
Neuromancer je zběsilá jízda fiktivní budoucností. Není to úplně jednoduchá četba, autor čtenáři nic nedá zadarmo, ale obrazy technologií, měst a subkultur díky tomu působí velice autenticky a útržkovitost vypravěčského stylu dodává knize příjemnou špínu. Jen z překladu dialogů jsem občas kvetla, ale težko říct, jestli na tom ten Neffův bude líp. (A odsazování přímé řeči je občas taky pěkně matoucí, ale předpokládám, že to je už v originále? Každopádně to orientaci moc nepomáhá.) Ačkoliv jsem tedy děj a motivace postav musela z knihy trochu lovit, opravdu jsem si to užila. Myslím, že Neuromancer si své místo v kánonu scifi rozhodně zaslouží.
Tři čtvrtě knihy jsem se musel do čtení vyloženě nutit. Děj i vykreslení prostředí jsou strašně nepřehledné. Spousty střípků, které se špatně skládají dohromady. není jasné, proč se co děje. Čekal jsem, že v jednu chvíli to do sebe všechno zázračně zapadne a plynutí děje se vyjasní a zpřehlední. na posledních řekněme 30 stránkách se opravdu leccos vysvětlí, ale všechno je kostrbaté, neučesané...
Ono nestačí, kdy má spisovatel bujnou fantazii. Ono to chce taky trpělivou mravenčí dřinu, aby všechna kolečka, drátky a součástky příběhu poskládal a vyladil. A tuhle pečlivou hodinářskou práci Gibson naprosto zanedbal. Takže fajn, že řadu jednotlivostí vymyslel a zformuloval a dík za to, ale jako celek kniha nefunguje. Asi nedoporučuji.
Může to být klasika a zásadní dílo subžánru, ale ode mě ani jednu hvězdičku. Dávám přednost pozdějším následovníkům. Tady mě nezaujalo vůbec nic. Velmi nepřehledný styl psaní (kterému překlad opravdu nepřidává). Z knihy jsem jeden den přečetla asi 50 stran a další den jsem se marně snažila rozpomenout, co jsem to vlastně rozečetla, jestli vůbec něco. Po dvou týdnech už si nepamatuju ani jak to dopadlo.
Knihu jsem musel odložit v necelé třetině. Bohužel mě dílo zklamalo a to kupodivu ne z toho, jak si autor budoucnost představoval. V tom vidím největší pozitivum knihy, kdy autorovy představy působily smysluplně a spoustu věcí, které předvídal dnes můžeme vidět kolem sebe nebo se jím přibližujeme.
Po několika pokusech se knize vrátit dát ji znovu šanci jsem musel knihu definitivně odložit. Důvodem zklamání byl neočekávaně autorův styl, jeho způsob psaní mi vůbec nesedl, působil pro mě nezáživně, neviděl jsem v jeho stylu žádné tvůrčí umění. Děj byl pro mě nezáživný, nezajímavý.
Neuromancer má ve skutečnosti blíž k poezii než próze – rozhodně to není jednoduché čtení, čtenář se musí s textem s úsilím porvat. Zvláště zprvu – tedy ne že by ani ke konci knihy nebylo třeba některé odstavce přečíst na dvakrát. Ale že to stojí za to: Gibson dovede vykreslovat neuvěřitelně působivé scény. Je fascinující, že dokázal jedním dílem vytvořit žánr, a zároveň ho vyvrcholit a dost dobře i uzavřít.
Jen tedy nevím, jak je na tom překlad, ten Neffův je opravu špatný, a Rauvolfův jsem nezkoušel.
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence, AI Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)Autorovy další knížky
| 2019 |  Neuromancer |
| 2015 |  Hrabě nula |
| 2008 | Jak vypálit Chrome |
| 1999 | Mašina zázraků |
| 2020 | Médium |
Uznávám, že to je klasika, co stvořila vlastní subžánr. A celý Gibsonovo dílo v podstatě obdivuju. Nejen že byl super ve Smrtonostný zbrani, ale hlavně dokázal neskutečně rajcovně těkavým stylem uhranout kvanta lidí po celým světě, stát se legendou a jedním z pilířů science fiction. Ve svý době to muselo sesekat nerdy na hromadu a vyvolávat v nich nervní rauš jak po lajně speedu. Ale když se na to podívám svým neumětelským okem čtenáře a samozvanýho pseudoexperta na všechno, tak ti nevím, asi jsem v mládí málo frčel na piku, protože jsem se tady vůbec nechytal. Už na začátku mi ujel vlak a ačkoliv jsem ho poctivě dobíhal, strojvůdce Gibson už z tempa neubral a já neměl šanci. Fakt jsem se snažil, ale prostě ne, nedostal jsem se tam. Holt jsem stál na jiným nástupišti, což nemusí být nutně chyba autora. A možná ani moje. Přece jenom nakonec nemůžem všichni sedět v jednom vlaku.